Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Reakce SVOL na Stanovisko vědců... a komentář Milana Košuliče st.

(22.10.2006 18.24, )

V březnu 2006 bylo zveřejněno "Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů" . Jednou z vysloveně negativních reakcí byla reakce předsedy SVOL Františka Kučery. Celou tiskovou zprávu předsedy SVOL z 15.5.2006 spolu s komentářem Milana Košuliče st. zveřejňujeme v následujících řádcích.

SVOL – Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v České republice – principálně odmítá materiál, rozšiřovaný pod názvem „Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“.

Zdroj: http://www.silvarium.cz/content/view/2471/68/ (20.10.2006)

Autoři stanoviska, v převážné většině nelesníci, tímto textem dokazují, že je jim velmi vzdálená současná problematika lesního hospodářství nejen v našem státě, ale i přijaté zásady Lesnické strategie Evropské unie. V závěru se sice na evropskou lesnickou politiku odvolávají, celkové pojetí „Stanoviska“ ji však ani v nejmenším nerespektuje. Ve všech materiálech Evropské unie je jasně deklarováno, že evropské lesní hospodářství musí stát na třech rovnocenných pilířích – ekonomickém, ekologickém a environmentálním, přičemž ani jeden z nich nesmí být zbývajícím dvěma nadřazován. Předložené stanovisko je výrazně jednostranné, vychází výlučně z hledisek ekologických a to je nejen nepřijatelné, ale staví i celý text do oblasti teorie a zbožných přání. Nebude-li lesní hospodářství ekonomicky soběstačné, neexistuje v Evropě stát, který by byl schopen podobné požadavky a návrhy ekologů financovat.

Není asi na místě připomínat vědeckým pracovníkům, že každá seriózní práce vyžaduje důkladné seznámení se současným stavem problematiky, s dříve publikovanými výsledky výzkumu, v tomto případě i s platnou legislativou. „Stanovisko vědců“ bohužel tuto zásadu nedodrželo a předkládá zde veřejnosti skutečnosti lesníkům již dávno známé, zčásti již realizované v běžné praxi, zčásti již obsažené v současných zákonných předpisech i v Národním lesnickém programu. Vývoj lesa je bohužel dlouhodobý proces, který nelze ani za cenu vysokých ekonomických ztrát příliš urychlit. Všechny statistické údaje o našich lesích dokazují, že např. změna druhové skladby ve prospěch listnáčů a jedle se vyvíjí správným směrem, s určitými výkyvy již cca 20 až 50 let.

Odmítáme zejména ve „Stanovisku“ stále opakované a zcela jednostranné konstatování, že naše lesy jsou ve špatném stavu a nadále chřadnou! Tyto závěry se opírají pouze o výsledky pedologických rozborů a míru defoliace, která je celoevropským problémem a nemá dopady na vzrůst stromů (i v tomto „Stanovisku“ se připouští zvýšení přírůstu stromů jako důsledek nadměrného přísunu dusíku). Kalamity způsobené abiotickými činiteli – větrem a sněhem – zde byly i v minulosti, jejich častější výskyt zřejmě souvisí s klimatickými anomáliemi, na které upozorňují meteorologové již delší dobu. Rozsah hmyzích kalamit v posledních desetiletích je srovnatelný s jejich výskytem v minulém století. Podobně jako po katastrofálním suchu v roce 1947 došlo v nižších polohách k pomístnému odumírání smrkových porostů a následnému přemnožení kůrovce, je dnešní zdravotní stav smrku v 3. a 5. vegetačním stupni a kůrovcová kalamita důsledkem extrémně suchého roku 2003.

Nezabýváme se profesně pedologií, a proto se nepouštíme do polemiky o nepříznivých změnách v lesní půdě – na rozdíl od autorů „Stanoviska“ ctíme staré úsloví o ševci a kopytu. Dovolíme si pouze připomenout, že v odborné lesnické literatuře lze na toto téma nalézt velmi mnoho vědeckých prací již z první poloviny minulého století – výsledky těchto prací nejsou vždy jednoznačné. Dosavadní vývoj našich lesů chmurné předpovědi některých pedologů nepotvrzuje.

Za vysloveně laický a zastaralý pohled na hospodaření v lese je nutno považovat představu, že existuje pouze jeden obecně platný systém obhospodařování lesů, který lze uplatňovat od luhů po horské smrčiny. Základem směrnic hospodaření je u nás již více než 50 let typologický průzkum, vycházející z vlastností půdy a klimatických podmínek a respektující výškovou pásmovitost vegetace a biologické vlastnosti dřevin. Tato diferenciace je základem současné lesnické legislativy a na mezinárodním fóru si dobyla vysokého uznání.

Z celé řady mylných tvrzení a doporučení „Stanoviska“ jen několik příkladů: obecný zákaz holosečí by téměř znemožnil obnovu borovice na přirozených stanovištích i dubu v lužních lesích, složitá prostorová porostní výstavba je v našich poměrech vzhledem k nedostatečným srážkám většinou nerealizovatelná, všeobecné používání přípravných dřevin při zalesňování a zákaz jejich kácení je provozně nesmyslné. Nejen z ekonomických důvodů zásadně nesouhlasíme s vyloučením smrku ze všech stanovišť středních poloh. V řadě evropských zemí (Skotsko, Španělsko, Francie aj.) jsou poměrně rozšířeny a stále zakládány lignikultury a plantáže domácích i introdukovaných dřevin s velmi krátkým obmýtím, které mají k přirozenému charakteru našich smrčin velmi daleko. Není bez zajímavosti, že o významu těchto plantáží pro trvale udržitelný rozvoj bude na podzim t.r. uspořádána mezinárodní konference v Bilbau.

V souvislosti s příkrým odsouzením smrkových porostů si dovolíme malé ohlédnutí do minulosti. Stejně tak jako pradávní obyvatelé Evropy začali před tisíciletími pěstovat pro svoji obživu obiloviny, tak i před několika stoletími vzrůstala potřeba smrkového dřeva na výstavbu obydlí. Tato potřeba stále trvá a vzhledem k tomu, že jde o obnovitelnou surovinu, její význam stále vzrůstá! Ano, máme na většině území našeho státu uměle založené smrčiny (chcete-li přesněji okolo 50 %) i porosty borové, ale my i vy tyto dřeviny potřebujeme! Navrhovaná přeměna současných hospodářských lesů a dosažení přírodního rázu krajiny, jaký v české kotlině nalezl praotec Čech, je zcela nereálnou iluzí. Jsme přesvědčeni, že naše dnešní jehličnaté porosty s příměsí listnáčů jsou výrazně příznivějším prostředím pro vše živé včetně půdních bakterií a hub než stahektarové lány pšenice, řepky či kukuřice. Je opravdu zemědělská půda, po mnoho desetiletí „obohacovaná“ umělými hnojivy a nejrůznějšími pesticidy a zhutňovaná stále těžšími zemědělskými stroji méně dotčena a pozměněna než půdy lesní? Nebo si uvědomujete absurdnost požadavku přestat pěstovat pšenici či kukuřici a požadovat návrat k přirozeným lučinám, stepím a mokřadům?

Považujeme za nutné rovněž připomenout, že požadavek „Stanoviska“ ponechávat v lese co nejvíce dřevní hmoty je v zásadním rozporu s celosvětovým trendem na využívání jednoho z mála, ne-li jediného obnovitelného zdroje energie. Produkce biomasy – zejména dřevní štěpky – pro energetické a jiné potřeby společnosti je považována ze jeden z nejdůležitějších úkolů budoucnosti.

Diskutabilní je rovněž představa o nezbytnosti doplnit plochu a počet přírodních rezervací. V textu je taktně zamlčeno, že v současnosti je u nás již různým stupněm chráněno 26,5 % výměry všech lesů v ČR. Tento podíl je výrazně vyšší než v sousedních zemích a vzroste dále o plochy zařazené do národního seznamu Natury 2000. Není téměř třetina chráněných lesů na našem poměrně hustě obydleném a dlouhodobě člověkem ovlivněným územím postačující?

Závěrem ještě připomínáme, že téměř 40 % lesů bylo v naší zemi na základě restitučních zákonů navráceno původním majitelům – soukromým osobám, obcím a lesním družstvům. Vlastnická práva k lesům jsou našimi právními normami podstatně více omezena než je běžné v ostatních zemích EU. Jakékoliv další požadavky na omezení hospodaření v soukromých lesích nejsou bez řádné kompenzace vzniklé ekonomické újmy možné. Splněním jen části požadavků „Stanoviska“ by došlo k zcela neúnosnému zatížení státního rozpočtu.

„Stanovisko vědců“ je uvedeno jako výzva k otevřené a věcné diskuzi. Samozřejmě jsme připraveni kdykoli, kdekoli a s kýmkoli o stavu našich lesů diskutovat. Velmi bychom však uvítali, kdyby autoři a zejména signatáři „Stanoviska“ byli ochotni se seznámit předem se skutečným stavem našich lesů, se současnými způsoby hospodaření a případně i s naší současnou lesnickou legislativou a s mírou dohledu nad jejím dodržováním. Netvrdíme, že je v našich lesích vše zcela v pořádku; například problém vysokých stavů spárkaté zvěře a omezení působených škod na lesních porostech se již 60 let nedaří řešit. Vývoj hospodaření se však ubírá správným směrem. Tvrzení „Stanoviska“, že česká lesnická politika není v souladu se zásadami evropské lesnické politiky je naprosto falešné a svědčí jen o neinformovanosti autorů o evropském lesnictví.

Každého, kdo má zájem o naše lesy a uvažuje o podpisu tohoto „Stanoviska“, rádi uvítáme na našich lesních majetcích, kde se může přesvědčit, jak se dnes hospodaří a také např. o tom, že většina městských i soukromých lesů je v podstatně lepším stavu než lesy Šumavského národního parku, spravovaného ochránci přírody pod dohledem vědecké rady.

V Pelhřimově 15.5.2006

Za SVOL: Ing.František Kučera, předseda

Ke kritice „Stanoviska vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“

Milan Košulič st.

Zdroj: http://www.silvarium.cz/simpleboard/Itemid,47/func,view/id,229/catid,18/ (20.10.2006)

Kritika ze strany SVOL, zastoupeného Ing. F. Kučerou, Stanovisko vědců ... jednoznačně odmítá. Pokusím se oponovat kritickým výhradám, opíraje se o poznatky renomovaných autorů.

Signatáři Stanoviska jsou autory kritiky podezíráni, že jim unikl „trojzvuk“ soudobého evropského lesního hospodářství (LH), a to rovnocenné postavení ekonomických, ekologických a sociálních principů trvale udržitelného lesnictví. Neunikl, ačkoliv nebyl ve Stanovisku zdůrazněn. Naopak, kritikům uniklo, že v posledních desetiletích stále více proniká do povědomí princip „co je ekologické, je přinejmenším dlouhodobě i ekonomické“, a dále, že „perfektní ekonomie je předpokladem pro perfektní ekologii“ (např. REININGER 1992). Je nám stokrát jasné, že jen důsledně genekologicky zaměřeným obhospodařováním lesů, tj. se smysluplným využíváním přírodních procesů lze jedinečně vyhovět všem třem „sloupům“ modernizace LH. A to snad nejdůležitější: že ekologickou stabilitu lesů lze zachovávat co nejvyšší biodiverzitou, vyžadující maximální ochranu, právě jejich ekologickou správou. Představy o ekologickém hospodaření v lesích nejsou zbožným přáním. Naopak podporují způsob ekonomického obhospodařování lesa. Ostatně na počáteční skutečně mírné zvýšení nákladů spojené se zaváděním ekologické správy lesů stát poskytuje mnohé podpory. (Prof. Burschel, 1990, koncepční přestavbu lesa komentuje jako zatížení pro přítomnost, ale naději pro budoucnost.) Požadavky ekologizace opíráme jednak o zahraniční zkušenosti s ekologickými postupy, jednak o dosažené ekonomické výsledky s nimi (MUSIL, LP 11/04, str. 9-11, REININGER, Das Plenterprinzip, 2000, str. 86). Prof. POLENO píše (LP 2/98, str. 55-57): „Někteří naši lesníci a zejména vlastníci lesů se obávají, že trvale udržitelné hospodaření v lesích a ještě více přírodě blízké LH je jednostranně zatíženo zvyšováním nákladů na pěstební i těžební činnost, a proto myšlenky těchto ekologicky založených způsobů hospodaření odmítají. V sousedních státech (především v Rakousku a Německu) se s tímto pojetím nesetkáváme. Právě naopak, na pozadí napjaté hospodářské situace lesních podniků a správ jsou zde s trvale udržitelným a přírodě blízkým hospodařením spojovány velké naděje na zlepšení ekonomiky.“

SVOL odmítá tvrzení, že naše lesy jsou ve špatném stavu: cožpak kritiky neděsí skutečnost stále vysokého podílu nahodilých těžeb, oscilujícího v posledních letech mezi 30 až 60 % (na tom nic nemění fakt, že to většinou není chybou jen současné lesnické generace), vysoký podíl „václavkového dříví“, že škody zvěří na lese jsou nadále vysoké (jedli bez ochrany nelze vůbec pěstovat), že zalesňování holin se provádí téměř výhradně cílovými dřevinami včetně buku a jedle bez přípravných dřevin, tedy bioekologicky chybně?

SVOL signatářům vytýká vysloveně laický a zastaralý pohled na hospodaření v lese jednotně v celé ČR. Takový nesmysl je nám cizí. Naopak prosazujeme diferencovaný způsob hospodaření, který by využíval naprosto všechny hospodářské postupy k dosažení co největší proměnlivosti ekotopů, ačkoliv s omezováním až vyloučením holosečí (úplné vyloučení holosečí já osobně z jistých důvodů neobhajuji). Účinnější omezení celkového rozsahu holosečí je důležité proto, aby podobně jako dosud nebyla na mnoha majetcích nadále holá seč využívána jako převládající, ba jediný hospodářský způsob, a tudíž opět nepřevládlo typické holosečné hospodářství. Přitom není pravda tvrzení SVOL o nemožné obnově borovice nebo dubu v lužních lesích bez holé seče. I pro tyto dřeviny a tato stanoviště je potenciálně možný podrostní až výběrný způsob hospodaření (ŘEZÁČ, LP 8/1998, str. 302- 303, KORPEĄ, LES 12/1995, str.10-12, 1/96, str. 6-8, REININGER „Das Plenterprinzip“, 2000, str. 197-200, 220-227).

Tvrzení kritiků Stanoviska o nevhodnosti větší členitosti vnitřní porostní výstavby lesa je chybné. Členitá struktura našich lesů, ovšemže diferencovaně podle stanovištních a porostních podmínek, je dokonce součástí hospodářského programů LČR a je i pro středoevropské podmínky doporučována mnoha autory. Nejen jako ekostabilizační faktor, ale i jako součást zlepšování vláhového režimu v lesích. Strukturně členité porosty se všemi vrstvami mírně proředěnými totiž lépe hospodaří s vodou než stejnověké jednoetážové porosty (POLENO, Trvale udržitelné obhospodařování lesů, 1997, s. 37-41, DANNECKER, Aus der hohen Schule des Weisstannenwaldes, 1955, s. 174).

Za zaostalé, neodborné a genekologicky škodlivé považuji tvrzení SVOL, že používání přípravných dřevin při zalesňování a zákaz jejich kácení je provozně nesmyslné. Tento postoj k pomocným a přípravným dřevinám je dávno překonán, bohužel se to jen pomalu projevuje v praxi, z velké části v důsledku legislativního omezování pomocných dřevin. Je politováníhodné, že SVOL jaksi přehlédl, že pionýrské dřeviny jsou již odedávna součástí přirozené reprodukce lesa na holých plochách tzv. sukcesí, hodnou napodobování i umělou cestou, tedy kultivací pionýrů na holiny (ZAKOPAL, in Pěnčík „Zalesňování kalamitních holin, 1958, s. 115, MÍCHAL, PETŘÍČEK a kol.„Péče o chráněná území“ I., 1999, s. 79).

Rádoby vtipné tvrzení SVOL, že požadujeme přeměny současných hospodářských lesů na stav za praotce Čecha je překrucování. Mluvíme o klíčové potřebě přírodě blízké druhové skladby. A to je rozdíl. Oficiální návrh zastoupení smrku v HS 45 ve výši 50-70 %, zatímco v přirozené skladbě se zde téměř nevyskytoval, je přírodě skutečně vzdálený, a tedy nehodný dotační podpory.

V překrucování SVOL pokračuje i v případě námi navrhovaného ponechávání starých stromů a mrtvého dřeva v lese. Nejde o co nejvíce dřeva, ale o některé staré stromy a všechen těžební odpad. Víme o tendencích využívat těžební odpad energeticky. Ale i to, jak bohatý je na živiny a významný jako doplňkový substrát, zejména pro půdní faunu a mikroorganizmy jako důležité destruenty. To obojí jako součást podpory dvou důležitých znaků trvalosti lesa: biodiverzity a trvalosti produkční schopnosti lesních půd, již staletí snižované odběrem dřevní hmoty. Jako stoupenci ekologického lesnictví si za tímto požadavkem stojíme, protože tyto zájmy rozhodně převyšují energetické a jiné zájmy lidstva. Proto také autorům kritiky doporučuji četbu knihy „Přeměněný les“ světově proslulého ekologa Chrise Masera, pro poučení o „neviditelné skutečnosti“, mj. týkající se i lesní půdy.

Pro mne osobně byly hlavním důvodem podpisu Stanoviska stále ještě přetrvávající mnohé znepokojující jevy: všeobecná liknavost a chlad ještě mnoha lesníků vůči ekologickému lesnictví. Pořád vidím mnoho holosečí, a to i tam, kde by rozhodně být neměly (nad jedlovými nárosty), nesmyslně rychlé dotěžování starého lesa nad zmlazením, často pak značně poškozovaným sluncem, mrazem a sněhem, mnoho jedle a buku vysazovaných na holinách bez ochrany přípravným porostem, chyby ve výchově porostů, stále nedostatečné využívání přírodních procesů, neustálé velké, neúnosné poškozování lesa zvěří, viditelné i skryté, doprovázené zoufalou bezmocností mnoha dobrých lesníků. Připouštím, že přibývá lesníků, kteří se stávají stoupenci ekologické správy svých lesů a konají v jejich prospěch vše, co jim zákon (mnohdy nad jeho limity), někdy i nadřízení a doprovodné okolnosti dovolují.

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com