Předkládané modely výchovy udržují a prohlubují současnou krizi smrčin
(24.1.2008 19.47, Marek Tuma)
Dovolte abych tímto příspěvkem zareagoval na článek „Hospodářská opatření v lesních porostech Krušných hor“ z lednového čísla Lesnické práce. Předesílám, že jsem zastáncem přírodě blízkého lesnictví, tedy postupů napodobujících přírodní procesy, snižující náklady na pěstění a výchovu lesů a především zvyšující stabilitu a odolnost našich lesů. Chtěl bych polemizovat s předkládaným modelem výchovy smrkových porostů, který je ve výše zmiňovaném článku doporučován pro smrčiny Krušných hor, ale kdo sleduje i jiné práce, tak je doporučován téměř pro všechny smrčiny v ČR.
K jádru věci se ale dostanu malou oklikou… V odstavci „Sadební materiál“ mne potěšilo doporučení pro sadební materiál smrku pro 8.lvs, tedy netřídit sazenice podle velikosti, ale využívat celé spektrum. To je samozřejmě pozitivní opatření, které nevyřazuje jedince s klimaxovým genotypem, tedy pomalu přirůstající, ale dlouhověké. Stejně tak je potěšitelné doporučení pěstovat sazenice ve stínu. O to víc s těmito doporučeními kontrastuje navrhovaný model výchovy smrčin nastíněný v odstavci „Návrh postupů obnovy“, tedy silný negativní výběr v podúrovni. Takovýto zásah bude mít pro příslušný porost tyto následky:
a) odstranění jedinců s klimaxovým genotypem, právě těch, kteří byli podle předešlých doporučení pracně pěstovány (to co jedním doporučením do kultury dostaneme, druhým doporučením šmahem vyřežeme)
b) výškovou a věkovou (věk ve smyslu schopnosti dožití) nivelizaci porostu
c) kritické snižování diferenciace tloušťkové, výškové, druhové a homogenizaci hustoty porostu
Co toto všechno znamená pro porosty takto vychovávané?
Ad a) v porostech naprosto převládnou jedinci pionýrského genotypu, jedinci zpočátku rychle rostoucí (řídké dřevo – nižší odolnost vůči abiotickým škodám) avšak také brzy kulminující, tedy krátkověcí. Jejich porosty se budou ve věku okolo sto let (v současných klimatických podmínkách možná i dříve) velkoplošně rozpadat a dožívat, budou málo odolné proti biotickým škůdcům a bude se v podstatě opakovat situace se vznikem velkých, těžko zalesnitelných pasek.
Ad b) nevyužití celého disponibilního prostoru lesa pro asimilační aparát (vznik jednoetážového namísto přírodního „zjednodušeně“ tříetážového porostu), toto má nejen souvislost s produkcí, vitalitou, výstavbou korun a stabilitou porostu, ale také propouští příliš mnoho světla k lesní půdě, což podporuje rozvoj buřeně a problémy s přirozenou obnovou. Dále takto nivelizovaný porost spěje opět k lesu věkových tříd, tedy jednorázově pasečně obnovovanému, se všemi negativy, která takovýto postup obnovy v horských podmínkách doprovází.
Ad c) snižování stability a odolnosti porostu proti abiotickým a biotickým škodám.
Osobně bych při výchově smrkových porostů navrhoval opačný postup, tedy takový, který bude napodobovat procesy v přírodním lese, procesy které více zaručí dlouhodobou životaschopnost a odolnost porostů, zajistí nepřetržité krytí lesních půd a zajistí vyrovnanou nepřetržitou produkci dřeva. Mám na mysli zásahy úrovňové ve smyslu strukturní probírky, tedy maximálně šetřit podúroveň. Směrem k 8. lvs přecházet k probírce skupinové pro zvýšení odolnosti vůči abiotickým škodám. Takto vychovávané porosty budou v pozdějším věku svou strukturou (též genetickou) připraveny na dlouhodobou těžbu výběrem jednotlivých stromů (cílových tlouštěk), tedy na převod na nepasečný les.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com