K rozhovoru ministra Gandaloviče s redaktorem Příhodou
(21.9.2007 21.15, Milan Košulič st.)
Rozhovor najdeme v LP 9/2007 na str. 4. Nadpisem ani umístěním nikomu nemohl uniknout. Nevím jak Vy, ale já jsem se po jeho přečtení ocitl jako „Alenka v říši divů“; kdybych měl vlasy, tak bych si je rval… K tomu mně úplně postačila věta v nadpisu, „že nový lesní zákon není aktuální…“. Tento a některé další názory by panu ministrovi neměly „jen tak projít“. Chválabohu, že již můžeme hodnotit, ba i kritizovat výroky samotného ministra. Proto se ani neomlouvám, že to dále konám.
Hned z nadpisu článku o tomto rozhovoru mně bylo jedno jasné: že to nebude se stoupencem zásadních změn v českém lesnictví, ergo vyznavačem ekologického náboženství v lesích, jak by se mělo očekávat od ministra, do jehož kompetence spadá i starost, ba přímo péče o české lesy. Nevadí, že pan ministr není lesnický odborník. Ale mezi nimi žije, přímo je vede a má mezi nimi dost lesnicky vzdělaných rádců. Takže občas chybné názory, tedy chybné aspoň podle mne, jej neomlouvají. Co horšího, naznačují, jaké myšlení na MZe ve věcech ekologického varu dnes nadále přežívá.
Ale pojďme k věcem, které se mně z výroků pana ministra nelíbí:
1) na str. 5 uprostřed ve 4. odst. zdola pan ministr říká v souvislosti s investicemi do lesa: „Ale my jsme schopni dokázat, že jdeme nad rámec lesního zákona (dále jen LZ), např. při obnově melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) vznikají velké náklady, které LČR do lesa zpátky investují a tím jeho kvalitu významně zvyšují“. Nezvyšují, natož výrazně. Ve většině případů se totiž MZD, převážně klimaxové dřeviny, kultivují genekologicky špatně, tj. přímo na holiny, včetně kalamitních. To znamená plně v chybné intenci LZ, který si vůbec nevšímá, že se tím decimuje jejich genekologický základ, přirozená genetická struktura přinejmenším lokálních populací druhu. Takový základ je potřebný pro jejich přirozený růstový rytmus a tudíž pro zdravý vývoj každé klimaxové dřeviny do hospodářsky nejvyššího věku, a trvalou účast v porostech. Tyto vlastnosti lesních dřevin a jejich společenstev jsou základní předpoklady pro všeobecnou stabilitu a pořádek v obhospodařování lesů jako ekosystémů moderním lesním hospodářstvím. Že to takto ještě nevidí mnozí praktičtí lesníci, se příliš nedivím. Ale vidět by to takto rozhodně měli pracovníci nejvyšších odborných institucí a svá odborná pracoviště v tomto duchu řídit. Shora zmíněným o kultivaci MZD se mnozí výše postavení lesničtí úředníci často chlubí jako tetřívek svými červenými poušky při toku, naprosto přehlížejíce evoluční stránku vývoje klimaxových dřevin (buku a jedle zejména) a tím i celých lesních ekosystémů. Tím jde o postup zavádění MZD v rozporu s trvalou udržitelností lesa a ta je, jak známo, součástí české lesnické legislativy a politiky, kterou by mělo MZe vysoce ctít. Věc je o to horší, že je spojena s vysokými náklady, které jsou tudíž vynakládány neefektivně. Jde tudíž o kvaziinvestici.
2) Nejvíce mne mrzí výrok pana ministra, řečený v kapitole „Lesnická legislativa“. Totiž proto, že podle pana ministra „jsou dohady o novém lesním zákoně předčasné“ a že „lesní zákon je v současné době vyvážená norma a nemám v plánu (tedy pan ministr) navrhovat novelu lesního zákona“. Od lesního zákona bychom měli očekávat mimo jiné i vstřícnost k životu lesa. A té se mu nedostává. Totiž: trvale udržitelný rozvoj také znamená využívat stávající zdroje současnou generací co nejefektivnějším způsobem, aby se zamezilo jejich plýtvání. Protože je známo, že lesy odnepaměti disponují sebezáchovnými a sebeřídícími schopnostmi – procesy, je logicky správné, aby byly co nejvíce využívány i lesním hospodářstvím. A to v silném zájmu jeho ekologizace a ekonomizace. To dále znamená, že trvale udržitelný rozvoj lesů s využíváním přírodních procesů musí mít v nadpisu „hospodaření přírodě blízkým způsobem“, bez kterého by to předchozí řečené jaksi nešlo. Nemusí to být pro všechny lesy, ale pro podstatnou část lesů hospodářských rozhodně ano. Nemohu zde v zájmu stručnosti opakovat to, co jsem o tom napsal v dřívějším článku „Co by se mělo změnit v novém lesním zákoně“ v LP 8/2006. Ostatně, jeden mnohem povolanější v lesnické legislativě, pan Dr. J. Staněk, v témže ročníku LP č.10-11 mj. říká: „Tytéž zkušenosti (totiž že velká část ustanovení LZ potřebám praxe vyhovuje) však svědčí o tom, že četná ustanovení zákona reálným podmínkám již nevyhovují, resp. že LZ některá potřebná ustanovení zcela postrádá“ (řečeno vpravdě diplomaticky). Podle mne LZ za těch deset let své platnosti „rychle“ ekologicky – ekonomicky zastaral. Především není v souladu s požadavkem „přírodní blízkosti“ a s využíváním všeho, co lesní příroda samotná může svým hospodářským využitím, ekonomice LH a vývoji životního prostředí přispět. (Poznámka: poznatky ze 70. let min. století o uváděném pozitivním vlivu porostní stěny na rychlost růstu kultury na sousední holině do hloubky na dvě porostní výšky, o které se dosud opírá stávající LZ, nebraly v úvahu evoluční, genekologicky nepříznivé důsledky, jako je právě zrychlení růstu juvenilních klimaxových dřevin, vysoce intenzivní oslunění na zrychlení jejich vývoje a změny genekologických vlastností aj., a tedy zastaraly.) Takže: Podle mne je zapotřebí nového lesního zákona jako soli.
3) Chmurnou předzvěstí pro nastávající mezirezortní jednání o konečném znění návrhu NLP II pro schvalování vládou je tato věta pana ministra: „Jednání o NLP II bude na MZe dál probíhat a nemohu se tedy vzdát naší kompetence k učinění případných změn.“ Takto pan ministr odpověděl na otázku šéfredaktora LP: „MŽP ústy T. Staňka potvrdilo vůli nezasahovat do tohoto dokumentu zásadními úpravami. Platí tento přístup i pro ministerstvo zemědělství?“
4) Dále si, prosím, znovu přečtěte názor pana ministra na holoseče na str. 567 v prostředním sloupci (pro stručnost neopakuji), který nesdílím. Vysvětluji: ve struktuře přírodního lesa je jeho reprodukce ryze mozaikovitá. Dochází k tomu na ploškách do průměru řádově rovném dvěma stromovým výškám, tj. cca 0,3 – 0,4 ha. Plochy v širokém průměru větší než 0,5 ha, zcela zbavené stromů, nejsou v přírodním lese pravidlem, ale výjimkou. Znamenají jednak zánik specifického lesního fytoklimatu, jednak vznik podmínek pro sekundární sukcesi. Její součástí je přípravný porost pionýrských dřevin. Holé seče by se měly lišit od toho jen velmi málo, nejlépe vůbec.
I v praxi hospodářského lesa v intencích přírodní blízkosti je třeba uplatnit komplexní pohled na holoseče. V tomto smyslu rozlišme holoseče na objektivně ekologicky možné až vhodné, ba potřebné, tedy přípustné jako neoddělitelná součást přirozeného vývoje lesních ekosystémů, a na ty ostatní, nepotřebné, výjimečné, v našich podmínkách v podstatě katastrofické. Všechny pak podle tohoto hlediska rozlišme pro přehlednost a jejich genekologický význam pro nový les (ale nejen pro něj) jednak na „malé“ – do přibližné výměry 0,5 ha, jednak „velké“ – nad 0,5 ha. (Poznámka: ačkoliv dále nejde o zcela exaktní důvod, můžeme za holinu – holoseč – považovat holou plochu o průměru odpovídajícím střední výšce sousedního porostu; v Rakousku je to 5 arů.) Bez dlouhého vysvětlování je jasné, že velké holoseče jsou v přírodním a tedy i v „moderním“ hospodářském lese skoro vždy záporným jevem. Proto je sotva lze považovat v jejich stávající rozměrové legislativní uzanci „za účelnou formu hospodaření, která může vyváženým způsobem zohlednit ekologické a zároveň hospodářské aspekty“, jak uvádí pan ministr. Jsou prostě „ctností z nouze“, a to značně pochybnou. Dost o tom jsem napsal v jiném svém článku, „O holosečích dle lesního zákona“ http://pbl.fri13.net/index.php?mod=clanky&id=111. Zde ještě trochu doplňuji zdánlivou maličkost o vlivu holé seče na zachování velice potřebné biodiverzity: plocha lesní půdy po holoseči dosáhne klimaxové struktury ve své organické složce rostlin a drobných živočichů odhadem za 1500 až 1700 let, tedy optimální výkonnosti někdy během 4. tisíciletí (KAŇÁK 1998).
V daném problému považuji použití přírodního kriteria výskytu holých ploch za logicky správné, protože v přírodních lesích střední Evropy je vědecky odpozorované a tudíž odpovídající ekologickému principu. V zásadě by mělo vyřešit diskutabilní názor na „malost“ a „velkost“ holoseče. Přitom nemohu vynechat aspoň jeden všeobecně srozumitelný rozdíl mezi oběma typy holosečí, resp. holin, a to ekologicko‑ekonomický: uznáme‑li potřebu zakládat les klimaxovými dřevinami na holinách postupem napodobujícím sukcesi, pak to je pomocí přípravného porostu pionýrských dřevin. Pokud se k tomu nevyužije jeho přirozeného vzniku (a to všude v přijatelné době nepůjde), je jeho umělé zakládání drahé a celou obnovu holiny ekonomicky značně komplikující. Ekologické podmínky na holosečích do cca 0,5 ha však přípravný les často nutně nevyžadují. To je i ekonomicky výhodné a každému vlastníkovi lesa srozumitelné. Podporuje to tvrzení, že holosečné hospodářství s většími holosečemi než 0,5 ha je všeobecně dražší než přírodě blízké, o bioekologické škodlivosti nemluvě.
Z uvedené „klasifikace“ holosečí (holin) a připojeného výkladu by mělo platit, že i takto by měly být holé seče definovány v LZ, který si činí nárok být zaměřen na trvalou udržitelnost: to znamená „malé“ holoseče jako přípustné, „velké“ holoseče jako výjimečně přípustné po důkladném zvážení orgánem SSL. Ovšemže by bylo lze dlouze mluvit o výhodách a nevýhodách i malých holosečí, ale v této debatě by to bylo zbytečné, protože prostě jde o přírodní danost, nevyhnutelný fenomén vývoje lesního ekosystému, proti kterému nemá smysl se bránit, natož požadovat úplný zákaz holosečí jako militantní požadavek některých stoupenců hnutí PRO SILVA.
Co je ale přitom nutné, je to, aby holoseč byla správně zařazena do souhrnu použitelných hospodářských způsobů v podmínkách LHC. Zatím přesně nevíme v jakém plošném rozsahu se „malé“ holoseče vůbec ještě mohou pro krajinnou biodiverzitu pozitivně uplatnit. Ale je jasné, že by jich nemělo být mnoho, a už vůbec nikoliv „velké“. A dále: již během přestavby monokulturních lesů na „přírodě blízké“ máme v úmyslu více využívat i výběrové seče, tj. těžby s nízkou (vůbec nejnižší) objemovou intenzitou (ve výši přírůstu v konkrétních mýtních porostech). To znamená postupu s ještě nižší těžbou než poskytují běžné clonné seče. Tím je samozřejmě ohrožena možnost ročního naplňování etátu mýtní těžby vypočteného „pasečným“ způsobem ve smyslu vyhlášky, pokud vlastník lesa na jeho realizaci trvá. V daném případě lze tudíž holoseč navíc přijmout jako možnost kompenzace nízké intenzity výběrové seče, pokud se na LHC nenajdou jiné náhradní zdroje mýtní těžby. Z tohoto důvodu, ale i pro o něco úspornější těžebně‑dopravní proces na holosečích je nebezpečí, že opět dojde k holosečným těžbám v rozsahu rovnajícím se standardnímu holosečnému hospodářskému způsobu, jak tomu bylo ještě v nedávné minulosti. To by pochopitelně bylo v rozporu s proklamovanou ekologizací LH. Proto je zatím vhodné nějakým přímo zákonným ustanovením rozsah ročních holosečných těžeb omezit (nebo výrazně silnou státní finanční dotací podpořit neholosečné hospodářství). Navrhoval jsem „do poloviny etátu mýtní těžby podle ukazatele „normální paseka“.
5) Ke škodám zvěří: Soulad názoru pana ministra k této věci s oficiálním stanoviskem návrhu NLP II je samozřejmě sympatický, ale pro mne málo razantní. Asi proto, že pohled z Prahy na skutečný stav věci je málo dotěrný. Protože já osobně vidím škody zvěří na lese již mnoho let v tom nejhorším světle a dlouholeté neřešení problému les – zvěř a myslivost – LH (s obrovským nadržováním myslivosti) za největší hřích státní správy lesů, mám obavy, že v konečném návrhu NLP II opět dojde k pro lesy nevstřícnému kompromisu v intencích několika českých trefných bonmotů (např. o „koze a vlku“). Kdo totiž z mocných pánů na nejvyšších rozhodovacích místech jednou přičichne k myslivosti, koupí si kulovnici (a zkoušku z myslivosti) a lesy se v podstatě stále zelenají, je malá naděje pro lesy na změny k lepšímu.
Ing. Milan Košulič st.
Září, 2007
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com