Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

O smrku s břízou

(21.3.2004 8.23, Milan Košulič st.)

Směs smrku s břízou je spojení dvou dřevin zcela odlišné povahy. Ještě donedávna (ba mnohde i dnes) vzbuzovalo u mnoha lesníků nesouhlas až odpor. Sám si pamatuji doby, kdy jediná bříza ve smrčině, lhostejno jakého věku, podněcovala u prověrkové komise při vnějších a podobných kontrolách většinou velmi zlý pohled, o celkově špatném dopadu na výsledek nemluvě.

Pokouším se v tomto článku malou úvahou o rehabilitaci břízy ve smrku (a borovici).

Nemám v úmyslu připomínat snad každému známé vlastnosti břízy jako pionýrské dřeviny. Ale třem se v souvislosti s tématem nemohu vyhnout: dvěma dobrým - meliorační a hydrologické funkci, jedné špatné - ošlehávání výhonů smrku.

Meliorační funkce břízy ve smrčinách

Je dvojí:

• Omezuje proces tvorby surového humusu a zlepšuje ho; v humusových vrstvách je obsah dusíku 2-4× vyšší než na holině a v minerální půdě asi o polovinu vyšší; v podobném poměru je vyšší i obsah dusíku v humusu v březině než na holině (JIRGLE, 1980).
• Prokořeněním půdy dokáže velmi dobře obnovit příznivé fyzikální vlastnosti půdy zvýšením její pórovitosti (až o 20 % do hloubky 50-60 cm se zvýšením vzdušnosti o 5-10 %). Podle ZAKOPALA (1958) dokáže bříza prokořenit a provzdušnit slehlé a zhutnělé půdy a tím zvětšit její fyziologickou hloubku jako málokterá jiná dřevina. Sám jsem viděl v jedné opavské pískovně na okraji obnažené těžební stěny cca 15 m vysokou břízu prorůstat hustou spletí kořenů přes 2 m mocnou vrstvu sprašového nadloží až k ostře ohraničené vrstvě souvislého písku a dále několik dm do ní. Schopnost břízy zlepšovat půdu je dále zesílena tím, že korková vrstva na jejích kořenech dlouho odolává v zemi rozkladu. Po odumření kořenů a zahnití jejich jádra zůstává ještě dlouho v půdě v podobě jakési trubičky působící jako drenáž.

Podle autora výzkumu (ZAKOPAL, 1958) není však tato průraznost břízy vždy plně vyvinuta. Zřejmě je vyvolána stoupajícím obsahem živin do hloubky na půdách s obohaceným B-horizontem. Na půdách v dolních vrstvách na živiny chudých (na slepenci, na křemitých píscích apod.) tuto vlastnost postrádá. Tam vytváří vesměs povrchové kořeny.

Hydrologická funkce břízy ve smrčině

V porovnání s bezlesím je v březině intercepce 10-23 % srážek, ve smrčině 18-50 %. Ještě větší jsou rozdíly v intercepci sněhu. V březině cca 15 %, ve smrčině více než 30 % proti volné ploše, takže zastoupení břízy ve smrčině do 20 % není hydrologicky zanedbatelné (GUBKA, 1995).

Ošlehávání smrku břízou

Zpočátku bříza smrk obvykle předrůstá, mají-li přibližně stejný věk. Výškový růst obou dřevin se vyrovnává zpravidla ve věku 35-50 let. Od té doby pak bříza smrku vyšlehává terminální i boční pupeny, tzn., že smrku "škodí" v podstatě deformacemi korun (jednostranností). Tato okolnost je zvláště škodlivá ve smrčinách v polohách ohrožených spadem vlhkého až mokrého sněhu. Vtroušené měkké listnáče a bříza sice nejsou tímto sněhem demolovány, ale v jejich okolí dochází k hromadnému lámání právě deformovaných korun, zejména ošleháváním břízou (VICENA-PAŘEZ-KONOPKA, 1975). (Důsledek toho lze ve smrčinách mírnit tím, že se břízy neponechávají kolem cílových stromů, ale mezi nimi.) V oblastech s výjimečným výskytem škodlivého mokrého sněhu ke zmíněnému vlivu břízy na smrk prakticky nedochází. Aspoň si nevzpomínám, že bych jej kdy v Jeseníkách, kde jsem si dlouhodobě chování břízy ve smrkových porostech všímal, pozoroval.

K výskytu břízy ve smrčinách

Z dosavadního výzkumu smrko-březových porostů na Slovensku (15-20 letých) vyplývá toto (GUBKA, 1995): na jednotlivých zkusných plochách se zjistilo 7500 - 14300 smrků a 1000 - 1500 bříz na 1 ha. Vývoj znaků smrků, tj. výšky, tloušťky, kruhové základny, zásoby a jakosti, je plně srovnatelný s nesmíšenými smrčinami na podobných stanovištích. Z toho vyplývá, že 10-30 % zastoupení břízy nemá zásadně negativní vliv na ostatní porost, ale jen na některé jedince v bezprostřední blízkosti břízy.

Skoro všude (zejména od středních poloh po hory) je bříza většinou hlavní dřevinou sukcese na holinách. Zmlazuje se tam v zásadě ve dvou termínech: poprvé při vzniku holiny, dokud je půda většinou prosta přízemní vegetace, hlavně vysokých třtin; poté v době jejich ústupu a záměny nízkými travinami. Když se zmlazuje současně s kultivací smrku, či brzy poté, rychle jej předrůstá. Vzniká dvouetážový porost. V té době se zpočátku příznivý vliv břízy víceméně mění. Podle některých autorů začíná bříza většině ostatních dřevin škodit: přílišným zástinem a kořenovou konkurencí, je-li nad nimi její korunová klenba příliš hustá (LOKVENC, 1985).

Zpočátku rychlý růst břízy (do 10-15 let na horších, do 20-25 let na lepších stanovištích) se zpomaluje a smrk břízu dorůstá. Proniká do její vrstvy mezi 30-50 roky. V té době bříza smrkové koruny skutečně ošlehává a tím více či méně poškozuje. Nakonec smrk břízu předrůstá. Přechodná jednovrstevnatost opět přechází ve douvrtevnatost, ale nyní se smrkem v horní vrstvě. Začíná se uplatňovat negativní vliv smrku na břízu. Vysoce slunné bříze přestává vyhovovat nové prostředí - chladná a tmavá smrčina. To bříze většinou neumožňuje dožít se vyššího věku. Takový je většinou osud jednotlivě přimíšené břízy ve smrčině. Avšak bříza přimíšená ve skupině tam má podstatně větší naději dožít se vyššího věku i dimenze.

Značné výtky se dostává březové etáži nad smrkem pro její stínivost. Pod plně zapojenou etáží břízy se světelnost snižuje na 30-37 % plné světelnosti (GUBKA, 1995). To pochopitelně snižuje přírůst podrostu ostatních dřevin, smrk nevyjímaje, ale ještě umožňuje jejich fotosyntézu a tedy i růst. Neboť: modřínový nálet potřebuje pro zajištění existence 10-14 % plného osvětlení, borový asi 4-10 %, dubový 2,2 %, jedlový 1,7-2,3 % smrkový 2,2-2,6 % (GUBKA, 1995).

Již mírným přoředěním korunového zápoje břízy však vzrostla světelnost v přízemní vrstvě ze 44 % na 71 %. Smrkový nárost začíná být víceméně ohrožen při poklesu světelnosti pod 30 % (MRÁČEK, 1984). Podle ROUSELA (1948, in MRÁČEK, PAŘEZ, 1986) přirůstají do výšky i tloušťky smrky staré 1-5 roků ještě při relativním osvětlení 5-15 %, zatímco smrky 10-15leté při tomto osvětlení chřadnou. Přitom záleží na genetické struktuře populace. Při větším zastoupení jedinců klimaxové orientace (stinnější) je populace takto ohrožena méně a naopak. Snížená světelnost ve smrkové vrstvě březovou clonou, ačkoliv snižuje její přírůst, však tím smrku škodí spíše jen v duchu holosečného hospodářství zvyklého na rychlý růst plně osluněných kultur na holinách a vznik horizontálního zápoje.

V ekologickém pojetí se má naopak za to, že přiměřená březová clona stejnověké smrčině prospívá. Různě ke stínu adaptovaní jedinci zpomalují svůj růst proměnlivě. To vede k tloušťkové a výškové diferenciaci. To jsem zřetelně pozoroval sledováním mnoha smíšených mlazin smrku s břízou, s různou hustotou obou etáží, na mnoha smrkem zalesněných pasekách po řadu let na bývalém LZ Město Albrechtice, polesí Jindřichov, Janov aj. Přitom se ve zvýšené míře uplatňuje přírodní výběr: omezování růstu až zánik i části smrku s větším pionýrským zaměřením a se sníženou adaptabilitou k zastínění; naopak dochází k podpoře jedinců klimaxového typu. V důsledku toho stoupá jejich zastoupení v populaci. To přispívá mj. k větší budoucí stabilitě dozrávající smrčiny. V této fázi vývoje má větší cenu to, co přežívá, než to, co odumírá (K. KAŇÁK, osobní korespondence 1999). Proto není třeba hodnotit ztráty smrku pod břízou tak vysloveně záporně, jak se většinou děje. Clonění smrku břízou přispívá tedy nejen k jeho genetické repatriaci (návratu k převládající klimaxové povaze populace), ale i k větší morfologické jakosti (slabší větve), ke vzniku hustšího dřeva a nakonec i k větší prostorové členitosti porostu.

Při velmi těsném růstu smrku s břízou působí bříza na smrk alelopaticky, tzn. že brzdí jeho přírůst a jakostní utváření koruny. Na smrky vzdálené přibližně do 10 m však působí bříza alelopaticky příznivě.

O výnosových možnostech břízy ve smrčině

Technické vlastnosti březového dřeva jsou hodnotné (objemová váha, pevnost v tlaku a ohybu aj.). Po těžbě specifickým způsobem neošetřené dřevo břízy však brzy podléhá zkáze. Starší stromy trpí hnilobou. Nicméně využití březového dřeva je perspektivní. Zvláště ceněno je dřevo břízy svalcovité.

Produkce březového dřeva není zanedbatelná. Schwappachovy výnosové tabulky udávají hmotu hlavního porostu březiny 268 m³/ha u 60letého porostu 1. bonitního stupně. SVOBODA (1957) se zmiňuje o 311 m³/ha při témž věku a bonitě ve středním Rusku. "To ovšem není horní mez březiny. Místy dosahuje již ve 20 letech výšky skoro 20 m při průměru 16 cm a hmotě 200 m³/ha", čteme dále u SVOBODY. V oblasti bývalého LZ Litovel jsem znal jednu převážně čistou březinu středního věku s jedinečně nádhernými kmeny, rovnými a hladkými jako svíce, jejíž zásoba za zásobou čisté smrčiny sotva mohla zaostávat.

Z tharandského lesa (bývalá NDR) pochází informace, že porosty s 80 % zastoupením smrku a 20 % břízy produkují kvalitnější sortimenty než čisté smrčiny. K podobným poznatkům se dospělo ve Švédsku v porostech borovo-březových, v nichž bříza je zastoupena do věku 30-40 roků 20-40 % porostní zásoby, výchovou se postupně zcela odstraňuje a poté se v podstatě stejnorodý borový porost dotěží ve věku 60-80 let (GUBKA, 1995).

Ze severnějších oblastí Ruska a Běloruska je známý rozsáhlý výskyt smrko-osikových (březových) porostů v široké škále smíšení. KORPEĄ-SANIGA (1995) zvláště poukazují na ty, které vytvářejí dvouvrstevnou výstavbu, tj. dvojsečný typ porostů, a to s osikou, břízou v horní vrstvě, se smrkem v podrostu. O takových porostech uvádějí autoři toto: osika (bříza) při mýtním věku 70-90 let dosahuje tloušťku 46-48 cm,(bříza asi o něco méně - moje poznámka) (24-34 cm střední tloušťku v horní vrstvě). Při zakmenění horní vrstvy 0,8 -1,0 je počet stromů 350-600 ks/ha a zásoba 330-420 m³/ha. Dolní vrstva smrku, vznikající náletem, bývá mladší o 30-40 roků. Při věkovém rozdílu obou vrstev 20-30 roků je četnost smrkové vrstvy 7-21 tis. ks/ha. Mýtní věk smrku, který se dostává do postavení v horní vrstvě za 40-50 let růstu v dolní vrstvě, je 120-130 roků při průměrné tloušťce na II. bonitě 30-36 cm a výšce 25-28 m. Autoři předpokládají, že v domácích poměrech by bylo možné snížit obmýtí smrku i osiky (břízy) o 20-30 let a dosáhnout vyšší objemovou produkci o 20-25 %.

Bříza se dožívá 100-150 let, ale s kmeny obvykle již napadenými hnilobou. V dostatečně hustém sponu vytváří pěkné rovné kmeny. V řídkých porostech a na chudých půdách však roste většinou křivě a zůstává hluboce zavětvena. Pak produkuje sukaté kmeny.

Výmladnost břízy je v raném věku velmi intenzivní (asi do 10 let). To komplikuje v tomto věku její likvidaci okamžitým vznikem trsů nových, ještě rychleji a hustěji rostoucích výmladků. S přibývajícím věkem však výmladnost slábne až mizí.

Kategorizace smrko-březových porostů

Hustotu březové etáže lze považovat za rozhodující ukazatel jejího využití v celkové výstavbě porostu, trvalosti směsi se smrkem a zejména dalšího využití břízy ve smrčině. Pro účely pěstebního zaměření tohoto smíšení je proto vhodné rozlišit aspoň dvě kategorie těchto porostů (skupiny) podle hustoty březové etáže.

Do první kategorie lze zařadit porosty s řídkou etáží břízy s rozestupy stromů 3 - 4 m a více, tj. s 1000 - 600 ks/ha, příp. s více stromy, ale převážně nekvalitními, křivými, silně zavětvenými, poškozenými sněhem ap., převážně na méně úrodných stanovištích. Řídký zápoj, příp. kvalita stromů březové etáže nevyhovuje kvalitní doplňkové objemové a hodnotové produkci. Jde o porosty spíše s nevýnosovým, jen ekologickým, příp. i výchovným využitím břízy ve směsi.

Druhou kategorii tvoří porosty s hustší (hustou) etáží břízy s rozestupy stromů 2-3 m a méně, tj. s 2500 - 1000 ks/ha (a více), spíše na úrodnějších stanovištích. Hustší zápoj břízy je základním předpokladem produkce jakostních kmenů. Proto lze v těchto porostech předpokládat větší výnosové využití břízy k doplňkové produkci, kromě ostatních funkcí.

O výchově smrko-březových porostů

Je podřízena základnímu pěstebnímu záměru (cíli). Ten volíme podle zařazení mladého porostu do jedné ze dvou uvedených kategorií podle hustoty březové etáže.

V porostech první kategorie (řidších) předpokládáme převážně jen ekologické, omezeně i výchovné a velmi omezeně i výnosové využití břízy (spíše na palivo). A to s jejím celoplošným výskytem do doby srůstu etáží obou dřevin v jednu vrstvu ve věku asi 30-50 let. Tj. v době, kdy bříza začíná smrku výrazněji škodit ošleháváním jeho korun. To dále znamená omezené využívání potenciálního fyzického věku břízy.

Druhá kategorie porostu (s hustou etáží břízy) je určena k dopěstování břízy do věku blízkého fyzickému dožití s co nejvyšším využitím produkčních možností v technicky použitelném, tlustém kmenovým dříví, a to s omezeným škodlivým účinkem břízy na smrk jeho ošleháváním. To vyžaduje koncentrované situování břízy výchovou do skupin (okolo 5 arů). Přitom se bříza také nejlépe uplatní i strukturujícím účinkem při porostní výstavbě a jako genekologicky funkční clona melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) nalétávajících do březových skupin nebo tam podsazovaných. Březové skupiny budou maloplošnými přirozenými přípravnými "malými porosty" pro MZD.

Výchova smrko-březových porostů první kategorie (s řídkou etáží břízy)

K prvnímu výchovnému vstupu do smrko-březového porostu by mělo dojít v době vrůstání břízy do úrovně se smrkem, při výšce odrůstající kultury až mlaziny 2-3 m.

Prvním opatřením je rozčlenění porostu linkami širokými cca 2 m s rozestupy okolo 20 m. V této fázi vývoje může být smrčina již obohacena značnou příměsí i cílových dřevin z náletu mimo břízu, jeřáb a ost.atní. pionýry. Pokud se na ploše vyskytuje aspoň 1000 ks/ha MZD z náletu o výšce okolo 1 m v době zajištěné kultury, smrkovou kulturu není nutné těmito dřevinami doplňovat. Jejich trvalou účast v porostu, přibližně v požadovaném zastoupení, lze výchovou v podstatě zajistit.

Menší počet holých mezer (do 1 aru, celkem do cca 5-10 arů/ha) není třeba dolesňovat. Větší mezery je však třeba doplnit (např. DG, JDO, hustší sadbou borovice, lípou, javorem, příp. i modřínem). A samozřejmě v každé takové mezeře ponechat i jednotlivou náletovou, třeba méně jakostní břízu či ostatní pionýry. Pomístně jsou tyto kultury (mlaziny) prostoupeny i skupinami ostružiníku. Jeho malé skupinky (hloučky) není nutné likvidovat; u větších skupin to naopak většinou nutné je (nejlépe vhodným herbicidem) a pak je doplnit některou ze shora uvedených dřevin.

Druhým krokem (za 2-3 roky) se dále upravuje (podporuje) druhová skladba mlaziny. Kontroluje se postavení přimíšených dřevin z náletu a sadby, zda nejsou příliš tísněny smrkem či některou pionýrskou dřevinou. Pokud ano, uvolní se. Většinou zatím stačí "polozásah" - odříznutí (zalomení) nejvíce dotírající větve nebo seříznutí škodícího jedince na vysoký pahýl nebo jen umrtvení rozpínavého jedince "kroužkováním". Zásahem se pomáhá všem vtroušeným cílovým, jakostně nadějným dřevinám. Zmíněné se většinou provádí snižováním účasti břízy, jívy, bezu a j. úporných keřů, když zřetelně omezují cílového souseda; ten většinou ještě bývá slabý, vychyluje se z přímého růstu ap. Stačí slabší škodící jedince jen zalámat v potřebné výšce nad zemí a vzhledem k podporovanému stromku. Tlustší se odřezají (odstřihnou silnými nůžkami) na podobně vysoký pahýl. Příměs jeřábu se všeobecně šetří. Jen přehoustlé hloučky se mírně dle potřeby proředí. Dojem houštiny (hustoty) v mladém smíšeném porostu musí setrvat i po zásahu. V podstatě jde zatím většinou jen o částečné (dočasné) uvolnění přimíšených dřevin. To se týká zejména borovice a dubu. Jen modřín se uvolňuje zcela.

Podobně se postupuje ještě za (2) 3-4 roky. Přimíšeným cílovým listnáčům, borovici a jedli je však nutné stále ještě ponechávat mírně tísnící sousedy z podružných dřevin, smrku, příp. i z "nadbytečného" modřínu (je-li ho z náletu mnoho). Pomáhají hlavní dřeviny tvarovat a zastíráním chránit aspoň částečně před okusem zvěří. Nekvalitní předrosty se odstraňují, když zřetelně škodí nadějnějším těsným sousedům. Zcela se odstraňují řezem jen když po nich nevznikne větší mezera. Ta bývá zárodkem vzniku nových předrostů po jejich obvodu; ale i škod sněhem na okolních stromech. Při takovém event. ohrožení je lépe provést již zmíněný polozásah (sám jsem mnohokráte prováděl a spolehlivě jsem odpozoroval). Hustší řady smrku se prořeďují na volnější až volné rozestupy. Silně rozrostlé břízy ve smrkových řadách se odstraňují. V meziřadách se to provádí opatrně a s citem pro pokračující zachování její mírné clony, jak předrůstá do horní vrstvy. Jsme-li v zásahu na pochybách, odložíme jej na příště. Jinak řídkou předrůstající etáž břízy několik dalších let radikálně neprořeďujeme. Udržujeme ji s rozestupy 5-6 m , tj. 400-300 ks/ha.

V některých částech pracovních polí může být větší výskyt jedné cílové dřeviny (dubu, klenu, jasanu, modřínu aj.). Pak je vhodné v tomto a dalších zásazích takovou dřevinu výchovou na daném místě skupinovitě upřednostnit. Tím směřujeme k hloučkovitému až skupinovitému smíšení MZD na ploše. Přitom přihlížíme k její požadované účasti v porostu, případně i na úkor vysázeného smrku. Velmi cennou je příměs náletové borovice i smrku samotného. Oběma dřevinám pak další výchovou dáváme přednost před smrkem ze sadby. Přispívá to k výškové, tloušťkové i genetické diferenciaci porostu.

Na rozdíl od čisté smrčiny, kde je vhodné i jednorázové silné proředění v mlazině k podpoře její mechanické stability, v bohatší směsi smrku s jinými dřevinami to tak zcela vhodné není. Tam je více příležitostí ke vzájemné, zejména mezidruhové konkurenci v podmínkách cloněného podrostu etáží břízy. Tím i k uplatnění intenzivnějšího přírodního výběru. Jeho spoluúčast na diferenciaci místního lesního společenstva zčásti vzniklého samoobnovou je velmi cenná. I výchovou o ni pečujeme od samého počátku. Přitom je paušální odstraňování nejmenších jedinců (i smrku) v mlazině i později chybné. Určitá část (1/4 až 1/3) - ti zcela zdraví a jakostně nadějní - by jich měla zůstat zachována.

Bříza se v této kategorii porostů odstraňuje ve větší míře až v době vrůstání smrku do březové etáže, když začíná zřetelné ošlehávání, tj. za 20-30 i více let. Ale i poté je vhodné ponechat v porostu 10-20 nejkvalitnějších bříz na ha.

Podskupina smrkových porostů s břízou ze zpožděného náletu

Jde o mladé smrčiny - starší mlaziny až tyčkoviny (tyčoviny), do nichž bříza nalétala až v době odrůstající kultury, tj. zpožděně, po prořídnutí travního krytu třtin s případnou záměnou jinou vegetací (metlice a j. nízké traviny). Bříza v nich přežívá většinou v porostních mezerách po uhynutí smrku a ojedinělými stromy i v zapojených porostních částech. Převážně zaujímá postavení v téže, horní porostní vrstvě se smrkem a již jej příliš nepředrůstá. Když se vyskytuje v těsném sousedství smrku, ošlehává jej. Většina těchto porostů (stáří 10-20 let) pochází z doby přemnožení spárkaté zvěře. Proto v nich většinou chybí cílové listnáče z náletu nebo jsou zastoupeny jen ojedinělými stromy. Bříza je v nich zpravidla jedinou listnatou příměsí, často méně nadějnou, protože méně tvárnou. Výchovou lze dále zachovávat jen omezený počet bříz, jsou-li aspoň životaschopné. Přitom jejich jakost posuzujeme shovívavě.

I tyto porosty je vhodné nejdříve rozčlenit linkami, je-li jejich základna širší než cca 40-50 m, v rozestupech 20-30 m. Jsou možné dva postupy:

• standardní odstranění jedné řady smrku, nejčastěji pak vzniknou linky 4 m široké,
• netěžební příprava nejdříve jen orientačních linií vyvětvením dvou řad smrku vedle sebe ve zvoleném rozestupu budoucích linií do výšky 2-3 m; trvalé linie se připraví později, až stromy z linek poskytnou lépe zpeněžitelnou hmotu, a to v posunu ob jednu řadu smrků, aby se dříve vyvětvené řady zachovaly.

Výchova postupuje takto:

• řady smrku se prořeďují spíše co 2-3 stromy než co 1 strom,
• relativně hustší hloučky břízy v porostních mezerách se proředí kladným výběrem, ponechá se několik málo relativně nejlepších jedinců,
• z bříz rozptýlených jednotlivě po celém porostu a většinou již smrk ošlehávajících se ponechává 20-30 ks/ha (rozestupy 15-20 m); ostatní netvárné a škodící se postupně odstraní,
• ničemu neškodící podrost podružných dřevin (včetně keřů), obvykle malé výšky, se ponechá vlastnímu vývoji,
• výmladkové trsy některých cílových listnáčů se těžbou či kroužkováním vyjednotí na 2-3 nejlepší jedince (později na 1).

Výchova smrko-březových porostů druhé kategorie (s hustší etáží břízy)

Zahajuje se ve stejnou dobu jako v první kategorii porostů, tj. při jejich výšce okolo 2-3 m. Při vysoké hustotě náletové břízy i o něco dříve, aby se předešlo potlačení případného výskytu zejména náletového modřínu, dubu a borovice.

I zde je prvním opatřením rozčlenění porostů linkami cca 2 m širokými s rozestupy okolo 20 m.

V prvním zásahu se postupuje s určitým rozdílem proti první kategorii porostů, protože březová etáž je hustší. Její husté skupiny je nutné proředit na volnější spon - okolo 2 m. Aby jednak příliš nezeštíhlely kmínky břízy (ale aby se přitom podstatně nezvětšila jejich koruna příliš silným zásahem), jednak pro zmírnění clony v přízemní vrstvě se objevujících náletových jedinců MZD. Od počátku tudíž sledujeme nejen podporu z náletu či sadby přimíšených MZD, ale i pěstování břízy samotné k cílové doplňkové produkci pěkných březových kmenů. A to nejdříve celoplošným negativním výběrem umírněné intenzity. ?ádná jednorázová likvidace všech netvárných bříz.

Pro dvojí hlavní poslání břízy v této kategorii porostů (viz předchozí odstavec) sledujeme již při druhém zásahu za 3-4 roky (někdy již za 2 roky) skupinovitou příměs břízy výchovou. Tzn. prostorové odloučení obou základních dřevin, smrku a břízy, jejichž soužití v téže porostní vrstvě, když ji vytvoří, je přinejmenším problematické. Přitom březové skupiny mají sloužit nejen k cílové produkci břízy, ale i k ekologické ochraně MZD v těchto skupinách (z podsadeb či náletu) a k prostorové strukturalizaci porostu jako celku.

Výchovné zásahy by měly postupně soustřeďovat břízu do několika skupin v porostu o velikosti několika arů v jejich celkovém zastoupení do 20-25 % (podle plánované účasti MZD).

Při situování břízy do skupin výchovou lze postupovat přibližně takto:

• nejdříve se vyberou v jednotlivých pracovních polích (v pruzích šířky okolo 20 m) relativně nejhustší místa výskytu břízy; ta se pak plošně "zaokrouhlí" do skupin o velikosti cca 5-7 arů a v rozích na liniích označí barvou nebo páskou;
• poté se v nich vyberou a rovněž páskou označí cílové stromy (C-stromy) břízy, asi 5 ks/ar, tj. v rozestupech 4-5 m, a ty se postupně uvolní, zpočátku odstraněním 1-2 nejvíce dotírajících sousedů; tím se obvykle dostává více světla i dolní vrstvě dalších cílových dřevin; nejlepší jedinci se tam rovněž podporují lehkým uvolněním (třeba i polozásahem); přednost před smrkem mají v dolní vrstvě MZD; smrk se zde nijak silně neprořeďuje, jak se to naopak provádí na zcela volné ploše bez nadrostu břízy;
• mezi skupinami břízy nesledujeme výchovu "na břízu", ale pro podporu ostatních dřevin; proto se tam bříza redukuje podstatně více, ale postupně, nikdy najednou, na rozestupy cca 6 m, negativním výběrem.

Při dalších zásazích ve skupinách břízy se dle potřeby dále uvolňují její C-stromy. Pokud se i ony později začínají v korunách tísnit, jejich počet se postupně snižuje. Jejich konečný počet by měl odpovídat zcela uvolněným korunám nejlepších bříz s rozestupy 5-6 m (300-400 ks/ha). Kontroluje se i postavení MZD pod a mezi nimi. Stále mírnými zásahy se podporují redukcí dotírajících sousedů.

Ve smrkové etáži s příměsí MZD mezi březovými skupinami pokračuje úrovňová výchova pozitivním výběrem. Bříza se tam postupně redukuje jen na vtroušenou účast (cca co 10 m).

Od březových skupin očekáváme nejen vyšší výnosový efekt, ale i něco pěstebně navíc: strukturalizaci stávajícího i následného porostu (lépe řečeno vyšší texturu). Březové skupiny budou domýceny podstatně dříve než okolní porostní části (v 50-70 letech). Přitom je velmi pravděpodobné, že se v nich zachovají věkem či stadiálně mladší jedinci různých dřevin z náletu nebo z podsadby. Tím tudíž vzniknou druhově, věkem, výškou, tloušťkou a geneticky diferencované skupiny jako základ členitější vnitřní porostní výstavby. To lze považovat za postup bioekologicky a pěstebně skoro precizní.

Ve smrkových kulturách převážně s výskytem jen náletové břízy (s absencí náletových MZD) ve větší hustotě je rovněž vhodné soustředit výchovou její další setrvání v porostu do víceméně stejnorodých skupin, jak řečeno shora. Březové skupiny se smrkem v podrostu by se pak měly využít k doplnění porostu melioračními a zpevňujícími dřevinami podsadbami. To lze nejlépe zajistit přísadbou vyspělých sazenic ke smrkům komoleným na výšku jednoho živého přeslenu při výšce smrku 1-2 m. Odříznuté části smrku lze využít jako živé rozsochy (zapíchnuté do země) ke zhuštění sadby nejméně na 5000 ks/ha. Oba druhy smrkových rozsoch poskytují přisazeným sazenicím nejen víceméně dobrou biologickou ochranu, ale i po jistou dobu je také pomáhají tvarovat (podle posledních poznatků však část smrkových pahýlů za 3-5 let zcela usychá).

Horní březová etáž v těchto skupinách poskytuje dále po řadu let jedincům MZD vyrůstajícím z rozsoch mírnou, postupně prořeďovanou clonu.

Závěr

Považuji za vysoce smysluplné více než dosud využívat ve smrkových kulturách především náletovou břízu (ale velmi dobře i osiku). A nikoliv ji, jako většinou dosud, bezmyšlenkovitě zpravidla najednou likvidovat jako nežádoucí dřevinu. Ovšemže jde o postup pracovně mnohem náročnější než byla a je výchova čistých smrčin nebo smrčin sice s břízou smíšených, ale zcela ji tzv. plecí sečí na začátku výchovy likvidujících. To by však lesního hospodáře nemělo odradit od propěstování smrko-březových porostů k vyšším efektům: výnosovým i pěstebním. Proto je především nutné od mládí břízu ve smrčinách šetřit. Předně šetrnou ochranou kultur proti buřeni, nejlépe ošlapáváním nebo jinak jen v těsném prostoru kolem sazenic (žádné řadové či celoplošné vyžínání). Pak porosty smrku s břízou rozdělit podle hustoty a jakosti březové etáže aspoň do dvou kategorií a rozhodnout o způsobu jejich výchovy. Při hustším výskytu břízy lze uvažovat o jejím výnosovém využití výchovným soustředěním do skupin. Při jejím řídkém výskytu s cílem využití pro vnášení MZD (semisukcesivní obnova) fake tag watches uk pokud se v porostu nevyskytují z náletu. Pionýři, zejména bříza (a osika, v horách samozřejmě i jeřáb), by měly nadále doznávat vyššího ocenění a lepšího zacházení. Nevíme, jak se nadále bude utvářet klimatická a ekologická situace na Zemi a v lesních ekosystémech zvláště. Bude-li horší, a to je pravděpodobné, dobře pěstovaná a hojnější účast pionýrských dřevin ji může zmírnit. Bude-li lesní hospodář zejména náletové pionýrské dřeviny skutečně efektivně využívat, zalesňování především kalamitních holin si usnadní a zlevní je. Přitom se podstatně zvýší bioekologická, pěstební a genetická hodnota lesa. Půjde o další krok k jeho přírodě bližšímu obhospodařování. Částečně převzato z Slevové kódy Kobo

Březen, 2004

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com