K úsloví - Dřevo roste na dřevě
(15.10.2003 6.00, Milan Košulič)
V souvislosti s poklesem zájmu o tlusté dřevo je vhodné připomenout staré úsloví "dřevo roste na dřevě", což je chápáno tak, že nejvíce dřeva naroste na dřevě tlustém. To je obvykle považováno "za starou, byť pravdivou poučku" (viz Lesu zdar 7/8/2003) a tudíž i za důvod k tomu, aby tlustší dřevo bylo ponecháno k dorůstání do ještě tlustšího. Ukládání přírůstu na různě tlustém dřevě je skutečně velkou a důležitou výnosovou a tedy i ekonomickou problematikou pěstění lesa. Rád bych ji tímto článkem připomenul.
Nejdříve je třeba upřesnit význam zmíněného úsloví. Jeho autorem je A. TICHÝ. Tento pán, moravský rodák, byl přítelem, ba propagátorem výběrného lesa. V roce 1891 formuloval zásady jeho obhospodařování. Později je shrnul prof. HAŠA (1929) do 17 vět. Hned první věta zní takto: "Dříví roste zase jenom na dříví živoucích stromů a nemůže růsti na místech, kde jich není." V této ani v žádné jiné větě neměl autor na mysli větší přírůst tlustých stromů, nýbrž to, že les je schopen produkce jen tehdy, když není likvidován holou sečí. Zmíněnou větou tudíž brojil proti holosečnému hospodářství a prosazoval trvalou přítomnost lesního stromoví na každé lesní ploše. Samozřejmě lze úsloví rovněž chápat v přeneseném smyslu tak, jak se většinou skutečně chápe, totiž že více dřeva naroste na tlustších stromech. A právě tomuto tématu se zde chci věnovat.
Absolutní plošný (objemový) přírůst a přírůstové procento
K tomu říká prof. POLENO (1999), když hodnotí výzkum SCHMITTa (1994) na výzkumné ploše Deisenhofen u německého Mnichova: "Jakkoliv vývoj tloušťkového přírůstu vypadá u některých sledovaných tenkých stromů velice nadějně, je třeba si uvědomit, že tloušťkový přírůst sám o sobě je málo přesvědčivá veličina, poněvadž velikou roli hraje tloušťka stromu, na které se tento přírůst realizuje. Jaký je vztah tloušťkového přírůstu 5 mm (tj. šířka letokruhu 2,5 mm) k přírůstu na výčetní základně při různých tloušťkách stromů, ukazuje tabulka."
| výchozí výčetní tloušťka d1 (cm) |
20 |
30 |
40 |
50 |
60 |
| tloušťkový přírůst (mm) |
5 |
5 |
5 |
5 |
5 |
| konečná tloušťka d2 (cm) |
20,5 |
30,5 |
40,5 |
50,5 |
60,5 |
| výčetní základna k1 (cm2) |
314,16 |
706,86 |
1256,64 |
1963,50 |
2827,43 |
| výčetní základna k2 (cm2) |
330,06 |
730,62 |
1288,25 |
2002,96 |
2874,75 |
| plošný přírůst Pk (cm2) |
15,90 |
23,76 |
31,61 |
39,46 |
47,32 |
| index |
100,0 |
150,0 |
200,0 |
250,0 |
300,0 |
| dopočítané přírůstové procento na výčetní základně (%) |
5,06 |
3,36 |
2,52 |
2,00 |
1,67 |
Tabulka ve studii prof. POLENA (1999) znázorňuje vzrůst plošného přírůstu na výčetní základně (totéž se týká objemového přírůstu) se vzrůstající výčetní tloušťkou. Avšak postrádá ještě jeden neméně důležitý, ba důležitější údaj, a to přírůst relativní vyjádřený přírůstovým procentem (dále jen p%). Z dopočítaného řádku s přírůstovými procenty v jednotlivých výčetních tloušťkách je zřejmé, že p% s přibývající výčetní tloušťkou při konstantním tloušťkovém přírůstu naopak klesá. V daném případě z hodnoty 5,06% při výčetní tloušťce 20 cm na 1,67% při tloušťce 60 cm.
V této souvislosti čteme dále u prof. POLENA (1999): "Největší přírůstovou potenci mají stromy vyšších stromových tříd a tedy větších dimenzí." Zde uváděná "největší přírůstová potence" se týká absolutního přírůstu stromů objemového nebo na výčetní základně. Taková přednost tlustých stromů je samozřejmě nesporná (a logická). Odezvou právě toho je pak proslulý lesnický slogan "dřevo roste na dřevě" (ačkoliv v přeneseném smyslu). Toto konstatování samo o sobě má však malou vypovídací hodnotu, pokud je využíváme prakticky, tj. v bilanci celkové porostní produkce se zapojením procesu obnovní těžby. Obnovní těžbou se totiž většina taxačních veličin v následující době více či méně mění. Pro srovnávací účely přírůstových důsledků po obnovní těžbě různě tlustých stromů má větší význam a rozhodující použití přírůstové procento. Jde o běžný přírůst vyjádřeny v procentech základu, na němž tento přírůst vznikl. Zjišťuje se změřením periodního tloušťkového přírůstu nebozezem jako průměr šířky posledních 5 letokruhů a pomocí následujících vzorců: p% = Pk : k1/3 × 100 nebo p% = 400L × (d2 - L) : (d2 - 2L)2 (= p% na kruhové základně), kde jednotlivé znaky znamenají: Pk = plošný přírůst na výčetní kruhové základně, k1/3 = výčetní kruhová základna, na níž přírůst vznikl, L = průměrná šířka jednoho letokruhu z posledních 5 roků, d2 = výčetní tloušťka kmene z posledního měření.
Význam přírůstového procenta stromů ve výnosové bilanci porostů
Spočívá v tom, že pomocí přírůstového procenta lze odvodit přírůstové ztráty (resp.zisk) redukované porostní zásoby po těžbě stejného objemu různě tlustých a tedy i různě přirůstajících stromů. Lepšími nositeli přírůstu jsou stromy s vyšším p%, protože s menším produkčním objemem (výčetní základnou), jako výrobním prostředkem, poskytnout větší výnos - přírůst. Po uvolnění, zejména značném, mohou mít některé slabší stromy větší p% než stromy tlusté. Jsou proto ony lepšími nositeli přírůstu a mají tudíž pro celkový přírůst porostu po těžbě také svůj význam (ČÍ?EK 1969). Proto shora řečené, že "největší přírůstovou potencí jsou obdařeny stromy vyšších stromových tříd a tedy větších dimenzí" neplatí doslova a jednoznačně, resp. to platí jen pro přírůst absolutní.
Lesní hospodář musí mít pochopitelně zájem, aby ztráta běžného objemového přírůstu redukované zásoby po těžbě byla co nejmenší. Toho se dosahuje těžbou stromů s relativně nejnižším p%. Z porovnání přírůstu stejného objemu stromů vybraných k těžbě, a to skupiny stromů slabých (slabších) a tlustých (tlustších), v obou případech s odlišným průměrným p%, vyplývají určité potenciální přírůstové rozdíly. Např.:
a) 100 m3 těžených stromů tlustých s p% = 2% by mělo tento potenciální (nerealizovaný) přírůst za 5 let, kdyby nebyly vytěženy: 100×0,02×5 = 10 m3/ha/5r.;
b) 100 m3 těžených stromů slabých (resp. středně tlustých) s p% = 3% by mělo tento přírůst za 5 let, kdyby nebyly vytěženy: 100×0,03×5 = 15m3/ha/5r.
Rozdíl přírůstu obou skupin stromů vybraných k těžbě 5 m3/ha/5r. (15-10) se v daném případě jeví jako nižší potenciální přírůstová ztráta redukované zásoby po těžbě tlustých stromů. To znamená, že slabé (resp. střední) stromy jsou v tomto případě lepšími nositeli přírůstu. To dále znamená, že je přírůstově výhodnější vytěžit skupinu stromů tlustších.
Ještě jeden příklad ukáže další rozdíly, které při daném porovnání mohou vznikat:
K obnovní těžbě jsou potenciálně vhodné stromy s průměrnou hmotnatostí jednak 1,0 m3 s průměrným p% = 2,5%, jednak 2 m3 s průměrným p% = 1,5%.
Těžbu 100 m3 lze realizovat buď 100 stromy s průměrnou hmotnatostí 1 m3 s přírůstovou ztrátou na redukované zásobě 2,5 m3 (100×0,025) nebo 50 stromy s průměrnou hmotnatostí 2,0 m3 a s přírůstovou ztrátou na redukované zásobě 1,5 m3 (100×0,015), tj. rozdíl 1,0 m3 (2,5-1,5) v neprospěch těžby slabších (slabých) stromů s vyšším p%. Proto je vhodné těžit přednostně tlusté stromy větší hmotnatosti a s nižším p% (ovšem až po uplatnění a využití všech dalších výběrových kriterií). Velikost přírůstové ztráty (tj. přírůstového výpadku redukované zásoby po těžbě) tedy závisí na velikosti rozdílu průměrných přírůstových procent skupiny porovnávaných stromů tlustších a slabších. Přírůstová ztráta na redukované zásobě po těžbě však není jediná.
Další ztráty konkretizuje REININGER (1992) takto (upraveno):
| těžba m3 |
1,00 |
1,00 |
Produkční poměr |
| výčetní tloušťka cm |
56 |
24 |
|
| počet stromů ks/m3 |
0,28 |
2,22 |
1:8 |
| relativní cloněná plocha m2/m3 |
10,0 |
31,1 |
1:3 |
| přírůst m3 |
0,02 |
0,044 |
1:2 |
| p% |
1,98 |
4,40 |
1:2,2 |
| výnos OS/m3 |
350,0 |
50,0 |
7:1 |
Při stejném objemu těžby stromů slabších dimenzí (24 cm s p% = 4,4%) vzniká proti těžbě tlustých dimenzí (56 cm s p% = 1,98%) 8× větší ztráta v počtu stromů, 3x větší ztráta cloněné plochy; přitom je výnos jen 1/7 výnosu z těžby silnějších dimenzí. Při těžbě se stejným hodnotovým výsledkem vystupují rozdíly středních produkčních ztrát, vztaženo k tloušťce těžených stromů, ještě více do popředí.
V zásadě je třeba, aby průměrné p% skupiny těžených stromů bylo nižší, než je průměrné p% všech stromů v porostu před těžbou. Pak průměrné p% redukované zásoby, tj. po těžbě, bude vyšší než před těžbou. A o to jde!
K hodnotě přírůstového procenta různě tlustých stromů
V r. 1997 napsal POLENO: "Ukazuje se také, že je nutno nově zhodnotit roli podúrovňových a meziúrovňových stromů. Schopnost příznivé přírůstové reakce nižších stromových tříd je dosud posuzována zpravidla pesimisticky. Zejména při nízkém množství srážek je tento pesimismus asi správný. V příznivých růstových podmínkách však Schmitt (1994) prokázal, že paušální zaměření na těžbu tenkých stromů je nejen ekologicky (snižování strukturalizace porostů, ztráta nositelů zastínění půdy), ale i ekonomicky ztrátové. Určitý podíl těchto stromů (nikoliv však všech) je obdařen - za předpokladu dostatečně velké koruny - až překvapivě velkou přírůstovou potencí."
Již před tím (1969) napsal ČÍ?EK: "Naproti tomu (silně zapojeným porostům - moje poznámka) v silně prosvětleném porostu, kde jsou stromy všech tloušťkových stupňů zcela uvolněny (podle dřeviny a stanoviště při zakmenění až pod 0,5, přičemž větší zředění je nutné v porostech lepších bonit, kde dochází k větší tloušťkové a výškové diferenciaci), mají tenké složky zásoby za normálních okolností větší přírůstové procento než složky větších dimenzí. To znamená, že při stejné výši zásoby silně prosvětleného porostu musí mít varianta, v níž by byly vytěženy tlustší stromy, přírůstovou převahu nad variantou, v níž by byly vytěženy tenké stromy (zdravé a dostatečně vitální). Je to podmíněno tím, že reakce tenkých stromů na uvolnění je mimořádně vysoká - šířka letokruhů se zvětší více než desetinásobně."
Na jiném místě ČÍ?EK pokračuje: "Za nejspolehlivější složky produkující zásoby během dílčí obnovní doby můžeme tedy z hlediska kvantity produkce považovat stromy středních tloušťkových stupňů."
Z výzkumu POLENA v 60tých letech vyplývá ještě jedno zásadně důležité konstatování: "Posuzujeme-li přírůstové procento podle tloušťkových stupňů v každé stromové třídě, zjišťujeme zpravidla pokles směrem k nejtlustším stromům ve třídě." A dále: "Za nejefektivnější nositele přírůstu však nebylo možno považovat ani nejtlustší stromy. I když nejlepší přírůstový výsledek dávají stromy nejvyšších stromových tříd, uvnitř těchto tříd poskytovaly větší efekt stromy s dimenzemi jen málo většími než střední kmen stromové třídy." Je-li střední výška smrku ve 100-120 letém porostu 2.bonity 36 až 40 cm, lze předpokládat, že nejvyšší přírůst mají stromy výčetní tloušťky 38-42 cm, tedy převážně střední tloušťkové třídy.
Sám jsem dodatečně vypočítal přírůstová procenta pro smrky, u nichž jsem zjišťoval nebozezem šířku letokruhů při prověřování výskytu rezonančního dříví (smrku) na polesí Heřmanovice v Jeseníkách v roce 1954. Bylo to ve smrkovém porostu věku 125 r. v nadm. výšce okolo 800 m (na svěží bukové smrčině). Náhodně jsem tato měření prováděl i u slabších stromů kromě u těch nejtlustších, slibujících výskyt "resonance". Převážně nižší přírůstové procento se vyskytovalo u stromů tlustších než u středně slabých a slabších.
K podobnému závěru jsem dospěl v roce 2000 při změření přírůstů nebozezem a poté výpočtu p% u 71 smrků různých dimenzí ve 4 porostech: největší p% měly stromy slabé (20-30 cm) a střední (31-40 cm), nejnižší naopak stromy tlusté (41-50) a velmi tlusté (+51cm). Těží-li se stromy o výčetní tloušťce minimálně cca 45 cm a tlustší (na průměrných stanovištích), lze předpokládat, že se u nich již převážně uplatňuje sestupná tendence běžného přírůstu, resp. p%. Přinejmenším to může naznačit, že tlusté C-stromy již přirůstají méně - mají nižší p% než středně tlusté C-stromy. Tím se pak cílová tloušťka stává přijatelným doplňkovým těžebním kriteriem, co se přirůstavosti, relativní mýtní zralosti stromu týče.
Důsledky případného upřednostňování těžby středně tlustých stromů
"Přírůstová problematika je pro lesní hospodářství (všech tvarů a způsobů) otázkou stěžejní, poněvadž na přírůstu lesních stromů a porostů závisí těžební možnosti a celý efekt lesního hospodářství. Je proto v bezprostředním zájmu lesního hospodářství hledat cesty k tomu, aby přírůst porostu byl za daných růstových podmínek vystupňován na možnou maximální hranici", píše POLENO (1999). To přinejmenším znamená, že stromy se mají těžit, když jsou plně zralé, tj. v době, kdy jejich přírůst běžný se rovná průměrnému přírůstu věkovému. Přitom je prokázáno, že ještě poměrně dost stromů, které jsou podle vizuálního posouzení "již zralé" (mají výčetní tloušťku 40-50 cm), plně přirůstá a uvedeného kritéria ještě nedosahuje. Jsou-li navíc kvalitní, je z přírůstového hlediska oprávněné ponechat je dále dorůstat do ještě tlustších.
Z uvedených vědeckých poznatků o přirůstavosti stromů v závislosti na jejich tloušťce je zřejmé, že by pro lesní hospodářství bylo výnosově značně nevýhodné všeobecně se zaměřit na těžbu středně tlustých stromů v rozpětí výčetní tloušťky 30-40 cm, aby se vyhovělo převažujícím soudobým požadavkům pilařských podniků. Lesní hospodář by přicházel předčasně o nejproduktivnější složku zásoby a nejen o tu - viz dále.
Neboť: při vyšším p% středně tlustých stromů (31-40 cm) o cca 0,5 až 1% než by měly v průměru tlusté stromy 41-50 cm, by pětiletá výnosová ztráta (za předpokladu, že uvedená p% by se 5 dalších let po těžbě podstatně nezměnila) byla na každých 100 000 m3 při rozdílu p% = 0,5% 2500 m3, při rozdílu p% = 1% 5000 m3. To jsou rozdíly samozřejmě podstatné. Nevyužívat je by znamenalo mrhání produkčním potenciálem lesů na úkor užitků dalších generací.
Za pěstebně nejvíce citelnou však považuji ztrátu v počtech vytěžených stromů. K té by nutně došlo při nižší hmotnatosti středně tlustých těžených stromů. Při průměrné hmotnatosti 1,52 m3/ks (při výčetní tloušťce 36 cm) by se jich muselo vytěžit na každých 100 000 m3 těžebního objemu 65 789 ks, zatímco tlustých stromů průměrné hmotnatosti 2,52 m3/ks (při výčetní tloušťce 46 cm), tj. o 1 m3/ks vyšší, 39 682 ks, tj. o 26 107 ks méně (= o 40 %)!
Při průměrné těžbě za 10 let ve výši 200 m3/ha by se při hmotnatosti 1,52 m3/ks vytěžilo 132 stromů na ha, při hmotnatosti o 1 m3 vyšší (2,52 m3/ks) jen 80 ks /ha, tj. o 52 ks/ha méně. To znamená v prvním případě pokles z plného zakmenění na 0,74, v druhém případě jen na 0,84, tj. rozdíl jednoho stupně. A to je ve fázi počáteční obnovy podstatné. Snížené clonění by pro podrost znamenalo biologickou i ekonomickou újmu z důvodu menší účinnosti autoredukce a méně příznivé účinnosti v genetickém vývoji populace další generace lesa. Rychlejší pokles cloněné plochy a zakmenění by dále zkracoval zmlazovací a obnovní dobu porostu se souvisejícími pěstebně-biologickými důsledky, o které ekologické pěstění lesa vůbec nestojí (pokles porostní diferenciace, nižší účinnost autoregulačních procesů, pronikavé zkracování věku stromů atd.).
Je dále samozřejmě jasné, že odsun těžby dnes již více méně tlustých stromů (pro těžbu středně tlustých), by znamenal jejich další růst do ještě tlustších. A ty by se stejně musely, sice se zpožděním, ale přesto vytěžit, a to jako stromy pro pilařský provoz ještě méně žádoucí. To znamená, že řešení dnešních "konfliktů" mezi LH a pilařským sektorem na úkor lesního hospodářství by se odsunulo do víceméně vzdálené budoucnosti a na úkor budoucích generací. Kdyby přitom nedošlo současně také k technologickým změnám v pořezovém zpracování surového dřeva, pak i na úkor pilařského průmyslu. Není tedy pochyb, že to je s trvalou udržitelností hospodářství neslučitelné.
Závěr
Je tudíž, podle mého názoru, nepochybné, že všechny uvedené minus rozdíly vyplývající z obnovní těžby středně tlustých stromů (výčetní tloušťky 30-40 cm) a v důsledku toho odsun těžby dnes již tlustých stromů by se měly promítnout do zřetelně vyšší ceny středně tlustého kmenového dříví proti dřevu tlustšímu. Stejně jisté je také to, že těžbou nezralého dřeva se plýtvá produkčním potenciálem lesů. Na tom by neměla nic měnit ani dnes s oblibou zdůrazňovaná relativní "nadprodukce" dřeva, protože se přírůst zatím neodčerpává v plné výši. To je však bezpochyby dočasný jev do doby, než se vyčerpají zásoby fosilních surovin a lidstvo se ocitne opět před surovinovou krizí, která stála u zrodu holosečného hospodářství a jehličnatých monokultur během 18. a 19. století. Pak vysoká produkce lesů teprve přijde lidstvu vhod. Pro tu je třeba vytvářet předpoklady v předstihu již dnes. To je výraznou vlastností lesního hospodářství. Ještě lépe by ovšem bylo, aby stát svou lesnickou politikou (spolu s nevládními ekologickými institucemi) rezolutně zabránil devastaci lesního fondu selektivní těžbou středně tlustého dřeva upřednostňující zájmy dřevoprůmyslu, protože ve hře jsou mnohem větší hodnoty, než dřevařští stratégové tuší. Řešit soudobé ekonomické problémy LH na nesporný úkor lesů mi připomíná dobu dočasných přetěžeb za předchozího režimu a vybírání sortimentů, které dřevoprůmysl právě potřeboval bez ohledu na zájmy racionálního obhospodařování lesů. Nemohu nepřipomenout mladším kolegům, že nám starším se to tehdy příčilo snad "až na půdu". Přesto, že se tehdy říkalo: dnešní přetěžby zašetříme v budoucnosti, a ty potřebné sortimenty, to je nutná oběť ve prospěch budování socialismu. Ty předpokládané úspory se tehdejším plánovačům skutečně vyplnily teprve dnes netěžením ani přírůstu, ačkoliv bez jejich přičinění. A už tu je nová podřízenost vůči průmyslu. Bože chraň naše lesy!
V databázi nebyl nalezen záznam požadovaných vlastností.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com