Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Obnova dubových porostů výběrovou sečí

(21.2.2004 18.48, Milan Košulič st.)

Dub je většinou považován za slunnou dřevinu, ačkoliv je spíše poloslunný. Převládá názor, že pro obnovu vyžaduje holou seč. V tomto článku obhajuji názor, že dub může být obhospodařován cloně s delší obnovní a zmlazovací dobou, a dokonce i výběrně. Dubem zde rozumím oba naše nejrozšířenější druhy, Quercus petraea i Q. robur.

Některé méně známé vlastnosti dubu

U dubu letního se uvádějí vyšší nároky na světlo, vyšší růstový výkon a snášenlivost přemokření, kratší obmýtí, než u dubu zimního. V mládí se dub vyznačuje mnohem větší snášenlivostí zástinu, než se obecně předpokládá. REININGER (2000) uvádí, že podobně jako jiné slunné dřeviny i dub vytváří při zastínění stinné listy. Není to u těchto dřevin vlastnost tak silně vyvinuta jako u sciofytů, ale dostačuje, aby přežívaly v polostínu. Jinou zajímavou vlastností dubu je to, že nedostatek světla brzdí spíše tloušťkový než výškový přírůst, proto nedochází k podstatným rozdílům ve výšce cloněné a necloněné rostliny. Přitom se cloněné stromy vyznačují velmi dobrým tvarem - mají přímý kmen bez větví, sahající až ke koruně s relativně jemnými větvemi. Dub má velmi intenzivní systém jemných kořenů, zajišťujících jeho výživu. Srdčitý kořenový systém, určený pro pevné zakotvení stromu v půdě, však proniká půdou do hloubky jen 50 - 70 cm, obvykle brzy zahnívá a přestává být stabilizačně funkční. Např. GAYER k tomu uvádí již v roce 1886: "Nehledě na to je dub stále považován za hlubokokořennou dřevinu." Přestože jeho semena - žaludy - jsou roznášena různými živočichy, čímž se také podílejí na jeho obnově, největší podíl obnovy probíhá po jejich opadu přímo pod mateřským stromem.

O podmínkách přirozené obnovy dubových porostů něco napoví poznatky z přírodních lesů: dubové porosty se rozpadají, a tedy i obnovují, dvojím způsobem: jeden má základ v odumírání, příp. vyvracení dubu jednotlivě nebo v hloučcích, druhý, častější, ve velkoplošnějším rozpadu horní dubové vrstvy při urychleném dožívání staré generace dubu. Pro obnovu dubu je příznivý sled těch vývojových fází, při nichž vrstva doprovodných dřevin odumírá před masovým rozpadem horní vrstvy dubu nebo současně s ní. "V přírodním dubovém lese se již v počáteční fázi stadia rozpadu vyskytují mezery vhodné pro uplatnění obnovy dubu ve formě hloučku až malých skupinek", uvádějí KORPEĄ - SANIGA (1995). Podle MACKŮ - MÍCHALA (1999) trvá u dubu maximální překryv dvou generací 40 roků na ploše 9 - 11 %.

Takže v přírodních dubových lesích příroda sama naznačuje možnosti neholosečné obnovy i u této dřeviny.

Příklady obnovy dubových porostů výběrovou sečí

O jednom se zmiňuje ANDRŠ (1998). Je to v revíru Johanniskreuz ve vnitřní Falci. Duby s velkým věkovým rozdílem tam pocházejí z doby 1669 - 1742. Před 150 roky byl porost podsázen bukem. Na ploše 1 ha je 82 dubů výčetní tloušťky 42 až 122 cm a střední výšky 29 m. Velikost dílčích obnovních ploch kolísala od 50 do 1900 m². Podle historického průzkumu se tam hospodařilo způsobem blízkým výběrnému. Přitom bývala hustota porostu opakovaně narušována. Průzkum dospěl k těmto závěrům: i ze silně nestejnorodé obnovy a při proměnlivých růstových podmínkách jednotlivých stromů mohou vzniknout porosty s cennými sortimenty dubu. Pozoruhodné je to, že i poloslunný dub vyrůstal pod porostní clonou velmi dlouho. Patrně jeho zásluhou se nakonec prosadili nejvitálnější jedinci. Možná, že právě v tom lze spatřovat, podle mého názoru, bioekologicky hlavní význam clonného až výběrného postupu obnovy. Předpokladem je to, že v porostu nejsou žádné stinné dřeviny v prvním citlivém období obnovy, že je malá konkurence buřeně, jsou malé škody okusem zvěří, příp. dobytkem a jen přiměřené nebezpečí škod sněhem. Zdá se tedy, že není opodstatněné dosud převládající mínění, že pro jakostní produkci dubu vytváří ten správný základ jen stejnověká hustá mlazina vzniklá na holině.

Také REININGER (2000) zmiňuje několik příkladů poměrně vysoké snášenlivosti polostínu u dubu v porostech obnovovaných maloplošně podrostně, příp. s náběhem k výběrnému postupu. Zejména připomíná jejich výskyt v Chorvatsku a Sedmihradsku. V některých oblastech podél Dunaje a jeho přítoků je výběrná seč u dubu již po staletí běžná (200 - 300 let) a ještě dnes se tam využívá. Mohutné duby se pěstují zejména pro sudové dříví. Nebyly žádné obnovní problémy. Dub bohatě plodil a obnově napomáhala černá zvěř a pastva domácích vepřů rozrýváním půdy. Aktivita těchto živočichů tam byla hodnocena velmi kladně. ?ádná holosečná těžba se neprováděla, nicméně se porosty obnovovaly vcelku uspokojivě.

Na lesním úřadě Schweinsberg (Hessen) jsou rovněž příklady, kde se desetiletí udržuje dubový podrost s velmi pěknými kmeny pod clonou smrku, jedle a buku s těžbou jednotlivým výběrem (podle sdělení HASENKAMPA REININGEROVI).

Na tomtéž lesním úřadě se dále vyskytuje více dubových porostů s neobyčejně širokým tloušťkovým rozptylem, který se dlouho vyvíjel pod nepravidelně hustou clonou borovice a mají tudíž naději stát se výběrnými tvary lesa.

I v norimberském říšském lese se nachází velmi názorný příklad vysoké odolnosti k zástinu a výběrové schopnosti dubu. Z jednoho dubového porostu byly již před více desetiletími vytěženy výběrem nejlepší stromy. Ponechán bez dalších zásahů se zmladil v malých skupinách. Zmlazení bylo teprve nedávno odcloněno. Dnes se tam dub vyskytuje jako nádherná tyčovina výšky 6 - 9 m (fotografie v REININGERIOVĚ knize "Das Plenterprinzip" to dokládá).

Na dobrých stanovištích se zmlazuje dub v Ebrachu (Dolní Franky) společně s bukem. Roste pod řídkou clonou předržovaného buku a jeho konkurenci v podrostu dobře odolává. Nesmí však být poškozován zvěří. To tam považují za základní podmínku.

V jižní části Vídeňského lesa byly válečné holiny totálně "zapleveleny" habrem. Vznikla tak obava, že dub jím bude zcela potlačen. Nestalo se tak. Ke konci 2. a 3. věkové třídy se tam "najednou" nacházely překrásné dubové odrostky. Mezi habrem se udržely s průběžným přímým kmenem a ve vitálním růstu. Následná podpůrná opatření přišla ještě včas. Dub se tudíž nevytratil. Habr přispěl k jeho jakostnímu růstu a k dostatečnému zachování na ploše. Vesměs panický strach z konkurence habru v dubových porostech tudíž na úrodných stanovištích (což je nutno zdůraznit) není zcela opodstatněný, dodává REININGER (2000).

V Rentweinsdorfu (Dolní Franky) lze odvodit z části středního lesa o ploše 1,5 ha velký tloušťkový rozptyl v nestejnověkém porostu dubu, borovice, buku a smrku, a to od 7 do 106 cm. Největší četnost stromů se vyskytuje v rozsahu výčetních tlouštěk 10 - 20 cm. 20 % stromů má tloušťku vyšší než 50 cm a tvoří 70 % zásoby. Přitom více než 35 % hmoty bylo ohodnoceno jako dýhárenské dřevo. Tato část lesa má výběrné rozdělení tloušťkové četnosti. S předržováním hodnotných dubů se začalo již v roce 1910. Mezitím dosáhly stromy věku 200 let (v. ROTENHAN, 1995).

Obnova dubových porostů výběrovou sečí

Je tedy zřejmé, že i v hospodářských lesích umožňuje dub svými vlastnostmi, především snášenlivostí přiměřeného zástinu, nejen obnovu clonnou sečí s delší zmlazovací dobou, ale přímo i sečí výběrovou s dlouhodobějším polostinným světelným režimem pro dubový podrost. Základní podmínkou je ovšem dostatečně vlhké a úrodné stanoviště a žádné škody zvěří.

S možností obnovy dubových porostů výběrovou sečí pro pěstování vysoce cenných tlustých sortimentů v dlouhé obnovní době úzce souvisí jeho schopnost snášet zástin (polostín). Z výzkumu RADKOVA (1948, ex VYSKOT, 1958) v porostech dubu letního a uherského v pohoří Strandža v Bulharsku vyplývá:

• vzrůst dubových semenáčků pod porostem je v porovnání se shora nestíněnými semenáčky mnohem pozvolnější; průměr a délka koruny je u nich 3× až 4×, tloušťka a délka kmínku 8× až 9× menší (to je v rozporu s výše uvedeným údajem o podobnosti výškového růstu jedinců cloněných a necloněných),
• při zakmenění 0,8 - 0,9 odumírá nálet za 6 - 7 let, při zakmenění 0,6 - 0,7 za 10 - 15 let, při zakmenění 0,5 - 0,6 se doubky udrží pod porostem 20 - 40 i více let.

K možnostem neholosečné a zvláště výběrové seče při obnově dubu se vyjadřuje VYSKOT (1958) takto: "Vzhledem k velkým nárokům dubu na světlo přichází v úvahu především seč skupinovitě výběrná, která pracuje hloučkovitým výběrem s dlouhou dobou obnovní (až 80 let). Hospodářské zvládnutí seče skupinovitě výběrné vyžaduje účelného prostorového uspořádání. Technikou se blíží tento způsob GAYEROVĚ hloučkovité obnově, větší důraz se však klade na individuální výběr. (...)Z toho plyne, že pro přirozenou obnovu dubu je možno použít pestré řady způsobů, přičemž je třeba se vystříhat škodlivého generalizování jediného "ideálního" schematu. Obecně se na sušších a chudších stanovištích osvědčují spíše metody pracující obnovou vedle mateřského porostu, kdežto na vlhčích a úrodnějších stanovištích se daří více, alespoň v počátečních stadiích, obnova clonná."

Pokud se duby v porostu vyskytují ve větším tloušťkovém rozptylu, a to by při výběrové seči měly, mohou tam jednotlivé stromy dozrávat pomalu a dlouho. Výběrová seč to svou neustále nízkou těžební intenzitou velmi dobře umožňuje. Produkčním cílem při pěstování dubu je co největší podíl tlustých (70 - 80 cm výčet. tl.), zcela zdravých, přímých a bezsukých výřezů v délce aspoň 6 - 8 m. Postup k dosažení tohoto cíle vystihuje známý slogan: "Hlavu na slunci, tělo v kožichu, patu ve vlhkosti". Tomu odpovídá ve stadiu kmenoviny zcela uvolněná koruna, nejméně od středního věku krytí kmene stromy podružného porostu, živinami a vodou dobře zásobené stanoviště.

• Výběrovou sečí se postupuje takto:
• na stromech se vyznačí a úsporně prokácejí přibližovací linie v nevelkých rozestupech (okolo 50 m),
• těžební zásahy k zahájení obnovy sledují další podporu poměrně malého počtu C-stromů (50 - 60 ks/ha) jejich postupným úplným uvolněním v korunách; stále se zasahuje nízkou těžební intenzitou (okolo 50 m³/ha co 5 - 6 let),
• jsou-li již všechny C-stromy uvolněné, je další těžba zaměřena na podporu nejlepších jedinců stromové výplně mezi C-stromy, tj. v hlavním a podružném porostu, které se převážně těží dříve než C-stromy a poskytují doplňkovou produkci,
• vlastní nasemenění dubu se začíná záměrně podporovat v okamžiku, když pro ně vzniknou příznivé světelné podmínky předchozí, produkčně zaměřenou pomalou těžbou, jakmile pomístně poklesne zakmenění v horní stromové vrstvě na stupeň 0,6 - 0,7, a to s prvním více či méně ještě ojedinělým výskytem stromů s dosaženou cílovou dimenzí; při malé těžební intenzitě (cca 50 m³/ha) se pomístně těží 1 - 3 zralé C-stromy ve skupině; součástí přípravy nasemenění dubu je maloplošné odstranění nebo silnější proředění podružného porostu v prostoru vytěžených C-stromů, pod nimi ve skupině na výšku okolního porostu, včetně odstranění (nebo rovněž silného proředění) keřového patra,
• součástí podpory vzniku náletu je zpravidla i příprava půdy na těchto porostních částech odstraněním často bujného bylinného, resp. i travního pokryvu (i pomocí herbicidu) a rozrušením půdního povrchu,
• obvykle je nutné i ošetření pařezů odtěžené lípy a habru proti mocnému růstu výmladků,
• to vše v roce očekávané nejméně střední úrody žaludů; časový souběh těchto opatření je v dubových porostech na úrodných stanovištích zvláště nutný; vše má směřovat k tomu, aby opad žaludů byl na plošnou jednotku dostatečně hustý, aby hustý byl poté i vznikající nárost; uvádí se, že bezproblémová bude taková obnova dubu, když na 1 m² vzroste 5 semenáčků, tzn. po nasemenění nejméně 10 zdravých žaludů na 1 m² bez jejich zapravení do půdy, nebo 8 žaludů, budou-li dále do půdy zapraveny (MAUER, 2001, ex PŮLPÁN, 2001),
• velikost ploch připravovaných k nasemenění dubu maloplošnými opatřeními se podřizuje velikosti rozvolněného prostoru těžbou v horní vrstvě porostu; je ovšem docela dobře možné, že se první, clonosečné či výběrové rozvolnění horní stromové vrstvy zralostním výběrem provede až po opadu žaludů; přitom se část žaludů samovolně zapraví do půdy těžebně-dopravními pracemi.

Nesdílím názor, že by při maloplošné obnově měly být obnovní prvky - skupiny - obecně příliš velké, až 20 arů, a tudíž i při obnově dubu jsem zastáncem skupin ne větších než je výška úrovňových stromů; většími skupinami se značně mění růstové prostředí velkou dispozicí světla, klesá intenzita autoredukce nárostu (mlaziny) i možnosti dosahovat větší diferenciace rozměru stromů a porostního prostoru, o kterou máme zájem.

U některých souborů lesních typů v nivách řek (např. 1L, 2L) se uvádí, že při značně ztížené přirozené obnově pro výskyt hustých pokryvů vysokých bylin nicméně v náletech spontánně převažuje jen některá dřevina, např. jasan jako údajně krajně nežádoucí, přitom je však výskyt jasanu v přirozené skladbě uváděn 10 - 30 %, zatímco dub letní 30 - 70 %. Dále že dub jako cílová dřevina se uplatní jen zcela výjimečně na místech, kde je buřeň utlumena podrostem lípy, habru a keřů. Z toho vyplývá, že dub se nakonec v ostré konkurenci s těmito dřevinami luhu prosadil a často v cílové skladbě získal i dominantní postavení. Tento přírodní obnovní postup by tedy měl motivovat i hospodaření s dubem, a to tak, že se přirozené obnově podle dřevin maloplošeně clonným až výběrovým postupem nechá víceméně volný průběh a konečná úprava druhové skladby se ponechá na přírodním výběru. Bude-li probíhat za přiměřeného clonění podrostů, bude jasan, později vyžadující více světla než dub, ale i habr, postupně ustupovat (tím spíše bude-li potlačován výchovou) a dub se nakonec přece jen prosadí (viz shora uvedený příklad z Vídeňského lesa). Podle mého názoru, v intencích přírodě blízkého obhospodařování lesa nemá valný smysl vnucovat přírodě při obnově smíšených porostů prioritu některé dřevině v cílové skladbě, jsou-li s její reprodukcí problémy. Naopak je vhodné ponechat řešení na přírodě samotné. Nakonec se nestane nic špatného, jestliže v ní převládne jiná dřevina, než odpovídá naší představě. Sám znám řadu případů, kdy se z původní nepřehledné a husté houštiny různých keřů, maliníku a ostružiníku nakonec po letech vymanil dub ve formě ideálně tvarovaných jedinců. Takové poznatky ostatně uvádí i PĚNČÍK(1958).

I dub je klimaxová dřevina, a to dlouhověká. Proto má růst v mládí pomalu, aby se poté jeho dlouhověkost v prodlouženém obmýtí skutečně projevila. Ale jeho podrost by neměl trpět vysloveným nedostatkem světla. Lehký polostín po dlouhou dobu je to, co dub vyžaduje. Světelný požitek se doubkům zvyšuje pozvolna. Toho se jim bude dostávat v právě potřebné míře, bude-li se obnovní těžba zralostním výběrem nízké intenzity opakovat každých 5 - 6 let. Při takovém postupu těžby nemusí docházet k žádnému zanedbání, které by likvidovalo dubový podrost na větších plochách. Dostatečně dlouhým lehkým polostínem se začne odvíjet normální růstový rytmus klimaxové dřeviny, v němž nakonec převládnou nejvitálnější jedinci. Na úrodných stanovištích může mít větší význam v úpravě světelných poměrů zpočátku obnovený vliv vysokých bylin a keřů (před obnovou výrazně omezený), později četnost výmladků.

Tradičně doporučovaná krátká zmlazovací doba, natož holoseč, na řadě stanovišť nevyužívá možnosti dubu snášet lehké zastínění. Již víme, že v přírodních dubinách dochází k překryvu dvou generací až po dobu 40 let (MACKŮ-MÍCHAL, 1999). Jako bych však slyšel námitky, že cloněný dub více trpí padlím, že se silně prořeďuje apod. Ano, i tak se projevuje přírodní výběr a adaptace na dané růstové podmínky během autoredukce hustého zmlazení (nárostů). Proto je nutné s takovým postupem zpočátku experimentovat a získat cit pro míru clonění dubového podrostu, aby na celé ploše obnovního prvku zcela nevyhynul, ale jen se proředil a přežili nejvitálnější jedinci. Věřím, že pokud nechybí chuť a trpělivost, nemůže to být nic složitého.

Hloučky a skupiny nárostů by se neměly rozšiřovat nebo jen velmi málo a opatrně. Zdravotním a jakostním výběrem a postupnou těžbou zralých C-stromů by se měly zakládat hloučky nové a velmi pomalu prořeďovat ty stávající. Potřebného zvýšení světelného požitku se tím bude maloplošně a nepravidelně dosahovat. Přitom se dále šetří podružný porost mezi obnovovanými skupinami mateřského porostu. Citlivě, postupně se odstraňuje jen v místech požadovaného zmlazení nebo kde hodláme dosazovat chybějící dřeviny. Výběrová seč směřující k cílovým skupinám větším než cca 10 arů vytváří v pokročilém stadiu obnovy příliš velká volná osluněná místa. Jimi pak proniká do okolí mnoho nadbytečného světla. To pak komplikuje obnovu v dalších, dosud neobnovených částech porostu zvyšujícím se zabuřeněním. V převážně stejnorodých dubových porostech nejsou tudíž tak velké skupiny pro zmlazování dubu příliš vhodné.

Standardní kotlíková seč, těžebně provedená před opadem žaludů, pochopitelně dubu nevyhovuje. V holosečném kotlíku rychle nastupuje nejrůznější půdní vegetace, dubový podrost je řídký a rychle a v horší kvalitě odrůstá. Tomu se lze víceméně úspěšně vyhnout tím, že se kotlík vytěží až po dobré úrodě žaludů a vzniku náletu, a to buď hned poté nebo až za více let. Obojí je možné v témže porostu různě kombinovat. Taková místa je však třeba v porostu vyhledávat podle současného výskytu mýtně zralých stromů, a tím vyloučit těžbu nezralých.

Z výzkumu VYSKOTA (1952) srovnávajícího přirozenou obnovu dubu clonnou a kotlíkovou sečí v 90-letém dubovém porostu v lužní oblasti s příměsí jilmu, lípy, habru a topolu bílého uvádí autor tento výsledek: V kotlících provedených na výšku stromu (asi 10 arů) značně převládla Deschampsia caespitosa, dub byl zastoupen ve zmlazení jen 6 %, převládal jasan (79 %), zbytek tvořila lípa a topol bílý. Zcela jiná byla situace v částech porostu s clonnou sečí. Tam bylo zjištěno 43 000 semenáčků na 1 ha, z toho dub měl zastoupení 41 %, zbytek tvořila babyka, jasan a lípa. Na vlhké, úrodné půdě se tedy lépe osvědčuje obnova pod porostem, kdežto v kotlících nad dubem převládá jasan.

Někde se již dlouho využívají i pro obnovu dubu, většinou umělou, holoseče (i polaření). Právě i to může být jednou z příčin zhoršujícího se zdravotního stavu některých jeho lokálních populací. Přirozená obnova dubu biologicky odpovídajícím postupem přispívá k zachování jeho přirozené genetické struktury - genetické proměnlivosti se značnou adaptabilitou ke změnám růstového prostředí a tím i k vyšší odolnosti a zdraví. Podmínky pro takový vývoj klimaxové dřeviny nemůže holina vytvořit. Mimoto se na holině prudce narušuje přirozený stav půdy a vzdušného prostředí. Ani to dubu nesvědčí.

Svou toleranci k přiměřenému zastínění prokazuje dub i svou schopností prosadit se i proti měkkým listnáčům na volné ploše, kde dub již byl zmlazen nebo se tam vyskytuje z dodatečného roznosu živočichy. Ačkoliv tam často dochází k silnému konkurenčnímu tlaku pionýrských dřevin, dub tím nijak netrpí. Výzkumem také nebyl zjištěn žádný jejich negativní vliv na tvar kmene a koruny. Proto není nutné měkké listnáče ve prospěch dubu na holinách likvidovat.

Závěr

Dnešní zastoupení dubu 6 % by se mělo zvýšit na 9 %, ačkoliv jeho původní podíl v našich lesích byl cca 17 %. Přitom je zdravotně ohroženým druhem. Tomu by se mělo nadále čelit mj. i jeho pěstováním přírodě blízkým způsobem, přispívajícím k zachování jeho přirozeného genetického potenciálu. K tomu by se měly využívat místně co nejpřirozenější způsoby obnovy. Jedním z nich je i skupinovitě výběrová seč, resp. maloplošná clonná obnova s delší obnovní a zmlazovací dobou. Z praktických i výzkumných poznatků lze konstatovat vcelku dobrou snášenlivost polostínu mladých růstových stadií dubu, a to mnohem větší, než se dosud předpokládá. Holoseč by se měla využívat jen výjimečně.

V databázi nebyl nalezen záznam požadovaných vlastností.

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com