K dnešnímu hospodaření v lužních lesích jižní Moravy jak to vidí „zelení“
(9.12.2007 20.10, Milan Košulič st.)
Jsem rodák z Břeclavi. Žil jsem tam do konce studia na lesnické fakultě v Brně. Tamní lesy jsem kdysi znal tak říkajíc jako své boty; zvláště z velehojného projíždění lesem za zámkem k lednickému rybníku Apolo, ze sběru klestu a hub s dědou a ovšemže i z nedělních povinných procházek „za zámek“. Mimoto i z několika prázdninových praxí za studií v Brně. Vjemy z toho byly tak silné, že představa lužního lesa z mé mysli nikdy nevymizí. Proto dodnes rád čtu s milými vzpomínkami na minulé doby vše, co se týká lužního lesa, ačkoliv mé dnešní zájmy jsou již dlouho skálopevně spojené s horským smrkovým lesem v severomoravském pohraničí. Není tedy divu, že mne zaujala informace o mezinárodní konferenci o hospodaření v lužních lesích, konaná 8. a 9. 10. 2007 v Brně. O jejím průběhu jsem se dověděl až „z druhé ruky“ od jednoho ze „zelených“. Proto nemusí být zcela objektivní a bude spíše ekologicky tendenční, což ani jinak být nemůže, a nevadí. To podstatné a rozhodující pro diskusi a vyjádření osobního názoru někdejšího obyvatele jižní Moravy však snad obsahovala. Tudíž se mně prosím nedivte, že se názorem pletu do problémů, jimiž již dávno nežiji, ale jednotlivé dílčí prvky, společné všem lesním společenstvům mne rozhodně nemíjí a nenechávají mne studeným.
Svérázným pohledům přímého účastníka konference se nemohu vyhnout. Napsal mně totiž toto:
„Začalo to ukázkami velmi rozumného hospodaření v luzích Německa, Rakouska a CHKO Litovelské Pomoraví, a přes prasení lesa přes 20ha paseky v Chorvatsku to došlo až po velmi agresivní propagaci hybridních topolů jako jedině možné dřeviny do slovenských nížin (aj akát bol vzatý na milost – pomsta Maďarům?).
Pokračovalo se pár vpravdě ostudnými přednáškami o tom, jak je hospodaření momentálně praktikováno v lužních lesích Moravy úžasné a jedině možné. Potřeba pasek o rozloze 2 ha, podpořena experimenty nesmyslného designu, plošná příprava podpořena zcela účelovou dezinterpretací výsledků (že frézování průkazně zvyšuje zastoupení invazních rostlin, bylo označeno jako nepodstatné a náhodný výsledek). Pak pár více či méně zajímavých přednášek, pro naše účely však nepříliš relevantních.(…)
Při exkurzi na panství LZ Židlochovice následujícího dne se lesníci pochlubili, jaké že úžasné mají půdní frézy a jaké úžasné klony topolů. Chudák němčour co předchozí den mluvil o šetrném hospodaření v lužním lese u Lipska, českému průvodci nerozuměl, ovšem nad tím co viděl kolem sebe jen nevěřícně kroutil hlavou. Pak prohlásil, že to je prů… nejen biologický, ale nejspíše také ekonomický.
Leitmotivem celé konference byl problém s přirozenou obnovou dubu letního v nížinách Moravy. Podle názoru tamních lesníků i lesnických výzkumníků tato prakticky není možná. Je tedy spíše zázrakem, že duby v nížinách odedávna až donedávna rostly bez pomocí fréz a herbicidů. Z neschopnosti zajistit přirozenou obnovu dubu (duby jsou pěstovány příliš nahusto, takže třeba 30 let neplodí; když náhodou zaplodí, semenáčky pod nimi nevyrostou) vyvozuje jihomoravské lesnictví své zásluhy o vznik tvrdého luhu, přestože tento prokazatelně existoval i bez lesníků. (…)
I přes výše uvedené mě minikonfera vcelku naplnila optimizmem. I studenti lesárny se chytali za hlavu, vůbec celý happening byl natolik bizzare, že tohle opravdu nemůže vydržet dlouho. Je na lesácích, aby si u sebe udělali pořádek; takhle přicházejí o kredit a také o schopnější studenty. Ne každý má takový nedostatek sebeúcty, aby byl na podobných brutalitách ochoten dlouhodobě participovat.“
Vlastně by nebylo co dodat. Je‑li to, co mně přítel napsal o hospodaření v dnešních jihomoravských lužních lesích, pravda, a to asi je, pak tamní pěstební postupy genekologicky skutečně „páchnou“ až u nás na Moravě severní. Nemohu se proto zdržet následující připomínky, jejíž podstatu kolegové na jižní Moravě asi zaspali; „trápí“ mne od prvního okamžiku, když jsem již o něco dříve četl o holosečných praktikách v tamních luzích:
1. Jistou analogií lužních lesů jižní Moravy jsou dubové lesy Chorvatska a Sedmihradska. Nebyl jsem v nich, ale četl jsem o nich informaci H. REININGERa (2000) v jeho pěkné publikaci „Das Plenterprinzip“: „...na území řek Sávy a Drávy… je u dubu již po staletí běžná výběrná seč a ještě dnes se využívá. Již rakousko‑uherská správa tam nenacházela žádné uzavřené dubové lesy, nýbrž silně výběrně probrané (FRÖHLICH 1951). Vybíraly se dobré duby a na místě štípaly na hrubé „štěpiny“ pro výrobu sudů. V těchto neprůchodných dubových lesích následoval pak transport dřeva po vodě na člunech nebo vorech. Neexistoval žádný obnovní problém, neboť dub tam bohatě plodil. Plný semenný rok se vyskytoval každý 3.- 4. rok. Přitom vysoké stavy černé zvěře i domácích vepřů byly pro svou „rycí“ činnost pěstebně hodnoceny příznivě. Žádná holosečná těžba se neprováděla, přesto se porosty zmlazovaly uspokojivě.“
2. Lze předpokládat, že holoseč časem (při jejím opakování) devastuje genofond každé klimaxové dřeviny, dub (asi) nevyjímaje. Genetickým posunem vytěsňuje z populace klimaxové genotypy a zvyšuje podíl genotypů pionýrských a homozygotních, ekologicky méně odolných jedinců. Proto se podobně jako u smrku může změnit i u dubu po nastolení pravidelného holosečného hospodářství jeho dlouhověkost v krátkověkost s vlastnostmi pionýrského druhu. A to ve smyslu Backmanova růstového zákona a s fatálními hospodářskými důsledky. Že to je v rozporu se základy trvalé udržitelnosti geneticko‑ekologické podstaty a života této skvělé dřeviny vůbec, je jisté. Takže podle mne se jihomoravští lesníci při pěstební péči o lužní lesy vůbec nemají čím chlubit, ba naopak červenat se. Důvod: jde o exemplární zneužití momentálních pěstebních a ovšemže i ekonomických efektů, ostatně zdánlivých, protože na úkor dlouhodobého zachování genetické podstaty určitého biologického druhu, který má lesník chránit a nikoliv svou pochybnou prací pustošit. Holoseč v luzích není jen genekologický omyl, ale řečeno s trochou brutality přímo patologická úchylka. Když se tuší, že dubové lesy tam existují snad nejméně z doby Velké Moravy, a to bez (pseudo)péče lesníka, pak to chce „jen“ trpělivost, duševní bystrost kříženou s pěstebním umem, aby se dub v luzích zmlazoval i bez holosečí.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com