Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Co také můžeme učinit pro záchranu jedle v našich lesích?

(21.3.2004 8.20, Jan Metzl)

Jedle byla jednou z významných domácích lesních dřevin. Její současné zastoupení kleslo pod l %. Pokles je dáván mimo jiné do souvislosti se změnou hospodaření v lesích a celý další komplex faktorů a příčin. Na řadě lokalit však dochází k regeneraci, k přirozenému zmlazování a nárůstu umělé obnovy. Toto vzbuzuje určitý optimismus k návratu jedle do našich lesů. Při pěstování jedle bychom měli usilovat o syntézu ekologických a genetických požadavků této dřeviny. Svůj vzor hledejme v přirozených lesích (rezervacích) se zastoupením jedle, které vznikly nebo se obnovily výhradně přírodními procesy a jsou ve svém vývoji ovlivněny lidskými zásahy jen zcela nepatrně. Obdobné vzory můžeme hledat v lesích, které jsou dlouhodobě obhospodařovány výběrně, "toulavým způsobem" v tzv. selských lesích a ve zbytcích člověkem minimálně ovlivněných společenstev na hlavních souborech lesních typů. Své poznání můžeme hledat i v některých monografiích o pralesích a v pojednáních o obhospodařování jedlových porostů a porostů s příměsí jedle ve středoevropských podmínkách od našich, ale i zahraničních lesníků. První zmínky o problémech a způsobech obhospodařování jedle pochází z počátku 19. století a v různě dlouhých časových periodách se s nimi seznamujeme do dnešních dnů. Naskýtá se tedy otázka, zda jsme si z těchto pozorování, výzkumů, vlastních chyb i úspěchů a v neposlední řadě i hypotéz vzali poučení pro dnešní obhospodařování jedle. Je s podivem, že tuto vzácnou, lesnicky užitečnou, estetickou a něžnou dřevinu se nedaří ve zdravém stavu navrátit v minimálně požadovaném množství do našich lesů.

Za důležité pro obhospodařování jedle považuji:

1. seznámit se s dosud známými,publikovanými a odpozorovanými bioekologickými a genetickými vlastnostmi této dřeviny
2. seznámit se s neúspěšnými způsoby obnovy a výchovy jedlových porostů
3. seznámit se s úspěšnými způsoby obnovy a výchovy jedlových porostů
4. na základě těchto poznatků a vlastního pozorování navrhnout způsoby restaurace jedle v našich lesích rámcovými doporučeními pro lesníky, kterým není osud jedle lhostejný a mají zájem o její navrácení ve zdravém stavu v současných lesnických hospodářsko-úpravnických metodách.

Poznatky z literatury

Z dostupné literatury o jedli vyjímám, dle mého názoru, toto důležité:

• z porovnání průběhu vývojové přímky zdravých a nemocných kmenů můžeme soudit, že vývoj všech zdravých stromů probíhal v mládí pomaleji než u stromů s deformovanou korunou a nemocných (MAYER, BACKMAN-WECK)
• neiloidní koruna smrku brání paraboloidní koruně jedle k vytvoření hluboko nasazené koruny, ta má být alespoň 1/2 délky kmene
• zmlazení nebo výsadba jedle pod porost vlivem dlouhotrvajícího tlumeného světla shora nerovnoměrně odrůstá a utváří tolik blahodárný vertikální zápoj
• přirozené rozšíření jedle je soustředěno zejména na střídavě vlhké a podmáčené půdy, kde vzrůstal podíl jedle až nad 50 %
• růstové optimum jedle je mírně posunuto do vyšších poloh na rozhraní 4. a 5. lvs s průměrnou roční teplotou 6,0 - 6,5°C a roční srážkový úhrn alespoň 800 mm; přirozeně se v ČR vyskytuje v nadmořských výškách 300 - 1 000 m n. m.
• v přirozených podmínkách lze jedli označit za dřevinu "dvougenerační", proto staré jedlové "podkápky" jsou mimořádně cennou složkou porostu
• přizpůsobivost kořenového systému na změny půdního prostředí jsou jedny z nejméně citlivých, v bioskupinách jedlí dochází ke srůstání kořenů
• ve světelných nárocích jedle využívá ze slunečního spektra modrou a fialovou na rozdíl od buku; jedle je označována jako "dřevina rozptýleného světla"
• v nejútlejším mládí je stromem vysloveného klidu v ovzduší přízemní vrstvy a vyžaduje vysoký obsah oxidu uhličitého, asimiluje intenzivněji v polostinné až stinné části koruny
• v převážné části svého areálu se vyskytuje v přirozených společenstvech s bukem a její pěstování bez účasti buku zapříčiňuje její ústup; kde vymizí buk, je nevyhnutelný úbytek i jedle; DRESCHER označil buk za "matku jedle" a MINUTIILO jedli přisoudil roli "otce lesa"

Neúspěšné způsoby obnovy a výchovy

• znatelný ústup a nemoci jedle se projevují až v období vědecky zdůvodněného holosečného hospodářství zvláště v oblastech, kde byl tento způsob uplatněn do krajní dokonalosti se zařízením podle šablony staťových soustav, začala se používat krátká obnovní doba, příliš rychlé osamostatňování nárostů a mlazin; hospodářství holosečné jedle nesnese
• rozsáhlé odvodňování vodou ovlivněných lesních půd
• Různé obnovní způsoby sice umožnily zmlazení jedle, ale její udržení bylo problém, a to i při takových postupech na první pohled vyhovujících jedli, jako např. Při velkoplošné clonné seči, tmavé seči a nakonec i Wagnerově seči. Ve Wagnerových porostech v jedlobučinách, které sám obhospodařoval, byly po 50 létech na těchto pokusných plochách nalezeny jen smrkové nastávající kmenoviny s podúrovňovým bukem, po jedli ani stopy. DANNECKER píše: "Jedliny jsou velmi málo vhodným cvičištěm pro různé obnovní způsoby."
• Hospodářskými zásahy jsme přinutili jedli k rychlejšímu růstu již v prvních stádiích vývoje. Ve školkách dokonce vybíráme jako lepší ty jedince, kteří vykazují rychlejší růst a větší tvorbu organické hmoty na počátku vývoje.
• rychlé tempo kalamitních těžeb, které skoro s pravidelností přichází po "rozpracování porostů k obnově", způsobuje změnu porostního prostředí, které jedli nevyhovuje, za zcela nevhodné lze označit ponechávání jedle jako "výstavek"
• Nepříznivý horizontální zápoj při výsadbách na holiny i do větších holosečných kotlíků s podúrovňovou výchovou a ponechávání jedle v těsném semknutí v porostu. To vše urychluje porostní krizi.
• různověkost nevytváří předpoklad ke zdravému vývoji při nedostatečné výchově neb dochází k rychlé výškové nivelizaci do tzv. "halového porostu"
• nelze doporučit jednotlivou výsadbu jedliček v řídkém sponu (méně jak 3 m) a v malém množství jako např. 50 - 100 ks/ha.

Úspěšné způsoby obnovy a výchovy:

• ještě ve středověku, v době primitivní toulavé těžby se jedle v lesích udržela ve svém původním rozšíření a zastoupení
• minimální výměra porostu, v kterém bude restaurována jedle, doporučuji okolo 20 ha
• pro budoucí podsadby buku a jedle v obnovovaných porostech je vhodné zakládat semeniště (sazeniště) těchto dřevin pro pěstování vlastního sadebního materiálu v polostínu u každého většího obnovovaného porostu nebo sadební materiál pěstovat jen v podokapových školkách nebo ve školkách s intenzivním stíněním
• obnovu jedle je třeba uskutečňovat zásadně postupným, pomalým, nepravidelným hloučkovitým rozpojováním porostu, při kterém vzniklé nárosty využívají neustálou dlouhodobou všestrannou ochranu porostu se zakmeněním v první fázi obnovy ne menším jak 0,85
• pořadí umělého i přirozeného vnosu jedle se může lišit buď předsadbou nebo dosadbou se zahájením nebo ukončením obnovy porostu
• "Zakládejte a vychovávejte les pokud možno v zástinu a chraňte ho před jakoukoliv jednotvárností" (GAYER)
• ELSTER v r. 1810 píše: " Les jedlový má vlastnost, že se od semene ve volném prostranství pěstovati nedá, zato ale v řídkých dubinách, bučinách, borovinách nebo březinách se daří jedlovému semenu velmi dobře." Jedle se pro zalesňování holin bez ochrany přípravného porostu nehodí.
• Asi na jedné polovině porostní půdy je navrhována jako nejvhodnější skladba dřevin smrku, jedle a buku, nejčastěji v zastoupení 6, 2, 2. PRUDIČ odvodil pro největší část jedlobučin s ohledem na pěstování a ochranu lesa výhledový cíl jd3, sm4, bk3.
• Výškové členění je nutným předpokladem pro udržení dostatečně dlouhých jedlových korun hned od počátku jejího pěstování. Za dostatečný rozestup cílových stromů a čekatelů se považuje 5-6 m, nejméně však 4 m. Nárok na růstový prostor je 30 m², poloměr 3,1 m.
• Výchovné zásahy by měly mít charakter mírného pozitivního výběru. Týká se to jedliček rostoucích ve středu skupin a ostrůvků, které poslouží k rozrůznění výšky a udržení kuželové struktury porostu. Udržení rozrůzněné struktury výšky stromů je hlavním úkolem probírky. Délka korun cílových stromů musí tvořit nejméně 45 % výšky kmene. Jedle je nejcitlivější a nejkomplikovanější fyziologický druh. Jí se musí podřídit veškeré výchovné zásahy.
• Vyvětvování je investicí pro budoucnost. Vybírá se okolo 300 cílových stromů a při dosažení výčetní tloušťky max. 15 cm se provede vyvětvení do výše 8-10 m. Možno použít i zelené vyvětvování s ponecháním minimálně pěti nejvyšších přeslenů.

Doporučení

Jistě by bylo příjemné, docílit v našich lesích zastoupení jedle tak, jak je uváděno její zastoupení v tzv. přirozené druhové skladbě podle jednotlivých lesních typů. V to samozřejmě nemůže doufat ani ten největší lesnický snílek. Se stupněm poznání a zvláště ponaučení z vlastních chyb, kterých jsem se dopouštěl při vnosu jedle do mnou spravovaných porostů, předkládám doporučení k obhospodařování jedle. Úspěchem v nejbližší budoucnosti, při značném úsilí, bude dosažení zastoupení jedle alespoň tak, jak je uvedeno v koncepci úprav druhové skladby (VOKOUN). 16 % zastoupení na stanovištích oglejené a podmáčené řady v HS 57 a 59, 9 % v HS 47 a 6 % ve vyšších polohách v HS 51, 53, 55, 75 a 77. Na tato stanoviště bychom se měli soustředit. V první etapě bychom měli vybrat v těchto HS optimální porosty pro uskutečnění druhové přeměny v takovém rozsahu, který budeme schopni realizovat formou přirozené obnovy a nebo umělým vnosem jedle. Jaké porosty by to měly být? V prvé řadě takové, které budeme moci přeměňovat na porosty jednotlivě nebo skupinovitě výběrné a porosty podrostně obnovované, nacházející se ve IV. a V. věkové třídě, s dlouhou, min. 40letou zmlazovací dobou pro jedli a další 20letou dobou pro obnovu buku a smrku s výhledem, že v dalším obmýtí ve vhodných růstových podmínkách by mohly tyto porosty dále pokračovat až k dosažení výběrné struktury lesa skupinovitým uspořádáním různě vysokých a různě tlustých stromů. Poněvadž se částečně nebude jednat o "obnovní těžbu" v duchu zákona, ale o promyšlenou přípravu porostu k udržení jedlového nárostu či výsadby na poměrně malých plochách vhodně rozptýlených po ploše porostu, vybraných buď přírodou - vývraty, kůrovcové, soušové proředění nebo vyhledávaných, pro jedli optimálních stanovišť, s úmyslným snížením zakmeněním asi na 0,85, nic tomuto vnosu jedle nebrání. A dále porosty světlomilných dřevin (bor, md, db), které budeme obhospodařovat formou dvouetážových porostů se zahájením podsadby již ve II. a III. věkové třídě, přirozeně proředěných, se zakmeněním 0,9 s výskytem řídkých porostů trav. Na ostatních lokalitách tam, kde budeme moci použít přípravný les se zahájením podsadby v I. věkové třídě. Jako anomálii přirozeného zmlazení jedle můžeme považovat její výskyt na holinách, jako individuální součást genového pokladu druhu s náhodnou adaptací v evoluční variantě, s jedinci pionýrské povahy. Nelze však doporučit úmyslnou výsadbu jedle na holiny.

Především se bude jednat o genové základny s příměsí jedle, o porosty smíšené s jedlí a bukem, dubem. A dále přeměňované smrkové a borové monokultury na těchto stanovištích, vnitřně zpevněné, úrovňově, strukturně a skupinovitě vychovávané. Samozřejmě budou v našem zájmu i stanoviště exponované řady, které často vykazují výběrnou strukturu a všechny ostatní porosty, ve kterých je zastoupena jedle a přirozeně se tam obnovuje. Za nanejvýš naléhavé považuji uvědomění si, že prognózy spojené s globálním oteplováním nebo i ochlazováním přinesou s sebou do přírodních podmínek střední Evropy vláhový deficit v následujících 100 létech o několik desítek procent, pravděpodobně i teplotní rozptyl od letních veder po extrémní mrazy, což ve svém důsledku bude znamenat zhoršení růstových podmínek pro život klimaxové jedle. Proto doporučuji k umělé obnově jedle upřednostnit porosty na HS 47, 57 a 59 a zvážit na těchto lokalitách obnovu odvodňovacích sítí. V HS 51, 53, 55, 77 a 79 tam, kde budou porosty s vhodnými mikrostanovišti pro jedli (okolo pramenišť, v úžlabinách a na bázích svahů, s pionýrskými dřevinami, ostružiníkem apod.) a při dostatku jedlových sazenic vypěstovaných v podokapových školkách nebo uměle cloněných ve školkách, zahájit umělou obnovu jedle. V ostatních porostech usilovat o zachování jedle jen tam, kde se jedle přirozeně obnovuje. Umělý vnos jedle na ostatní stanoviště považuji za příliš riskantní, neefektivní, pracné a náročné na čas lesníka. S ohledem na ekologické nároky jedle nelze ustoupit od požadavku přeměny stejnověkých porostů alespoň na skupinovitě výběrný les nebo les dvouetážový. Částečná nestejnověkost a skupinovité uspořádání porostů přispívá ke zvýšení ekologické stability a biodiverzity lesních porostů a je neodmyslitelná při úsilí o restauraci obhospodařování jedle. Jde tedy o vytvoření vertikálního zápoje korun a odpovídající rozrůznění kořenového systému, jako důsledek druhové a věkové struktury.

Ke zhoršení zdravotního stavu a snížení biodiverzity našich lesů v neposlední řadě přispělo nepřiměřené myslivecké obhospodařování spárkaté zvěře po 2. světové válce nejenom u nás, ale v celé střední Evropě. Vysoké stavy zvěře ztěžují přirozenou obnovu všech dřevin a prakticky znemožňují druhovou přeměnu smrkových a borových monokultur na převážné části našich lesů. Tam, kde se to daří, tak jenom se značným úsilím lesníka a s nemalými finančními vklady. Statistické údaje (se známou chybou statistiky) o odstřelu spárkaté zvěře v ČR nás opravňují ke konstatování, že stavy jelení, srnčí, daňčí, mufloní zvěře a siky dnes několikanásobně překračují stavy před 50-60 léty. U jelení zvěře 7×, u srnčí 3×, u daňčí 15×, u mufloní 40×! Představa, že stavy zvěře se v dohledné době sníží na takovou úroveň, že umožní odrůstání jedlové sadby bez ochrany, je nereálná a jejím uplatňováním by vzniklo více škody než užitku. Opodstatněná může být pouze v oblastech (např. Beskydy), kde je jedle v optimu a spontánně se zmlazuje. O navrácení predátorů (vlk, kde je vysoká zvěř, a orla a rysa mj.) do naší přírody si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Proto tam, kde jedli pracně umělou obnovou v relativně minimálních množstvích teprve do porostů zavádíme, musíme používat celoplošné trvalé oplocení obnovních ploch o velikosti i 20 ha, ba i větších. Již J. Wachtel při uskutečňování své ukázkové tmavé seče v r. 1870 ji oplotil, dokonce s kamennými sloupky, které tam vydržely přes 100 let!

Závěr

Pokusil jsem se na základě publikovaných, ale i odpozorovaných dat předložit rámcové doporučení pro obhospodařování jedle. Aplikace pěstebních a těžebních postupů a probírkových metod známých ze zařizovatelské praxe nebudou pro jedli tím "pravým ořechovým". Když ne všeobecně pro všechny dřeviny, tak jistěže pro restauraci jedle a jedlových porostů budeme muset opustit koncepci lesa věkových tříd a interpretaci, že trvalost lesa je trvalost produkce dřevní hmoty. Ministerstvo zemědělství požaduje od LČR (2004) uplatňování přírodě blízkých způsobů obhospodařování lesů. Kde jinde bychom měli začít, než v porostech, v kterých usilujeme o navrácení jedle? Bude nutno v modelu funkčně integrovaného hospodaření s jedlí hledat způsob rehabilitačního hospodaření s využíváním přírodních procesů, uplatňování ekosystémových hledisek, bioekologických a genetických nároků jedle. Jedli musíme zachránit, abychom zachránili přirozený obraz středoevropských lesů!

Lesnický konservatismus, jako jeho nepoučitelnost z chyb našich předchůdců, je známý. Z historie jsou známy návrhy, aby se vedla grafická, numerická a textová hospodářská evidence - jakási "kronika" obhospodařovaných porostů. Nebyly vyslyšeny. V diskusi o obhospodařování jedle se často zdůrazňují specifické přírodní podmínky. A právě takovéto "curriculum vitae" o jedli by v budoucnu mohly být pomocnou rukou lesníkům, jak postupovat v konkrétních podmínkách. Chce to jen zanícené "fandovství" k té "lesní panně, jemného replica patek philippe uk vzezření, s pěkným účesem na dvě strany stojícího jehličí" - k jedli, jak o ní píše Háj v r. 1921. Některé údaje z Blossoming Flowers and Gifts Voucher Codes

Jan Metzl, Chlum u Třeboně

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com