Diskuse o jelení zvěři
(13.3.2004 11.38, Ing. Jaroslav Veškrna)
Rád se přihlašuji k těm "některým jiným lesníkům s podobnými názory" (jako ing. Milan Košulič st.), o nichž se v replice na
Košuličův článek
(viz Svět myslivosti č. 1/2004) zmínil RNDr. Petr Koubek, CSc.
(odkaz na Koubkův článek)
Na úvod musím poznamenat, že kdo zná ing. Košuliče st. a čte jeho články v Lesnické práci nebo na internetu v Přírodě blízkém lesnictví (http://pbl.fri13.net), ten dostatečně poznal jeho zaujetí pro tvorbu zdravého smíšeného lesa, v němž má většina pochodů probíhat přirozeně pod clonou mateřského porostu a na holinách za pomoci přípravných dřevin. Z toho u něho odedávna vyplynula nelítostná kritika všeho, co této představě brání. Také neúnosného počtu zvěře.
Myslím, že se umím vžít do RNDr. Koubka ve chvíli, kdy se rozepsal o socialistickém lesníku. S jeho obžalobou totiž naprosto souhlasím. Jen v zájmu objektivity připomenu, že s odstupem se nám některé věci zdají jednodušší. Všichni jsme v té době žili a víme, co kdo zmohl proti normalizační vrchnosti. Většina nic, ti statečnější málo a vzepřít se dokázala jen hrstka nejstatečnějších. Neomezený vliv měl nade vším známý ústřední výbor. Jeho spolehlivé kádry, v čele s ministry, vládly i nad lesy a lesnictvím. Od Hruzíka po Bočka. Umělou devastaci Jeseníků ještě před exhalacemi začal ten první, soustřeďování velkotěžeb současně s vyhlazováním "nežádoucích dřevin" dováděl k dokonalosti ten poslední. Dobrá trofej na potkání byla na lesnících vynucována. Silácky se snižoval význam přirozených procesů v lese, samoobnovou se pohrdalo. A my, řadoví služebníci, jsme mohli jenom nadávat, sloužit jsme však museli. Až na tajná, kontrolami nenavštěvovaná místa, kde se někteří odvážili pěstovat les podle svého svědomí, jsme v podstatě poslouchali a pasekami podobnými safari "napravovali" tzv. "nepříznivý (čti nedostatečný) vývoj holin" v tzv. "normálním lese". Tak to tehdy bylo a kdo se na to cítí, ať nás odsoudí.
Dopad toho všeho na lesy popsal RNDr. Koubek přesně. Já k tomu jen dodám, že situace zřejmě příliš z míry nevyváděla ty lesníky, kteří byli lesníky až za druhé, ale myslivci především. To však nemůže ospravedlnit myslivce "lidové". Bylo dost těch, kteří měli známosti "nahoře" a uměli toho dokonale využít. I dnes se to mnohým daří. V neprospěch lesa. Právě "tam nahoře" stále sedí myslivci nejvlivnější. A proto také - zatím vítězné - tažení proti zájmu zdravého lesa trvá. A potrvá do doby, než všichni bez výhrad pochopí životně nutnou nadřazenost potřeby stabilního smíšeného lesa nad volnou přítomností býložravých kopytníků v něm. Snad nebude do té doby pozdě na nápravu.
Naše lesy jsou nemocné druhovou chudobou. Nejhůř jsou na tom horské smrčiny. Ty se bez ozdravné injekce nasemenění, výsadby a nerušeného odrůstání melioračních příměsí nevyléčí. Zeptejte se lesníků, proč se to nedaří, je to jejich noční můra. I pravověrní myslivci to vědí, avšak ti pro střet zájmů holou pravdu neřeknou.
Jestli je příčina všeho v nepodařeném totalitním plánování a dlouholetém umlčování opozičních hlasů, je už jedno a nářky nepomohou. Ať tak či tak, radikální řez je nutný. Když se my ještě z něj vykroutíme, nemine již nastupující generaci. Takže sláva, nebude ještě asi tak zle, dožijme si v pohodě. Jenže ono zle je! Kdo s klapkami na očích i na uších opakuje argument, že volně žijící zvěř v jakémkoli množství je nedotknutelné přírodní a národní bohatství a provedení bolestivého řezu odkazuje svým dětem, není zodpovědný hospodář, ale sobec. Přírodním bohatstvím jsou také jiné hodnoty. Les musíme z mnoha známých a dostatečně varovných důvodů převést ve zdravý, smíšený, stabilní. A někdo musí rozhodnout, bez kterého z těch dvou bohatství se nikdy neobejdeme my, ani generace po nás.
Lesníci navrhují lesu škodící býložravce dočasně přemístit do obor a tam je řádně myslivecky chovat, dokud les, jemuž bohužel všechno dlouho trvá, svou ozdravnou injekci nevstřebá a nevyléčí se. Na to reagují myslivci jako děti, kterým berou hračku. Jistě, konce té dočasnosti se žádný ze současníků nedožije, proto se jí brání. A proto je tu také řeč o sobecké nezodpovědnosti. Ta se možná dá i pochopit, tak jako ji chápeme u dětí. Ale jen pochopit, nic víc.
Přišel jsem před krátkým časem z Vysočiny, proto tak podrobně neznám tu část Jeseníků, kde RNDr. Koubek provádí výzkum, jako ji zná on nebo ing. Košulič st. Jednu z těch "gigantických" staveb, o nichž RNDr. Koubek píše, tu pod Medvědím vrchem, však znám dobře.
RNDr. Koubek se ptá na smysl těchto staveb, i když ho Košulič ve svém článku jasně vyložil. Protože ho sám asi v lese nepostřehl a mohlo se stát, že též ostatní čtenáři Košuličovo vysvětlení v článku přehlédli, pokládám za nutné se k věci ještě vrátit.
Tu dvaadvacetihektarovou "exoboru", kterou v r. 1996 postavila Lesní správa Město Albrechtice na kalamitní ploše na severovýchodním svahu Medvědího vrchu v nadmořské výšce asi od 1020 do 1100 m, občas procházím a pokaždé zalituji, proč tak jako v ní nemůžou odrůstat všechny kultury v Jeseníkách. Jestli se chtějí lesníci aspoň na části lesa dopěstovat něčeho víc než čistého smrku, je žádoucí na velkých holinách po kalamitě takové oplocenky stavět. Je pravda, stojí dost peněz, ale to se mají lesníci vzdávat? Ať jim někdo poradí něco levnějšího. Když myslivci nezavírají zvěř do obor, jsou lesníci nuceni do těchto ex-obor zavírat proti zvěři les. Celá horská úbočí ovšem zavřít nemůžou, musí vzít zavděk oplocením ekonomicky únosných rozměrů. To pod Medvědím vrchem je nejen únosné, ale zřetelně výhodné. Délka plotu je 1,9 km, oploceno je 22 ha. Zřízení jednoho kilometru oplocenky tohoto trvalejšího typu stálo 120 000 Kč. Celá oplocenka byla pořízena za 228 000 Kč. Na jeden hektar připadají náklady 10 363 Kč, zatímco při běžném oplocování 0,1 - 0,2 ha, což jsou nejčastější případy, stojí hektar přibližně 80 000 Kč. To je právě náklad na kilometr normálního oplocení. Takže téměř osmkrát levnějším oplocením je ochráněna velká plocha, která už další opatření nevyžaduje. Uvnitř se o všechno stará příroda sama. I když se tam občas podaří potkat osamělý kus jelení nebo srnčí zvěře, přece nedochází k poškozování smrků ani melioračních dřevin. Kultura odrůstá za přirozené sukcese náletových dřevin: jívy, břízy, jeřábu, klenu. Modřín a buk byly podle všeho vysazeny, ale rostou tam také a úspěšně soutěží se smrkem. Nic podobného nenajdeme před plotem. Hranice dvou rozdílných ploch na téže lokalitě a v téže kultuře je zřetelná už z dálky. Nejen podle výskytu, hustoty a výšky dřevin, ale i podle bylinného bohatství. Nápadně ten rozdíl vynikne, když kvete starček.
Takový smysl tedy mají ty gigantické stavby. Jestli je jejich duchovním tvůrcem ing. Košulič st., pak uvedené dílo přičítám k jeho velkým zásluhám. Je to výhra pro Jeseníky. V takové oplocence roste evidentní základ zdravého horského lesa s intenzívní sukcesí všech přístupných dřevin.
Proč se stejně jako v této oplocence nemůže vyvíjet každý les na horách? Proč chybí příměs ve smrkových kulturách? Proč už velmi mladé mlaziny trpí loupáním a ohryzem a jsou předem odsouzeny k zániku, když se podle RNDr. Koubka "ukázalo, že i s 10 - 20 ks jelení zvěře na 1000 ha (což je aktuální stav) lze s úspěchem v lese hospodařit"? Já si myslím, a všechno mě o tom přesvědčuje, že nelze. Škody na lese jsou neúnosné. Únosné jsou podle mě takové, které se snad projeví v detailu, ale v celku les neochudí o přirozené zastoupení žádné z dřevin, která do něj patří, a může tak bezpečně odrůstat stabilní, trvale swiss montblanc replica watches udržitelný les. Takový, jaký lidé od lesníků čím dál důrazněji požadují.
Ing. Jaroslav Veškrna
Zařazeno pouze do internetové diskuse Světa myslivosti - reakce na články "Výsledky chovu jelení zvěře v Jeseníkách", Svět myslivosti č. 11/2003 a "Co dodat?", Svět myslivosti č. 1/2004). Celá adresa diskuse: http://www.silvarium.cz/svetmyslivosti/_diskuse1.html
V databázi nebyl nalezen záznam požadovaných vlastností.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com