Nepravé jádro buku
(22.10.2003 19.44, Milan Košulič st.)
Nepravé jádro buku je ekonomický a pěstební fenomén
všeobecně lesníkům známý. Zatím převládá názor, že souvisí
s prodlužováním věku stromů, tedy s delší obnovní a
obmýtní dobou. Proto se někde uplatňuje tendence tyto dobové limity
v bukových porostech zkracovat.
Mám k nepravému jádru tento názor: V případě
nepravého jádra u buku by se uvedeným postupem pěstování buku
vysloveně přizpůsobovalo komerčním požadavkům,Replica Watches tj. v zájmu
krátkodobého ekonomického prospěchu. Ve skutečnosti je ale tento
postup v rozporu s bioekologickými vlastnostmi a nároky
této dřeviny. Přírodě blízké pěstění lesa by spíše mělo sledovat
dlouhodobý příznivý vývojový trend buku jako důležité středoevropské
klimaxové dřeviny. Takovému zájmu mnohem lépe vyhovuje přinejmenším
obmýtí mezi 130-150 roky a obnovní doba nejméně 30, spíše 40 let. To
by mělo v podstatě znamenat, že se začne akceptovat nepravé
jádro (obecně kvalitě bukového dřeva vadící jen v některém oboru
jeho zpracování) jako technická danost biologicky ohleduplného
obhospodařování bučin a tudíž i produkce bukového kmenového dříví,
pokud jeho tvorbě nelze předejít jiným pěstebním, ale bioekologicky
zaměřeným postupem. V biologických ústupcích ve prospěch
krátkodobých ekonomických zájmů člověka se již dospělo
v hospodářských lesích až příliš daleko. Ani v přírodě
blízké orientaci se s tím nemíníme přestat?
Zkracování obmýtí doby u buku, stejně jako u jiných
dřevin, neodpovídá představě o přírodě blízkém obhospodařování lesa.
Nejenže nutně zvyšuje těžební intenzitu, vyplývající z výpočtu etátu
mýtní těžby podle ukazatele „normální paseky“ (snížení
obmýtí ze 130 na 110 let znamená vyšší decenální etát mýtní těžby
téměř o 20 %), ale je i biologicky problematické, pro trvale
příznivý vývoj buku nežádoucí. Snižuje se fyzický věk stromů, již
tak v hospodářských lesích podstatně kratší než v lesích
přírodních. Tím se mění vývojová dynamika lesa, aniž bychom sebeméně
věděli, jak to dlouhodobě ovlivní trvalost lesa v čase a
biologické děje v něm.
Ale: z důvodů, které dále uvádím, jsem nakloněn
názoru, že nepravé jádro u buku není nevyhnutelně nutnou přirozenou
vlastností buku a vývoje jeho dřeva. ?e je do značné míry v rukou
lesního hospodáře určitými pěstebními postupy výskyt této vady
zmírnit, ba odstranit, resp. omezit jen na malou část vnitřního
dřeva. Podstatou je pěstování buku v déle trvajícím hustém
postavení k dosažení aspoň 10-12 m dlouhého hladkého a přímého
kmene ne příliš velké tloušťky (nejlépe i za pomoci krycí funkce
podružného porostu) a poté úplné uvolnění vybraných C-stromů (viz
dále).
Patrně
hlavní, přímou příčinou vzniku nepravého jádra je přístup
vody a kyslíku do nitra kmene.
Průnikové cesty mohou mít různý původ: poškození kmene těžebními
pracemi, odumřelými větvemi, mrazovými trhlinami, prasklinami při
vzniku vidličnatosti apod. Jiné příčiny vzniku nepravého jádra
nejsou dosud zcela objasněny (genetika, stanoviště, dimenze, věk
apod.).
Podle
KORPEĄA (1992) existuje úzká korelace mezi objemem koruny
stromu a velikostí jeho cévního systému.
Při zvyšujícím se nedostatku růstového prostoru, spojeném
s redukovanou korunou, klesá i vitalita stromu, podmíněná mj. i
mohutností aktivního cévního systému. Nedostačuje-li redukovaný
cévní systém zachovat životní pochody stromu v dobré míře,
přibývá tvorby nepravého jádra. Naopak velký, vitální strom vyžaduje
k zachování svých životních pochodů rozsáhlý cévní systém.
Zůstávají-li tedy cévy bělového dřeva otevřené a funkční, tvorba
nepravého jádra se omezuje.
Růst a
vitalitu buku lze ovlivňovat velikostí růstového prostoru, tj.
pěstebním postupem. Jako klasický příklad se uvádí „francouzský
buk“. Ve francouzském středním lese má relativně krátký kmen
naddimenzovanou korunu. Dimenze přes 80 cm se dosahují při poměrně
nízkém věku pod 100 let (nelze ovšem pominout mimořádně příznivé
vlhkostní podmínky atlantského klimatu - moje poznámka). Dřevo je
absolutně bílé, zcela prosté pnutí, tedy bez trhlin, s jemnými
vlákny a tudíž s vysokým podílem dýhárenských výřezů. Pnutí
prosté dřevo se odvíjí od širokých letokruhů a symetrické,
vyvážené koruny
Význam
velikosti koruny pro tvorbu
n-jádra lze často doložit v témž porostu: se silně vyvinutým
nepravým jádrem často převažují stromy z porostního nitra
s menším růstovým prostorem pro jednotlivé stromy. Naopak
stromy z porostního okraje mívají dřevo výrazně bílé, prosté
nepravého jádra.
Klade
se otázka: „malá koruna = silná tvorba nepravého
jádra“, „velká
koruna = malé nepravé jádro“.
Když velikost koruny rozhoduje o mohutnosti cévního systému, lze
předpokládat, že s přibývající velikostí koruny poklesne i
tvorba nepravého jádra? Tento názor REININGER podporuje příklady:
- Asi
50letý smíšený porost (sm 85, bk 15) byl silně prolámán vichřicí
(Schlägl, revír Angerhäuser). Na jedné části byl smrk
zcela zničen. Jen v podúrovni přimíšené buky byly v důsledku
toho plně uvolněny. Rychle se zotavily a začaly intenzivně
přirůstat. Již během dalších 30 let dorostly tyto stromy do mýtních
dimenzí a zčásti byly vytěženy. Původní tloušťka 15-20 cm, zřetelná
úzkými letokruhy, se během zmíněné doby zvětšila o 40 cm, tj.
vzrostla na 60 cm. Šířka letokruhů tudíž vzrostla v průměru na
6,7 mm. Zatímco na původní tloušťce 15-20 cm bylo zřetelné nepravé
jádro, další široké letokruhy nezasáhlo. Kmeny s širokými
letokruhy se staly z velké části dýhárenským dřevem.
- V jiném
případě se v dýhárenské výřezy vyvinuly i stromy tloušťky
70-80 cm ve věku 160 let (SHIRVANI 1999). Podle letokruhů lze
v příkladovém porostu odvodit dvě vývojové životní poloviny
stromů s odlišnými růstovými podmínkami. 80 roků rostly tyto
stromy za nepříznivých světelných podmínek. Při nich vznikaly jen
velmi jemné, úzké letokruhy, v průměru 1,5 mm. Přitom dosáhly
tloušťky jen 20-25 cm. Z toho mají asi 2/3 průřezu kmene
nepravé jádro. V následujících 80 letech měly letokruhy
průměrnou šířku 3,8 mm. Ty poskytly absolutně bílé, dýhárenské
dřevo.
Uvádí se, že ve Vídeňském lese dochází nevyhnutelně ke
vzniku nepravého jádra ve věku 100-110 roků, ale často i od věku
60-70 let (KREMPL, MARK, 1962). Shora uvedený příklad však
naznačuje, že věk 160 roků ještě nemusí být podstatným hodnotovým
omezením produkce bukového dřeva.
Je-li jednou z příčin vzniku nepravého jádra u
buku vnikání vody a vzduchu do nitra kmene, pak jizvy po odpadlých
suchých větvích jsou prvními branami pro tento proces. Tato okolnost
je tudíž závislá i na způsobu zakládání bukových porostů, zejména
umělé obnovy sadbou. Řídký spon bukových výsadeb, především na
holinách, zvláště pak jednotlivá sadba vyspělých bukových sazenic
v širokých rozestupech a jejich následný dlouhý růst
v osamoceném postavení bez sousedů dává těmto jedincům možnost
dlouho zachovávat zavětvení až k zemi. Poté nakonec usychají a
odpadají již silné větve, po nichž zůstávají vskutku velké, do kmene
pronikající jizvy. Např. z výzkumu BERGMANNA (1994) vyplývá
toto: na jedné z výzkumných ploch (Eisfeld) v bukovém
porostu založeném na holině bylo zjištěno ve věku 20 let zavětvení
stromů sahající až k zemi. Větve byly v tuto dobu již ze
značné části v přízemní vrstvě odumřelé, avšak tloušťka větví
v místě nasazení byla až 5 cm a délka 2 m. Téměř všechny
odumřelé větve byly postiženy bílou hnilobou, takže během doby
docházelo k zarůstání nahnilých pahýlů do kmene. Výzkum
prokazuje, že při výsadbě na holinách (pokud ovšem by byl buk shora
mírně cloněn vhodnou dřevinou, třeba břízou) nepostačuje ani počet
15 tis. jedinců na 1 ha, aby byl dán předpoklad pro vznik bukových
porostů uspokojivé kvality. Tuto skutečnost dokládají i zkušenosti
ze severní Francie, typické právě nekvalitními bukovými porosty
vzniklými z umělé obnovy. Autor výzkumu proto doporučuje vnášet
buk do porostů, kde chybí a nelze jej obnovovat přirozeně, hustými
podsadbami prosvětlených porostů. Na holinách podsadbami přípravných
porostů (např. břízy, borovice, modřínu, olše aj.). ?ádoucí vysoké
počty bukových sazenic lze o jistou část snížit náhradou zápojnými
dřevinami, např. smrkem, a to i pod přípravnými porosty.
Pochybuji, že většina lesníků na zmíněné okolnosti při
zakládání příměsi buku myslí, ale měla by.
I pro
českou praxi pěstování buku mohou být podnětné tyto poznatky
z Francie (CZUDE 1997): Pěstování buku se tam začíná podřizovat
poznatkům o dosahování co nejvyšší kvality bukového dřeva
v souvislosti s problémem výskytu tzv. reakčního
dřeva. To se projevuje deformacemi
či praskáním bukového řeziva a tedy i značnými hospodářskými
ztrátami. V této souvislosti bylo prokázáno, že kvalita
bukového dřeva (s poklesem reakčního dřeva) vzrůstá s rozložitostí
koruny a z ní vyplývajícím zvýšeným tloušťkovým přírůstem. To
znamená v podobné závislosti, v jaké se snižuje tvorba
nepravého jádra buku.
Autor
informace uvádí toto důležité: „Poslední výsledky
výzkumu poukazují na nutnost prodloužení fáze přehoustlého zápoje až
do dosažení výšky porostu 15-17 m. V této fázi se vychovává
porost jako celek (hromadná výchova) s cílem podporovat
nejkvalitnější nadúrovňové stromy a zachovávat užitečnou podúroveň.
Následně se doporučuje vybrat v porostu 250 nadějných stromů a
podporovat je odstraněním okolních konkurujících stromů. Při úpravě
hustoty je vodítkem sledovaná norma N4 počtu jedinců na ha (1400
ks/ha - rozestupy 2,7 m - při výšce porostu 15 m, cca 600 ks/ha -
rozestupy 4 m - při výšce porostu 20 m). Podúroveň přímo neškodící
nadějným stromům zůstává zachována. Ve chvíli, kdy si nadějné stromy
začínají navzájem konkurovat a ovlivňovat tak svůj tloušťkový
přírůst, je v porostu vyznačeno 80-100 cílových stromů,
v jejichž prospěch se následně pracuje. Výchova pomocí silných
probírek ve prospěch cílových stromů tak má zajistit jejich velký
tloušťkový přírůst a produkci velice hodnotných dýhových výřezů při
délce obmýtí mezi 80 a 100 léty podle stanoviště.“
Při tomto postupu, jímž se mají dosáhnout dýhárenské
výřezy již ve věku 80-100 let, je ovšem nutné vzít v úvahu
velmi příznivé (vlhkostní) podmínky pro pěstování buku ve Francii. U
nás bude takto krátká produkční doba s dýhárenskými výřezy
většinou sotva dosažitelná.
Zdá se, že nepravé jádro u buku není nevyhnutelným,
přirozeným jevem růstu a vývoje bukového dřeva a že je spíše
důsledkem neodpovídajícího obhospodařování bukových porostů i jejich
nevhodného zakládání. Pro ně (zakládání přirozenou i umělou obnovou)
by měla platit zásada vyšší až vysoké hustoty v mládí a poté
postup v podstatě odpovídající produkci buku bez reakčního
dřeva, jak se uplatňuje ve Francii, tj. buk pěstovat do délky
hladkého kmene 15-17 m a pak dopěstovat cca 100 cílových stromů
v úplném uvolnění s velkým tloušťkovým přírůstem a
v prostředí se setrvávajícím podružným porostem, chránícím
kmeny před vznikem nových větví.
V databázi nebyl nalezen záznam požadovaných vlastností.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com