K ekologické obnově lesa
(23.7.2007 21.10, Milan Košulič st.)
Ekologická obnova je fenoménem přírodě blízké správy lesů, což je jisté. V ní je klíč k přechodu od „normálního lesa“ k hospodaření trvale udržitelnému, víceúčelovému, přírodě blízkému, ve středoevropském pojetí k Dauerwaldu. Víceméně známá formulace ekologické obnovy neobsahuje skoro „nic víc“ než to, co již informovaná část lesnické veřejnosti zná, ale mnozí dosud neberou na vědomí, jak se dost často přesvědčuji na seminářích a diskusích na téma lesnické ekologizace a jak se o něm u nás již řadu let mluví; v této souvislosti se mně z mysli vynořilo řečené profesorem Podrázským: „Buď se budeme ekologizovat nebo budeme ekologizováni“. Proto si ještě jednou dovoluji tento námět znovu, a obávám se, že nikoliv naposledy, trochu pootevřít připomenutím informace pana profesora Fanty, jak jsem měl to potěšení „jeho věci“ nedávno opět číst.
Hlavními tématy praxe ekologické obnovy středoevropských lesů jsou:
- změny druhové a prostorové skladby monokultur (dodávám: opravdu nevím, zda současné české lesnické myšlení vidí doporučované druhové skladby v souvislostech s předpovídanými klimatickými změnami, snad hlavně oteplováním, totiž: že by bylo vhodné pěstovat více slunných, teplo a sucho lépe snášejících dřevin /hlavně borovice, břízy, snad i osiky a ptáčnice/ na úkor smrku, kde to „jde“; pro změnu prostorové skladby, stejně důležité, ne‑li důležitější než druhové skladby, je náš legislativní rámec jen zdánlivě úzký; vždyť přímo vyhláška č. 139/2004 Sb. v § 2, odst. 6b připouští rovnoměrně jednotlivé nebo skupinové rozmístění minimálně 80 % stromků pro obnovu nebo zalesnění v zajištěném lesním porostu, což umožňuje značnou pestrost jeho textury, jen kdyby se tato možnost plně využívala; pro členitější prostorovou skladbu lesů je však rozhodující hlavně různověkost, a to zdaleka nejlépe dosahovaná obnovou během celého vývojového cyklu počínaje první věkovou třídou; to je dnes ale skoro tabuizováno, a naopak je obnova koncentrována do zpravidla úzkého rámce standardních obnovních dob; ty však na výraznější různověkost prostě „nemají“; přitom se velmi málo využívá jedna z nejprogresivnějších obnovních sečí, seč výběrná, použitelná i v pasečném lese věkových tříd);
- využívání přírodních procesů při řízení vývoje lesa (přírodní selekce, přirozená obnova dřevin včetně měkkých listnáčů); (dodávám: požadavek stupňování přirozené obnovy lesnická praxe již většinou respektuje a usiluje o ni, ale cílevědomé využívání autoredukce podrostů za pomoci jejich dlouhodobého clonění mateřským porostem jako ekonomicky, biologicky a pěstebně vysoce efektivní přírodní jev stále zní mnoha lesníkům jako balamucení dětí pohádkami; využívání biologické ochrany klimaxových dřevin jak proti extrémním atmosférickým vlivům tak v ochraně proti zvěři většinou stále zůstává nedoceňované a dává se přednost technickým prostředkům – plastovým tubám apod. jako pseudomoderním opatřením; na úplném okraji zájmu už vůbec zůstávají cílevědomá pěstební opatření pro využívání přírodního procesu samočištění stromů od větví k vysoce jakostní produkci kmenového dříví, která většině lesníků, jak se mně zdá, jaksi uniká do ztracena jako něco, ale jen zdánlivě, zcela nad jejich síly, neboť se jich ostatně většinou konkrétně netýká;
- ekologicky motivovaný přístup k řešení disturbancí, např. polomy, hmyzí kalamity, využívání přípravných dřevin (dodávám: disturbance – narušení různými vnějšími vlivy, v podstatě holiny – se v ekologickém duchu ošetřují napodobením sukcese /nebo semisukcesivně/ jen výjimečně; tento přírodní proces je stále ještě „nechtěným dítětem“ lesnické praxe, zralým v lepším případě k uložení do „babyboxu“, a to nejen pro vyšší zatížení ekonomiky LH, pokud se pro ten účel nevyužívá přirozená obnova pionýrských dřevin, a pro chybné zaměření státní finanční podpory, ale i z nepochopení jejího významu pro protistresový potenciál lesa a posilování zdravotního stavu klimaxových dřevin; z nich některé jsou již na pokraji změny své přirozené genetické struktury již dlouho chybným, protože nepřirozeným, tj. holosečným pěstováním, jak k tomu již došlo u mnoha regionálních populací smrku; a to pochopitelně lesu jako ekosystému s výrazně polyfunkčním zaměřením vadí stejně jako vozíčkáři chybějící bezbarierový přístup na vlastního obydlí);
- zvyšování biodiverzity lesa (druhová skladba, struktura, sukcesní stadia, mrtvé dřevo, doupné stromy, lokálně diferencované hospodářství) (dodávám: tzv. podružným dřevinám se stále nedostává dostatečných ohledů při výchově ani při obnově, rozmáhají se tendence učinit z těžebního odpadu obchodní artikl a likvidovat jej prodejem snad všude, kde se dá, nad ponecháváním části „špatného a starého dřeva“ v lese jsou stále silné ekonomické rozpaky – kdo by přitom pomyslel na tolik potřebné reinvestice do produkčního potenciálu lesů organickým „odpadem“, když přinejmenším klest se bez jiného zjevného užitku k prodeji tak mile přímo nabízí; nevím jak daleko, zda vůbec se diferencují obnovní postupy mimo jiné i s důležitým ohledem na lokální vlhkostní situaci: již v roce 1939 připomíná J. Frič, že ve vyšších a vlhčích polohách vyšší intenzita srážek a světla umožňuje „dvojí etáž nad sebou“ – tedy výběrnou seč, zatímco v polohách chudších na srážky je lepší obnova s maloplošnými prvky „vedle sebe“ – se stupňovitým zápojem);
- obnova původní genetické skladby lesů (dodávám: genetická stránka ekologických problémů většinu lesníků dosud vůbec neoslovuje – kromě jisté genetické závislosti jakosti produkce a provenienčních otázek LH – jakoby neexistovala vážná, veskrze genetická problematika zachování klimaxové povahy našich nejdůležitějších dřevin, smrku, buku, dubu, borovic a jiných, jejichž přirozená genetická struktura je letitým chybným pěstováním, zejména holosečným provozem značně ohrožena a tím vůbec ohrožena existence regionálních populací některých dřevin v jejich původní přirozené genetické struktuře);
- obnova a ochrana specifických biotopů (lesní rašeliniště, prameniště a mokřady, suchá a suťová stanoviště (dodávám: jde většinou o zcela okrajovou problematiku LH).
Ekologicky motivovaná pěstební činnost má v praxi obrovské pole působnosti, a to počínaje nekonečným množstvím detailních řešení v konkrétních podmínkách až po systémová řešení spojená s novým modelem hospodaření. Jeho hlavní předlohou k diferencovanému napodobování je les „trvale plně tvořivý“ – Dauerwald. Aktuálním úkolem LH po středověké devastaci lesů s následujícím rozmachem holosečného hospodářství trvajícím částečně dosud je přestavba lesa do podoby výrazně lépe odpovídající přírodním, ekologickým i ekonomickým danostem současné doby. Oficiálně se uznává, že pro polyfunkční využívání lesa jako ekosystému nejlépe vyhovuje přírodě blízké hospodaření v lesích. Zdaleka nejsem sám, kdo má dojem, že překážkou na cestě k jeho rychlejšímu zavádění je dosud několik objektivně i subjektivně nepřejících jevů: „chyby“ v dosavadním lesním zákoně, „nešikovný“ systém finančních podpor státu vůči LH, malá podpora vědecko-výzkumné a vzdělávací základny v oblasti informací, propagace a výchovy nové generace lesníků a samozřejmě i hluboko zakořeněný pragmatizmus jednoduchého, na myšlení a jednání nenáročného obhospodařování lesa metodami pasečného hospodářství. A snad vůbec hlavně v lesnické praxi chybějící vůdčí osobnosti, „nadšené“ a obětavé pro „věc“, které by své spolupracovníky dokázali osobním příkladem a zaujetím pro myšlenky ekologizace motivovat a vyburcovat. Praktickým lesníkům s dovolením radím: nevšímejte si momentální rozhádanosti personálních špiček hospodářsko‑administrativních institucí českého lesnictví, jimž jde podle mého názoru dost často – až na výjimky – (ne‑li hlavně) až v první řadě o zachování svých vesměs pohádkových, zpravidla přísně utajovaných příjmů ze soukromokapitalistického prodeje toho hloupého dřeva, a s o to větší vervou se pusťte do smysluplného pěstění svěřených lesů; především si hleďte přírodě blízkých myšlenek, jako „lev svou kořist“. Nevadí, že leckteré z těch myšlenek nejsou ještě mnohým zcela jasné a „vřou jako vroucí voda v železňáku“; však ono se to časem vyjasní. S všeobecným momentálním vděkem nepočítejte, ale uznání, byť tichého, se Vám určitě časem dostane od lesa samého v podobně jeho nových krásných, přírodě blízkých obrazů, pokud Vám to ovšem stačí.
(Napsáno s využitím informací z článku prof. Fanty ve Zprávách Čes. Bot. Společnosti, mater. 21, 2006)
Milan Košulič st. Červenec, 2007
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com