K „Prohlášení MZE k problematice regulace početních stavů zvěře (TZ MZE)“ z listopadu 2007
(9.12.2007 21.24, Milan Košulič st. a Jan Metzl)
Již celá desetiletí souží české lesy škody spárkatou zvěří. Jen prosté vyčíslení škod na lesích způsobených zvěří činí za posledních 5 let 70 mil. Kč (Výroční zpráva – 2006, LČR), a to bez dalších stovek milionů Kč na ochranu proti těmto škodám, ze ztrát na produkci, znehodnocení dřeva a navazujícím rozvratem rozsáhlých ploch monokulturních smrčin kalamitami. V souhrnu jde za několik posledních desetiletí o miliardové částky ztrát. Po roce 1989 škody zvěří na lesích o něco poklesly, ale od jisté doby opět vzrůstají. Inventarizace škod zvěří 2005 (LP 4/2007) zjistila mimo jiné: „Managementová opatření používaná ve vztahu ke zvěři nejsou dostatečně účinná, neboť výsledky opakovaných inventarizačních šetření jednoznačně potvrzují, že intenzita poškození lesních porostů zvěří po roce 1995 v nejmladších vývojových stadiích porostů narůstá a v porostech starších stagnuje na poměrně vysoké úrovni.“ Např. u melioračních a zpevňujících dřevin bylo ve sledovaném období zvěří poškozeno téměř 61 % jedinců obnovy.
V Prohlášení MZe jde v podstatě o výzvu, to znamená proklamativní akt, spíše formálního významu k dané problematice, a opatření, která v podstatě nic neřeší. Prohlášení se nápadně podobá jiným proklamacím několika posledních desetiletí, včetně těch známých z minulého režimu. Je známo, že výzvy se osvědčují dost málo, pokud vůbec, zvláště přinášejí‑li adresátům potenciální újmu. Takže: milí vlastníci lesa: bylo zle, ale bude ještě hůře. Říci totiž v Prohlášení úvodní větu o „vysokých škodách na lesních porostech a polních plodinách…“ a poté všem participujícím doporučit jako řešení „v maximální míře využívat možností, které poskytuje právní úprava na úseku myslivosti ve vztahu k usměrňování chovu zvěře“, je totiž zoufale málo, když se k tomu navíc nabádající instituce sama tak nechová. V ochraně proti škodám zvěří totiž nejde o to, co můžeme udělat podle zákonných možností, ale o to, co udělat musíme, aby se věci změnily k lepšímu, např. zlepšil stav výsadeb MZD, zejména jedle a cílových listnáčů pro revitalizaci celých lesních ekosystémů. K tomu, co udělat musíme, musí být nastolena skutečně razantní opatření, a k tomu musí být politická vůle všech řídících složek a nikoliv jen odkazy na to, co nám zákony dovolují, když navíc je problematické jejich vynucení.
A) Tváří v tvář vrcholící tragédii lesa na pozadí škod zvěří jsou Prohlášením uváděná opatření plynoucí z právní úpravy na úseku myslivosti dost úsměvná. Proto stojí za to je zopakovat: MZe uvádí tyto možnosti:
- odpovědné sestavování plánu mysliveckého hospodaření (pokud tento plán není zaměřen přímo k redukci stavů zvěře, nic neřeší);
- redukce početních stavů zvěře tam, kde pro chov některých druhů zvěře nejsou ve volnosti předpoklady… „Redukce“ znamená omezování, snížení apod., ale nikoliv (popřípadě) zrušení chovu druhu zvěře, nelze‑li škody jí působené snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby…, jak uvádí zákon o myslivosti v § 39, jehož celou citaci Prohlášení tendenčně pomíjí. Zvláště si všímáme shora podtržené části věty v tomto odstavci: nejsou‑li ve volnosti předpoklady pro chov některých druhů zvěře, pak logicky by tam chov takové zvěře vůbec neměl být povolen; lze totiž předpokládat, že by zatěžoval ekosystém lesa pěstebně, ekologicky a samozřejmě i ekonomicky neúnosným způsobem, tj. proti duchu jak lesního tak mysliveckého zákona. To se týká z hlediska veřejného zájmu především lesního majetku státu, spravovaného LČR.
- … a přijetí mimořádných opatření ke snižování stavů zvěře, včetně výjimek ze zakázaných způsobů lovu. Pomineme‑li přitom „chudé“ výjimky ze způsobů lovu, které lze uplatnit při redukčním lovu až zrušení chovu jistého druhu zvěře, pak opravdu nevíme, o přijetí jakých že mimořádných opatření ke snížení stavů zvěře vlastníkem či nájemcem honebního pozemku může v rámci stávající legislativy vůbec jít. Za mimořádná opatření směřující k naplnění potřeb lesního hospodářství lze snad považovat taková, která jednak jsou v daném legislativním rámci krajním, sice vysoce účinným, ale spíše jen výjimečným zásahem do chovu zvěře, jako je např. rušení chovů zvěře, měla být v Prohlášení důrazně připomenuta a doporučena k většímu využívání, jednak nejsou součástí lesnicko – myslivecké legislativy. Přitom je Prohlášení mělo vyjmenovat a v případě jejich nadzákonné povahy zmínit nutnost legislativní novelizace, jako např. další, a to podstatné úpravy způsobů lovu, bez kterých jsou výrazné redukce početních stavů zvěře nereálné, stanovení časového limitu dosažení žádoucího stavu s uvedením sankcí za nesplnění apod. Tím by ovšem MZe vlastně přiznalo, že stávající systém řízení myslivosti v ČR je nefunkční, což pochopitelně neudělá.
B) Další součástí Prohlášení je vztah MZe k projednávání návrhu Národního lesnického programu II. Nejdříve se však podívejme, jak je řešení škod zvěří na lesích ošetřeno právně a jak jsou řešení navrhovaná nevládními organizacemi bez zásahu MZe již obsažena v současné právní úpravě o myslivosti.
V zákonných ustanoveních (dále jen „v zákonech“), ale i v praxi vztahu zvěře k lesům jsou důležité dva pojmy: „přiměřené“ a „ekonomicky únosné“. Zákony jsou ošetřeny takto:
- Vyhláška MZe č. 101/1996 Sb. uvádí v § 5,
odst. 1: K zamezení škod působených zvěří provádí vlastník lesa následující preventivní opatření:
písm. f): ochraňuje ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě,
odst.3): Opatření uvedená v odstavci 1 se považují za přiměřená; (tímto opatřením se vymezují tak zvaná „přiměřená opatření“ ve smyslu § 34 odstavce 4 zákona o myslivost; za přiměřené opatření – srovnatelnou ochranu kultur – se považuje jak účinný nátěr repelenty, tak i funkční oplocenka; kriteriem „přiměřenosti“ je zákonem taxativně stanovená minimální plocha povinné preventivní ochrany odpovídající součtu ploch jednotlivých druhů ochrany proti škodám zvěří.
Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. uvádí
v § 33 odst. 6 Smlouva o nájmu zaniká:
písm h): rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti v případech, kdy porušením smlouvy nájemcem dojde k vážnému ohrožení životního prostředí anebo poklesu počtu zvěře v honitbě pod stanovené minimální stavy (podtrženo mnou jako sporné);
v § 36 odst. 2:… Při vypracování plánu mysliveckého hospodaření uživatel honitby vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a z výše škod způsobených v minulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledků sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, poměrů pohlaví a koeficientů očekávané produkce…
v § 39:… Nelze‑li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí.
Lesní zákon č. 289/1995 Sb. uvádí v § 32:
odst. 4): Vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří.
C) Co lze ze zákonných ustanovení pro řešení vztahu zvěře k lesu z hlediska škod způsobených zvěří odvodit?
1) Vedle technické přiměřenosti zákon rozlišuje plošnou přiměřenost (vyhláška č. 101/96 Sb. § 5 odst 1, 3), ale nikoliv biologickou, ekologickou či jinou, jak by bylo zapotřebí, kdežto únosnost má pouze ekonomický přívlastek; zatímco technická a plošná přiměřenost preventivní ochrany lesa proti škodám zvěří je přímo definována vyhláškou, v případě ekonomické únosnosti tomu tak není, zákon ji nevysvětluje. Z logiky věci však vyplývá, že za ekonomicky neúnosný rozsah preventivní ochrany lesa proti škodám zvěří lze považovat ten, který přesahuje plošně přiměřený rozsah preventivní ochrany lesa přímo definovaný vyhláškou, tj. nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě. Za takové podmínky lze pak považovat za neúnosné nejen škody na lese zvěří plošně přesahující 1% limit plošné přiměřenosti preventivní ochrany, ale i aktuální četnost zvěře. Její neúnosnost se však projevuje i biologickým a výnosovým kriteriem, které by bylo zapotřebí legislativně definovat, např. opakovaným okusem terminálních prýtů nebo větší části bočních prýtů (asi více než jejich poloviny) na procenticky stanovené části zalesněné plochy. Jelikož sotva lze jednotlivé typy poškození zvěří prohlašovat za neúnosná na základě jednoletých nadlimitních škod (třeba náhodných) nebo nadlimitně prováděné preventivní ochrany, měl by být vyhláškou stanoven časový limit pro opakování nadlimitních stavů (např. 3 roky následující po sobě), aby bylo lze škody na lese způsobené zvěří a stavy zvěře za neúnosné prohlásit.
V posuzování plošné přiměřenosti preventivní ochrany lesa proti škodám zvěří k 1% limitu má obvykle rozhodující význam součet ploch okusu v běžném roce včetně opakovaného okusu. To znamená, že plocha aktuálního poškození lesa proti danému 1% limitu silně vzrůstá a v naprosté většině případů bude vyšší než 1 % z plochy lesa jeho majitele v honitbě. Např.: na jedné LS o ploše lesa 17000 ha je 1% povinné preventivní ochrany proti škodám zvěří 170 ha; skutečná ochrana se však ročně provádí na ploše 400 až 500 ha, tj. 2,3 až 3 násobek zákonné povinnosti. Protože to je skoro běžný případ u většiny LS, znamená to, že neúnosné stavy spárkaté zvěře se již roky projevují skoro na celém lesním území státu.
2) Důvod pro zrušení smlouvy o nájmu honitby spočívající v porušení smlouvy, kterým dojde k vážnému ohrožení životního prostředí, je vágní. Není totiž jasné, k jakému ohrožení životního prostředí by vůbec mělo dojít, aby bylo důvodem ke zrušení nájmu honitby. Z tohoto hlediska není taxativně zhodnocena skutečnost opakovaných nepřiměřených škod na lesích zvěří. Podobně druhá část ustanovení o zániku nájmu uvedená jako důvod pod písmenem h) zákona o myslivosti v § 33 odst. 6, tj, při poklesu počtu zvěře v honitbě pod stanovené minimální stavy, je irelevantní pro objektivní nereálnost takové stavy vůbec zjistit.
3) Je pravda, že přímo zákon o myslivosti v § 36 odst. 2 určuje s jakými nástroji má být vypracován plán mysliveckého hospodaření včetně stanovení výše odlovu. Je však také známo, že při plánování odlovu zvěře se zdaleka nejvíce vychází ze spekulativních kalkulací s přihlédnutím k minimálním a normovaným stavům zvěře, že tzv. sčítání zvěře je zcela nereálný, a proto objektivně nepoužitelný nástroj, ke kterému se dochází nikoliv podle skutečného, většinou bezvýsledného, ba ani neprováděného sčítání, ale zpětně po ekvilibristických, věci nedůstojných kalkulacích (výpočty se zahrnutím poměrů pohlaví, koeficientů očekávané produkce, minulého odlovu, odhadnutých možností budoucího odlovu a dosažitelného početního stavu vzhledem ke stavu normovanému), „aby výše odlovu vyšla“ podle aktuálních potřeb a subjektivních zájmů honitby a mysliveckého hospodáře konkrétní honitby, nejspíše podle úvahy „kolik potřebuji a kolik jsem schopen ulovit“. Při stanovení výše odlovu by však měl být rozhodujícím vodítkem konkrétní stav lesního ekosystému se zahrnutím rozsahu skutečně zjištěného poškození zvěří a „sčítání zvěře“ by mělo být zcela vyloučeno jako objektivně neproveditelné. To dále znamená, že při nadlimitním poškozování lesa zvěří (nad 1 % plochy lesa vlastníka v honitbě) by mělo následovat zvýšení odlovu proti minulému období řádově o desítky procent na základě dohody mezi vlastníkem a uživatelem honitby nebo rozhodnutí orgánu státní správy lesů (myslivosti?), a po jisté době (stanovené zákonem), kdy se několikaletá (asi tříletá) redukce pozitivně neprojeví, by tato okolnost měla být přímo ze zákona důvodem k dalšímu výraznému zvýšení lovu, popřípadě k žádosti o zrušení chovu daného druhu zvěře.
4) Lesní zákon v § 32 odst. 4 zahrnuje mezi osoby či instituce odpovědné za plnění povinnosti dbát o přiměřené poškozování lesa zvěří i orgány státní správy lesů. To znamená, že v případě nerespektování této povinnosti samotným vlastníkem lesa nebo nájemcem honitby má iniciativně zajistit nápravu samotný orgán státní správy lesů podle přesně stanoveného scénáře, a to i k újmě vlastníka lesa či uživatele honitby. Není nám znám jediný případ, kdy by k razantnímu zásahu tohoto orgánu došlo, když naopak jsou známé opakované vysoké škody na lese v mnoha oblastech. Orgány státní správy lesa (a tudíž i MZe) jsou spoluodpovědné nejen za současný stav, ale i finanční ztráty, k nimž v důsledcích dochází.
D) K návrhu konkrétních opatření uvedenému v Prohlášení pro zlepšení situace v rámci připravovaného NLP II
Těmito opatřeními jsou:
- přizpůsobení honiteb přirozeným migračním cestám zvěře. Oponujeme: jde o opatření, které redukci početních stavů zvěře neřeší; mimoto jde o fantasmagorii, protože vysoká v zimě migruje až desítky km do podhůří a nížin, takže honitby by musely být nejméně ve velikosti bývalých LZ. Naopak srnčí migruje denně mezi lesem a nejbližšími poli např. řepky, takže ani s tím se nedá nic dělat;
- uplatňování požadavků vlastníků pozemků cestou držitelů honiteb na odpovědné sestavování plánů mysliveckého hospodaření. Oponujeme: jde o administrativní, proklamativní, tedy nefunkční opatření, pokud se v části o plánování lovu (jiné části plánu mysliveckého hospodaření se redukce početních stavů zvěře v podstatě netýkají) zásadně nezmění pořadí fakticky využitelných nástrojů s vypuštěním „sčítání zvěře“;
- uplatňování požadavků vlastníky honebních pozemků na přijetí mimořádných opatření směřujících k úpravě početních stavů zvěře. Oponujeme: 1) prohlášení se důsledně vyhýbá zmínce o možnosti zrušení chovu určitých druhů zvěře za jistých přitěžujících okolností, 2) prohlášení neuvádí jediný příklad takových mimořádných opatření, ačkoliv by mělo, 3) patrně všechna potenciálně možná opatření ke snížení škod zvěří jsou uplatněna v zákonných ustanoveních, a jsou tudíž „řádná“, jak lze odvodit z jednoho řečeného v Prohlášení: totiž, že „řešení navrhovaná nevládními organizacemi… jsou již obsažena v současné právní úpravě o myslivosti a že neúspěšné naplňování požadavku na snižování početních stavů zvěře není záležitostí neodpovídajícího systému…“; to znamená, že mimořádná opatření v této věci jdou mimo zákonné úpravy, měla být Prohlášením zmíněna a ovšemže i připomenuto, jak postupovat do doby legislativních úprav o myslivosti a hospodaření se zvěří; jelikož se tak nestalo, formální charakter Prohlášení je zjevný;
- přehodnocení smluv o nájmech honiteb tam, kde nájemci nehospodaří v souladu se zájmy držitele honitby. Oponujeme: zde mělo MZE jedinečnou možnost ovlivnit konání GŘ LČR, ale nic takového se nestalo. Není nám znám jediný případ, kdy by LČR vypověděly smlouvu nájemci honitby pro jiné porušení smlouvy než neplacení níájemného;
- vytváření oblastí chovu tam, kde výskyt zvěře přesahuje hranice jedné honitby. Oponujeme: jde o opatření pro samotnou „věc“ vágní, jelikož redukci početních stavů zvěře neřeší; připomínáme však skutečnou potřebu změn ve vymezení oblastí chovu a zařazování honiteb do jakostních tříd pro spárkatou zvěř; a to tak, že by za oblasti chovu všech druhů vysoké zvěře měly být vybrány jedině krajinné celky s jednoznačně luxusním zastoupením potravní nabídky v oblastech s nejpestřejší druhovou skladbou dřevin i ostatní vegetace (mimo oblasti chovu povolit odlov jakékoliv „neplánované“ zvěře bez omezení, samozřejmě se zachováním doby lovu); současně by mělo být zrušeno zařazování honiteb a jejich částí pro spárkatou zvěř do jakostních tříd podle charakteristiky přírodních podmínek; důvodem je to, že s tím souvisejícím rozdílům v normovaných stavech zvěře (které by ostatně měly být zrušené) nelze vyhovět, protože není v lidských silách objektivně je zjistit.
Závěr
V závěru Prohlášení uvedené tvrzení, že navrhovaná opatření jsou konkretizovaným řešením známého problému, je pochybné. Nenavrhuje totiž nic jiného než to, co obsahují právní normy. Proto i výzva směrovaná k participujícím institucím k přijímání mimořádných opatření je irelevantní, jelikož žádná mimořádná, tj., nad rámce zákonných úprav sahající opatření nejsou možná bez zákonných novel, s výjimkou rušení chovů některých druhů zvěře v určitých oblastech, které lze považovat za mimořádné jako zákonem přípustné za jistých okolností. Je‑li stávající systém skutečně odpovídající, jak tvrdí Prohlášení, jak je možné, že v rámci takového systému jsou škody zvěří desetiletí trvajícím lesnickým problémem nejvyššího řádu za obrovských ekonomických ztrát, které dosud úspěšně ignorují všechny ministerské garnitury bez jediného finančního či personálního postihu, tvrdíce, že „mají vše pod kontrolou“ (viz ministerskou odpověď před několika roky na náš otevřený dopis ministrům obou odpovědných ministerstev). Tušíme, že celý problém komplikují zejména tyto okolnosti:
- vlastníci nejsou na svém lese existenčně závislí jako v minulosti. Noví vlastníci k lesu nemají pravý vlastnický vztah. Soukromí a obecní vlastníci jsou slušně dotovaní státem, ekonomické ztráty z „vynuceného“ zalesňování a ochrany kultur výrazně nepociťují;
- noví soukromí vlastníci nevědí, že by to mohlo být jinak, na působení zvěře jsou zvyklí, nepoznali nic jiného;
- lesníci jsou většinou náruživí myslivci, nemají zájem něco měnit;
- mezi mnoha nájemci a revírníky včetně správců vznikl za léta přátelský vztah – nelze od nich očekávat, že půjdou razantně proti „svým“ nájemcům;
- naopak, známe případy, kdy revírník například není schopen přesvědčit nájemce, aby přestal šetřit laně, většině myslivců jde hlavně o trofeje, a to v dostatečném množství a snadno dosažitelné. Že tím decimují kvalitu populace dílem nevědí, dílem si to vůbec nepřipouštějí.
Prostě situace vyžaduje systémové změny; Prohlášení MZE ničím takovým není. Ještě moment: velcí vlastníci lesů, ovšemže především LČR, by konečně měli uvažovat o tom vůbec nejefektivnějším řešení: všeobecném zrušení chovů velké spárkaté zvěře ve volnosti a jejich převedení do oblastních obor! Nakonec tudíž musíme konstatovat, že máme „sto a jeden“ důvod považovat Prohlášení za typický projev prastarého lidového sloganu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, kdy vlkem je veřejné mínění a kozou spárkatá zvěř a její myslivecké obhospodařování.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com