Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Problematika přesíleného jehličnatého dřeva

(21.9.2004 6.28, Milan Košulič st.)

V diskusích o využitelnosti přesíleného dřeva se často zapomíná na hlediska trvalé udržitelnosti hospodaření v lesích. Argumentuje se hlavně úzce ekonomickými kritérii, a to ještě z krátkodobého pohledu. Jako by se zapomínalo, že obměna technologií probíhá v řádu roků nebo nanejvýš desítek roků, kdežto životní cykly lesa v řádu desítek až stovek let. Problém přesíleného dřeva má však kromě ekonomických i další aspekty: biologické, výnosové a pěstební. Vrátit jim příslušnou váhu se chci pokusit v tomto článku. Současně se tím chci účastnit diskuse k semináři o přesíleném dřevě, který se konal ve Šternberku v říjnu 2003.

Bioekologická hlediska

Věnoval jsem se jim v článku v Lesnické práci 9/03 na str. 26. Zde jen stručně zopakuji, bez uvádění odkazů.

Lesy jsou nepostradatelným zdrojem obnovitelné suroviny. K její realizaci na trhu potřebujeme efektivní lesní hospodářství, jehož existence je zatím na prodejnosti produktů z lesa závislá. Les má však také zásadní ekologický význam. Vyjádřit tuto hodnotu finančně se stále jen zkouší a prosadit konkrétní výsledky do ekonomické praxe se už vůbec nedaří. Místo toho část lesnické veřejnosti poněkud snadno podléhá jednostranným aktuálním požadavkům pilařského průmyslu na určitý typ sortimentu, nehledá optimální řešení, ale navrhuje ústupky, jejichž důsledky mohou lesní ekosystémy v budoucnu ohrozit. Vítám proto vstřícné příspěvky Ing. Konopíka a Ing. Sloupa, jež zazněly na celostátním semináři na téma "Péče o porostní zásobu a problematika přesíleného jehličnatého dřeva" ve Šternberku v říjnu 2003.

Výnosová hlediska

"Přírůstová problematika je pro lesní hospodářství (všech tvarů a způsobů) otázkou stěžejní, poněvadž na přírůstu lesních stromů a porostů závisí těžební možnosti a celý efekt lesního hospodářství. Je proto v bezprostředním zájmu lesního hospodářství hledat cesty k tomu, aby přírůst porostu byl za daných růstových podmínek vystupňován na možnou maximální hranici", píše POLENO (1999). Jak dalece tomu odporují tendence zkracovat obmýtí, obnovní a zmlazovací doby a těžit přednostně dřevo středně tlusté a tenčí, vhodné pro agregátní technologie na pilách, ukáži v následující části.

Obmýtí a zralost stromů

Doba obmýtní je odvozena od kulminace průměrného ročního přírůstu hodnoty celkové produkce (CPPV). Konkrétní mýtní věk porostu se od této rámcové hodnoty může odlišovat zpravidla v mezích obnovní doby, což znamená, že obmýtí odpovídá aritmetickému průměru mýtních věků porostů zahrnutých do hospodářského souboru. Porostní přírůsty však kulminují dříve, tj. v nižším věku než ve kterém dochází ke kulminaci přírůstu jednotlivých stromů (příčiny nemohu rozvádět). Jednou ze zásad trvalé udržitelnosti hospodaření v lesích je přechod od plošného obhospodařování lesů k individuálnímu a tedy k uplatňování výběrných principů (pozor: nejde o výběrný les). Přitom je pochopitelně žádoucí respektovat individuální přírůst jednotlivých zejména kvalitních stromů a netěžit je před kulminací běžného přírůstu (BP), tj. těžit je až dozrají.

Vyhodnocovat zralost jednotlivých stromů je sice teoreticky možné (např. podle POLENOVY metody), ale prakticky nereálné. Je vhodnější využívat k tomu účelu poznatky o obecných tendencích přírůstu určitých souborů stromů. Např. poznatek ČÍ?KA (1969): "Za nejspolehlivější složku produkující zásoby během dílčí obnovní doby můžeme tedy z hlediska kvantity produkce považovat stromy středních tloušťkových stupňů." Nebo podobný poznatek POLENA (1999): "Posuzujeme-li přírůstové procento (p%) podle tloušťkových stupňů v každé stromové třídě, zjišťujeme zpravidla jeho pokles směrem k nejtlustším stromům ve třídě." To znamená, že při mýtní těžbě výběrem je vhodné vyhledávat a těžit spíše stromy tlustší s pravděpodobně nižším p%, neboť po uvolnění mají tenčí stromy obvykle větší p% než stromy tlusté. Jsou proto ony tenčí stromy lepšími nositeli přírůstu a mají tudíž pro celkový přírůst porostu také větší význam (ČÍ?EK, 1969). To dále znamená, že za předem daného objemu těžby dochází u redukované zásoby k menší ztrátě na BP tehdy, když se k těžbě vybírají přednostně stromy tlustší (více viz v článku "K úsloví ‚Dřevo roste na dřevě'" (http://pbl.fri13.net).

Je dále prokázáno, že poměrně ještě mnoho stromů, které jsou podle pohledového posouzení již zralé (40-50 cm výčet. tl.), plně přirůstá a uvedeného kriteria mýtní zralosti dosud nedosahuje. Jsou-li zdravé a jakostní, je z přírůstového hlediska žádoucí ponechat je dále dorůstat do ještě tlustších.

Teoreticky má mýtní úmyslná těžba výběrem začínat tehdy, "když už je v porostu tolik mýtně zralých stromů, kolik je nutno vytěžit, aby se dosáhlo prosvětlení pro vznik a přežití náletu" (KORPEĄ, 1991). Podle Reiningera se první takto zralé stromy (min. výčet. tl. 42 cm) vyskytují ve smrkových porostech lepších bonit již ve věku 60 - 70 let. Tyto stromy, zpravidla v porostu nejtlustší, bývají také důležitými stabilizačními oporami porostu proti větru. Proto by jejich část měla po těžbě v porostu ještě zůstat.

Výnosové ztráty

Z uvedených vědeckých poznatků o přirůstavosti stromů v závislosti na jejich tloušťce a postavení v porostu je zřejmé, že by pro lesní hospodářství bylo krajně nevýhodné všeobecně těžit středně tlusté, dosud plně, ba nejlépe přirůstající stromy, při výčetní tloušťce nepřesahující 35 cm a tloušťky 40 cm a větší považovat za nežádoucí přesílenou hmotu. Je jisté, že vlastník lesa by takovým postupem přicházel o nejproduktivnější složku zásoby s nemalými výnosovými ztrátami.

Příklad: Považujme stromy o výčetní tloušťce 31 - 40 cm za středně silné, 41 - 50 cm za silné. Silné stromy mají p% reálně o 0,5 až 1 procentní bod nižší než stromy středně silné. Předpokládejme dále, že průměrné p% porostu po zásahu se následujících 5 let nebude měnit. Pak na každých 100 000 m3 těžby dojde v případě těžby středně silných stromů k výnosové ztrátě za období 5 let ve výši 2 500 m3 (rozdíl p% = 0,5) až 5 000 m3 (rozdíl p% = 1,0).

Jde o ztráty podstatné a samozřejmě v neprospěch vlastníka lesa. Tento důkaz nevhodnosti privilegovat těžbu středně tlustých stromů ve prospěch ekonomických zájmů pilařského průmyslu by sám o sobě stačil ke kategorickému NE!, protože by šlo o vysloveně plýtvavé obhospodařování lesa bez plného využití produkčních možností, odporující trvalé udržitelnosti LH.

Využívat i nadále normální obmýtí a dlouhou obnovní dobu s přesahem do vyššího věku porostu se všemi příznivými bioekologickými účinky a současně mít možnost těžit dostatek průmyslem požadovaného dříví středních tlouštěk by bylo možné snad za jediného předpokladu. Musely by převažovat porosty značné tloušťkové diferenciace s výskytem dostatečného počtu stromů nižších tříd, tj. podúrovňových a vrůstavých, ovšemže zdravých a vitálních, s dobrými korunami, o tloušťce ve věku cca 70 let zhruba mezi 15 až 30 cm. Ty by pak mohly postupně a velmi dlouho dorůstat do požadované průmyslové mýtní zralosti (cílové tloušťky) aniž by se tlusté dřevo produkovalo ve větším měřítku. K takové diferenciaci samozřejmě dochází i ve stejnověkých smrčinách z přirozených (genetických a jiných) příčin. Dnešní smrčiny však zpravidla takto diferencované nejsou, což je důsledek v minulosti převažující podúrovňové výchovy.

Zhoršení podmínek pro přirozenou obnovu

Snížit dobu obmýtní a obnovní by znamenalo zvýšení decenálního etátu mýtní těžby. Při nadbytku zásob, vyplývajícím hlavně z abnormálního zastoupení nejstarších věkových stupňů, by to z hlediska zásad hospodářské úpravy nebylo přechodně příliš na závadu. Vyšší mýtní etát by však pochopitelně zvýšil průměr těžební intenzity ve všech mýtních porostech včetně těch na začátku obnovní doby. A to už by na závadu bylo, protože cílem péče o zásobu je mj. dosažení a udržení příznivých podmínek pro přirozenou obnovu. Tento cíl by vysoká těžba, zejména na začátku obnovy, ohrozila (i pokles zakmenění na přípustných 0,7 je mnoho). Východiskem by ovšemže byly holoseče ve vybraných porostech k zašetření hmoty v jiných porostech, vybraných k přirozené obnově. O zvyšování podílu holosečí, ke kterému by docházelo, však nemáme zájem. Takže z řetězce mnoha pěstebních i výnosových potíží bychom, jak vidět, nevybředli tak lehce.

Příklad: Při zásobě 110 000 m3 by v případě snížení obmýtí ze 110 na 100 let a obnovní doby ze 40 na 30 let došlo ke zvýšení dec. etátu z 52 000 na 72 800 m3, tj. o 40 %. Průměrná těžební intenzita na 1 ha mýtních porostů při průměrné zásobě 550 m3/ha by vzrostla z 260 m3/ha (= 47 % zásoby) na 364 m3/ha (= 66 % zásoby). To je zvláště kritické pro startování přirozené obnovy, ale docházelo by i k většímu narušování odolnosti porostů proti větru.

Péče o zásobu

Péče o zásobu neznamená jen zkvalitňování zásoby jakostní selekcí, ale také postupný přesun přírůstu na nejlepší stromy a poté udržení stromů s nejvyšším objemovým (hodnotovým) přírůstem v porostu co nejdéle. Také vytváření co nejlepších podmínek pro přirozenou obnovu. Její absence by silně zhoršovala ekonomiku vlastníka lesa. Aniž bych se dopustil hrubé chyby, mohu říci, že pěstění porostní zásoby ve stadiu převodů a přeměn pasečného lesa věkových tříd směřuje v podstatě k dosažení ekonomické zásoby (původně uvažované jen pro výběrné lesy), která poskytuje buď nejvyšší běžný přírůst (BIOLLEY, 1920) nebo nejvyšší přírůstové procento (EBERBACH, 1927), aspoň na počátku mýtní těžby, lépe po celou její dobu při uplatňování výběrných principů. Předčasná účelová těžba středně tlustých stromů v mýtních porostech těmto zásadám vysloveně odporuje. V péči o zásobu se totiž v moderním pojetí využívá metody cílových stromů (C-stromů) - relativní stromové elity. C1-stromy se vybírají z úrovňových a předrůstavých středně tlustých až tlustých nejlepší kvality. Ty se postupně zcela uvolní. Pro druhou garnituru C-stromů (C2-stromy) slouží jako rezerva zbývající, netěžené stromy střední a tenčí, podúrovňové a vrůstavé, podporované neúmyslně při uvolňování a posléze mýtní těžbě C1-stromů. C1-stromy jsou postupně nahrazovány C2-stromy v pokračujícím prodlouženém přírůstu zásoby v dlouhé obnovní a zmlazovací době a při působení dalších pěstebně-ekologických funkcí.

Pěstební hlediska

Z hlediska moderní fytotechniky považuji za nejvýznamnější ztrátu ze zvýšení počtu vytěžených stromů. K tomu by nutně došlo hned ze dvou příčin:

Příklad: Při průměrné hmotnatosti 2,52 m3/ks (odpovídá výčetní tloušťce 46 cm) by se muselo vytěžit na každých 100 000 m3 těžebního objemu 39 682 stromů, zatímco středních stromů průměrné hmotnatosti 1,52 m3/ks (výčetní tloušťka 36 cm) 65 789 ks, tj. o 26 107 stromů více (166 %). Je jisté, že taková struktura hmotnatosti těženého dřeva by zhoršila ekonomické efekty celého těžebně dopravního procesu (bez ohledu na realizační cenu dříví). To by opět mělo negativní dopad na ekonomiku vlastníka lesa.

Podle dalšího výpočtu by šlo v případě těžby tlustších stromů o pokles zakmenění ze stupně 1 na stupeň 0,84, v případě těžby středně tlustých na stupeň 0,74. A to je ve fázi začátku obnovy rozdíl dost podstatný (podrobnosti viz rovněž ve shora zmíněném článku na internetu), ačkoliv by šlo o pokles zakmenění v mezích zákona. K tomu uvádí REININGER (1992) tuto kvantifikaci ztrát: "Při stejném objemu těžby slabších dimenzí výčet. tl. okolo 24 cm vznikne proti těžbě tlustých stromů výčet. tl. okolo 56 cm 8násobná ztráta počtu stromů, 3násobná ztráta cloněné plochy, 2násobná ztráta přírůstu. Přitom je výnos jen 1/7 výnosu z těžby silnějších dimenzí."

Větší úbytek počtu stromů by by měl ještě nejméně dva nežádoucí důsledky:

Při zkrácení obmýtí a obnovní doby dochází k rychlejšímu poklesu zakmenění a časnějšímu dotěžení porostů.

Příklad vývoje zakmenění při delším a kratším obmýtí a obnovní době. Při výpočtu byly použity ASSMANN-FRANZOVY (1963) tabulky pro smrk s přírůstem na redukované zásobě. Modelová těžební procenta byla převzata z vyhl. č. 84/1996 Sb.

Obmýtí Obnovní doba Decennium
71-80 81-90 91-100 101-110 111-120
100 40 0,90 0,88 0,69 0,45 0,16
90 30 0,90 0,49 0,17 0

Je jasné, že podle tohoto modelu by se v mnoha případech nemohlo postupovat. Ale aby bylo možné plně využít etát mýtní těžby, bylo by pak nutné nacházet kompenzační mýtní těžbu na holosečích, a to ve značném počtu porostů a v nemalém objemu, jak jsem na modelových příkladech vypočítal (viz LP 5/1999, str. 215). A to je nežádoucí, jak již bylo řečeno.

Obnovu porostů je samozřejmě nutno zahajovat včas, a to i s využitím podsadeb, pokud nevznikly nebo pominuly podmínky pro přirozenou obnovu. Nemělo by se však k zahájení obnovy zneužívat předčasné mýtní úmyslné těžby nezralého dřeva středních tlouštěk. Naopak vhodné je využití přirozeně vznikajících světlin, mezer po nahodilé těžbě a pomístně řidšího zakmenění po běžné výchově. To již před více než 50 lety velmi doporučoval A. Heger při pěstování porostní zásoby a stabilizaci smrčin, ale s výslovným zdůrazněním, že taková myšlenka nesmí být podnětem k úmyslnému a schématickému zakládání kotlíků v předmýtních porostech.

Mluvit o včasné těžbě tlustých stromů považuji za nepatřičné. Ty by se měly těžit postupně. Elitní z nich, jakmile dosáhnou dimenzí cenných výřezů, a všechny společně podle aktuální přirůstavosti (u těch nejtlustších by o ní měl mít lesník před vyznačováním těžby přehled podle zkušebních vývrtů na několika stromech v porostu) a plnění funkce porostní clony pro podrost a jeho autoregulaci. V tom posledním by měly ještě dost dlouho nahradit (podle potřeby) eventuálně chybějící stromy tenčí (i nižších tříd) nad místními odrůstajícími nárosty a vůbec svou přítomností v porostu přispívat k jeho výrazné různorodosti.

Při těžbě stromů „normální“ cílové tloušťky a nejméně při 30leté obnovní době nejsou předmětné obavy z nedostatku vhodných stromů pro reprodukci geneticky kvalitní následné generace porostu. Při snižování zakmenění až po cca 0,2-0,4, kdy se zpravidla starý porost ke konci obnovní doby dotěžuje, zbývá v porostu pro nasemenění ještě dostatek kvalitních C-stromů, které mohou dát vznik nové generaci lesa v geneticky uspokojivé struktuře, jak jsem modelovými kalkulacemi zjistil.

Závěr

Rád si k napsání závěru vypůjčuji slova Ing. Konopíka, ředitele Lesnicko-dřevařské společnosti Trhanov a.s., z jeho rozhovoru s Ing. Klímou v LP 12/04: " ... myslím, že les se má pěstovat dle starých lesnických zásad a dle přírodních podmínek a že je nutné přizpůsobit technologie (na pilách) potřebám lesa..." Sebevětší ekonomická výhodnost agregátních technologií nemůže zdůvodnit ignorování zásad trvalé udržitelnosti. Lesnictví nemůže ustupovat technologickým požadavkům průmyslu, pokud by tím negativně ovlivnilo lesní ekosystémy. V případě nadměrné těžby středně tlustých stromů by došlo nejméně k těmto důsledkům:

Publikováno v Lesnické práci 9/2004, rubrika Diskuse.

Creative Commons License
Přírodě blízké lesnictví, jejímž autorem je Milan Košulič, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česká republika.
Vytvořeno na základě tohoto díla: pbl.fri13.net

Hlavní menu

Aktuality

PBL na nové adrese

(19.10.2008 21.15, milan)

Dne 20.10.2008 jsme na adrese spustili internetový časopis Přírodě blízké lesnictví v novém vzhledu a s vylepšenými komentáři. Autorem grafiky a technickým redaktorem je Jaroslav Košulič.cartier replica

Pro Silva Bohemica na LS Město Albrechtice

(14.10.2008 22.07, milan)

Fotky z poslední exkurze Pro Silva Bohemica na revíru Cvilín LS Město Albrechtice

Úprava početních stavů zvěře a možnosti řešení

(14.10.2008 17.45, milan)

ASHRAE 62.1Termíny seminářů pořádaných MZe v rámci kampaně za snížení stavů zvěře najdete na Silvariu.

Vliv holosečného způsobu obnovy na mimoprodukční funkce lesa

(16.6.2008 17.04, milan)

AWS D1.1Velmi rozsáhlá rešerše doplněná dotazníkovým šetřením na téma Vliv holosečného způsobu obnovy na mimoprodukční funkce lesa.

Národní lesnický program II

(1.3.2008 21.32, milan)

V sekci "odkazy" najdete expertní verzi NLP II předanou vloni v létě do mezirezortního projednávání.

Archiv

Počet přístupů:

NAVRCHOLU.cz