Proč je třeba ponechávat části lesa přírodnímu vývoji
(3.8.2006 22.16, Milan Košulič st.)
V diskusi
k novému
lesnímu zákonu mimo jiné navrhuji
vedle „doby
čekání na přirozenou obnovu do 5ti let (u smrku
7let)“ i možnost „vynechat
zalesnění pro
očekávaný
spontánní vývoj
(zejména přirozenou obnovou dřevin) i
v době
nad 5 let po vzniku plochy k obnově (určené
k čekání
na přirozenou obnovu), nejvýše
však na 30 %
této plochy, a to celkem v rozsahu do
výše
10 % předpokládaného
zalesňovacího
úkolu na decennium dle platného LHP pro
hospodářskou
jednotku (resp. do 10 % ročního úkolu
nového
zalesnění), kde se pro takový postup
kvalifikovaně
odhadnou vhodné předpoklady, a se
schválením
OSSL. Na žádost vlastníka
lesa může OSSL
povolit nezalesnění celé holiny o
ploše do 0,3 ha.
Přitom musí být uveden termín, do
kterého
lze čekat na začátek
spontánního vývoje
nezalesněné plochy (vznikem náletu
nejméně na
polovině plochy v termínu od 10 do 20ti let po
rozhodnutí). Nedojde-li v tomto časovém
rozmezí
k počátku zmlazení
libovolných dřevin,
musí být plocha dolesněna do dvou
následujících
let. Plochy ponechané ke spontánnímu
vývoji
mají poskytnout ‚přírodní
vzor‘ v místních
podmínkách pro napodobování
v hospodářském lese.“
K návrhu
ponechávat
na každém lesním majetku část lesa
přírodnímu
vývoji mne vedly hlavně dva důvody. Jelikož je považuji za
dost důležité, pokusím se je vysvětlit.
1)
?e biodiverzita
znamená vedle vnitrodruhové genetické
rozmanitosti a různorodosti ekologických komplexů
(životního
prostředí, biotopů) i souhrn všech organizmů
podílejících
se různými funkcemi na živém
subsystému
ekosystému, to dnes už asi každý ví.
Bohužel
všeobecně dnes ještě dost málo
víme o optimální
biodiverzitě a na ní zavislé ekologické
stabilitě na odlišných
lesních biotopech; že
přitom nejde jen o dřevinnou skladbu, jejíž
přírodní
povahu většinou víceméně
známe, je rovněž
jasné. Poznat skutečně přírodní typy
biodiverzity za různých geografických,
klimatických
a stanovištních podmínek (těch
víceméně
stabilních) nám umožní snad jen přírodní
vzory – části lesa s „navždy“
zachovaným
přírodním vývojem. Prostě
– abychom pak
mohli lokální, přibližně
optimální
biodiverzitu napodobovat v hospodářském
lese.
2)
Druhý důvod mně
pak vyplynul z tohoto konstatování
ekologů:
základním předpokladem existence mnoha
citlivých
druhů bezobratlých rozkladačů (detritofágů) je
plynulé uchování
přirozených lesních
společenstev na původních stanovištích
s jejich
specifickým fytoklimatem.
Ponechání jisté,
byť nevelké části lesa každého majetku
přírodnímu vývoji přímo
přispěje (s
těžbou jen do výše běžného
přírůstu)
k naplnění v předchozí větě
uvedeného
předpokladu na „malém kousku země“, a
ovšemže přispěje
i k biodiverzitě dané krajiny
odpovídajícím
„malým dílem“.
Je samozřejmé,
že k tomu
je třeba vyhledávat místně
„přírodě co
nejbližší, ačkoliv nijak velké
části lesa“,
a to v oblastech, kde se již podařilo (nebo brzy se
podaří)
snížit na únosné minimum
škody zvěří
na zmlazení a lese vůbec. Riziko neúspěchu
nemusí
být velké. Přitom je na ploše, kde se
takový
„pokus“ zdaří, toto riziko
vyváženo možností
vysoké úspory za nerealizované
zalesňovací
náklady, které rozhodně
žádnému
vlastníkovi lesa nemusím podrobně
počítat.
Milan Košulič
st.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com