Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Vyjádření ke Stanovisku vědců od oponentů – diskuse

(23.9.2006 20.10, Jan Metzl)

Jako důchodce mám čas projíždět po vlastech českých a všímat si stavu lesa a lesnických zásahů. To co však vidím, tak tomu často nerozumím. Vidím sadbu buku a jedle na holiny a pokud se objeví nad touto kulturou nálet břízy, jívy a jeřábu, tak je nemilosrdně po třech létech od jeho vzniku vysekáván, přirozené zmlazení ne jenom smrku, ale i jedle je „uvolňováno“ při výšce po kolena, do smrkových a borových kultur jsou vpravovány dubové a bukové odrostky v umělohmotných futrálech ve sponu 5 m i více po ploše nebo podél cest, porosty jsou obnovovány holosečně a těžební zbytky jsou odváženy ve štěpkách do spaloven, podúrovňové probírky vládnou ne jenom v borových porostech, ale i smrkových, celoplošné vyvětvování bukových a dubových mlazin, okus, ohryz a loupání na každém kroku, v nárostech pod porosty jsou prováděny prostřihávky a prořezávky atd. Není to však všeobecný jev. Je mnoho praktických lesníků, kteří hledají a ověřují si změny hospodaření alespoň na části jim svěřených lesů. Oni ví, že les není kukuřičné pole. Patří jim za to dík a uznání.

Když jsem psal spolu s ing. Košuličem st. brožurku 100 otázek a odpovědí k obhospodařování lesa přírodě blízkým způsobem, tak v jedné z otázek jsme zavzpomínali na svá lesnická studia před 50 – 60 léty s tím, že jsme se tehdy málo nebo vůbec neseznamovali s životem pralesů, ekologií, genetikou a biologickými nároky dřevin. Tento náš povzdech nám byl vytknut. V Doslovu jsme napsali, že v brožurce jsme se omezili na konstatování, nikoliv na podrobné zdůvodňování. Předpokládali jsme, že na lesnických školách je ekologie a genetická výuka na úrovni současného poznání a absolventi jsou plně informováni a mohou v praxi získané poznatky uplatňovat. Ouha! Když jsem si přečetl „Vyjádření ke stanovisku vědců …“ s hrůzou jsem zjistil, že ani vědecká rada LDF MZLU nepochopila, o co ve Stanovisku vědců jde. A ostatní to dokonce přiznali – „co bylo skutečným impulsem pro napsání této výzvy vědí jenom její autoři“, VÚLHM – bla, bla bla, SVOL – bez komentáře. Povzbudivé ale bylo konstatování, že vyjádření vědecké rady LDF v Brně bylo přijato „jen“ většinou hlasů a v Praze dokonce rozdílem jednoho hlasu.

Původní, přirozené pralesy byly během času za posledních tisíc let člověkem a antropogenními vlivy značně pozměněny, až exploatovány. A tak nám do současné doby zůstala jen „torza“ přirozených lesů, pro poučení jak vypadaly lesy ve středoevropské enklávě, sice ovlivněné činností člověka, ale přesto s přirozenou druhovou skladbou schopnou autoregulace a autoreprodukce. Jistě nebude nezajímavé se zamyslet nad během cílevědomého lesnického počínání od doby, kdy společnost byla postavena před úkol napravit stav nedostatku dřeva a narůstajících holin v 17. a 18. století. Hartig zformuloval výhradně ekonomicky motivovanou teorii trvalého výnosu z lesa. Z tohoto modelu vzešlo lesní plánování a různé techniky pěstování lesa. V 19. století zavládlo holosečné hospodářství, ale přesto bylo při obnovní těžbě běžné používání tmavé seče a začaly se objevovat názory některých lesníků, že pěstování lesa není jen technická činnost sledující výrobu dřevní hmoty. Nelíbil se jim model pěstování plantáží rychle rostoucích, především jehličnatých dřevin, v některých případech doplněných introdukovanými dřevinami. V té v době, kdy byly založeny dnešní naše mýtné porosty, ale v zajetí modelu „normálního lesa“, začali někteří lesníci hledat cestu ze začarovaného kruhu a objevily se různé obnovní způsoby s cílem pěstování smíšených, stabilních lesů. Gayer, Eberhardt, Wagner a další dali podnět k realizaci těchto postupů u celé řady středoevropských lesníků. Až na světlé výjimky nebyly tyto obnovní způsoby dotaženy do konce. To je bohužel problém lesnického konání. To, co jeden lesník započne, v lepším případě až pátý v řadě to může dokončit. A ještě jedna věc se neblaze projevuje na lesnickém počínání. Snad každých 20 let je vytyčena „nová“ lesnická politika podle toho, kdo z politické a odborné garnitury momentálně do toho může mluvit. Chybí zde kontinuita obhospodařování lesa, tak důležitá pro jeho život. A tak změny lesnické politiky umožnily uzákonit, díky lesu věkových tříd, „cvičení“ toho kterého přání tvůrcům zákona a vyhlášek. Dobré snahy o změny v obhospodařování lesů stejně většinou vedly k založení jednoetážových porostů, tolik zranitelných ve stadiu „optima“, a k „hubení“ jedle. Smíšené lesy, které se nám zachovaly do dnešních dnů, jsou více méně dílem přírody, která si nenechala diktovat znásilňování, ač realizované v dobré víře. Přicházeli další lesníci s novou koncepcí hospodaření, ale jejich návrhy v širším měřítku se neprosadily. Mezi ně – Möllera, Krutsche a další – se zařadil i náš Konšel. Po 2. světové válce zvláště u nás díky osvíceným lesníkům jako byl Svoboda, Pelíšek, Mezera, Zlatník a další, vznikla lesnicko-ekologická a typologická škola, která chtěla vyvést československé lesnictví z monokulturního hospodaření a rozsáhlých holosečných těžeb z válečných dob. V praxi našli své pomocníky, kteří chtěli uplatňovat maloplošné, neholosečné hospodaření. Nutno vzpomenout Koniase, Kratochvíla, Pěnčíka, Zakopala a další. Ale u široké konzervativní lesnické veřejnosti nenašli dostatek následovníků. V 70. létech přišla normalizační doba s nástupem velkoplošného holosečného smrkového a borového hospodářství s obludnou mechanizací a všichni lesníci té doby (až na vzácné výjimky – např. Švarc z LZ N. Hrady) museli plnit dodávky kulatiny a socialistickou soutěž. Do té doby ještě spadá „rozkvět“ chovu rohaté a parohaté zvěře. A aby toho nebylo dost, přišlo odumírání lesů pod vlivem průmyslových imisí. To se řešilo technicky – plošnou likvidací postižených porostů, buldozérskou přípravou půdy a výsadbou např. smrku pichlavého. Přešlo se i k biologické melioraci výsevem pionýrských dřevin z osiva sesbíraného „odevšad“, ale celá akce nebyla nikdy dotažena do zdárného konce. I dnes jsou tyto přípravné porosty (vždyť jsou nazývány zavádějícím označením „náhradní“) holosečně odstraňovány, aniž by byly využity ke smysluplným podsadbám.

Nedovedu pochopit, proč někteří lesníci strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, že většina našich konkrétních porostů jsou jehličnaté monokultury, které nahradily během času ekosystém smíšených lesů, našim přírodním poměrům vlastní. Jsme schopni kritizovat některé státy, že holosečně drancují lesy a vysazují lignikultury, přičemž my toto provádíme již bezmála 200 roků. My nejsme na začátku 21. století nuceni z ekonomických důvodů sledovat trvalou udržitelnost produkce dřeva, ale obhospodařovat les jako ekosystém přírodě blízkým způsobem, který samovolně zaručí též produkci dřeva, ekonomiku provozu a další požadavky na les kladené. Proč je zásada neměnit názory zakořeněna jako vyjádření charakterního postoje, když všechno kolem nás se mění se stavem našeho poznání? V tom je možná příčina toho, že Vědeckou radu LDF nijak neznepokojují hektarové holiny, výsadba buku a jedle na holiny, 20 – 40 letá obnovní (ne zmlazovací) doba, ani zmínka o melioračních účincích pionýrských dřevin, výsadba 500 ks odrostků na ha, nedostatečná přirozená obnova a druhová přeměna monokulturních porostů, přemnožená zvěř a její škody na kulturách a zmlazení, ohryz a loupání bez povšimnutí – přičemž snížení nákladů na ochranu lesa proti zvěři je zcela zásadní opatření, podmiňující ekologizaci a ekonomizaci lesnictví. Smrk je prezentován jako „dřevina budoucnosti“ a přitom nevidí, co se s ním během času děje? – mnišková kalamita, kůrovcová kalamita, škody větrem, sněhem, námrazou, odumírání václavkou, zhoršování půd, defoliace a vůbec neomlouvá, že nijak nevybočujeme ze středoevropského průměru. Ba naopak. Měli bychom se zamyslet, zda les věkových tříd s preferováním smrku a borovice je to pravé ořechové a zda EU není již někde jinde? Trucování nám nepomůže. A čím dříve přejdeme na obhospodařování lesa podle zásad Pro Silva – přírodě blízkým způsobem, tím snadněji se začleníme mezi moderní lesnické středoevropské státy, které to již konají.

I když jsem jenom praktický lesník v důchodu, ale signatář „Stanoviska“, s odstupem času se domnívám, že Stanovisko mělo být formulováno zkráceně a srozumitelněji, o co jde. Mělo být napsáno asi toto:

1. Zpracování zcela nové metodiky obhospodařování zvěře, která by zaručila dosažení a udržení únosných stavů zvěře.
2. Opustit les věkových tříd a zařizovat les některou z kontrolních metod.
3. Obhospodařovat lesy podle ekosystémových hledisek s důrazem na genetiku, ekologii a biologickou automatizaci.

Metzl, Chlum u Třeboně

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com