O podružném porostu
(27.8.2003 21.37, Milan Košulič st.)
Podružný porost je soubor živých, zdravých podúrovňových až vrůstavých stromů zvláštního určení. Má zajišťovat důležité funkce pro stromy hlavního porostu. Hlavně pro cílové stromy (C-stromy) horní vrstvy, půdu, porostní prostředí a později obnovu porostu. Spoluvytváří vertikální porostní strukturu. "Podružný" je tudíž pouze svým postavením, nikoliv významem. Ten je velký. Dokonce tak velký, že celkovou úroveň pěstění lesa bychom mohli posuzovat i podle toho, v jakém počtu porostů je zastoupen dobře funkční a jakostní podružný porost.
Pojem podružný porost se původně vyvinul v rámci roztřiďovacích schémat pro porostní výchovu stejnověkých a stejnorodých porostů - zejména probírky (KONŠEL, 1931). Třídění stromů mělo naznačit nejen různou vzrůstovou zdatnost stromů v porostu, ale rozlišit od sebe hlavní část porostu od části podružné, čili porostu hlavního od podružného. Je spodivem, že ještě ani Konšel nepřikládá podružnému porostu ve stejnověkém lese žádný zvláštní pěstební ani výnosový význam, zatímco ve smíšeném lese "bude také pojem ´podružné části porostní´ poněkud odchylný", aniž uvádí jaký, a dodává, že "V porostu různověkém pak rozumíme podružnou částí porostní ony ještě ´nedozrávající´ kmeny, které jsou buď samy hospodářsky méně způsobilé nebo jiným nadějným složkám porostním škodlivé." Podle Konšela je tudíž podružný porost v podstatě zápornou porostní složkou.
V této intenci se o podružném porostu vyjadřuje ještě i Základní lesnické názvosloví (1992) a shodně i Lesnický naučný slovník (1995, II. díl, str. 93): "Porost podružný (porost vedlejší) je soubor stromů, který je z hlediska budoucího vývoje porostu nežádoucí a zpravidla se odstraňuje výchovnými zásahy." Tudíž žádný div, že ani naše současná lesnická praxe dosud nepovažuje podružný porost za významnou součást porostu, jak o ní dále pojednávám.
Zcela jinak se podružný porost hodnotí ve Švýcarsku. H. LEIBUNDGUT (překlad 1968) jeho význam uvádí takto: "Převážně zastíněné stromy střední a spodní vrstvy plní naproti tomu jiné úkoly: podružný porost je většinou třeba zachovat nebo - tam kde chybí - jej vytvořit z biologických důvodů. (...) Jeho vliv se uplatňuje na porostním klimatu, půdě, hlavním porostu a na celkové hmotové a hodnotové produkci." Také současné německé pěstění lesa podružný porost vysoce oceňuje, např. ve švábských pěstebních směrnicích. To kontrastuje s dosavadním chápáním podružného porostu v naší lesnické praxi, která podružnému porostu ještě většinou přisuzuje pejorativní význam.
Funkce podružného porostu
Autorem dále uvedených citací o funkcích podružného porostu je LEIBUNDGUT (1966).
"Všude v nižších polohách naší zeměpisné šířky ve střední Evropě, kde je stanoviště příznivé pro smíšený les, je podružný porost pro trvalou a maximální produkci jakostního dřeva nejen žádoucí, ale většinou přímo nezbytný."
Úkolem podružného porostu je:
- Stínění kmenů hlavního porostu, zejména cílových stromů dřevin, u nichž je to k dosažení jakostních hladkých kmenů zvláště nutné - borovice, dubu, modřínu, buku. Napomáhá čištění kmenů těchto stromů od větví. Zabraňuje tvorbě "vlků" u dřevin k tomu zvláště náchylných, dubu, v menší míře buku, javoru aj., a korní spály u dubu, jasanu, javoru, lípy, ale i u buku, jedle a modřínu; k ochraně před tvorbou borky vůbec u jasanu a před tvorbou hrubé, tvrdé, špatně se rozkládající borky dubu.
- Zlepšení a udržení úrodnosti stanoviště krytem půdy v porostech slunných dřevin a obecně při sníženém zakmenění (nahodilými těžbami, při přípravě obnovy apod.); více či méně výrazně přispívá i k melioraci půdy hojností opadu. "Vznikne-li někde v hlavním porostu mezera..., pak podružný porost zachycuje přímé světlo a zastiňuje půdu. Vysychání půdy se podstatně zmenší; škodlivá buřeň se nemůže pod podružným porostem rozrůstat a brzy zaniká, protože vzniklá mezera zlepšuje především životní podmínky samotného podružného porostu. (...) Jde-li o stanoviště pro růst lesních dřevin příznivá, na kterých se organické součásti lesní hrabanky ... během jediného roku úplně rozkládají, je podružný porost jen žádoucí a podporuje přírůstavost porostu."
- Zlepšování porostního mikroklimatu (redukce vzařování a vyzařování, tlumení teplotních extrémů, zklidnění větru, zvýšení vzdušné vlhkosti). Tím se dosahuje podpory koloběhu živin mezi stromy a půdou zlepšenou humifikací. Snižuje se riziko poškozování kmenů hlavního porostu mrazem a slunečním úpalem. "Jakostní strom má mít korunu na světle, kmen ve stínu a patu ve vlhku. Podružný porost velmi usnadňuje splnění tohoto pěstebního pravidla, které výstižně vyjádřil BOPPE." (...) ...podúrovňové skupiny stinných dřevin ...vytvářejí uvnitř porostu závětří."
- Tlumení důsledků zásahů nebo výpadků stromů z hlavního porostu (rezervní funkce). Zachovalý podružný porost usnadňuje silnější účelové zásahy v korunové úrovni, aniž by došlo k předčasnému zabuřenění půdy (např. při uvolňovací probírce a úrovňové výchově vůbec, zejména počínaje druhou polovinou věku porostu). "U slunných dřevin podružný porost konečně umožňuje časné a povlovné prosvětlování k lepšímu využití světlostního přírůstu. (...) Kde je podružný porost, tam se hospodář nemusí úzkostlivě snažit, aby využil každého náletu k obnově. Může jej ponechat jako pouhý půdní kryt a čekat na nejvhodnější okamžik. Teprve pak je třeba rozhodnout, zda je nebo není tento ochranný porost zcela nebo zčásti vhodný jako základ další porostní generaci."
- Zvýšení celkové porostní produkce v některých zvláštních případech, např. buku v podružném porostu v borovém porostu, v modřínových či třešňových skupinách.
- Redukce škod myšovitými hlodavci potlačováním buřeně ve starších porostech ve fázi obnovy.
- Řízení průniku světla k půdě při rozvíjení přirozené obnovy; tj. mimořádně důležitá funkce podružného porostu pro přirozenou obnovu na živných, snadno a silně zabuřeňujících stanovištích. "Na dobrých stanovištích a při dostatečném zastoupení vhodných dřevin v podružném porostu můžeme obvykle bez námahy pracovat s přirozenou obnovou lesa."
- Přínos k následné umělé obnově porostu, když se hlavní porost z jakýchkoliv důvodů neobnovil. "Zachovaná část podružného porostu však může usnadnit obnovu lesa, protože působí jako přípravný porost, pod jehož ochranou je možno vypěstovat novou generaci."
- Stromy podružného porostu chrání cílové stromy před poškozováním těžbou a přibližováním. "Dokonale krytý strom je mnohem lépe zabezpečen proti poranění při těžbě a přibližování kmenů, než stromy nekryté."
- Podružný porost zvyšuje druhovou a strukturní mnohotvárnost porostů; zejména stupňovitá výstavba podružného porostu zvyšuje ekologickou stabilitu porostů.
Možné nevýhody podružného porostu
- Podružný porost může nepříznivě působit na velmi suchých půdách, protože odčerpává vláhu pro hlavní porost a zvyšuje kořenovou konkurenci. Tam má ostatně málo naděje na dlouhodobé udržení.
- Za jistých okolností omezuje rozklad hrabanky a zhoršuje koloběh živin. K tomu dochází zejména ve vyšších horských polohách s vysokými srážkami a nižší teplotou během vegetační doby. Podružný porost tu zabraňuje přístupu světla a tím i tepla k půdě a proto tam může být nežádoucí. K vláhovému deficitu přispívá i v oblastech chudých na srážky. "Účelnou směsí dřevin v podružném porostu však většinou můžeme těmto záporným vlivům předejít." Protože pomáhá vytvářet uvnitř porostu bezvětří, zvláště v přízemní vrstvě, zvyšuje tím vzdušnou i půdní vlhkost. To patrně většinou vynahradí ztráty způsobené intercepcí, s výjimkou vysýchavých poloh. Tam se podružný porost skutečně může projevit škodlivě, pokud vůbec vznikne a udrží se delší dobu.
- Při opomenutí výchovy podružného porostu může vyvolat útlak části hlavního porostu, např. dubového bukem.
Dřeviny hlavního a podružného porostu a jeho tvar
Podružný porost má být situován pod horní stromovou vrstvou hlavního porostu - v podúrovni - a to dlouhodobě, nejlépe trvale. Jeho stromy mají sahat do 1/2 až 2/3 výšky kmenů hlavních dřevin. Přitom by měl mít stupňovitou výstavbu. To má pro zachování trvalosti podružného porostu v podúrovni rozhodující význam. Stromy nižších vrstev podružného porostu totiž postupně nahrazují ty jeho stromy, které stárnutím porostu vrůstají do horní vrstvy.
Především ale musí být zdravý, dostatečně vitální. Protože má růst trvale v podúrovni, disponuje menší intenzitou světla a vláhy. To jeho vitalitu neustále ohrožuje. Nejenže vlastní spotřebou vody konkuruje hlavnímu porostu, ale jím samotným je v ní omezován. Proto může existovat aspoň na průměrně úrodných a vlhkých stanovištích, nejlépe na těch bohatých, dobře zásobených vodou.
Musí jej tvořit vhodné dřeviny. Nemohou to být jiné než stinné nebo alespoň polostinné druhy: buk, habr, lípa jsou hlavními dřevinami podružného porostu, ale patří k nim i jedle a smrk (smrk však nemá meliorační funkci). Pro dřeviny vyžadující přítomnost podružného porostu se využijí ty stinné a polostinné dřeviny, jimž stanoviště současně vyhovuje stejně dobře jako hlavní dřevině. Především jim tam musí dostačovat minimální světelný požitek a musí snášet kořenovou konkurenci hlavní dřeviny. V jasanových porostech (skupinách) to může být např. jedle (smrk), na úrodných stanovištích pro dub a borovici spíše lípa malolistá než buk, který tam je pro dub příliš agresivní apod.
V porostech buku, klenu a lípy, zčásti i smrku a jedle mohou tvořit podružný porost dřeviny vlastního druhu hlavního porostu (pomaleji rostoucí klimaxové genotypy dané populace), zaujímající postavení v podúrovni během porostní výchovy (v případě smrku pochopitelně bez meliorační funkce).
Kromě shora uvedených dřevin mohou tvořit podružný porost i jeřáb, javor mléč a různé vysoké keře.
Stromy podružného porostu nemusí rovnoměrně pokrývat celou plochu hlavního porostu. Postačí, jsou-li cílové stromy obklopeny hloučkem okolních pomocných stromů, např. 3-5ti kusy, tj. 1200 až 2000 ks/ha. Tím je zdůrazněna výchovná funkce podružného porostu pro jednotlivé cílové stromy, ale poněkud potlačeny ostatní jeho funkce na porostní prostředí. "Podružný porost působí nejlépe tehdy, když v druhé polovině života hlavního porostu trvale obklopuje každý elitní strom, takže chrání jeho kmen stejně jako půdu v dosahu kořenů před prudkým osluněním."
A. INDRUCH (1985) považuje podružný porost v listnatých porostech za dostatečný, když počet jedinců v podúrovni činí více než 70% z počtu úrovňových stromů, za nedostatečný, když klesne pod 70% tohoto počtu (vztahuje hlavně k bukovým porostům).
Význam podružného porostu pro přirozenou obnovu
Vážnou překážkou úspěšné přirozené obnovy je zabuřenění půdního povrchu obnovovaného porostu. To je podporováno zvyšováním průniku světla k půdě jeho prosvětlováním. K úmyslnému i náhodnému snižování porostního zápoje (zakmenění) dochází z různých důvodů, zejména ve vyšším věku a ve smrkových porostech (podporou semenných stromů a světlostního přírůstu, při biologické přípravě půdy, nahodilými těžbami apod.). To ovlivňuje dynamiku rozvoje půdní vegetace zásadním způsobem. Hlavně na vlhčích, úrodných stanovištích. Na kyselých, chudých a sušších půdách ani větší prosvětlení obvykle nezpůsobuje mimořádné zabuřenění půdy. Pro přirozenou obnovu se tam často po léta udržují příznivé podmínky půdního povrchu.
Regulace přístupu světla k půdě zápojem porostu patří na živných stanovištích k největším problémům. Je zapotřebí vysoké pěstební dovednosti lesního hospodáře, aby se podmínky pro nasemenění a počáteční vývoj náletu udržely po dostatečně dlouhou dobu. Lesník je při pěstování lesa na živných stanovištích pod dvojím tlakem:
- na jedné straně musí ve smrkových porostech od počátku udržovat volný zápoj pro pěstování staticky odolného kmene a vyvážené koruny; později, přibližně od poloviny obmýtní doby, v porostech všech dřevin volnější zápoj vytvářet pro zvyšování plodnosti stromů, podporu světlostního přírůstu a biologickou přípravu půdy pro přirozenou obnovu,
- na straně druhé by měl právě ve zmíněné době udržovat uzavřený zápoj aby půda předčasně nezabuřenila.
Snadno se řekne: "postupovat opatrně!", ale hůře se to koná, aby se vyhovělo oběma požadavkům. Řešení spočívá v prevenci, jako v mnoha jiných případech: ve včasném propěstování podružného porostu. Svým stínícím účinkem a kořenovou konkurencí mají stromy podružného porostu tlumit růst půdní vegetace do zahájení obnovy a během ní pod klenbou úrovňových stromů v různých fázích nutného nebo náhodného prořeďování porostu. Podružný porost má vyplňovat svými stromy mezery po takovém rozvolnění zápoje hlavního porostu. Čím hustší je přitom podružný porost, tím účinnější je tato jeho funkce v porostu.
Lze konstatovat, že na živných, snadno zabuřeňujících stanovištích je přirozená obnova většiny dřevin, hlavně však jehličnanů s drobnými semeny, bez podružného porostu mimořádně obtížná, často dokonce zcela selže. Na chudých (kyselých), vodou nedostatečně zásobených stanovištích není podružný porost pro potřeby samoobnovy nijak nutný. Často je tam dokonce pro hlavní porost více či méně škodlivý pro vysokou spotřebu vody.
Obzvláště nutně potřebují podružný porost pro svou obnovu porosty slunných dřevin na živných stanovištích. Tam půda pod málo stinnými korunami borovice, modřínu, dubu a jasanu obvykle brzy, ještě v předmýtním věku, intenzivně zarůstá různými bylinami, travinami a keři. Podobně je tomu i v dospívajících smrčinách předčasně proředěných kůrovcem, větrnými a sněhovými zlomy a vývraty.
Během přirozené, resp. kombinované obnovy se podružný porost nelikviduje na celé ploše porostu. Buď se jen více či méně prosvětluje nebo celý odstraní jen na těžbou připravovaných nebo náhodně vzniklých obnovních prvcích, a to těsně před provedením přípravy půdy, pokud je součástí přípravy porostu pro obnovu, která by se měla provádět v době očekávané semenné úrody. Čím je stanoviště úrodnější, tím opatrněji, jemněji by se mělo s podružným porostem nakládat v souladu s postupným rozvíjením obnovní těžby, aby mezi eventuálním odstraněním podružného porostu a zmlazením nevznikla příliš velká prodleva vedoucí k novému zabuřenění obnovního prvku.
Kde se již neočekává přirozené obnova a porost se musí obnovit uměle, je vhodné podružný porost pro ni využít a nikoliv jej smýtit současně se starým porostem. Učinit to, bylo by velmi hrubou pěstebně-ekologickou chybou. Buď se s ním při podsadbách pracuje stejným způsobem jako při přirozené obnově (odstraňuje se postupně jen na místech podsadby), nebo se při dotěžení starého porostu ponechává na celé ploše a využije jako přípravný porost pro založení nové generace lesa. Kromě toho se jakostní jedinci podružného porostu mohou trvale ponechat a začlenit do nového porostu, nejlépe, je-li to v hloučcích či nevelkých skupinách.
Cílevědomě pečovat o vznik a pak i dobrý vývoj podružného porostu je prvním krokem k dlouhodobé a skutečně perspektivní orientaci na přirozenou obnovu.
Jak podružný porost zakládat?
Ideální, pěstebně, pracovně, ekonomicky a většinou i co do výkonnosti podružného porostu je nejvhodnější jeho přirozený vznik. Např. takto:
- Z pařezových výmladků postupně kácených stromů hlavního i podružného porostu během porostní výchovy a obnovy, tj. v původních, víceméně smíšených porostech, v nichž výmladkové dřeviny existují. Většina takových výmladků bývala ještě v nedávné minulosti ve smrkových či borových kulturách po původních porostech s určitou příměsí některých listnáčů bez milosti odstraňována. Dnes bychom je měli považovat za součást budoucího podružného porostu. Jejich funkce se může v novém porostu uplatňovat již velmi brzy a skoro trvale mohou setrvávat právě v podúrovni pro svoji pozdější menší růstovou intenzitu. Je pak jen věcí rozumné redukce výmladkových trsů a jejich dalšího propěstování aby se z nich skutečně vyvinula efektivní součást podružného porostu.
- Z dodatečných, zpravidla řídkých náletů různých listnatých dřevin (lp, hb, jv aj.), ale i jedle do existujících řidších nárostů hlavní dřeviny či jejích kultur (db, bo, md, sm, js aj.) ze stromů předržované zásoby nad nárosty či kulturami (nebo vedle nich) a ovšemže i náletem z okolí.
- Vcelku vítaným, víceméně přirozeným způsobem založení jedinců možného podružného porostu je postup spojený s "opravným" či "záchranným" seřezáváním stromků z nárostů buku, klenu, lípy aj. dřevin, které byly poškozeny těžbou a přibližováním dříví. Z jejich následných výmladků se pak mohou vyvinout a propěstovat jedinci budoucího podružného porostu.
Jak bylo řečeno, měla by se vždy dát přednost přirozenému založení podružného porostu, pokud jsou k tomu disponibilní dřeviny vhodné. Teprve co bude chybět, doplní se uměle. Často se dostaví zmlazení např. smrku v porostech (skupinách) modřínu, borovice, dubu, olše aj. Zkušený lesník nadějnost této či jiné dřeviny pro podružný porost většinou správně odhadne a rozhodne o tom, zda s ní pro podružný porost počítat či nikoliv a využít ji jen jako pomocnou dřevinu pro založení skutečně vhodného podružného porostu.
Umělé zakládání podružného porostu
Při výběru dřevin pro podružný porost je nutné v každém případě zohlednit a využívat růstové relace v úvahu přicházejících dřevin za konkrétních stanovištních podmínek. Pro každé stanoviště je nutné vědět, jak se na něm budou dřeviny hlavního a podružného porostu výškově vyvíjet. Tomu se pak musí přizpůsobit zakládání podružného porostu, příp. výchova již existující směsi s cílem vytvoření podružného porostu.
Např. na stanovištích lépe vyhovujících smrku než buku se vytvoří podružný porost sám z přimíšeného buku během mezidruhové diferenciace výškového postavení obou dřevin. Buk tam většinou samovolně přechází do podúrovně a setrvá tam. Podobně se může zachovat klen v předrůstavém jasanu, smrk v předrůstavé borovici apod. Naopak zpočátku pomaleji rostoucí buk v dubovém porostu začne dub předrůstat a podružný porost pro dub nevytvoří. Podobně se může chovat i lípa, o habru vůbec nemluvě. Habr totiž od samého počátku je dubu silným konkurentem a pokud je stejně starý, sotva pro dub vytvoří plně funkční podružný porost. Proto musí být růst habru od počátku tlumen (vrškováním, omezováním ochrany proti okusu zvěří aj.). Naproti tomu je v dubovém porostu ve vyšším věku bez problémů integrován.
Pokud nelze očekávat přirozený vznik podružného porostu, je nutné včas uvažovat o jeho umělém založení.
Při zakládání smíšeného porostu zvažujeme možnost vytvořit podružný porost současně se zakládáním smíšené kultury, tj. společnou výsadbou dřeviny hlavního i podružného porostu. To je sice pracovně a organizačně racionální postup, ale ne vždy spolehlivý. Je obvyklé, že dřeviny zamýšleného podružného porostu z takové společné výsadby dříve nebo později dorostou do horní porostní vrstvy a ztratí funkci podružného porostu.
Možné a nadějné je společné zakládání hlavního a podružného porostu u dřevin a na stanovištích, na nichž určitá dřevina skoro nikdy nedorůstá (nebo dorůstá velmi zpožděně) do korun hlavní dřeviny. Je to např. buk ve smrkovém porostu na stanovištích lépe vyhovujících smrku a kdy buk v jednotlivé nebo řadové příměsi většinou končí v podúrovni. Podružný porost může často vzniknout i z buku ve směsi s modřínem, z lípy v borovici na chudších stanovištích a p.
Za okolností málo příznivých pro dosažení a udržení dřeviny v podúrovňovém postavení se musí uplatnit její zpožděné vnášení do porostu, a to v různém časovém odstupu od založení hlavního porostu. Jeho zpožděné doplnění dřevinou podružného porostu jen o několik málo let (3-5) je většinou nejen málo účinné, ale i komplikované a nejisté. Nadějnější je postup, kdy se dřevina podružného porostu (např. bk, lp, hb) dosazuje do řad, založených v předstihu zápojnou dřevinou s dočasnou účastí v porostu, např. olší, břízou, jeřábem nebo i smrkem či modřínem (např. z počáteční kombinace 2-3 řad dubu s 1 řadou olše). Za 10-15 let se řady zápojné dřeviny silně proředí (popř. zcela odstraní na vyšší pahýl) a prosázejí vhodnými sazenicemi buku nebo lípy. Na úrodných stanovištích, při použití sazenic vypěstovaných v polostínu a absenci škod zvěří má dosazovaná dřevina dobrou naději na setrvání v podružném porostu tam, kde ji potřebujeme, tj. pod korunami hlavního porostu.
Poslední možnost umělého zakládání podružného porostu je podsadba hlavního porostu ve věku 40-50 let (resp. 20-30 let) po silnější probírce v porostech slunných dřevin, když půdní povrch po ní začíná "ožívat" půdní vegetací. Je vhodné začínat s takovou podsadbou brzy, i ve věku 20-30 let, a pokračovat postupně, aby se dosáhl stupňovitý zápoj podružného porostu. K tomu účelu se postupně podsazují především samovolně v porostu vznikající mezery, resp. mezery po běžné výchově. Jednorázové podsadby celého hlavního porostu dřevinami podružného porostu jsou možným, ale nikoliv nejvhodnějším postupem. Na dobrých stanovištích nečiní takové podsadby velké potíže zvláště v porostech ze slunných dřevin, ale zpravidla se podaří i ve smrkových porostech, když se ovšem vyloučí škody zvěří.
Čím je chudší stanoviště, nižší srážky a větší podíl stinných dřevin, tím horší jsou vyhlídky na zachování podružného porostu v nižších porostních vrstvách.
Je nasnadě, že stromy podružného porostu musí být přimíšeny jednotlivě nebo nanejvýše řadově, aby jejich porostní pokryvnost funkci podružného porostu co nejlépe vyhovovala. K vytvoření podružného porostu se používá různý počet sazenic. Od cca 1500 ks/ha při výsadbě sazenic podružného porostu jen kolem C-stromů po cca 3000 ks/ha při řadové výsadbě.
LEIBUNDGUT (1966) považuje založení podružného porostu podsadbou jen za východisko z nouze. Zdůrazňuje oprávnění zakládat jej jen na stanovištích mimořádně vhodných pro pěstování cenných sortimentů dřeva, na nichž je kromě toho možné očekávat přiměřenou doplňkovou produkci dřeva uměle založenou spodní etáží. Kromě toho LEIBUNDGUT z hospodářských důvodů přímo zdůrazňuje založit v takovém případě stromy podružného porostu jen kolem elitních stromů, které má chránit hlavně z jižní strany.
V dnešní době vzrůstá význam podružného porostu i z důvodu zvyšujících se požadavků na přirozenou obnovu. Zejména na úrodných, snadno zabuřeňujících a obnovu silně ztěžujících stanovištích, bych umělé zakládání podružného porostu proto nepovažoval jen za "východisko z nouze", ale za efektivní přínos k zajištění většího podílu přirozené obnovy, příp. jejího umožnění.
V databázi nebyl nalezen záznam požadovaných vlastností.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com