Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Příspěvek do diskuse o škodách zvěří

(9.12.2007 18.20, Ing. Jan Duda)

⁠⁠

Předně se domnívám, že na názorech MZe, uvedených v jeho „Prohlášení k problematice regulace početních stavů zvěře“, které obhajují jako dostatečnou a účinnou současnou legislativu je něco pravdy.

Připomeňme si stručně ustanovení zákonů vztahující se k tématu:

Zákon o myslivosti (dále jen ZOM)

• Uživatel honitby má za povinnost zajišťovat chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem.
• Chovem zvěře se rozumí odborné zásahy sledující mimo jiné zachování rovnováhy (jakoby byla již nastolena) mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím a úpravou stavů zvěře na optimální stav.
• Orgán státní správy myslivosti (dále jen OSSM) může z důvodu obecného zájmu vydat pokyn k mysliveckému hospodaření.
• Při zpracování plánu mysliveckého hospodaření vychází uživatel honitby mimo jiné z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch (dále jen KSP) a výše škod způsobených v uplynulém období.
• Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo se účastnit sčítání a vyjádřit se OSSM k jeho výsledkům.
• Vyžaduje­‑li zájem vlastníka (případně ochrany přírody), aby počet některého druhu zvěře byl snížen, OSSM povolí, případně uloží příslušnou úpravu zvěře.
• Nelze­‑li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží OSSM na návrh vlastníka nebo na návrh ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesů (dále jen OSSL) snížení stavu zvěře až na minimální stav, případně zruší chov druhu zvěře, který škody působí.
• Vlastník pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří. Stejná opatření může se souhlasem vlastníka činit uživatel honitby.
• MZe je ústředním OSSM, které má řídit výkon SSM, zpracovává koncepce rozvoje myslivosti a dozírá, jak jsou ustanovení ZOM dodržována a ukládá opatření k odstranění nedostatků.
• Kraje a obecní úřady ORP soustavně dozírají, zda uživatelé honiteb hospodaří v souladu se ZOM a zda dodržují zásady chovu zvěře a ukládají opatření k odstranění nedostatků.

Vyhl. 553/2004 Sb. o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě

• Při posuzování celkového stavu ekosystému se vychází z porovnání skutečného a cílového stavu ekosystému. Plán lovu zvěře se ve vazbě na toto posouzení upraví tak, aby se stavy zvěře po odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy, blíže té hranici, která má odpovídat cílovému stavu ekosystému
• Podle výsledku porovnání KSP se upraví plán lovu tak, aby se stavy zvěře po odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy v takové výši, která bude odpovídat zajištěnému lesnímu porostu
• Na základě údajů o výši škod zvěří v uplynulém období se plán lovu zvěře upraví tak, aby se stavy zvěře po odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy v takové výši, který nebude příčinou nepřiměřeného poškozování porostů

lesní zákon a vyhl. 101/1996 Sb.

• Vlastníci lesů, uživatelé honiteb a OSSL jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří.
• K omezení škod zvěří vlastník lesa: sleduje a eviduje škody, vlastníci nad 50 ha sledují vliv zvěře pomocí KSP v poštu 1 plocha na 500 ha, sleduje početní stavy zvěře.
• Vlastník využívá pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby
• Vlastník ochraňuje ohrožené porosty v rozsahu nejméně 1% výměry lesa v honitbě
• V případě potřeby navrhuje orgánu SSL snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu zvěře toho druhu, který působí neúměrně vysoké škody.

Pár myšlenek navíc:

To, že vlastník lesa má legitimní nástroj k argumentaci a že jej může využít k uplatnění svého vlivu na myslivecké plánování je pravda. Jsou jím výsledky porovnání KSP podobně jako výše škod působených zvěří.

Významný vliv na situaci má i vlastník pozemků, který je zároveň držitelem honitby. Buď vykonává právo myslivosti sám nebo honitbu pronajímá. V případě pronájmu honitby jde o smluvní podmínky a jejich plnění.

Horší situace je u společenstevních honiteb, kde se míra vlivu a zájmy jednotlivých vlastníků tříští. Malí vlastníci se v takovýchto honitbách svého teoretického vlivu navíc předem vzdávají zmocněním myslivců.

Zkušenost z praxe OLH:

Vykonávám činnost OLH pro drobné vlastníky lesů a musím konstatovat, že právě ti malí (s průměrnou výměrou kolem 2 ha) nezmůžou téměř nic. Zastávám názor, že situace se změní tehdy, až bude dosaženo stavu, který je popisován na oficiálních stránkách LČR odborná veřejnost myslivost:

„Za odpovídající stavy spárkaté zvěře ve vztahu k lesu jsou považovány takové početní stavy zvěře, které umožňují umělou i přirozenou obnovu základních, melioračních a zpevňujících dřevin podle cílových hospodářských souborů s rozsahem následné ochrany proti škodám působeným zvěří dle vyhlášky MZe č. 101/1996 Sb. v platném znění“.

Nad touto definicí se jistě všichni lesníci i ochránci přírody shodnou. Obávám se ale, že myslivci budou nejspíš hovořit o konci české myslivosti.

Myslím, že právě LČR drží v ruce klíč k řešení. Alespoň u nás v okolí Liberce to tak asi platí s ohledem na dominantní státní držbu a lesnatost. Jinde je třeba přidat i velké vlastníky lesů a zemědělské půdy.

Z doby kdy jsem spravoval cca 200 hektarový soukromý majetek mám zkušenost, že "klečet na krku" myslivcům jedné honitby, která má přes 1000 ha a majetek sousedí s dalšími třemi honitbami, nepřináší uspokojivý výsledek. I kdyby skutečně lovili a lovili, zvěř bude stále přicházet a přicházet z okolních honiteb, budou­‑li tam její stavy vysoké.

Dosti často jsou slyšet i názory či obavy typu: nemohu tlačit na myslivce, žiji mezi nimi, či přímo strach "z rozbitých oken hájovny". Sociální vazby, zejména na venkově asi opravdu nelze podceňovat. Ale je to jistě vedle osobní odvahy i o komunikaci a schopnostech argumentovat. Řada myslivců, jsou­‑li voděni po lese s nízkým nosem dokáže škody vidět. Většinou se potvrzuje, že do té doby pořádně o jejich rozsahu nevěděli, a pokud je tváří v tvář přesvědčíte, aby se na situaci pokusili podívat očima vlastníka lesa, jsou toho schopni. Dokonce i těm počtům rozumí (myslím vlastníkovy náklady na péči, ztráty úhynem sazenic, na přírůstu a kvalitě, ztráta podpory na zajištění kultury). Tím to ale bohužel většinou skončí, každý má své zájmy a svou pravdu.

Z mysliveckých řad se zase ozývá argumentace typu platíme vysoké nájmy, není možné zároveň požadovat nízké stavy (významnou redukci). Může na tom něco být, že na jedné straně existují dobré důvody k získání co nejvyššího nájemného a zároveň se z téže strany ozývají hlasy po únosných škodách, k nimž má vést významná redukce početních stavů. Jsem přesvědčen o tom, že určité možnosti jsou. Jenom asi není vůle nebo schopnost jich využít. Je to můj názor. Podle mne možnost doložit vhodně lokalizovanými KSP neúměrnost škod a následně zasahovat do mysliveckého plánování, případně žádat státní správu o snížení stavů až na stavy minimální, existuje. A to i přesto, že metodika mysliveckého plánování založená na sčítání je velmi plastická a že jsou to v podstatě přesné součty nepřesných čísel. Zde pochopitelně zásadní změna v legislativě nutná je.

Jistě se shodneme na tom, že vliv zvěře bude odlišný nejen s ohledem na druh dřeviny, její zastoupení v mateřských porostech, stanoviště (LVS, SLT), lokalitu (PLO, LHC, honitba), druhy zvěře v honitbě, atd. V mém "rajonu" se celkem dá před zvěří udržet zimním a letním repelentem BK, ale již téměř ne DB, LP, javory, JS, JD, DG. Tyto dřeviny i přes intenzivní repelentování okusem trpí, protože často se repelentem ošetřuje již skousnutá sazenice, nebo dojde k okusu i přes repelent. Prodloužení letorostu jeho růstem v době květen až červenec vede opět k okusu i ošetřených sazenic, ošetření letním repelentem by se muselo opakovat optimálně 3x, přesto by nebyl jeho účinek dostatečný. Pochopitelně po stránce účinnosti i nákladovosti je nejvýhodnější oplocení. Při jeho dostatečné výšce a údržbě je výsledek zaručen (nepřijdou­‑li myši).

Často se pak stane, a to je značný pěstební problém, že sem tam nějaká sazenice uteče a ostatní pod tlakem okusu stále sedí, což vede k soliternímu habitu obrostlíku, tedy vůbec žádné vítězství. Lokálně se daří lépe přirozené obnově díky obrovské četnosti náletů, ale jsou to situace spíše výjimečné.

O významu využití pomocných dřevin se zmiňuje Ing. Košulič ml. v návrhovém listu k NLP II a musím jej potvrdit. Příliš pečlivé, načisto provedené celoplošné ožínání je vysloveně škodlivé, a to nejen s ohledem na škody zvěří.

Budeme­‑li hodnotit dopady škod způsobených zvěří na vlastníka, jsou často zdrcující. Vlastník podpořen či přesvědčen OLH a dotační politikou zalesní MZD. Zpravidla se jej již nedaří přesvědčit o výhodnosti oplocení, protože to stojí peníze "teď". Následuje 6-7 let různě (zpravidla méně) intenzivní péče o kulturu. Okus, zejména letní, srnčí zvěří, prodlužuje nutnost ožínání (často téměř nekonečně) a kombinace okus a buřeň působí ztráty vynucující vylepšení, a to již v době, kdy je buřeň v plné síle. Časté jsou i případy, kdy vlastník na marnou péči zcela rezignuje. Argumentace poměrně vysokou částkou příspěvku za zajištěnou kulturu MZD nebývá účinná. V řadě případů pak OLH doporučí jako „záchrannou brzdu“ vylepšení SM. Případné uplatnění škod zvěří vzhledem k výši náhrady ani nepokrývá vlastníkovy náklady na péči o kulturu. Povinnost dosáhnout zajištění kultury v zákonné lhůtě z vlastníka nikdo nesejme, hrozí uložení opatření, následně sankce. Pokud není dosaženo zajištění kultury ve lhůtě, pozbývá vlastník možnost žádat významný finanční příspěvek, což je prakticky vlastníkova ztráta. Tak nějak zní ten příběh, který možná s drobnými obměnami asi řada z nás dobře zná. Přitom v tomto příběhu můžeme a měli bychom považovat příspěvek státu na zalesnění MZD za vyhozený! A to byl příběh umělé obnovy, přirozená obnova na tom je stejně, jen ten problém není tak na očích. Tu přece člověk nesázel, do toho svou práci a peníze nevložil, proto jsou tyto škody opticky méně bolestivé. Přirozená obnova je něco navíc, je to dar, který možná dostaneme, ale nepočítáme s ním, neděláme si na něj nárok, proto tolik nebolí, když nepřijde.

Otázky k zamyšlení

• LČR spravují cca 50 % lesních pozemků v ČR, obhospodařují více než 1100 vlastních honiteb. Z tohoto počtu je téměř 950 honiteb pronajato různým subjektům (viz web LČR). Bylo za 16 let existence u podniku dosaženo takových stavů zvěře, které působí přiměřené škody na lesních kulturách a přirozené obnově?
• Je dosaženo rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím? „Za odpovídající stavy spárkaté zvěře ve vztahu k lesu jsou považovány takové početní stavy zvěře, které umožňují umělou i přirozenou obnovu základních, melioračních a zpevňujících dřevin podle cílových hospodářských souborů s rozsahem následné ochrany proti škodám působeným zvěří dle vyhlášky MZe č. 101/1996 Sb. v platném znění“.
• Je uplatňována zásada, že plán mysliveckého hospodaření vychází z posouzení celkového stavu ekosystému?
• Jsou velkými vlastníky včetně LČR uplatňovány výsledky porovnání KSP jako podklad mysliveckého plánování?
• Nastala někdy situace, že by z důvodu nemožnosti snížení škod technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby uložil OSSM snížení stavu některého druhu zvěře? Kolikrát se to stalo na návrh orgánu státní správy lesů (§ 39 zákona o myslivosti)?
• Viděl někdo nějakou koncepci rozvoje myslivosti zpracovanou MZe?
• Jak dozírá MZe jako ústřední OSSM na dodržování zákona o myslivosti? Kolik uložilo MZe opatření k odstranění nedostatků vztahujících se k početním stavům zvěře působícím nepřiměřeně vysoké škody?
• Jak vypadá soustavný dozor kraje a ORP nad dodržováním zásad chovu zvěře? Kolik bylo uloženo opatření?

Ing. Jan Duda, odborný lesní hospodář

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com