Tlusté dřevo - zlatý důl nebo ležák
(29.8.2003 20.28, Milan Košulič st.)
Publikováno v Lesnické práci č. 9/2003
V roce 2000 se k problémům s tlustým dřívím konalo v Německu kolokvium. Cca 300 účastníků z lesnické a pilařské branže čekalo na jasnou odpověď. Nedočkali se. Mluvilo se spíše jen o stanoviscích, resp. subjektivních postojích k problému těch či oněch oborových zástupců. Pro aktuálnost věci i v ČR si dovoluji k námětu vyjádřit vlastní názor.
Jde o problém jen zdánlivě nový. Zrodil se v okamžiku, když přibližně před 10 roky vznikl úmysl ekologického obhospodařování lesů. Různověký a smíšený les se stal heslem zamýšlených ekologických přeměn českých lesů. Širší využívání jemnějších pěstebních postupů s podstatně vyšší účastí listnatých dřevin pak cestou k nim.
Přitom se na něco tak trochu zapomnělo. Na to, že za x let bude lesní hospodářství (LH) nabízet jiné dřevo: více listnatého a tlustého, což se nebude muset jeho odběratelům líbit.
Samozřejmě není ještě vysloveně pozdě se na změny připravovat, ale "mluvit o nich" a podrobit je serióznímu výzkumu je na čase. Mj. i proto, že již dnešní odbytové problémy (včetně cen dřeva) naznačují nejméně dvojí: nejenže samofinancování LH nelze zajišťovat bez úzké vazby na "kupce" (logické a známé), ale i to, že, s ohledem na "vyšší" poslání lesů, může dojít ke značným důsledkům na plnění ostatních funkcí lesů při eventuálním podstatnějším přizpůsobování produkce dřeva požadavkům odběratelů na trhu s dřívím, když s ekologickými cíli LH nebudou v souladu.
Z uvedeného lze odvodit hluboce pragmatickou, ale ve všech spojitostech i ekologickou, ačkoliv skoro triviální otázku: kdo se komu má přizpůsobit?
Dřevoprodukční a ekologické funkce lesů, zdánlivé jádro tohoto problému, nemusí být zásadně rozporné, dokud do hry nevstoupí produkční prvky podstatně ovlivňující určitým způsobem odběratele dřeva. V daném případě větší množství dřeva tlustého a listnatého. Na tento problém se však nejde dívat jen s pohledu okamžité situace na trhu. Je-li dnes stav takový, že o tlusté dříví není zájem a jeho nabídka objektivně dále poroste, jsou v podstatě jen tři možnosti dalšího vývoje: buď výrobce (LH) tento výrobek neprodá a tlusté dříví zůstane v porostech stát (zůstane "skladem") nebo výrobce sníží cenu na takovou úroveň, že vzroste poptávka nebo LH přestane tlusté dřevo pěstovat. Jádrem problému tedy není rozpor mezi ekonomikou a ekologií, ale neochota a neschopnost LH snížit náklady a tím i cenu tlustého dříví (a dříví vůbec).
Avšak zde se objevuje další kardinální otázka: s produkcí jakého typu dřeva, co do dimenzí a dřevinné struktury, je dosažitelné relativní optimum stavu lesa pro plnění jeho ekologických funkcí na přijatelné úrovni? Již dnes lze v zásadě konstatovat některé objektivní minimální parametry stavu lesa, který tyto funkce ještě může poskytovat.
Úroveň současných poznatků naznačuje, že to je možné jen s určitým podílem starého, tedy i tlustého dřeva, v různověkém, převážně smíšené lese na "normálních" stanovištích jako v hlavním typu lesa budoucnosti. A řekněme rovnou: s větším podílem tlustého dřeva a dřeva listnatého, než s jakým lesnictví disponuje dnes.
Není zřejmě sporu o nezbytnosti (všeobecně uznávané) vyšších podílů listnatých dřevin, a tím i jejich dřeva v budoucnosti, k posílení ekologické stability lesních ekosystémů a tím i jejich ekologických funkcí. A tedy i nezbytnosti se tomuto trendu technologicky do budoucna přizpůsobit. Jednoznačná shoda však nemusí být v posuzování nutných vyšších podílů tlustého dřeva v budoucí produkci lesů.
Mám v úmyslu v této věci argumentovat alespoň omezenou sumou určitých poznatků. Těmi, které podporují vhodnost uznání významu a tedy i produkce tlustých dimenzí dřeva (stromů) nutně vyplývajících z ekologického obhospodařování středoevropských lesů:
ÚLEHLA (1947) napsal, že: "Velkou vododržnost projevuje les s vysokým obsahem "vodních jímek", (...) mladší lesy nevyvinou vůbec vodní jímky. Teprve v lese 150 až 200letém je vodní jímka v plném rozvoji,(...) tj. v době, až mu lesníci říkají les přestárlý." Z autorovy práce jasně vyplývá, že teprve tlusté, staré stromy jsou perlami vododržnosti lesa.
MASER (překlad 1996) uvádí:
"Starý les...je nejstabilnější stadium (...) zřetelná ekologická stabilita těchto starých porostů, a tedy i stromů, souvisí s jejich diverzitou. (...) Ta je největší ve starém lese."
"Při přeměně lesů je naším záměrem výrazně a trvale snižovat věk stromů. Tím ovšem měníme celou dynamiku lesa, aniž bychom měli sebemenší představu či údaje o tom, jak taková činnost ovlivní trvalost lesa v čase. Abychom dnes dosáhli co největších výnosů dřevní hmoty, hrajeme hazardní hru s existencí zítřejších lesů."
"Po dobu několika tisíců let končily civilizace v troskách. Příčinou jejich zániku bylo stále totéž rozhodnutí - rozhodnutí pro krátkodobý ekonomický efekt. (...) Zkrátka pojem lesního hospodářství s krátkou obmýtní dobou je pojem ekonomický a nemá nic společného s biologií lesů." (i to dnes nejdelší obmýtí u smrku 120-140 let je ve skutečnosti jen cca třetinou fyzického věku smrku a tedy v tomto smyslu krátké, ačkoliv obecně v lesnictví považované za dlouhé - moje poznámka).
"Dřevařský průmysl se musí změnit a stát se pouze jedním z řady na lese závislých průmyslových odvětví. (...) Dovolujeme, aby dřevařský průmysl mluvil za všechna na lese závislá průmyslová odvětví, i když ve skutečnosti hledá jen svůj vlastní prospěch: usiluje o co nejvyšší okamžité zisky, čímž narušuje biologické fungování lesa."
REININGER (1992, 2000): Jeho základní pěstební myšlenkou byla biologická racionalizace. "Lesník by neměl být trvale ve vleku umělého pěstování lesa. Naopak má řízením těžby aktivizovat přirozené růstové síly lesa a učinit je užitečnými pro jeho pěstování. (...) Nikoliv plné světlo, nýbrž polostín spojený s ochranou mateřského porostu formuje ´dětský pokoj´ lesa. Dlouhodobé clonění, na němž se výrazně podílejí tloustnoucí slabší a poté samotné tlusté stromy, přispívá k výchově nárostu...k autoredukci a jeho diferenciaci...s velkým světlostním přírůstem mateřského porostu. (...) Přírodě blízké pěstění lesa proto vrcholí uměním prodlužovat dobu clonění. (To je postup nutně spojený s produkcí tlustého dřeva - moje pozn.) Autoregulační procesy probíhají lépe ve výběrném než pasečném lese (...) Automatická biologická produkce spočívá proto především v dlouhodobém a stálém rozvíjení porostní clony s výraznou spoluúčastí tlustých stromů(...) Vertikální struktury nejsou možné bez starých, tlustých, vysokých stromů. (...) Chceme-li přispět ke zvýšení stability našich porostů, musíme porostní struktury budovat podle vzoru pralesů, tj. mj. i tlustými stromy."
"Čím déle se zachovají tlustší a tlusté úrovňové a předrůstavé stromy, tím déle také setrvá vícevrstevná nebo alespoň dvouvrstevná a tedy i stabilnější porostní výstavba a fungující autoregulace v podrostu pod vlivem porostní clony."
"Vyhovět požadavku a zakládat lesnickou produkci na dočasných metodách zpracovatelských technik dřevařského průmyslu je při dlouhodobém plánování v lesním hospodářství sotva možné. Ale není to ani nutné, jelikož zařízení pil se stejně co cca deset let obnovují a tím se mohou pružně přizpůsobovat nabídce dřeva, jako např. překvapivě rychle došlo k zavádění pásových pil."
POLENO (1997): "Při podrostním způsobu hospodaření a dlouhé obnovní době se těží v průměru stromy větších tlouštěk než při holosečném hospodářství (v důsledku světlostního přírůstu) a jednicové náklady na těžbu a přibližování se z toho důvodu snižují. (...) Uplatňování výběrného principu po celou obnovní dobu umožňuje dosahovat přírůst na nejkvalitnějších kmenech a tím dosahovat dřevo větších dimenzí a nejvyšší kvality" (kulminaci běžného přírůstu, kdy se rovná průměrnému přírůstu věkovému, dosahuje mnoho stromů až při vysokých dimenzích okolo 60-70 cm výčet. tl. - moje poznámka.)
MÍCHAL (1992, 1999): "(...) nejpříznivější statické poměry jsou (v přírodním lese) ve stadiu dorůstání (to je přibližně shodné s typickou strukturou výběrného lesa) (...) Čím hlubší je koruna a čím je těžiště stromu posunuto níže, tím odolnější je vůči větru a sněhu; solitérní jedinec je tedy mechanicky nejodolnější forma stromu (dostatečný počet solitérních stromů je možný jen ve výběrném lese; jejich vznik je vázán na starší a staré, tlusté stromy - moje pozn.)...Ve výběrném porostu jsou trvale přítomny stromy takových rozměrů, jaké v pasečném lese tvoří spíše výjimku. Výběrná seč postupně uvolňuje jedince s vysokou mechanickou stabilitou, kteří by při růstovém rytmu vlastním pasečnému lesu dávko podlehly živlům. Výběrný les je proto nejodolnější forma hospodářského lesa."
SCHMITT (1994): "Větru odolnější hodnoty štíhlostního poměru h:d (výška/výčet. tl.) rychleji přibývá u tlustších stromů než stromů slabých (slabších)."
Bavorsko zůstává proti pilařskému průmyslu tvrdé
"Přes [MK1]současné špatné odbytové možnosti jehličnatého dřeva nechce se Bavorská státní správa lesů odchýlit od svého cíle přírodě blízkého hospodářství s vysokou cílovou tloušťkou. (...) Problém tlustého dřeva nehodlá uznat. Vysoce jakostní tlusté dřevo, které Státní lesní správa dává na trh, "musí prostě pilaři odebrat"."
"O řešení vlastních ekonomických problémů se musí LH přičinit i vlastním úsilím, mj. mnohem výraznějším snižováním výrobních nákladů. Stručně řečeno: nekonat to, co může učinit příroda sama. Nejefektivnější cestou k tomu je využívání výběrných principů. Po zavedení "revírního" účetnictví u st. lesní správy BERNCH ve Švýcarsku vyplynuly tyto ekonomické rozdíly z porovnání clonného a výběrného obhospodařování lesa: v druhém případě se během 20 let zvýšil celkový ekonomický efekt o 25 šv. franků na 1 m3 při poklesu nákladů ve výši 15 franků na 1 m3. Na těchto ekonomických výsledcích se výrazně podílí produkce tlustého dřeva vysoké jakosti."
Jak dalece může ovlivnit zjemnělé obhospodařování lesa produkci tlustého dřeva, to mohu doložit modelovou kalkulací na příkladu těžby cílových tlouštěk s těžební intenzitou přibližně odpovídající běžnému přírůstu smrkového porostu:
Předpoklady:
- Počáteční zásoba C1-stromů 300 ks/ha,
- desetiletá obnovní těžba 80 m3/ha po celou obnovní dobu,
- v 1. decenniu s průměrnou výčetní tloušťkou 42 cm objemu 1,72 m3/ks,
- s průměrným přírůstovým procentem (p%) těžených stromů v prvních dvou decenniích 2 %, později 1,5 %.
Výsledky:
- Za 50 let se celkem vytěží 179 stromů s průměrným výčet. tloušťkami 42 cm (1. dec.), 44 cm (2. + 3. dec.) 49 cm (4. + 5. dec.).
- Pro obnovní těžbu v dalších 3-4 decenniích zbývá 121 stromů na ha k dalšímu tloušťkovému přírůstu do dimenzí 50-60 (70 cm).
Souhrn
1. Ekologické účinky hospodářských lesů nejlépe plní lesy výběrné a podrostní s dlouhou obnovní a zmlazovací dobou. Také nejlépe splňují představu lesů blízkých přírodě. V obou těchto typech lesa objektivně nutně vzniká více dřeva tlustého, protože součástí jejich pěstění je delší produkční doba a vícevrstevná porostní výstavba (aspoň 2 vrstvy).
2. Bez vyššího podílu tlustých stromů než dosud nelze zajistit členitou strukturu lesa, odpovídající biodiverzitu a vyšší úroveň jeho ekologické a statické stability. Ekologická stabilita je skoro jedinou, dosud známou zárukou vysoké míry trvalosti lesa.
3. I staré a tlusté, ale zdravé, ještě vitální stromy mohou také dobře přirůstat a tím plně využívat svůj přirozený přírůstový potenciál. Bránit tomu předčasnou těžbou by bylo absurdním, nežádoucím postupem. Záměrně snižovat produkci tlustého dřeva v něčí ekonomický či technologický prospěch by bylo s ekologickým lesnictvím zcela neslučitelné.
4. Případným masivním tlakům dřevařského průmyslu na výraznější snižování produkce tlustého dřeva je nutné všemožně čelit: kvalifikovanou argumentací, aktivitami ekologických hnutí, certifikačním režimem, v krajním případě i licenční politikou proti nezdůvodněným dovozům jiného dřeva z jiných oblastí, přinejmenším vůči "velkým" výrobcům. Příp. vlastními zpracovatelskými kapacitami státních lesů. A ovšemže podle možností i cenovou politikou.
5. Pro bioekologii lesních ekosystémů by bylo lépe ponechávat případnou "nadprodukci" tlustého dřeva v lesích ležet (pro život lesa to nejlepší, co vůbec lze učinit), než násilně ji řešit těžbou nezralých stromů.
6. Projevem dobré vůle LH alespoň zčásti kompenzovat eventuální "nadprodukci" tlustého dřeva mohou být plantáže účelových dimenzí některých dřevin na zemědělstvím opuštěných pozemcích.
7. Pochybnosti o technicko-technologické nevýhodnosti tlustého dřeva v dřevařském průmyslu nemusí být opodstatněné. Pěstebně-ekologickým zájmům lesnictví vstřícný technický zpracovatelský pokrok lze předpokládat. Když k takovému příznivému procesu změn dochází v těžebně-dopravních technologiích (např. všeobecně lanovky, harvestory v předmýtních těžbách) za složitých výrobních podmínek, oč reálnější to může být v navazujícím dřevařském průmyslu, kde proces adaptačních změn je mnohem snadnější. Ostatně i s "nadprodukcí" listnatého dříví se bude muset dřevařský průmysl chtě nechtě vypořádat a bezpochyby to úspěšně vykoná. Technice zpracovatelských prostředků nelze přizpůsobovat, alespoň ne zásadním způsobem, zdroje přírodních produktů, tj. strukturu a skladbu lesů na úkor jejich ekologické účinnosti. To jsme zažívali za bouřlivého rozvoje těžké techniky (a v jejím zájmu) v několika posledních desetiletích v podobě holosečného hospodářství. Bude-li za 50-100 let možné "něco rychle měnit" v řádu 10-20 let, pak to budou zpracovatelské technologie v dřevoprůmyslu, ale nikoliv biologické procesy a s nimi spojené struktury lesa, pokud by nemělo docházet k násilí na přírodě. Svou roli přitom musí konečně sehrát i finanční ocenění ekologických funkcí lesů. A ovšemže i zásadní změny postojů českého člověka ke svým lesům, na které by "neměl dát dopustit", aby časem nikoho ani nenapadlo licitovat o lesní produkci odporující ekologickým zásadám.
8. Potenciálně hrozícímu konfliktu mezi produkcí lesů (tlustého dřeva a listnáčů) a dřevozpracujícím průmyslem by se nemělo čelit oficiální, natož skrytou odbornou podporou extenzivních pasečných forem obhospodařování lesů velkými vlastníky, natož ve státních lesích. Ty by naopak měly stát na vrcholu propagace ekologické správy lesního majetku a také ji v nejvyšší míře naplňovat.
9. Nemají-li "tyto problémy" v severských zemích, pak je to mj. důsledek tamních přírodních podmínek, hned poté přizpůsobení LH jim a vřelého vztahu lidí k lesům. Učiňme totéž. Využitím našich odlišných, a to jedinečných středoevropských klimatických a půdních podmínek pro pěstování lesů bohatých dřevinami, pestrými strukturami a všech možných sortimentů, tlusté nevyjímaje. Mít i v našich podmínkách i nadále v podstatě boreální les, abychom se co nejvíce nekonfliktně přiblížili požadavkům navazujícího průmyslu by v české kotlině bylo cestou do pekel. Vědomě pokračovat v těchto tendencích správy lesů jako cestou nejmenších komunikativních odporů bychom měli považovat za smrtelný hřích v kultuře chování středoevropanů vůči svým lesům.
10. K dnešnímu "špatnému" odbytu dřeva a k jeho cenám ještě maličkou poznámku: ostravský Baník rázem vyřešil (i když asi jen přechodně) poloprázdné ochozy svého stadionu skutečně účinně: pouhou desetikorunou za vstupenku; rázem přišlo 18000 diváků, naprosto nebývalé množství. Ostatně tak si počínal již pan BA?A: vydělával nízkou cenou bot a jejich velkým prodejem. Bude-li stát 1 m3 kulatiny polovinu dnešní ceny, rázem bude zájem o dřevostavby ve velkém.
11. Tento v zásadě ekonomický problém by měl český lesník považovat za velkou výzvu. Za prvé: zvyšovat zájem o dřevo, jak řečeno, jeho nízkou cenou, mj. zejména všemožným snižováním nákladů na jeho prvovýrobu (znovu koukněme, jak to koná např. S.von ROTENHAN v Německu a jemu další podobní), a to zejména do krajností vystupňovaným ekologickým pěstěním lesů "biologickou racionalizací" (jak se rozhlížím po českých lesích, říkám názor, že v tom jsou u nás obrovské rezervy). Za druhé: zvyšovat jakost tlustého dřeva, aby se tloušťka stromů stala synonymem jakostního dřeva, a to zdaleka nikoliv jen přednostně u listnatých dřevin, neboť jakostní tlusté dřevo si vždycky svého kupce najde. I k tomu vede levně a spolehlivě biologická racionalizace. A konečně za třetí: znovu se vrhnout do víru přidružených výrob: nově, moderně, způsobem souvisejícím s lesem, na vědecky vyzkoumaných základech (mj. i pro podporu zaměstnanosti na českém venkově, což je pro LH obrovská sociálně - politická výzva). Jde o obor, pro který by se měli na fakultách odborníci přímo produkovat.
Závěr
Do posledního písmenka souhlasím s tvrzením, že LH musí být schopné samofinancování. Aby ne, když disponují nádhernou a všestranně užitečnou surovinou, jakou je dřevo, a mimo to produkují pro život na Zemi další, naprosto nepostradatelné "výrobky" - tzv. ostatní funkce lesa. A když již někteří vlastníci lesů dokáží využívat přirozené vývojové procesy lesa ke svému vysokému hospodářskému užitku. Pokud zcela nechtěně "radím" jak LH ekonomizovat, pak výhradně v souvislosti s faktem, že ekologické pěstění lesa, včetně produkce tlustého dřeva, může být i vysoce ekonomické. Ostatně nic jiného např. H. REININGERA a mnohé jiné vlastníky lesů k ekologické správě nepřivedlo. Ekonomické problémy řeší přes ekologické pěstění lesa (žádná "touha" po ekologii, ale potřeba pragmatického, ekonomického jednání). Totéž třeba konat u nás: - využívat výběrné principy na co největší ploše lesů (hlavně dva z nich: přibližně rovnovážnou těžbu s přírůstem v každém jednotlivém porostě, dlouhodobé lehké clonění podrostů), - pěstební etát odpovídající konkrétním potřebám jednotlivých porostů, - co nejvíce čekat na přirozenou obnovu (i na holinách) a dokončit ji, "až co příroda nevykonala", - tlusté dřevo v míře odpovídající ekologickému pěstění lesa považovat za takovou samozřejmost, jakou je existence lesa samotného.
V databázi nebyl nalezen záznam požadovaných vlastností.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com