Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

O holosečích dle lesního zákona

(3.9.2006 15.33, Milan Košulič st.)

Mírně upravená verze článku: Důvody pro snížení výměry zákonem přípustné holiny po mýtní těžbě a omezení jejího ročního celkového podílu.

V diskusi k novému lesnímu zákonu jsem mimo jiné navrhl snížit limit holé seče z 1 ha na 0,5 ha a její šířku sjednotit na jednu střední výšku těženého porostu (dále jen 1×V). Je známo, že s rostoucí výměrou holé seče více či méně klesají náklady na zpracování a vyklizení dřevní hmoty, protože vzrůstá její plošný objem a tím i koncentrace a naopak. Pro mnohé je to skoro zásadní důvod rezolutně odporovat snižování limitu velikosti holé seče. Tím spíše, že při navrhování přípustnosti 1 ha holoseče široké na 2 porostní výšky (dále jen 2×V) do dosud platného LZ byly tyto parametry samozřejmě zvažovány a nakonec uznány i za ekologicky únosné, protože, podle názoru navrhovatele, v podstatě maloplošné. Ale...

Výchozí stanovisko

Stojím proto před úkolem zdůvodnit návrh zdánlivě nelogické zákonné úpravy velikosti holé seče. Nejdříve však musím vyjádřit stanovisko, ze kterého vycházím. Zákon č. 289/1995 Sb. se sice v § 1 zmiňuje o podpoře trvale udržitelného hospodaření v lese (dále jen TUH), ale nikde jej dále blíže nedefinuje. Obecná definice TUH přijatá na Ministerská konferenci o ochraně lesů, Helsinky 1993, je uvedena až ve výkladu zákona (J. STANĚK 1996). Teprve z výkladu tohoto ustanovení v jiných zdrojích (např. POLENO 1997) se dovídáme, že TUH není vázáno na žádné hospodářské schéma, hospodářský způsob či obnovní formu, že jde o flexibilní způsob hospodaření, který dodržuje základní principy zajišťující v daných podmínkách jeho trvalost. S tím lze souhlasit, ačkoliv právě vysvětlení „trvalosti“ chybí – skutečně nemusí určovat žádný konkrétní hospodářský způsob, ale co by obsahovat mělo, je změna koncepce správy lesů, odpovídající středoevropským podmínkám. To znamená, kromě všech obvykle deklarovaných funkcí včetně ekologické, i využívání přírodních procesů, mimo jiné i k výrazné ekonomizaci obhospodařování lesů, takže přírodě blízkým způsobem. Proto také posuzuji vlivy stávající legislativní úpravy týkající se holosečí jednak z hlediska „přírodní blízkosti“, jednak obecně ekologicky přísněji.

Důvody návrhu zmenšení plochy a šířky holé seč po mýtní těžbě

1. Bioekologický důvod opírám o strukturu přírodního lesa vznikající při jeho reprodukci. Je mozaikovitá jako výsledek cyklických procesů na ploškách od velikosti svislého průmětu koruny stromu maximálního rozměru, dosažitelného na daném stanovišti, do průměru řádově rovnému dvěma výškám stromovým (např. při V=30 m a kruhovém tvaru porostní mezery cca 0,3 ha). Větší plochy v širokém průměru větší než 0,5 ha zcela zbavené stromů nejsou v přírodním lese pravidlem, ale výjimkou. Znamenají jednak zánik specifického lesního fytoklimatu, jednak vznik podmínek pro sekundární sukcesi;  její součástí je, jak známo, přípravný porost pionýrských dřevin (MÍCHAL, PETŘÍČEK a kol. 1999). Holé seče jako umělé obnovní prvky by se měly lišit od přírodních poměrů jen velmi málo; nejlépe, když odchylka (hemerobie) nebude v daném případě žádná.

2. Z formulace stávajícího zákona o přípustné ploše a šířce holé seče vyplývá:

a) šířka holé seče o 2×V je přípustná na všech stanovištích s výjimkou exponovaných; těch však je (v HS 21, 31, 41, 51, 71) v ČR málo, necelých 10 % porostní plochy; proto je „velká“ šířka holé seče přípustná na naprosté většině stanovišť českých lesů, a šířka o 1×V je spíše výjimkou;

b) holoseč do 2 ha může jako výjimku OSSL povolit jednak na HS 13 a 19 bez omezení šířky, tj. přibližně na cca 6 % porostní plochy, jednak na dopravně nepřístupných horských svazích delších než 250 m (a), nejde-li o exponované HS (b); horských HS, tj. HS 51až 79 je celkem cca 41 % porostní plochy; jaká je plocha porostů ad (a) přesně nevím, odhaduji asi 1/2, tj. cca 20 % z celkové porostní plochy v ČR a porostů ad (b) cca 4 % porostní plochy; to znamená, že asi na polovině všech horských hospodářských lesů a dalších cca 6 % porostní plochy ekologicky kritických lesů lze uplatnit po schválení výjimky OSSL (což většinou nebývá potíž) holoseč 2 ha.

Jinými slovy to znamená, že zdaleka nejde jen o přípustnost 1 ha holosečí a šířku o 1×V, jak by se na první pohled zdálo; ale jde o možnost podstatnou část plochy všech českých lesů těžit holosečemi o 2 ha, tj. 2× většími a naprostou většinu všech holosečí vůbec zakládat o šířce 2×V  (50-70 m), tj. o šířce, které se z pochopitelných důvodů dá v praxi téměř vždy přednost. A to jsou již skutečnosti, které lze vystavit ekologické kritice, zvláště půjde-li o správu českých lesů přírodě blízkým způsobem, o kterou by nadále rozhodně jít mělo.

3. Vliv velikosti holiny, zejména její šířky, na prostředí a novou kulturu (nárost) se uplatňuje především prostřednictvím stěn mýceného porostu. Největší je v jejich bezprostřední blízkosti, s rostoucí vzdáleností od nich se zmenšuje. Tento vliv se projevuje zejména zastíněním plochy sousední porostní stěnou (zastíněná plocha nebývá velká, protože po větší část roku nedosahuje její šířka ani výšky porostu), změnami ozařování půdy a vyzařováním tepla z půdy i rostlin se synergickými vlivy na růst mladých rostlin po zalesnění (náletu), ale i na jejich ztráty vlivem zvýšeného ohrožení buření, myšovitými hlodavci, zvěří, vyšším výparem a větším nebezpečím mrazu s narůstající vzdálenosti od porostních stěn; ale i se zvýšeným přírůstem v důsledku poklesu retardačních vlivů porostních stěn. Např.: na vzdálenost do 2×V se uplatňuje příznivý vliv na snížení mrazového vyzařování v rozsahu 50-80 % volné plochy; při jednom šetření o růstu hlavních dřevin na různě širokých holinách (PEŘINA 1977), odpovídajících jedno-, dvoj- a čtyřnásobku porostní výšky byly 17 let po založení kultury na stanovišti svěží dubové bučiny (3S) zjištěny tyto výšky stromků v procentech výšky jednotlivých dřevin na holině o šířce na 1 porostní výšku (= 100 %): u smrku 100, 126, 127; u bo –, 100, 214; u md 100, 114, 135; u bk 100, 101, 102.  V rámci jiného výzkumu uvádí BERGMAN (1994) tyto informace o výsadbě buku na holině (ačkoliv toto šetření není příliš relevantní, protože buk na holiny přímou výsadbou nepatří): se vzrůstající vzdáleností od porostní stěny se počet přežívajících sazenic výrazně snížil; silně vzrůstalo zabuřenění a na kultuře vzrostly škody hlodavci a mrazem; rovněž se výrazně zvýšil podíl vidličnatých buků  v bočním zástinu starého porostu byl jen u 17 % buků, uprostřed velké zalesněné plochy vzrostl na 59 %.

Z genekologického hlediska přírodního vývoje juvenilních stadií klimaxových dřevin nelze nijak příznivě posuzovat jejich vzrůstající přírůst se stoupající vzdáleností od porostní stěny, jak se tato okolnost v těchto a jiných šetřeních hodnotila a dosud hodnotí (proto se také šířka holé seče o 2×V dostala jako přípustná do stávajícího LZ); k rychlejšímu růstu totiž zpravidla dochází přednostně u jedinců pionýrské části populace s vývojovým charakterem analogickým pravým pionýrům se známými růstovými znaky vyjádřenými Backmanovým růstovým zákonem. To však odporuje přirozenému růstovému rytmu klimaxových dřevin, odrůstajících v přírodních lesích většinou ve stinném (polostinném) prostředí v rámci „malého“ vývojového cyklu. Růst na holině tak podporuje genetickou přestavbu dané populace na „pionýrskou“.

4. Pracovně-ekonomická výhodnost snížení přípustné holiny na 0,5 ha spočívá jednak v poklesu intenzity zabuřenění proti poměrům na 1 ha holině, zvláště široké na 2×V, jednak v jiné, náročnější biotechnologii zavedení cílových klimaxových dřevin na větší holině:

a) uznáme-li příznivější vliv sousední porostní stěny na omezení intenzity zabuřenění šířkou holiny 1×V, pak rozšíření holoseče na 2×V, resp. i její zvětšení z 0,5 ha na 1 ha zvýší plochu intenzivního zabuřenění nejméně o 50 %, a to s indexem zvýšení celkových nákladů na plošnou jednotku zalesnění (1 ha) cca 1,2;

b) holinu 0,5 ha o šířce 1×V lze zpravidla zalesnit, snad kromě jedle, přímo všemi ostatními cílovými klimaxovými dřevinami za příznivého bočního clonění na části této šířky, tj. bez umělého založení přípravného porostu pionýrských dřevin nebo vzniklého z náletu; ten je naopak nutné zajistit pro vnášení cílových klimaxových dřevin nejméně na polovině plochy na holinách o 2×V, natož dvojnásobné ploše (2 ha a šířce 50-70 m); pokud nedojde k přirozenému vzniku přípravného porostu v rámci sekundární sukcese (ke které v přírodních podmínkách běžně dochází na plochách zbavených lesního porostu 0,3-0,5 ha), je nutné založit jej uměle, to znamená s vícenáklady (viz dále), resp. zajistit přípravu plochy pro nasemenění pionýrských dřevin přípravou půdy a oplocením, rovněž spojenou s víceprací a tedy i s vícenáklady; pro rámcovou nákladovou kalkulaci počítám s umělým založením přípravného porostu v 50 % případů a s nákladovým indexem zalesnění cca 1,3;

c) přípravný porost pionýrských dřevin je nutné po jisté době nahradit, resp. doplnit cílovými klimaxovými dřevinami, a to s předpokládaným nákladovým indexem pro toto zalesnění 1,4;

d) pro další nezbytný výkon na obou srovnávaných holosečích, péči o kultury jsem uplatnil nákladový index na menších holinách (0,5 ha) 0,2, na větších holinách (1 ha) 0,4;

e) ekonomická efektivnost obnovy na menší holině bude o něco snížena zvýšenými náklady na méně koncentrované jak zalesňování tak mýtní těžbu a jisté prodloužení přibližovací vzdálenosti z užších a delších holých sečí (asi ve výši 2×20 % z nákladů na kultivaci na menší holině).

5. Následuje-li po „klimaxové“ struktuře lesa jiná lesní geobiocenóza podobných biologických vlastností, jde o neporušený vývojový proces vpřed. Jde o „malý“ vývojový generační cyklus v rámci klimaxu. To je případ holoseče do 0,5 ha. Když ale byl vývoj lesa násilně přerušen odstraněním porostu na větší ploše průměru řádově rovném nejméně 2×V, následuje více či méně skok zpět. Dochází k zániku specifického lesního fytoklimatu, zcela se rozruší koloběh látek a energie jako tvůrčích faktorů rovnovážného stavu ekosystému, vznikají podmínky pro sekundární sukcesi, tj. pro „velký“ vývojový generační cyklus. To je případ velké holoseče nad 0,5 ha. Lze proto přijmout domněnku, že holé plochy, analogické přírodním, na nichž již vzniká zřetelná sukcese s typickým stadiem přípravného lesa pionýrských dřevin, tj. o výměře nad cca 0,5 ha, by neměly být považovány za „malé“ a vegetační záměna na nich za „maloplošnou“, neškodnou. Důležité je rovněž to, že se v nové lesní kultuře, a to i přirozené druhové skladby, po staletí neustálí charakteristická druhová skladba společenstva. Zachování dlouhodobé kontinuity biocenózy na daném stanovišti je proto z hlediska zachování biodiverzity nesmírně důležité. A toho lze dosahovat na plochách lesa jen s maloplošnými disturbancemi (o několika arech) mírné frekvence, běžnými v přírodních lesích mírného klimatického pásma. Každé větší přerušení této kontinuity má za důsledek velké změny v dynamice lokální potravní pyramidy, v koloběhu látek a stabilitě ekosystému. Tyto dynamické změny jsou tím horší, čím větší jsou plochy, na kterých k nim dochází. Takto destrukčně se chovají zejména v neviditelné oblasti ekosystému velké přírodní katastrofy, ale i holosečné hospodářství s velkými pasekami již okolo 1 ha a s hojnou frekvencí. Je proto logické, že je nutné vyhýbat se jejich umělému zakládání, neboť je dost na tom, že dosud často vznikají přírodními pohromami.

6. Orientační přehled o ekonomické efektivnosti založení nové ho lesa na holině 0,5 a 1,0 ha uvádí následující rámcová kalkulace:

výkony k dosažení zajištěného stavu smíšené kultury cílových dřevin ekologickým způsobem, tj. s využitím přípravných dřevin na větší holině	zalesňování na holině 0,5 ha; 200 pracovišť ā 0,5 ha = 100 ha	zalesňování na holině 1 ha; 100 pracovišť ā 1 ha = 100 ha
1. zalesňování cílovými dřevinami	Z1 (CD)= 100Z0,5	Z2(CD)= 50Z0,5 × 1,2 = 60Z0,5
2. založení přípravného porostu	Z1(PP) = 0	Z2(PP) = 50Z0,5 × 1,3 = 65Z0,5
3. úprava druhové skladby přípravného porostu podsadbou cílových dřevin	Z1(UDS) = 0	Z2(UDS) = 50Z0,5 × 1,4 = 70Z0,5
4. péče o kultury do stavu zajištění	Z1(PK) = 100Z0,5 × 0,2 = 20Z0,5	Z2(PK) = 100Z0,5 × 0,4 = 40Z0,5
5. celkem	Z1 = 120Z0,5	Z2 = 235Z0,5
6. po dosazení jednotkového nákladu na zajištěnou kulturu, např. Z0,5 = 50 000 Kč/ha	Z1 = 6 000 000, tj. 60 000 Kč/ha 100 %	Z2 = 11 750 000, tj. 117 500 Kč/ha 196 %
7. zvýšení těžebně-dopravních nákladů	ZTDN1 = (2×20%)Z1 = 24000 Kč/ha,	ZTDN2 = 0
8. Úhrnem	Sa1 = Z1 + ZTDN1 = 84 000 Kč/ha 100 %	Sa2 = Z2 + ZTDN2 = 117 500 Kč/ha 140%

(Vysvětlivky zkratek vyplývají z textu v tabulce)

Omezení celkového rozsahu holosečných těžeb v běžném roce

Je známo, že dosavadní LZ umožňuje využívat holosečnou obnovu v rámci velikostního limitu holých sečí v neomezeném rozsahu, a tím vlastně pokračovat v holosečném hospodářském způsobu. Úplné vyloučení každé holoseče však není dosud objektivně vhodné, ba ani možné: „malé“ holé plochy, vznikající maloplošnými disturbancemi, jsou běžné i v přírodních lesích a v nich ekologicky dokonce prospěšné (MÍCHAL 1994, Ekologická stabilita, str. 136, 137). Pro zachování světlinných druhů vegetace i živočichů jsou v nevelkém počtu malých velikostí a o menší celkové ploše (jejíž optimální velikost však neznám) přímo nutné, takže i jejich hospodářské využívání je vhodné. Vyloučení holosečí ale zatím není objektivně možné ani z hlediska naplňování etátu mýtní těžby. Ten se totiž většinou plánuje podle dvou zákonných ukazatelů mýtní těžby na bázi věkových tříd, tedy pasečného typu, ačkoliv inventarizační metodu (v podstatě kontrolní metodu z lesa výběrného) zákon připouští. Důvod spočívá v tom, že jemnější hospodářské postupy s nízkou těžební intenzitou aspoň na části lesů je nutné kompenzovat hospodářskými postupy s podstatně vyšší těžební intenzitou, tj. holosečemi na jisté ploše, aby vůbec bylo možné takový etát realizovat, pokud se na LHC nenajdou náhradní těžby. Nutnost takové kompenzace by vyloučil jen pěstební etát s korekcí jiným, „jemnějším“ zákonným ukazatelem mýtní těžby, třeba přírůstovým, rovněž podle zákona možným. Než se tak v praxi stane ve větším měřítku, je žádoucí omezit nadměrné využívání holosečného hospodářského způsobu aspoň každoročním limitem celkové plochy holých sečí, třeba odstupňovaně podle platných obmýtních dob pro jednotlivé HS, ale aby jemnější, méně intenzivní těžební postupy byly vůbec možné aspoň na části lesního majetku.

Závěr

Nesdílím názor, že 1 ha (natož 2 ha) holoseč o šířce 2×V lze považovat za maloplošnou. Taková plocha holé seče odporuje běžným vývojovým poměrům v přírodních lesích střední Evropy. Obvyklou krajní velikostí disturbance je v nich plocha do cca 0,3 (0,4) ha. Sukcesi se založením přípravného lesa (nebo čekáním na jeho přirozenou obnovu) je nutné snad na všech holinách počínaje 0,5 ha napodobovat, přestože prodlužuje dobu vzniku závěrečného stadia lesa a jeho umělé založení je drahé, ale v nákladovém souhrnu je založení nového lesa na „malých“ holosečích do 0,5 ha výhodnější, úspornější. Ekologické podmínky na holosečích do cca 0,5 ha však přípravný les často nutně nevyžadují. To je i ekonomicky výhodné a každému vlastníkovi lesa srozumitelné. To podporuje tvrzení, že holosečné hospodářství s většími holosečemi nad cca 0,5 ha je všeobecně dražší než přírodě blízké, a je také bioekologicky škodlivé.

Ing. Milan Košulič st.,

Město Albrechtice, srpen 2006

Definice TUH (Helsinky 1993): Trvale udržitelné hospodaření představuje správu a využívání lesa a lesní půdy způsobem a v rozsahu, který udržuje jejich biodiverzitu, produktivitu, regenerační kapacitu, vitalitu a jejich potenciál k současnému i budoucímu naplňování důležitých ekologických, ekonomických a společenských funkcí na místní, národní i mezinárodní úrovni a nezpůsobuje ničení jiných ekosystémů.Některá data z euroflorist Kod Rabatowy

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com