Přírodě-blízké lesnictví - vysvětlení pojmů
(11.11.2003 20.07, Milan Košulič st.)
Sluší se, abychom v internetovém časopisu, zabývajícím se tématikou
přírodě blízkého lesnictví, stručně vysvětlili tyto termíny: Rolex Replica Watches
- trvale udržitelné hospodaření v lesích,
- přírodě blízké hospodaření v lesích,
- ekologické lesní hospodářství,
- hospodaření v lesích podle hnutí PRO SILVA.
Jejich obsah a význam je dále syntetizován z různých popisů
v oficiálních i neoficiálních textech.
Trvale udržitelné hospodaření v lesích
Trvale udržitelnému hospodaření v lesích se dostává významu oficiální
definicí. Je obsažena v rezoluci H-1 tzv. "Helsinské ministerské
konference o ochraně lesů v Evropě" (1993). Podle ní je to: "správa a
využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které
zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnost a regenerační kapacitu,
vitalitu a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající
ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni
a které tím nepoškozují ostatní ekosystémy".
Zmínku o trvale udržitelném hospodaření v lesích obsahuje i český
zákon č. 289/1995 Sb. (lesní zákon), a to hned v § 1: "Účelem tohoto zákona
je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako
národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro
plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření
v něm."
Princip "trvalosti" se původně týkal jen těžby dřeva. Vznikl v 18. století
z nouze o dřevo jako princip trvalosti produkce dřeva. Odvíjel se od
únosné těžby. Pro její stanovení se v běhu času vytvořily různé
hospodářsko-úpravnické soustavy (od lánové, staťové až po dnešní těžební
ukazatele). Teprve v 2. polovině 20. století byl princip těžební trvalosti
rozšířen na infrastukturální účinky a ostatní funkce lesa a lesního
hospodářství. Shora uvedená definice to dobře vystihuje. V soudobém
pojetí se trvalost přestává omezovat jen na základní produkt lesa - dřevo a
přechází se k principu ekologické trvalosti lesa. Jejím cílem je
dosaženi či obnovení ekologické stability lesních ekosystémů ozdravením
současných lesů, degradovaných lidskou činností.
Přírodě blízké hospodaření v lesích
Přírodě blízké lesní hospodářství nemá oficiální definici. Jako určitý
náběh k ní využíváme charakteristiku řečenou DANNECKEREM v roce
1951,www.moschinooutletshop.com
když v roce 1950 bylo v Německu ustaveno pracovní společenství
"Naturgemässe Waldwirtschaft" (přírodu sledující lesní hospodářství):
"Přírodu sledující lesní hospodářství nepracuje zásadně podle žádného
mýtního schématu, neusiluje o dosažení tzv. mýtně zralých porostů a
nerozlišuje proto také v lesních porostech ani stadia zakládání, výchovy
a obnovy, ale chce dospět na každé ploše lesa k nepřetržitému využívání
disponibilního půdního a vzdušného prostoru a stromové společenstvo dotvořit
jako trvale pracující organismus, produkující nejvyšší hodnoty" (ex POLENO
1993).
Soudobou představu přírodě blízkého lesa (hospodaření) u nás patrně nejlépe
vystihuje POLENO (1993). Podle tohoto autora jsou přírodě blízké porosty
výsledkem racionálního ekonomického hospodaření v lesích, které se od
přírodních lesů více či méně odlišují a budou odlišovat (míra této odchylky se
označuje jako hemerobie):
- menší druhovou pestrostí,
- méně výraznou nestejnověkostí,
- jednodušší prostorovou skladbou
Přírodě blízké porosty si i při různé intenzitě lidských zásahů musejí
zachovávat přirozené ekologické vazby, mít značnou ekologickou stabilitu a být
proto schopny se samovolně (přirozeně) obnovovat. Při vyloučení lidských
zásahů by se nerozpadly (jako většina kulturních lesů), ale nabývaly by
postupně opět podoby přírodního lesa.
Ekologické lesní hospodářství
Jeho obsah snad nejvýstižněji definoval v r. 1992 H. THOMASIUS takto:
"Strategie hospodaření v lesích, kde les je chápán a posuzován jako
ekosystém a je optimálně využíváno přírodních sil a ekologických zákonů tak,
že les může trvale plnit žádoucí funkce (produkci dřeva, ochranu prostředí,
zdravotní a rekreační efekty aj.)."
Les je v této definici chápán primárně jako produkt přírody, který je
utvářen hospodářskou činností vědomým využíváním přírodních zdrojů a procesů,
a to zejména v průběhu produkce. Vyznačuje se výraznou snahou o
minimalizaci vkládaných přídatných energií (a tedy i nákladů a práce).
Hospodaření v lesích podle hnutí PRO SILVA
Hnutí PRO SILVA vzniklo v roce 1989 ve Slovinsku. Hlásí se
k hospodaření v lesích způsobem blízkým přírodě, a to širokou
podporou přírodních procesů, zřeknutím se holosečí a ostatních přetržitých
forem (TESAŘ 1998).
Souhrn
Na první pohled je zřejmé snad jediné: základem charakteristiky všech
uvedených způsobů hospodaření v lesích je ekologicky orientované lesní
hospodářství. Méně zřetelný je však fakt, že forma trvale udržitelného
hospodaření v lesích využívá ekologické přístupy, proti ostatním uvedeným
hospodářským formám, na rozdílné úrovni účinků, různé intenzity.
V českých výkladech "trvale udržitelného hospodaření v lesích" a
"ekologicky orientované pěstění lesa" (POLENO 1997, ŠINDELÁŘ 1995) se jednotně
konstatuje, ačkoliv různými obraty, absence ztotožnění s konkrétním
hospodářským způsobem, mýtním, obnovním postupem. POLENO (1997) v této
souvislosti uvádí, že trvale udržitelné hospodaření v lesích nelze
ztotožňovat s výběrným hospodářským způsobem ani s tzv. přírodě
blízkým hospodařením v lesích.
Trvale udržitelné hospodaření v lesích lze v podstatě ztotožnit se
zásadami hospodaření podle "lesního zákona", zatímco hospodaření blízké
přírodě je jemnější formou hospodaření, tj. nad rámec legislativně stanovených
povinností či omezení. To znamená, že trvale udržitelné hospodaření může mít a
také má v každé zemi jiný obsah, jiné ekologické účinky (v některých
zemích může být 5ha holoseč považována za součást trvalé udržitelnosti, jinde
může jít o výměru tuto zásadu vysoce překračující).
ŠINDELÁŘ (1995) uvádí, že ekologicky orientované (přírodě blízké) lesní
hospodářství není specificky definovaným systémem s jednoznačně
kategorizovaným obsahem. Uplatňuje všechny hospodářské způsoby a jejich
formy, které v každém konkrétním případě nejlépe podchycují přirozenou
dynamiku lesa, ať již přirozené nebo zcela změněné dřevinné skladby a
usměrňují ji ve smyslu hospodářských (polyfunkčních) cílů.
Princip trvalosti hospodaření lze podle ekologa uskutečňovat šetrným
pěstováním a těžbou porostů. To lze sotva ztotožňovat s holou sečí. Avšak
holoseč uplatňovaná v míře odpovídající velikostním limitům a celkovému
duchu českého "lesního zákona", v podstatě zaměřeného ekologicky, duchu
"trvalosti" neodporuje. Skutečnost, že naopak se od holé seče výslovně
distancuje přírodě blízké hospodaření i hospodaření podle hnutí PRO SILVA,
vyjadřuje v podstatě nuanci rozdílu proti trvalé udržitelnosti
hospodaření ve smyslu "lesního zákona".
Z uvedeného je patrné, že trvale udržitelné hospodaření v lesích
v legislativním smyslu skutečně nelze ztotožňovat s hospodařením
přírodě blízkým. Přírodě blízké hospodaření se vyznačuje vyšším stupněm
využívání ekologických principů.
Přitom by, podle našeho názoru, stačilo poměrně málo k tomu, aby se
všechny formulace moderního, ekologicky orientovaného lesního hospodářství,
praktického lesníka poněkud matoucí, sjednotily na obecně přijatelné a každému
srozumitelné bázi. Společným důvodem k tomu je konkrétní stav a
antropogenní ovlivňování našich lesů (lesů obecně); dále i pasečný etát mýtní
těžby, který spolu s předchozím zatím objektivně neumožňuje plné a jediné
využívání progresivních ekologických principů; a s ohledem na zatím
převládající lesy věkových tříd tento stav "nemůže být ani jiný".
K takovému obsahovému, výkladovému sjednocení by mohlo dojít celkem
snadno malými ústupky v prioritách dosavadních výkladů způsobů
hospodaření v lesích na ekologickém základě:
V legislativní formulaci "trvalé udržitelnosti" zdůraznit požadavek ,
aby se přípustná holá seč stala omezeným, výjimečným nástrojem obnovní
těžby; a pokud ano, pak s následnou umělou obnovou na bázi
sekundární sukcese s přípravným lesem pionýrských dřevin; a naopak
přirozené obnově a neholosečné těžbě byla přisouzena přednost
s eventuální přiměřenou dotační či jinou podporou (apod.) za příkladově
uvedených podmínek, když dosud v zásadě není objektivně možné (nebo
dokonce vhodné) legislativně zcela opustit holou seč jejím zákazem.
Z téhož důvodu by mělo přírodě blízké hospodaření v lesích
připustit přiměřenou holou seč (ve všech podmínkách ne větší než 1 ha) jako
výjimečné hospodářské opatření za okolností pro neholosečnou těžbu
"zvláště přitěžujících". Ostatně přiměřená holoseč zdaleka není zcela neznámým
jevem ani v lesích přírodních. V podstatě je součástí diverzity
biotopu, krajinné ekologie.
Ve stejném duchu by se pak měla odvinout i tolerance holé seče v hnutí
PRO SILVA v rámci své priority vystupňovaného ekologického principu
hospodaření v lesích.
Přitom by holá seč sama o sobě měla být i nadále považována za
neekologickou, trvalé udržitelnosti cizí. Ale v kontextu objektivních
omezení na ryze ekologické postupy by se považovala v hospodářském lese
za nuceně trpěnou, výjimečnou formu hospodaření v lesích; neboť
v rámci dnes platné těžební úpravy by mohla (měla) jako "kompenzační"
holá seč umožňovat na větší části hospodářského celku jemnější obhospodařování
lesních porostů pěstebním těžebním etátem.
Poté by bylo možné deklarovat princip moderního hospodaření
v českých lesích jako strategii, využívající ekologické přístupy na
bázi zřetelně definovaných hospodářských způsobů: výběrného
(výběrového) a podrostního s dlouhou zmlazovací dobou jako nejvíce
žádoucích (hlavních) a hospodářského způsobu podrostního s krátkou
zmlazovací dobou (asi do 10 let) jako způsobu vedlejšího (podružného), včetně
maloplošné holé seče, tj. diferencovaně podle konkrétních podmínek. Ostatně
většina pojednání o problematice "trvalé udržitelnosti" u nás a ve střední
Evropě vůbec nakonec směřuje k principům lesa "blízkého přírodě".
Milan Košulič st.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com