Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Vyjádření Vědecké rady LDF MZLU v Brně ke „Stanovisku vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“

(3.9.2006 15.39, )

Vědecká rada Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně se seznámila se „Stanoviskem vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“ a na svém jednání dne 21.6.2006 k němu přijala naprostou většinou hlasů následující stanovisko:

Dokument je souhrnem na jedné straně konkrétních odborných skutečností, na druhé ale i nepodložených neodborných názorů a omylů. Je nevyvážený významovou hierarchií argumentů i dramatizací vývoje lesa. Stanovisko vytváří dojem, že na rozdíl od „osvícených vědců a odborných pracovníků“ jsou lesníci technokraté, kteří nemají biologické vzdělání a vědě nerozumí.

Lesnictví jako samostatné odvětví a v jeho rámci i technické, ekonomické a biologické vědní discipliny se ale vyvíjejí v lesnicky vyspělých zemích, zejména ve střední Evropě déle než 150 let. Vzájemná provázanost těchto jednotlivých součástí tvoří ucelený fungující celek, který je nutno posuzovat komplexně. „Stanovisko“ postrádá nejen tuto komplexnost pohledu, ale i analýzu příčin současného stavu českých lesů, včetně vazby na historii jejich obhospodařování v Evropě i v Česku.

Současný stav našich lesů není optimální. Jeho hodnocení ve „Stanovisku“ má reálný základ a uvádí řadu nepochybných skutečností. Jako hlavní příčina špatného stavu lesa jsou ale uvedeny způsoby hospodaření. Přitom zde není ani zmínka o tom, že lesní hospodářství je více než 100 let ovlivňováno civilizačním procesem a antropogenními vlivy působícími všeobecně a zcela nezávisle na lesnících, takže např. současné depozice síry a dalších polutantů více než dvojnásobně převyšují limity přijatelné pro lesní půdy.

Za nejproblematičtější část dokumentu lze považovat „Návrh opatření“, a to z odborných i společenských aspektů.

Zcela zavádějící je tvrzení, že „české lesnictví konzervativně trvá na hospodářském modelu stejnověkého lesa a paseky“. Obnovní doba 20 až 40 let prakticky u všech hospodářských souborů i legislativou zajištěný minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin (cca 20 až 30 %) jsou naopak zárukou budoucích věkově diferencovaných smíšených porostů. Vedle prvků holosečného charakteru se současné porosty v závislosti na stanovištních podmínkách a konkrétním stavu porostů obnovují i okrajovými, skupinovými a clonnými sečemi.

Velká část signatářů „Stanoviska“ pravděpodobně není dostatečně seznámena s naší lesnickou legislativou. Neví tedy, že velikost holých sečí je omezena pouze na 1 ha (ve zcela specifických podmínkách 2 ha) a limitována je i jejich šířka (maximálně jedno, resp. dvojnásobek výšky mýcených porostů) právě proto, aby nové pokolení lesa odrůstalo pod ochranou obnovovaných porostů. Vyloučení takto limitovaných holosečí je v současné době opatření nesystémové, pokud budou existovat nepůvodní alochtonní porosty s dominantním zastoupením smrku, resp. neproduktivní, zdravotně nevyhovující porosty. S holosečnými prvky (s přirozenou obnovou) pracuje i „přírodě blízké“ pěstování lesů, např. v borových porostech na přirozených borových stanovištích.

Rovněž zjednodušené konstatování o degradačním účinku smrkových monokultur bylo dlouho diskutováno a v současné době lze tento problém shrnout v celé komplexnosti. Souhrnný názor na otázku transformace smrkových monokultur na lesy blízké přírodě byl publikován v knižní publikaci (Spiecker, H. et al.: „Norway spruce conversion - options and consequences“ vydaná Evropským lesnickým ústavem Joensuu v roce 2004), na které se významně podíleli i čeští lesničtí vědečtí pracovníci.

Podobných nesystémových výpovědí obsahuje „Stanovisko“ celou řadu (obnova přirozené druhové skladby lesů; kultivace přípravných a pionýrských dřevin; ponechání mrtvého dřeva v lese atd.).

Pouze okrajově je zde zmíněno dřevoprodukční poslání našich lesů, i když dřevo je jedním z mála trvale obnovitelných zdrojů surovin, které má a může mít i v budoucnu naše země k dispozici. „Stanovisko“ je restriktivní k vlastníkům a správcům lesů, poněvadž ani náznakem neřeší systém náhrad a kompenzací za poskytování celospolečenských funkcí lesů na úkor jejich dřevní produkce.

Naprosto nepřijatelné je konstatování, podle něhož by se měl český lesnický výzkum a české školství dostat zpět na evropskou úroveň. Naše úroveň je v této oblasti nejméně tak vyspělá jako ve všech lesnicky významných zemích (Německo, Rakousko, Švýcarsko), které prošly etapou obhospodařování stejnorodých a stejnověkých porostů a hospodářským systémem pasečného lesa, a které hledají východiska stejně jako my. Česká republika má rozpracovanou řadu lesnických projektů v cizích zemích a vyváží lesnické know-how do celého světa.

Problematiku uvedenou ve „Stanovisku“ projednává a diskutuje odborná lesnická veřejnost z pohledu strategie Evropské unie v oblasti lesního hospodářství komplexně a dlouhodobě. Předmětné dokumenty, jako např. Závěry z konferencí ministrů o ochraně lesů v Evropě - Lisabon (1998), Vídeň (2003), Národní lesnický program I (2003) i Národní lesnický program II (2006) nejenže situaci českých lesů analyzují, odborně problematiku definují, ale především systematicky rozpracovávají cesty k řešení dané situace.

Signatáři „Stanoviska“ mají jistě právo na vyjádření vlastního názoru k problematice českých lesů. Chceme věřit, že byli vedeni upřímnou snahou upozornit na to, že naše lesy jsou národním bohatstvím, které zaslouží v zájmu příštích generací moderní, setrvalý způsob obhospodařování.

Formu podání i způsob prezentace „Stanoviska vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“ lze ale považovat spíše za politický emotivní dokument, než za seriózní analýzu stavu a návrh jeho nápravy. Tento pohled některých biologů k ochraně českých lesů je natolik jednostranný a nevyvážený, že Vědecká rada Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně naprostou většinou hlasů „Stanovisko“ odmítá.

V Brně dne 21. června 2006

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com