Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Důvody pro snížení výměry zákonem přípustné holiny po mýtní těžbě a omezení jejího ročního celkového podílu

(13.8.2006 21.08, Milan Košulič st.)

Změny v definici trvale udržitelného hospodaření v lesích

V diskusi k novému lesnímu zákonu jsem navrhl, aby v něm bylo „trvale udržitelné hospodaření v lesích“ jednak blíže definováno (dosud tomu tak není; obecná formulace je uvedena až v komentáři k § 1), jednak definováno hlouběji ekologicky. Trvale udržitelné hospodaření v lesích podle zmíněného výkladu v komentáři k § 1 lesního zákona č. 289/1995 Sb. může v podstatě zajišťovat i řádně vedené holosečné hospodářství jen s jistým omezením velikosti holé seče, jak bylo provedeno ve znění § 31 lesního zákona. Ale za neúměrných vkladů energií, materiálu, lidské práce a s jistou újmou na bioekologických přínosech jak pro samotný lesní ekosystém tak pro jeho environmentální funkce. To znamená v zásadě iracionálně, což odporuje duchu moderních biotechnologií 21. století, vyžadujících co nejvyšší úspornost jednání.
„Trvalá udržitelnost“ by měla být v novém lesním zákoně definována přesněji: základním, realistickým ekologicko-ekonomicky vyváženým přístupovým principem na bázi vyššího využití spontánních přírodních dějů. Využití poznatků z vývoje přírodních lesů by současně šetřilo materiálové, finanční a pracovní zdroje, tzn. směrovalo obhospodařování lesa do oblasti racionálního lidského konání.
Důvodem k tomu je nejen dlouhodobě ekologicky vypjaté životní prostředí na Zemi, více či méně ovlivnitelné lesy, a potenciální hrozba klimatických změn v nejbližších dalších desetiletích, ale i problematická ekonomická situace mnoha evropských lesních hospodářství, naše nevyjímaje. Proto jsem navrhl, aby trvalé hospodaření v lesích bylo definováno jako obhospodařování lesů výslovně způsobem blízkým přírodě.

Změny v legislativně přípustné velikosti holiny po mýtní těžbě

Navrhuji dále, aby se přípustná velikost holé seče snížila z 1 ha na 0,5 ha na všech stanovištích a její šíře nepřekročila jednonásobek průměrné výšky těženého porostu, s výjimkami do 1 ha formulovanými podobně jako v § 31 dnešního lesního zákona. Návrh zdůvodňuji takto:
1. V navrhované úpravě charakteristiky „trvale udržitelného hospodaření v lesích“ v novém lesním zákoně (dále jen LZ) doporučuji výslovnou vazbu na přírodě blízké hospodaření v lesích. Proto posuzuji vlivy stávající legislativní závaznosti jedno- až dvouhektarového limitu velikosti holoseče a její šířky odpovídající maximálně dvojnásobku průměrné výšky těženého porostu (mimo exponovaná stanoviště) jednak z hlediska „přírodní blízkosti“, jednak obecně ekologicky přísněji.
2. Bioekologický důvod opírám o strukturu přírodního lesa vznikající při jeho reprodukci. Jde o mozaikovitou strukturu jako výsledek cyklických procesů na ploškách sahajících od svislého průmětu koruny stromu maximálního rozměru, dosažitelného na daném stanovišti, až po porostní mezery o průměru řádově rovném dvojnásobku průměrné porostní výšky (V) (to odpovídá při V=30 m a kruhovém tvaru porostní mezery ploše asi 0,3 ha). Takže lze konstatovat, že zcela odlesněné plochy větší než 0,5 ha nejsou v přírodních podmínkám pravidlem, ale výjimkou. Přitom je velmi důležitý poznatek, že holé plochy větší než 0,5 ha znamenají zánik specifického lesního fytoklimatu klimaxu a vznik podmínek pro sekundární sukcesi; její součástí je, jak známo, přípravný porost pionýrských dřevin (MÍCHAL 1999). Na uměle zakládaných obnovních plochách holými sečemi by odchylka od přírodních poměrů (hemerobie) měla být malá, nejlépe žádná.
3. Z formulace stávajícího zákona o přípustné ploše a šířce holé seče vyplývá toto:
a) šířka holé seče do dvojnásobku průměrné výšky těženého porostu je přípustná na všech stanovištích s výjimkou exponovaných; exponovaných stanovišť, tj. v HS 21, 31, 41, 51, 71, je však v rámci ČR málo, necelých 10 % porostní plochy; proto je tato šířka holé seče přípustná na naprosté většině stanovišť českých lesů, a šířka na jednu průměrnou výšku těženého porostu je spíše výjimkou;
b) holoseč do 2 ha může jako výjimku orgán státní správy lesů (OSSL) povolit jednak na HS 13 a 19 (tj. přibližně na 6 % porostní plochy) bez omezení šířky, jednak na dopravně nepřístupných horských svazích delších než 250 m (a), nejde-li o exponované HS (b); horských HS 51 až 79 je celkem cca 41 % porostní plochy, porostů ad (a) přesně nevím, odhaduji však asi 1/2, tj. cca 20 % z celkové porostní plochy a porostů ad (b) cca 4 % porostní plochy, to znamená, že nejméně na polovině všech horských hospodářských lesů a dalších cca 6 % porostní plochy ekologicky kritických lesů lze uplatnit po schválení výjimky OSSL (což  asi většinou nebývá problém) holoseč 2 ha.
Jinými slovy to znamená, že zdaleka nejde jen o přípustnost 1 ha holosečí a šířku o hodnotě jednonásobku průměrné porostní výšky, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale jde o možnost podstatnou část plochy všech českých lesů těžit holosečemi o velikosti 2 ha a naprostou většinu všech holosečí vůbec zakládat o šířce na dvojnásobek průměrné výšky těžených porostů (50-70 m), tj. o šířce, které se z pochopitelných důvodů dá v praxi téměř vždy přednost. A to jsou již skutečnosti, které lze vystavit ekologické kritice, zvláště půjde-li o správu českých lesů přírodě blízkým způsobem, o kterou by rozhodně v dalším období jít mělo.
4. Vliv velikosti holiny, zejména její šířky, na prostředí a novou kulturu (nárost) na ní se uplatňuje především prostřednictvím stěn mýceného porostu. Největší ovlivnění je v jejich bezprostřední blízkosti, s rostoucí vzdálenosti od stěn se zmenšuje. Tento vliv se projevuje zejména zastíněním plochy sousední porostní stěnou, změnami ozařování půdy a vyzařováním tepla z ní i rostlin se synergickými vlivy na růst mladých rostlin po zalesnění (náletu), ale i na jejich ztráty (úbytek) vlivem zvýšeného ohrožení buření, myšovitými hlodavci, vyšším výparem a větším nebezpečím mrazu s narůstající vzdáleností od porostních stěn, ale i se zvýšeným přírůstem v důsledku poklesu retardačních vlivů porostních stěn. Např.: Na vzdálenost do dvou porostních výšek se uplatňuje příznivý vliv na snížení mrazového vyzařování v rozsahu 50-80 % volné plochy; při jednom šetření o růstu hlavních dřevin na různě širokých holinách (PEŘINA 1977), odpovídajících jedno-, dvoj- a čtyřnásobku porostní výšky byly 17 let po založení kultury na stanovišti svěží dubové bučiny (3S) zjištěny tyto výšky stromků v procentech výšky jednotlivých dřevin na holině o šířce na 1 porostní výšku (= 100 %): u smrku 100, 126, 127; u borovice 100, 214; u modřínu 100, 114, 135; u buku 100, 100, 102. V rámci jiného výzkumu uvádí autor (Bergman 1994) tyto informace o výsadbě buku na holině: se vzrůstající vzdáleností od porostní stěny se počet přežívajících sazenic výrazně snížil; silně vzrůstalo zabuřenění a na kultuře vzrostly škody hlodavci a mrazem; rovněž se výrazně zvýšil podíl vidličnatých buků; v bočním zástinu starého porostu byl jen u 17 % buků, uprostřed velké zalesněné plochy vzrostl na 59 %. Z genekologického hlediska přírodního vývoje juvenilních stadií klimaxových dřevin nelze nijak příznivě posuzovat jejich vzrůstající přírůstovou intenzitu se stoupající vzdáleností od porostní stěny, jak se tato okolnost v uvedených šetřeních posuzovala, k tomu totiž zpravidla dochází přednostně u jedinců pionýrské části populace s růstovým a vývojovým charakterem analogickým jako u pravých pionýrů (s růstovými znaky vyjádřenými Backmanovým růstovým zákonem); to většinou odporuje přirozenému růstovému rytmu klimaxových dřevin, odrůstajících ve stinném (polostinném) prostředí v rámci „malého“ vývojového cyklu. Prostě – rychlý růst v mládí je u našich klimaxových dřevin SM, BK, JD a dalších stinných dřevin nepřirozený.
Nepříznivé ekologické vlivy na prostředí a rostliny nové kultury zejména vzrůstají na obou částech plochy po rozšíření původní (první) holoseče o stejnou šířku (obvykle za 6-8(10) let po první holosečné těžbě, kdy se kultura na první holoseči ještě nemůže ekologicky nijak výrazně uplatnit.
5. Pracovně-ekonomická výhodnost snížení přípustné holiny na 0,5 ha spočívá jednak ve zmírnění obtížnosti pracovních podmínek v důsledku poklesu intenzity zabuřenění proti poměrům na 1 ha holině, zvláště široké na 2 porostní výšky, jednak v jiné, náročnější biotechnologii zavedení cílových klimaxových dřevin na větší holině:
a) uznáme-li příznivější vliv sousední porostní stěny na omezení intenzity zabuřenění šířkou holiny odpovídající jedné střední výšce porostu, pak většinové využívání holosečí o šířce na 2 porostní výšky zvýší plochu intenzivního zabuřenění nejméně o 50 % s indexem zvýšení celkových nákladů na plošnou jednotku zalesnění (1 ha) cca 1,2;
b) zatímco holinu 0,5 ha o šířce na 1 výšku porostu lze zpravidla zalesnit, snad kromě jedle, přímo všemi ostatními cílovými klimaxovými dřevinami s boční clonou na větší části této šířky, tj. bez umělého založení předkultury přípravného porostu pionýrských dřevin, nebo jeho využití z náletu, je naopak nutné takový přípravný porost zajistit pro vnášení cílových klimaxových dřevin na holinách o dvojnásobné šířce, natož dvojnásobné ploše (2 ha a šířce 50-70 m); pokud nedojde k přirozenému vzniku přípravného porostu v rámci sekundární sukcese (ke které v přírodních podmínkách běžně dochází na plochách zbavených lesního porostu 0,3-0,5 ha), je nutné založit jej uměle, to znamená s vícenáklady (viz dále), resp. zajistit přípravu plochy pro nasemenění pionýrských dřevin přípravou půdy a oplocením, rovněž spojenou s vícenáklady; pro rámcovou nákladovou kalkulaci počítám s umělým založením přípravného porostu v 50 % případů a s nákladovým indexem zalesnění cca 1,3;
c) přípravný porost pionýrských dřevin je nutné po jisté době, jakmile se stane ekologicky funkční, nahradit, resp. doplnit cílovými klimaxovými dřevinami a poté o tuto novou kulturu pod ochranou přípravného porostu také několik dalších let pečovat, a to s předpokládaným nákladovým indexem pro toto zalesnění 1,4;
d) pro další nezbytný výkon na obou srovnávaných holosečích, péči o kultury jsem uplatnil nákladový index na holinách 0,5 ha 0,2, na holinách 1 ha 0,4;
e) bioekologická a ekonomická efektivnost obnovy na menší holině bude o něco snížena zvýšenými náklady vyplývajícími z méně koncentrované mýtní těžby a jistého prodloužení přibližovací vzdálenosti z užších a delších holých sečí (asi ve výši 15 % z nákladů na kultivaci na menší holině).
Celkovou kalkulaci viz dále.

Omezení celkového rozsahu holosečných těžeb v běžném roce

Je známo, že dosavadní legislativa umožňuje využívat holosečnou obnovu v nijak neomezeném rozsahu. Tím vlastně také umožňuje pokračování holosečného hospodářského způsobu z minulosti v nijak zmenšeném měřítku se všemi nežádoucími známými důsledky. Naopak úplné vyloučení holosečného hospodářského způsobu není ani objektivně vhodné (možné). „Malé“ holé plochy, vznikající maloplošnými disturbancemi, se totiž vyskytují i v přírodních lesích a pro zachování pasekových druhů vegetace i živočichů jsou v nevelké míře přímo nutné. Ale není to možné ani z hlediska naplňování etátu mýtní těžby při stávajících zákonných ukazatelích této těžby: důvod spočívá v tom, že využití jemnějších hospodářských postupů s nízkou těžební intenzitou aspoň na části lesů je nutné kompenzovat hospodářskými postupy s podstatně vyšší těžební intenzitou, tj. holosečemi na jisté ploše. Je proto žádoucí změnit praxi nadměrného využívání holosečného hospodářského způsobu aspoň každoročním limitem celkové plochy holých sečí, odstupňovaně podle platných obmýtních dob pro jednotlivé HS. Např. takto: Celkový rozsah holých sečí v běžném roce nesmí překročit: 80 % mýtní těžby podle ukazatele „normální paseka“ pro obmýtí 90 let, 70 % mýtní těžby téhož ukazatele při obmýtí 100 let a 50 % mýtní těžby stejného ukazatele při obmýtí 110 let a vyšším, a to po odečtení nahodilých těžeb, po nichž napadly holiny nad 0,5 ha.

Přibližná kalkulace nákladů na zajištěnou kulturu cílových dřevin pro 100 ha s holosečemi o ploše 0,5 ha o šířce na jednonásobek porostní výšky a s holosečemi 1 ha o dvojnásobné šířce

výkony k dosažení zajištěného stavu smíšené kultury cílových dřevin ekologickým způsobem, tj. s využitím přípravných dřevin na větší holině	zalesňování na holině 0,5 ha; 200 pracovišť ā 0,5 ha = 100 ha	zalesňování na holině 1 ha; 100 pracovišť ā 1 ha = 100 ha
1. zalesňování cílovými dřevinami	Z1 (CD)= 100Z0,5	Z2(CD)= 50Z0,5 × 1,2 = 60Z0,5
2. založení přípravného porostu	Z1(PP) = 0	Z2(PP) = 50Z0,5 × 1,3 = 65Z0,5
3. úprava druhové skladby přípravného porostu podsadbou cílových dřevin	Z1(UDS) = 0	Z2(UDS) = 50Z0,5 × 1,4 = 70Z0,5
4. péče o kultury do stavu zajištění	Z1(PK) = 100Z0,5 × 0,2 = 20Z0,5	Z2(PK) = 100Z0,5 × 0,4 = 40Z0,5
5. celkem	Z1 = 120Z0,5	Z2 = 235Z0,5
6. po dosazení jednotkového nákladu na zajištěnou kulturu, např.	Z1 = 6 000 000, tj. 60 000 Kč/ha 100 %	Z2 = 11 750 000, tj. 117 500 Kč/ha 196 %
7. zvýšení těžebně-dopravních nákladů	ZTDN1 = 15%Z1 = 9000 Kč/ha,	ZTDN2 = 0
8. Úhrnem	Sa1 = Z1 + ZTDN1 = 69 000 Kč/ha 100 %	Sa2 = Z2 + ZTDN2 = 117 500 Kč/ha 170 %

(Vysvětlivky zkratek vyplývají z textu v tabulce)

Závěr

Nesdílím názor, že 1 ha (natož 2 ha) holoseč o šířce rovné dvojnásobku střední výšky těženého porostu lze považovat za maloplošnou holoseč. Pokud posuzujeme jednohektarovou seč holou hlediskem běžných vývojových poměrů v přírodních lesích, shledáváme její výjimečnost výskytu, protože běžnou disturbancí je v přírodních lesích holá plocha o výměře do cca právě 0,5 ha (spíše menší). Následuje-li po „klimaxové“ struktuře lesa jiná lesní geobiocenóza podobných biologických vlastností, jde o více či méně neporušený vývojový proces vpřed. Ten nebývá spojen s žádnou mimořádnou bioklimatickou či jinou zátěží pro nově vznikající generaci lesního porostu. Jde o „malý“ vývojový generační cyklus ve sledu vývojových stadií dorůstání, „optima“-zralosti a rozpadu. Když ale byl vývoj lesa násilně přerušen odstraněním porostu na větší ploše průměru řádově rovném nejméně dvěma stromovým výškám (např. při výšce rovné 30 m a kruhovém tvaru jde o plochu cca 0,3 ha), následuje více či méně skok zpět. Dochází k zániku specifického lesního fytoklimatu a vznikají podmínky pro sekundární sukcesi, pro „velký“ vývojový generační cyklus. Ten směřuje od pasekové vegetace slunných a otužilých přípravných porostů pionýrských dřevin přes přechodné porosty ke složitější a stinnější závěrečné skladbě klimaxového lesa. Tento proces je nutné v hospodářských lesích napodobovat, přestože prodlužuje dobu vzniku závěrečného stadia lesa. Ekologické podmínky na holosečích do 0,5 ha jej však většinou  nutně nevyžadují. To je bioekologicky i ekonomicky výhodné a pro každého vlastníka lesa silně podnětné. Takže ekonomicky záporný efekt technického procesu zpracování dřevní hmoty na „malé, půlhektarové pasece“, je naopak její kultivační úsporností, tj. ekonomicky překonán! Bioekologická a ekonomická převaha „malé paseky“ 0,5 ha je „velké pasece“ 1,0 ha jednoznačně nadřazena.

Milan Košulič st., srpen 2006

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com