K pochybným postupům v obnově lesa
(27.8.2003 20.37, Milan Košulič st.)
Publikováno v Lesnické práci č. 9/2003
V současné lesnické praxi se stále ještě používají některé metody, které podle mého názoru nejsou slučitelné s trvale udržitelným obhospodařováním lesa. Mé výhrady k takovým metodám se mohou zdát ve stínu vzrůstajících ekonomických problémů českého lesnictví malicherné, neřku-li nicotné. Já to tak ale nevidím. Od úrovně mnoha pěstebních detailů závisí, zda pěstění lesa u nás skutečně zajišťuje trvalou udržitelnost a biologicko-ekologické hodnoty z ní dlouhodobě vyplývající (biodiverzita, stabilita, jakostní produkce atd.). Na příkladu dvou takových detailů vysvětluji jejich neslučitelnost s trvalou udržitelností hospodaření v lesích. Navazuji tím na kritické připomínky J. Veškrny v LP 7/03. Za trvale udržitelné můžeme zjednodušeně považovat postupy, které se zásadně neodchylují od přírodních procesů, nebo naopak za neudržitelné takové, které mj. jsou evidentně plýtvavé a příčí se mj. biologickým vlastnostem dřevin.
1. Dalo by se předpokládat, že dnes již každý lesník zná a chápe bioekologické rozdíly mezi pionýrskými a klimaxovými dřevinami a jak by se při zalesňování měly využívat. Ale co stále nevidíme a nečteme, dokonce přímo jako doporučení: že např. při zalesňování nelesních půd (tedy vlastně holin) při jednotlivém přimíšení MZD se mohou (mají) zakládat skupinky 3-7 jedinců téhož druhu rovnoměrně po ploše s rozestupy do 10m s doplněním prostoru mezi nimi jinou dřevinou. Výslovně se uvádí: vhodné pro BK, JD se smrkovou výplní. Nebo: dalším možným, v praxi vyzkoušeným způsobem je postup vnášení bukových odrostků až 2,5 m vysokých na holinu. Tak proti takovým postupům se moje bioekologicky zaměřená mysl vysloveně bouří, protože jsou mimo pochybnost zcela nebiologické a tedy odporující principu trvalé udržitelnosti. Nejen pro malé počty kultivovaných jedinců (viz můj článek o Malých populacích v LP 1 a 2/03), ale i popření klimaxových vlastností daných MZD a ohrožení příznivého genetického vývoje jejich populací. A tudíž i ohrožení jejich budoucího zdravotního stavu, vitality, odolnosti a trvalé, dlouhověké účasti v porostě. Takové výsledky se mohou projevit po 50-100 a více letech. Aby se tak nestalo, musíme při zakládání porostů s takovými dřevinami používat postupy zásadně neodporující přírodnímu standardu jejich reprodukce. A jak probíhá obnova na holinách přírodní sukcesí, je obecně známo. to je právě to, co snad natrvalo zajišťuje druhovou diverzitu a tedy i trvalou udržitelnost hospodaření. Používání velkých sazenic, zvláště odrostků, přímo svádí k nerespektování bioekologických zásad kultivace MZD a je živnou půdou pro takový chybný, ba mylný postup. Ve vlastním lese bych ovšemže takové postupy kategoricky zakázal.
2. Po rocích mé zdrženlivé "vnitřní" kritiky dalšího nepřístojného pěstebního jevu dnes jej naplno označuji přímo jako pěstební nešvar. Jde o používání různých mechanických chráničů pro individuální ochranu jednotlivých sazenic MZD, plastových toulců, igelitových rukávců, laťových minioplůtků apod. Tu a tam v narážkách se o tomto pro mne trapném ochranném postupu zmiňuji již mnoho let, ale stále o něm čtu a kamkoliv přijdu jej znovu a znovu vidím. Za odporující hospodářské udržitelnosti jej považuji z mnoha důvodů, například:
- že je ekonomicky plýtvavý, když každému musí být jasné, že v lese existují nepřeberné možnosti biologické ochrany s využitím přísadeb středně vyspělých sazenic do přirozených záštit - nárostů a jednotlivých stromů různých dřevin - nebo do záštit z takových dřevin předem cílevědomě připravených (viz LP 4/01),
- že jde o postup, který v nutném spojení s malými počty velkých sazenic v řídkých rozestupech je pěstebně chybný a biologicky nežádoucí. Vím o čem mluvím, protože několik pěkných příkladů dnes již skoro 5m vysokých buků vypěstovaných pomocí biologické ochrany smrkem mám před očima, stejně jako špatné výsledky z pěstování buku aj. dřevin v plastových chráničích.
dvojsadba BK-SM
Zájem o vyšší hodnoty životního prostředí, plynoucí z plně funkčních lesních ekosystémů, je ve světě již přímo politickým faktem. I lesníci jej musí akceptovat a počítat s ním při své činnosti. ?e tomu tak zdaleka ještě není, dokazuje kritický příspěvek Ing. Veškrny v Listárně LP 7/03. Tkanina života populací klimaxových dřevin, která drží pohromadě jejich přirozený genetický potenciál, je velmi křehká a snadno narušitelná. To dokazuje snad totální změna klimaxového charakteru smrku holosečnou obnovou trvající 2 staletí. Obnova na holinách tuto původně skvělou klimaxovou dřevinu změnila v labilní, dnes všeobecně ve střední Evropě osudově decimovaný smrk pionýrské povahy. Budou-li lesníci i nadále podobně zacházet s bukem a jedlí, stane se jim za určitou dobu totéž co smrku. Všichni svatí nás a naše potomky před tím ochraňujte. Mám či swiss chopard replica nemám tudíž důvody tvrdit, že naše LH stojí na hraně své trvalé udržitelnosti?
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com