Diskuse o ESD
(11.4.2004 17.45, )
Následuje autentický záznam e-mailové diskuse, která začala výzvou pracovní skupiny pro české standardy FSC k diskusi o minimálním podílu ekostabilizačních dřevin (ESD - obdoba MZD) při obnově lesa.
-----------------------první příspěvek------------------------
Dne po 3. listopadu 2003 19:14 Jaromir Blaha napsal(a):
Zachovani podrobne instrukce o druhove skladbe tak, jak ji urcuje
"Risova tabulka" (ktera uz tak je hodne zmekcena oproti puvodnim
draftum) povazuji za zcela zasadni. Osobne jsem se v FSC
angazoval prave proto abychom nastroj k ovlivneni druhove skladby
nasich lesu dokazali zavest aspon v certifikaci, kdyz uz se to
nepodarilo v legislative.To bychom za chvili mohli napodobit PEFC.
Jaromir Blaha
-----------------------další příspěvek------------------------
4.11.2003, Hrubý
Vážení jsem rád ze se knecne rozproudila trochu debata o standardech na
mailinglistu.
Názor na tabulku ze strany FSC ze prilis predpisuje lesnim hospodaruma
vlastnikum co ma presne v lese delat a dost ho svazuje je minena
spise tak ze FSC by melo nechavat na vlastnikovi spise cil jak v lese
hospodarit nez podrobne rozepisovat jeho jednotlive kroky k tomuto
cili. Muj nazor je ze bychom tabulku meli ve standardech nechat
protoze navazuje a rozviji nasi platnou legislativu, ale
pochopitelneji vysvetlit o co v ni jde aby to byl schoprn pochopit i
cizinec bez podrobne znalosti nasi lefislativy i laik, ktery se nikdy
nezabyval lesnim zakonem a lesnickou typologii.
Na tabulku a na nekolik dalsich bodu naseho navrhu standardu (napr.
0,3 ha maximalni holina) se ale snesla velmi padna kritika ze stany
dulezitych vlastniku (pan Moravek -LCR i Martinek ze SLP i hlasy na
Seminari pro vlastniky poradanem v Chebu). Lesni hospodari na vetsich
majetcich argumentuji tim ze nas lesni zakon jiz nyni klade velmi
vysoke naroky na vlastnika a tak pronikave stupnovani naroku ze
strany certifikace FSC by vedlo k ekonomicke nepruchodnosti. Zda se
jim ze naklady na audit spolu s vicenaklady na pronikave zlepsovani
hospodareni (nakladne zavadeni vysokych procent listnacu do porostu,
kde v soucasne dobe nelze pocitat ani s nalety pionyrskych drevin)
nevrati trznimi vyhodami prodeje certifikovaneho dreva.
Zatim se nediskutovaly podily ESD v jednotlivych SLT. Rad bych
pozadal zejmena cleny ekonomicke sekce dokazali vyjadrit k
akceptovatelnosti podilu ESD zejmena na na 15 nejrozširenejsich SLT
: 5K, 5S, 3S, 3K, 4S, 6K, 4B, 4K, 5B, 3H, 6S, 3B, 0K, 7K, 2K (kazdy z
techto SLTse v CR vyskytuje na více nez 2% ploch lesu).
Nema smysl vytvaret standardy, ktere budou akceptovatelne jen pro
nevyznamne procento lesu, kde hospodari vylozeni nadsenci. Rad bych
proto apeloval na cleny ekologicke sekce k nutnosti kompromisu.
S pranim intenzivnejsi diskuse
Zdeněk Hruby
-----------------------další příspěvek------------------------
4.11.2003, Košulič
Něco do diskuse z pohledu (snad) přírodě blízkého lesáka:
nemám nic proti zvyšování druhové pestrosti (i když se mi zdá, že na aplikaci
požadavků dle našich standardů FSC lesnictví nebude mít prostředky, pokud nesníží stavy
zvěře). Ale v lesnictví se dějí další nepravosti, které jsou možná ještě horší a kterým
se věnuje i ze strany ekologických organizací pramalá pozornost, například:
- nevyužívání přípravných dřevin při obnově a potažmo vysazování klimaxových dřevin na
holiny s následnou plíživou korozí jejich genetické podstaty
- uplatňování pasečných principů i pro pěstování jedle
- všeobecně krátká doba, po kterou je zmlazení drženo pod porostem - z toho budou jednou
opět převážně jednovrstvé porosty s horizontálním zápojem a 25 % příměs MZD se stabilitou
a odolností moc nenadělá, protože se ocitnou v podúrovni, pokud jich vůbec 25% bude;
uplatňovat i zvýšené podíly listnáčů jednotlivým způsobem se taky setká s neúspěchem, to
chce skupiny
- přetrvávající averze vůči výběrnému hospodaření a tvrzení, že je možné jen ve
výjimečných podmínkách (souvisí s ortodoxním pohledem na kritéria pro výběrný les,
s nechutí uplatňovat výběrné principy i v pasečném lese)
- a hřích největší - stále trpěné vysoké stavy spárkaté.
A něco k Šumavě: i na kůrovcových holinách by se dal vypěstovat zdravý les - jen by se
musely akceptovat přípravné dřeviny, ale o tom ze strany ekologů skoro neslyším!
Košulič
-----------------------další příspěvek------------------------
4.11.2003, Višňák
Když už ta moje nešťastná tabulka způsobila takové pozdvižení, asi bych se k
tomu měl taky vyjádřit. Samozřejmě jsem věděl, že předpis minimálního podílu
ESD značně jdoucí nad rámec vyhl. 83/96 vyvolá nesouhlasné reakce ze všech
stran. Protože je mi známa obecná "nálada" mezi lesníky stran podobných
"ekologizujících" opatření a protože připouštím, že za určitých podmínek
mohou být vyšší limity ESD naplnitelné jen s vynaložením značných sil a
finančních prostředků, snažil jsem se o kompromisní přístup. Netvrdím, že
výsledná podoba tabulky optimálně vyvažuje ekologické potřeby lesa a
možnosti/zájmy vlastníků. Proto jsem již vícekrát vyzýval k diskusi nad
navrženými podíly ESD a byl jsem přístupný k dílčím ústupkům (ne však na
úroveň legislativně stanovených limitů). Bohužel, tabulku mi nikdo
konstruktivně nezkritizoval a tak jsem ani necítil potřebu jí jakkoliv
měnit.
Můj názor je, že určité, alespoň rámcově kvantifikované omezení v používání
dřevin naše standardy obsahovat musí. Pokud na tento princip rezignujeme,
asi vůbec nemá smysl hovořit o přírodě blízkém či alespoň udržitelném
hospodaření (je-li o něm ještě řeč). Nemyslím si, že bychom vlastníky
nadmíru svazovali - máme-li na mysli hospodaření, které je v souladu s
přírodními procesy, pak je vlastník z podstaty věci již dostatečně "svázán"
přírodními dannostmi stanoviště a porostu a jeho "tvůrčí svoboda" je značně
limitovaná. Pokud si to odmítá připustit, pak se již nejspíše jedná o
plantážové hospodaření či budování arboreta, což by snad nemělo být
předmětem certifikace.
Totéž se týká omezení holé seče na 0,3 ha. Sám toto číslo přijímám s rozpaky
(není "kulaté" a tak působí podezřele), ale asi každý z nás tuší, že
stávající 1 ha nelze akceptovat jako hospodářský standard v šetrně
obhospodařovaných lesích. Jako krajní prostředek v nevyhnutelných případech
snad ano, ale zkušenost praví, že povolené maximum se v praxi stává
standardem.
Pan Košulič zde nastínil i další témata ("nepravosti"), jimž přikládá
přinejmenším stejnou závažnost, jako otázce druhové skladby. Také vyslovil
názor, že se těmto otázkám věnuje ze strany ekologických organizací pramalá
pozornost. Netroufám si hovořit za celou komunitu, ale v okruhu mých známých
jsou tyto problémy reflektovány a v žádném případě nejsou podceňovány.
Přesto bych utrousil několik letmých poznámek:
Ad využívání přípravných dřevin při obnově. Na toto mám již déle poměrně
vyhraněný názor, a to v podstatě odmítavý. Přípravné dřeviny jsou v našich
podmínkách většinou (jistě ne vždy) jen z nouze ctnost, náplastí na
holosečný způsob obnovy, která je v rozporu s vývojovým cyklem
středoevropského přírodního lesa. Jistěže vysazovat buk, potažmo jedli,
případně další dřeviny na velké holiny je zhůvěřilost, ale řešením tohoto
nešvaru není vkládání fáze přípravného lesa, nýbrž vyloučení stádia holiny,
které je v našich podmínkách vesměs ekologicky škodlivé. Vznikne-li již
holina větších rozměrů, je lépe ji zalesnit nejprve břízou, osikou aj., ale
nesmí se z toho stát hospodářský standard. Nejde totiž o nic menšího, než o
ekologickou legitimizaci holosečného hospodaření: vznikne-li pětihektarová
holina - nevadí, zalesníme ji břízou a tu pak podsadíme bukem a všechno bude
zase dobré. Jenže tak tomu není. Středoevropský les prostě s holinou
nepočítá a holina podlamuje jeho podstatu. Nemyslím tím samozřejmě podstatu
"stromovou", ale ekosystémovou, která má svůj původ ve stálosti lesního
prostředí, které nezná takových extrémů, jako prostředí holin. Zde se jedná
o jeden z kardinálních střetů mezi myšlením lesníků a poučených ochránců
přírody (nechci napsat ekologů, protože pod tím si dnes lze představit
cokoliv), což nakonec ve vší nahotě odhalila šumavská kauza. Jsem přesvědčen
o tom, že v našich lesích (ba i v borech) lze hospodařit bez holosečných
prvků, ale z ohleduplnosti k lesnické tradici netrvám na tom, aby se tak
dělo všude a za každých okolností. Ve větším prosazování přípravných dřevin
vidím již zmíněné nebezpečí - touto cestou se vydali i v Krkonoších a v
rámci možností v dalších imisně postižených oblastech.
Bylo to pohodlné: buldozerem se shrnuly trosky původního (zdánlivě více či
méně mrtvého, ale ještě ne odepsaného) lesa a na pečlivě vyčištěné holině
se zapíchaly do obnažené skály (či do předem připraveného oraniště)
školkované sazenice, často velmi exotického původu. Kde to šlo, použili i
břízu a jeřáb (v Jizerských horách to nešlo, mimo jiné proto, že každý
vyrašivší pupen okamžitě sežrala tlupa jelenů) anebo modřín. Nezdary byly
značné a les jako ekosystém přestal po několik desetiletí existovat. V
případě úspěchu pionýrských dřevin sice jakýsi les vznikl, ale k cílovému
složení se propracoval až cca po 30 letech. Přitom bylo možné tuto etapu
vynechat, pokud by cílové dřeviny byly zaváděny ještě do starého poškozeného
porostu. Jenže o tom se tak dlouho diskutovalo, jak je to obtížné a rizikové
(tyto a další obavy se později vůbec nepotvrdily) až již "výchozí" porost
přestal více méně existovat.
K dalším bodům ing. Košuliče již výhrady nemám, jenom si teď nevybavuji, jak
jsme se s nimi vyrovnali v našich standardech. Krátká obnovní doba v
podrostním hospodaření je obecným nešvarem. Mám pocit, že se hospodáři bojí
vícefázové seče v porostu s dobře vyvinutou podúrovní. Takhle nedotaženě se
bohužel hospodaří i v národních přírodních rezervacích. S větší podporou
výběrného hospodaření nevím - na určitých stanovištích je to zcela na místě
(u druhově pestrých směsí, zvl. na ochranných stanovištích), u většiny
porostů bych ale viděl jako ekologicky optimální "zjemnělý způsob"
podrostního hospodaření, který je nejbližší přirozenému vývojovému cyklu
většiny našich lesů. Z hlediska stability lesa, estetiky a stálosti
prostředí je sice jednotlivě výběrný způsob nejdokonalejší formou obnovy,
ve skutečnosti ale většinou představuje artefakt, který nemá v přírodě
analogii.
Ad skupinové versus jednotlivé smíšení - to je složitá otázka. Jednotlivé
smíšení je ekologicky optimální, ale uznávám, že ne vždy musí vést k
požadovanému výsledku. Apriorně bych ho ale neodsuzoval. U skupinového
smíšení je důležitým kritériem velikost skupin, kdy proti sobě do jisté míry
stojí zájmy pěstební a zájmy ekologické. Jako přijatelnou jednotku smíšení
proto vidím hlouček, který umožňuje mladé porosty standardně vychovávat,
zatímco zralé porosty se již blíží jednotlivému smíšení.
- a hřích největší - stále trpěné vysoké stavy spárkaté K tomu není co
dodat. Jen se obávám, že nový zákon o myslivosti současný neutěšený stav
ještě zhorší.
Zdravím, Richard Višňák
-----------------------další příspěvek------------------------
5.11.2003, Košulič
Předem se omlouvám za tento nevyžádaný e-mail :-)
K tabulce ESD:
je tvrdá, ale jen do té chvíle, než si uvědomíte, kolik nám toho sežere zvěř. Takže podle
mě, pro vlastníka, který si poradí se zvěří, bude splnění i těchto zvýšených (oproti
souč. předpisům) podílů ESD téměř hračkou - často bude mít spíš problém, jak v
obnovovaných porostech prosadit aspoň nějaký podíl smrku. Snad by se nemusel vyžadovat
striktně příslušný podíl v každé porostní skupině, jak to chce dnešní vyhláška, možná
by stačil rámec za SLT u vlastníka a ještě s akceptováním + - tolerance, pro výpověď o
trendu hospodaření myslím toto postačuje.
K omezení holoseče na 0,3 ha:
Považuji to za kompromis - 1 ha na dvě výšky stromu je např. 60 × 166 m - to je holina
jako hrom a nemá v běžném lese co dělat, to ať mi nikdo nevykládá. Naopak kotlík na výšku
stromu je zhruba 0,10 ha a to je plocha, kterou mohu ještě považovat za trvale zastíněnou
celý den. A jestli to bude 0,25 nebo 0,40, obojí bude lepší než 1,00.
A k ekonomice - všichni vlastníci na západě, kam se jezdíme učit, upustili od holosečí
pro jejich negativní vliv na ekonomiku majetku - byť nepřímý. Na co tam pořád jezdíme,
když to základní poučení pořád nevidíme? Holosečení je prostě dražší! Kdo nezkusí s tím
skončit, ten to samozřejmě nepozná. Výjimky připouštím, ale tvrdím, že by se na běžném
majetku daly omezit na několik málo desítek procent z celkové mýtní úmyslné těžby.
Nejkrásnější lesy s nejlevnějším provozem (protože téměř bez umělé obnovy) jsem viděl
tam, kde byly porosty trvale od mládí rozpojené, bez souvislého zápoje, s poměrně
nízkou zásobou, ale zato s nízkým podílem nahodilek (to se přece projevilo i u
samotných LČR za posledních 10 let omezení holin), skoro bez umělé obnovy, a s
možností pravidelně odebírat příslušný přírůst, sice ne 500 m3 po hektaru, ale zato
na těch stromech, které si vybral lesník a ne vítr. V kulturních smrčinách střední
Evropy holoseče znamenají kalamity a ať mi to někdo vyvrátí. Kdo připouští i dnes
na svém majetku 1 ha holoseče na dvě výšky stromu, tak ten ať si zůstane u PEFC.
Ukažte mi, kde nelze počítat ani s nálety pionýrských dřevin. Bříza, osika, olše za pár
let plodí jak divá a letí na kilometry. Stačí omezit ožínání na pruhové nebo ošlapávat,
občas pomoct herbicidem, přestat se zbytečnými výseky, omezit vliv zvěře a máte skoro
všude břízy na....o. Ve střední Evropě v průměrných podmínkách je konečným ekosystémem
les! Když budou přírodě blízké stavy zvěře a omezíme tzv. péči o kultury a zapomeneme
na nesmyslnou dvouletou lhůtu k zalesnění, tak se za dvacet let změní lesy k nepoznání,
a to i ty staré, pokud trochu prořídnou. Já vím, že zjednodušuji, ale kdo má trochu
zkušeností s oplocenkami, tak to musí vidět.
Prostor ke kompromisu v tabulce ESD určitě je, uvítal bych ho, ale jako důležitější než
konkrétní procenta vidím změnu postoje k ekologizaci - ta naopak přinese ekonomizaci
(a naopak) a není to paradox. Zprofesionalizovat myslivost - dnešní masa dobrovolných
myslivců jen zdecimuje genofond, to už dnes vidíme a sami myslivci to připouštějí, jen
nechtějí věc zásadně řešit, resp. jejich vedení.
Zdraví
Košulič
-----------------------další příspěvek------------------------
6.11.2003, Višňák
Děkuji za obsáhlou reakci ing. Košuliče a návdavkem připojuji ještě několik
nenechavých komentářů (svůj původní text jsem pro lepší čitelnost odstranil)
Košulič:
> K tabulce ESD:
je tvrdá, ale jen do té chvíle, než si uvědomíte, kolik nám toho sežere
zvěř. Takže podle mě, pro vlastníka, který si poradí se zvěří, bude
splnění i těchto zvýšených (oproti souč. předpisům) podílů ESD téměř
hračkou - často bude mít spíš problém, jak v obnovovaných porostech
prosadit aspoň nějaký podíl smrku. Snad by se nemusel vyžadovat striktně
příslušný podíl v každé porostní skupině, jak to chce dnešní vyhláška,
možná by stačil rámec za SLT u vlastníka a ještě s akceptováním +-
tolerance, pro výpověď o trendu hospodaření myslím toto postačuje.
Višňák:
Jistě by to bylo z hlediska kontrolního orgánu jednodušší, ale to je právě
to, oč se nejvíc bojím: na jedné straně se něco ubere, na druhé se něco
přidá. Akceptoval bych tento přístup pouze v případě, že nedojde ke
"zhoršení" druhové skladby žádného z obnovovaných porostů. Na toto téma jsme
měli poměrně živou diskusi na AOPK, kde se připravovaly hospodářské rámce
pro management budoucích lokalit Natura 2000. Zde se vynořil názor (dle mého
názoru velmi laický a vzhledem k jeho autorství i potenciálně nebezpečný),
že lesní biotopy (v terminologii Natury se tím rozumí něco jako typ
ekosystému, který slouží jako mapovací jednotka) běžně podléhají vývojovým
změnám, aniž by to ohrožovalo jejich podstatu. Tedy např. převážně bukový
porost se přispěním člověka stává kulturní smrčinou a za čas se může stát
opět bučinou, aniž by došlo k nějaké škodě. Dotyčný to označil jako
"přelévání biotopů". Bylo to právě v kontextu "průměrné druhové skladby",
která nesmí být zhoršena - změny u jednotlivých porostů, jakkoliv výrazné,
nejsou na závadu, neboť v rámci celé lokality (ta může mít i tisíce hektarů)
se vše "zprůměruje", resp. přelijí se biotopy z místa na místo a vše bude
OK. Jestliže podobný názor sliším na půdě centrálního orgánu ochrany
přírody, tak mne zamrazí (polehčující okolností je, že hlasatel této
myšlenky je zoolog, takže bezděčně přiřadil biotopům schopnosti, které jsou
vlastní např. ptákům). Jde o to, že biologicky kvalitnější lesy si udržují
svůj charakter po staletí a i když často nejsou ušetřeny různých nešetrných
zákroků, jejich hodnota je dána právě tím, že u nich nikdy nedošlo k
radikální změně druhové skladby (některé dokonce ani nepoznaly holoseč).
Nelze tedy bez následků takový porost přeměnit a "náhradou" založit na místě
ryze kulturního lesa založit porost nový, podobného složení. U lesů alespoň
částečně přirozeného složení jde o zachování kontinuity, případně o další
zlepšování k přirozenému stavu. Možná Vám toto přijde samozřejmé, protože se
pohybujete v oblasti, kde (možná se mýlím) nejsou zásadní problémy s
přirozenou obnovou. Ale zde, v severních Čechách to vypadá tak, že z různých
důvodů (většinou kvůli zvěři) přirozená obnova kolabuje a pak přichází ke
slovu obnova umělá, která často "nemá na to", aby zavedla na holinu tak
vysoký podíl buku a dalších "ESD", jaké tam byly před vytěžením předchozího
porostu.
Košulič:
K omezení holoseče na 0,3 ha:
Považuji to za kompromis - 1 ha na dvě výšky stromu je např. 60 × 166 m -
to je holina jako hrom a nemá v běžném lese co dělat, to ať mi nikdo
nevykládá.
Naopak kotlík na výšku stromu je zhruba 0,10 ha a to je plocha, kterou
mohu ještě považovat za trvale zastíněnou celý den. A jestli to bude 0,25
nebo 0,40, obojí bude lepší než 1,00.
Višňák:
Já to číslo chápu tak, že je to 100 x 30 m, což už jsem schopen strávit.
Samozřejmě, když si to představím tady u nás na skalách ve svahu, tak je to
holina "větší než malá", ale místním lesníkům zřejmě nelze vysvětlit, že v
takových terénech jsou holoseče nevhodné (již kvůli erozi) stejně jako je
nevhodné po těch skalách jezdit s pluhem. V každém případě by to byl veliký
pokrok, kdyby se těch 0,3 ha ve větší míře ujalo. Proto si myslím, že bychom
na tom měli důsledně trvat a nenechat se umluvit nějakými sugestivními
argumenty.
Košulič:
Ukažte mi, kde nelze počítat ani s nálety pionýrských dřevin. Bříza,
osika, olše za pár let plodí jak divá a letí na kilometry. Stačí omezit
...
Višňák:
No, to je právě záležitost Jizerských hor, ale do jisté míry asi i jiných
horských oblastí. V 8. lvs zde pionýrské dřeviny (alespoň v současnosti) již
nefungují. Na břízu je moc chladno (proto se zde neustále experimentuje s
břízou karpatskou, kterou stejně zvěř beze zbytku sežere) a jeřáb nemá
dostatečnou vitalitu (taky ho žere zvěř a často je prolámaný větrem a mimo
chráněné polohy z něj nic není). Funguje pouze přirozená obnova smrku na
rašelinných půdách a na balvanových rozpadech, kde se místy ještě udržel
původní genofond. Tady je také zbytečné (a nesmírně škodlivé) jakkoliv do
vývoje lesa (byť na první pohled zhrouceného) lesnicky zasahovat. Bohužel,
na průměrných stanovištích, jimž vévodí třtina chloupkatá, by bez lidského
vstupu nevznikl stromový porost dříve jak za mnoho desítek let (a to by byl
ještě porost nezapojený, parkového vzhledu). Nepatrně lépe to vypadá v 7.
lvs, ale ani tam se nedá hovořit o nějaké vitalitě pionýrských dřevin (ani v
oplocenkách). Je pravda, že zvěř je prokletím nejen Jizerských hor. Kvůli
enormním stavům vysoké (s nimiž nikdo není ochoten a zřejmě ani schopen
cokoliv zásadního udělat) je většina vysazených jeřábu, buků, klenů, bříz,
jilmů a vrb odsouzena k zániku. Poslední kapkou bylo totální selhání
plastových ochran (tubusů), do nichž se investovalo mnoho peněz i nadějí.
Zvěř cíleně ničí tyto ochrany a likviduje i oplocenky. V jedné z
nejcennějších lesních lokalit v Lužických horách, na Studenci, kde vedle
početného jeleního stáda mají i velikou tlupu zkázonosných kamzíků, již
přirozená obnova skončila (přitom většinu porostů zde tvoří buk s příměsí
klenu, jilmu, jasanu, mléče). Vysazené (!) stromky jsou chráněny
individuálně a ještě skupinově v oplocence, ale nestačí to: zvěř oplocenku
rozdupe a tubusy sroluje jako obal od čokolády. Je zde také PP Líska - pěkná
suťová bučina s nejbohatší lokalitou měsíčnice vytrvalé v Luž. horách.
Přestože jde o skutečně rozsáhlé porosty této statné byliny, v posledních
letech zde nevykvetla jediná, protože vše spásli kamzíci. Po vybudování
masivní oplocenky již měsíčnice kvete v plné síle a snad zarostou i letité
světliny. Běda však, až se oplocenka zhroutí!
Košulič
Napadá mě ale, že český člověk možná přistoupí i k
"nahnutí" SLT při popisu porostů směrem k těm s nižším podílem ESD, takže
by se tato tabulka mohla v dlouhodobém důsledku stát částečně
kontraproduktivní.
Višňák:
To by předpokládalo (rozumím-li tomu dobře) zfalšování typologických map,
což mi přijde jako zajímavá úvaha. Práce typologa by se tak mohla stál velmi
zajímavou z hlediska vydatných vedlejších příjmů :-)
Košulič:
Vlastník ta kritéria musí vzít za svá. Přimlouval bych se
za určitou toleranci směrem dolů, a to až po zákonná procenta, pokud
vlastník funkčním systémem kontrolních oplocenek prokáže dosažení a
udržování únosných stavů zvěře a provádění přípravy půdy. Teprve potom...
Višňák:
To samozřejmě nevyřešíme teď na dálku, ale pokud píšete o "toleranci", pak
by to znamenalo, že tabulka zůstane víceméně v současné podobě, ale pro
vlastníka nebude za určitých podmínek závazná. Přiznám se, že bych byl rád,
kdyby do tabulky nebylo zasahováno v tom smyslu, že se vše zredukuje řekněme
na polovinu, resp. mírně nad rámec vyhlášky. Možnost korekcí bych viděl u
jednotlivých SLT (resp. HS), ale asi ne nijak zásadní, protože při tvorbě té
tabulky jsem se snažil oprosti přílišného radikalismu a teď se necítím být
až tak konsensuální. Ale samozřejmě to nezáleží jenom na mě.
Košulič:
... můžeme mluvit o objektivní nutnosti zvýšených nákladů na dosažení podílu
ESD. Jako ESD bych však všude akceptoval také stanovišti odpovídající
přípravné dřeviny.
Višňák:
Otázkou je, co jsou přípravné dřeviny. V ekologickém smyslu nejsou přípravné
dřeviny totéž co dřeviny pionýrské. S přípravnými dřevinami v užším pojetí
již náš návrh počítá. Zda zahrnout do těchto dřevin i břízu, osiku či jeřáb
na stanovištích, kde mohou růst skutečné přípravné dřeviny s většími nároky
na půdu, to opravdu nevím. Jde o to, co po vyřezání či spontánním ústupu
těchto dřevin z porostů zůstane. Může se stát, že to bude smrk a modřín,
přestože jde o stanoviště dubové bučiny - prostě proto, že buk a dub do
porostu nikdo nezavedl. Za příhodných podmínek by se tyto dřeviny sice
dostaly do porostu s náletem, ale leckde se ten nálet nemá odkud vzít a pak
je nutná pěstební intervence. Čili pionýrské dřeviny na úkor "klimaxových"
bych viděl velmi nerad. Jinou otázkou je např. jasan či javor místo buku
nebo lípa místo dubu či olše místo jasanu. To jsou klasické přípravné
dřeviny, které leckde vykazují vyšší vitalitu než dřeviny "klimaxové". Ale s
těmi už víceméně počítáme a ESD jsou (alespoň si to myslím) koncipovány
tak, aby poskytly hospodáři určitou volnost v tom, v jakém poměru
stanovištně odpovídající dřeviny použije. Samozřejmě doporučujeme např. v
SLT 3S pěstovat jako hlavní dřevinu buk, ale pokud místo něj bude v porostu
převládat dub s lípou, není to zásadní problém. Větší rozmanitost
zastoupených dřevin (jde-li o dřeviny stanovištně vhodné) bych chápal z
hlediska ekologické stability lesa spíše jako přednost.
Košulič
V takovém případě je lepším řešením část mýtních úmyslných těžeb
realizovat také holosečemi - jinak řečeno ze dvou zel vybrat to v daných
podmínkách menší. Ani pak nemusí jít v drtivé většině o holoseče
hektarové,
ale podstatně menší. Tak v tom případě chci uplatnit napodobení sukcese
typické pro maloplošné "katastrofy" ve středoevropském lese - obnovu přes
přípravný porost. A tehdy považuji za chybu, kdyby mě standardy
certifikace bránily použít tento navýsost přírodě blízký postup.
Višňák:
Je to celkem hnidopišská poznámka, ale ony maloplošné katastrofy nebyly v
přírodním lese až tak běžné (pokud za ně nebudeme pokládat jednotlivé
vývraty či bourání lesa na lavinových drahách). Různé polomy a podobné
záležitosti vznikají až za přispění člověka. S těmi pionýrskými dřevinami
nevím. Chápu, že Vám jde o to, aby cílové dřeviny nevyrůstaly v prostředí
holin, které jim není vlastní. Také uznávám, že vzniku holin se někdy nelze
vyhnout. Neumím si ale moc dobře představit, jak vlastník lesa strpí cca
třicetiletou (?) etapu přípravného lesa, z kterého mu zřejmě nepoplyne velký
přímý užitek. Možná je to jen moje nevědomost, ale předpokládám, že dřevo
břízy, osiky, jívy aj. skončí nanejvýš ve štěpce nebo v polenech někde v
kotli, což valný zisk nepřinese. Možná se ale mýlím.
S večerním pozdravem a s díky za trpělivé pročtení mých výlevů
Richard Višňák
-----------------------další příspěvek------------------------
15.11.2003, Košulič
Diskuse s panem Višňákem mě velmi obohacuje. Dovolím si mít několik dalších nesouvislých
poznámek, nikoliv abych měl poslední slovo, ale aby to snad pokračovalo. Úplně dole je
celý původní text R.Višňáka zde vynecháno (pozn. Košulič), nahoru jsem zkopíroval
části jeho textu (V), ke kterým
diskutuji (K).
Višňák (V):
U lesů alespoň
částečně přirozeného složení jde o zachování kontinuity, případně o další
zlepšování k přirozenému stavu. Možná Vám toto přijde samozřejmé, protože se
pohybujete v oblasti, kde (možná se mýlím) nejsou zásadní problémy s
přirozenou obnovou. Ale zde, v severních Čechách to vypadá tak, že z různých
důvodů (většinou kvůli zvěři) přirozená obnova kolabuje a pak přichází ke
slovu obnova umělá, která často "nemá na to", aby zavedla na holinu tak
vysoký podíl buku a dalších "ESD", jaké tam byly před vytěžením předchozího
porostu.
Košulič (K)
S tím "nemá na to" jste to trefil: pokud se velcí vlastníci (o malých nemluvím, protože
ti nic nezmůžou) konečně nerozhodnou rázně zakročit proti zvěři a myslivecké lobby, tak
na umělé zavádění ESD a brzo ani MZD opravdu nebudou mít. Chtít jen kvůli tomu snižovat
podíly ESD v požadavcích FSC považuji od nich nejméně za nesolidní. Ozdravění lesů u nás
stojí a padá s nastolením pořádku ve "správě" zvěře, tedy v tom, co musíme dělat za
predátory. Jestli to budou dělat myslivci nebo státní správa prostřednictvím
profesionálních lovců nebo vlastníci sami v rámci právních předpisů na ochranu přírody,
to považuji za podružné. Stále víc se ale ukazuje, že myslivost jako zájmová činnost
není schopna odpovídající správu zvěře zajistit. Vyhubit možná, ale udržovat nízké stavy
a přitom kvalitní zvěře, to tedy určitě ne.
V:
V 8. lvs zde pionýrské dřeviny (alespoň v současnosti) již
nefungují
K:
Když mluvím o "automatickém" vzniku náletu pionýrských dřevin na holiny, myslím
průměrné podmínky, LVS 8 v tom neuvažuji. U nás máme LVS 8 na vrcholu Medvěďáku a Orlíku,
v nadm. výšce nad cca 1200 m. (Pokud vím, v Čechách začíná lvs8 podstatně níž, podle
našich typologů proto, že se tam nedodržují kritéria). V této výšce už je s náletem
problém i po vyloučení zvěře. Máme vrchol Orlíku oplocený, a přesto nad 1200 m, kde
začíná vls8, máme tak úporný drn biky, že tam ani za tím plotem nic nenalítá, nebo jen
zcela výjimečně. Zkoušíme tam nějakou mechanickou přípravu půdy, ale lámou se na tom
motyky.
Ale ve výškách, kde asi v Jizerkách a jinde v Čechách začíná LVS 8 (pokud se mýlím v
lokalizaci vls8 v Čechách, tak mě opravte), u nás asi vls7, za plotem odrůstá JR, BR, JV,
i když plot není zdaleka neprostupný (na 25 ha se v průměru vyskytují 1-2 ks vysoké,
zřejmě nikoliv trvale). Nemluvě o vysazeném smrku, který je často předrůstán dodatečně
vzniklými nálety SM. Podobně Sokol v Hrubém Jeseníku - plot začíná někde na 1100 m, má
desítky ha, vlastní vrchol je LVS 8 a dnes je už zdálky vidět zřetelný rozdíl v
zastoupení listnáčů v kulturách mimo a uvnitř plotu. Jen to o pár let déle trvá než v
nižších polohách.
Takže s výjimkou vls 8 je to zvěř, zvěř, zvěř. Sem tam to chce jen trochu přípravy půdy
za zlomek nákladů na obnovu umělou (např. 5tis Kč/ha oproti 50-100tis). I Velpar, natož
Roundup nebo Gallant pro podporu zmlazení považuji za lepší alternativu než umělou obnovu,
proto biologicky odbouratelné herbicidy za tímto účelem považuji za součást přírodě
blízkého hospodaření, alespoň v dnešní etapě.
V:
Bohužel,
na průměrných stanovištích, jimž vévodí třtina chloupkatá, by bez lidského
vstupu nevznikl stromový porost dříve jak za mnoho desítek let (a to by byl
ještě porost nezapojený, parkového vzhledu).
K:
V 8.lvs nezapojený parkovitý smrkový les považuji za přirozený ekosystém, mýlím se?
Porosty považované za přirozené pod dnešní horní hranicí lesa v Jeseníkách takto vypadají.
Konec konců kdyby všechny smrčiny i v nižších polohách, kde smrk byl jen přimíšený nebo
nebyl vůbec, byly trvale nepravidelně rozpojené, bez souvislého zápoje, tak budou i
odolnější, hlavně proti větru. Způsob pěstování smrku, tedy stejnověké a plně zapojené
porosty, to je hlavní příčina větrných kalamit, nejen holosečné hospodaření samo o sobě,
to jen dává impuls k pěstování takových homogenních porostů. Vlastníci, kteří přešli
na pěstování SM s dlouhou obnovní a zmlazovací dobou, výběrnými principy, kteří
nepovažují vysoké hektarové zásoby za modlu, tak s větrnými polomy zdaleka takové
problémy nemají. Samozřejmě holosečení s tím bezprostředně souvisí, ale struktura,
vertikální zápoj místo horizontálního, různověkost v malých skupinkách až hloučcích,
to je základ odolnosti smrčin. Z hlediska mechanické odolnosti je to důležitější než
přimíšení vyhláškou požadovaného podílu MZD (které se stejně při jednotlivém vnášení
nejspíš dostanou do podúrovně s nepatrným stabilizačním efektem).
Přitom zákon v podstatě strukturu porostů zcela pomíjí, když stanovuje pro hlavní
hospodářské soubory příliš krátké obnovní doby. Když musíte obnovit 10 ha porost za
30 let, tak z toho různověký les většinou vzniknout nemůže. Rozdíl 30 let je nevýznamný.
V:
Poslední kapkou bylo totální selhání
plastových ochran (tubusů), do nichž se investovalo mnoho peněz i nadějí.
K:
Plastové ochrany byly omylem od samého počátku. Naletěli jsme na reklamní kampaň jako
poslední hospodyňka. Naletěli jsme i na to, že se tubusy měly za 5 let rozpadnout. Dnes
jsou kolem ochráněných sazenic pláty rozpadlé fólie, které tam budou strašit léta, dokud
nezarostou do travin, které je ochrání před dalším rozpadem na další léta :-(((
Jestli to ještě dnes někdo masově používá, tak je nepoučitelný. Ani jako projev zoufalství
ze škod zvěří to neberu.
K:
Vlastník ta kritéria musí vzít za svá. Přimlouval bych se
za určitou toleranci směrem dolů, a to až po zákonná procenta, pokud
vlastník funkčním systémem kontrolních oplocenek prokáže dosažení a
udržování únosných stavů zvěře a provádění přípravy půdy
Upřesňuji:
Určitou toleranci v jednotlivých porostech směrem dolů i nahoru, za podmínky dodržení
celkového podílu na LHC, který by se vypočítal podle zastoupení SLT. Je to sice
administrativní komplikace, ale představte si např.situace, kdy jste obnovil určitý
porost skoro celý díky oplocení s velkým podílem ESD, ale zbytek porostu musíte nakonec
kvůli dosažení MZD oplotit taky (nebo uměle ESD s následnou ochranou), přestože kdyby
např. na 1/2 ha z celkové plochy porostu 10 ha byl smrk nebo borovice, tak se snad nic
nestane. To mohou být leckde obvyklé situace při dokončování obnovy porostů (na konci
doby obnovní), kdy striktním trváním na podílu ESD na každé dílčí obnovované ploše se
může zhoršovat ekonomická situace vlastníka a často i ekologické podmínky pro výsadbu
ESD - budeme zbytečně nuceni vysazovat je na holiny (to by standardy měly vyloučit,
zapomněl jsem, jak je to tam ošetřeno). Ve standardech máme formulaci "v každé porostní
skupině" (musí být dodržen podíl ESD). Porostní skupina může mít i pár arů.
V:
Otázkou je, co jsou přípravné dřeviny. V ekologickém smyslu nejsou přípravné
dřeviny totéž co dřeviny pionýrské. S přípravnými dřevinami v užším pojetí
již náš návrh počítá. Zda zahrnout do těchto dřevin i břízu, osiku či jeřáb
na stanovištích, kde mohou růst skutečné přípravné dřeviny s většími nároky
na půdu, to opravdu nevím. Jde o to, co po vyřezání či spontánním ústupu
těchto dřevin z porostů zůstane. Může se stát, že to bude smrk a modřín,
přestože jde o stanoviště dubové bučiny - prostě proto, že buk a dub do
porostu nikdo nezavedl. Za příhodných podmínek by se tyto dřeviny sice
dostaly do porostu s náletem, ale leckde se ten nálet nemá odkud vzít a pak
je nutná pěstební intervence. Čili pionýrské dřeviny na úkor "klimaxových"
bych viděl velmi nerad. Jinou otázkou je např. jasan či javor místo buku
nebo lípa místo dubu či olše místo jasanu. To jsou klasické přípravné
dřeviny, které leckde vykazují vyšší vitalitu než dřeviny "klimaxové
K:
Dřeviny přípravné jsou pro nás synonymem pro pionýrské (Lesnický naučný slovník I,
1994). Nevím, zda je to dobře, ale je to tak v lesnictví vžité. Tedy zejména BR, OL,
OLS, jíva, OS, ale i MD. I tyto listnáče, nemluvě o MD, mohou mít v budoucnu i
ekonomický význam, vždyť ve Skandinávii se z břízy dělá nábytek běžně, technologie
jsou známé, odbyt je záležitostí obchodních zvyklostí, reklamy, změny technologií v
rámci obnovy strojového parku apod. Všechny tyto dřeviny mají významný meliorační účinek
(myslím že většinou lepší než BK - vždyť porovnejte opad pod bučinami a pod olšinami),
bříza například z domácích dřevin dokáže nejlépe prokořeňovat slehlé půdní horizonty,
lépe než dub, buk či borovice. Rozhodně je lepší zavádět ESD pod rozpadající se BR či
OS než na holinu. Najít pojistku proti zneužití nezodpovědnými vlastníky - to je věc k
řešení, nikoliv to, zda pionýrské (přípravné) dřeviny ano či ne. Z hlediska ekosystému
tyto dřeviny nemohou vadit - ten si s nimi jistě poradí, a jestli přípravný les
pionýrských dřevin bude pokračovat smíšeným stanovištně odpovídajícím druhovým složením
nebo smrčinou (to podle mne zcela výjimečně a zase je to o zvěři), nepovažuji za
důležité. I takto vzniklá smrčina bude něco jiného než dnešní "kukuřičná pole".
U nás vidím spoustu příkladů, kdy už v březové mlazině se spontánně objevují nejrůznější
nálety klimaxových dřevin, včetně jedle a samozřejmě i klimaxu snad bližších zárodků
smrkových skupin. Omezme zvěř a budeme mít opačný "problém" - udržet na vls 4,5,6 podíl
smrku.
JV, JS podle mne na holiny nepatří, natož LP, jsou to náročné listnáče, avšak pokud se
někde spontánně masově zmladí, vítáme je jako dřevinu, do jejíž ochrany (s úměrným a
postupným prořeďováním) lze s výhodou vnášet např. JD. V tomto smyslu může jít o
přípravné dřeviny, ale pokud naletí na holiny, tak snad až v druhém sledu, tam jde
skoro vždy napřed Jíva,BR,OS,OL (MD).
Prosím šlo by zde stručně vysvětlit rozdíl mezi přípravnými a pionýrskými dřevinami
v ekologickém smyslu? Co jsou to "skutečné přípravné" dřeviny?
Mohl byste mi také sdělit Váš názor na rozdíly při vylišování LVS v Čechách a na Moravě?
Srdečně zdraví
Košulič
-----------------------další příspěvek------------------------
1.3.2004, Košulič
K zvýšenému zastoupení listnáčů a jedle oproti současné vyhlášce obecně výhrady
nemám. Na druhé straně jsem přesvědčen, že
- pokud nedojde k radikálnímu snížení stavů zvěře, pak dodržení požadavků na
zastoupení ESD bude pro většinu vlastníků ekonomicky neúnosné a povede k tomu,
že budou paušálně používat jednotlivé smíšení, čímž se v podstatě vrátí na
úroveň požadavků vyhlášky a navíc se budou muset zbavit možností, které dává
skupinové smíšení. Pokud tedy ve standardech zůstane možnost snížení zastoupení
ESD v případě použití jednotlivého smíšení, bude to celé k ničemu.
- pokud současně nebudou využívány přípravné dřeviny a naopak ESD budou
aplikovány na holiny, pak je to taky k ničemu.
Jsem po letech zkušeností naprosto přesvědčen o tom, že zastoupení listnáčů a
jedle a vůbec biodiverzita našich lesů včetně bylinného a křovinného patra je
zcela a výhradně věcí stavů zvěře. Jakákoliv úroveň požadavků na zastoupení ESD
nebo MZD při umělé obnově na zdraví budoucích lesů nic zásadního neovlivní.
Zkoušeli jste si někdo vykopat kořeny ručně zasázených listnáčů, borovice,
modřínu? Pokud ano, tak víte o čem mluvím a myslíte si, že dnes někoho donutíte
sázet tak, jak to popisují v učebnicích?
Konkrétní SLT – to chce podrobný rozbor, na který nemám. To není otázka pro
praktické lesníky. Informace o přirozené dřevinné skladbě existují a
předpokládám, že je pan Višňák seriózně využil. Požadavky na skladbu při obnově
hospodářských lesů je pak jen otázka názoru na míru přiblížení k přirozené
druhové skladbě. A zde souhlasím, že dnešní požadavky vyhlášky jsou nízké.
Odpovídají stavu rezignace na účinnější regulaci zvěře.
Diskuse by se měla nést ne o jednotlivých % v jednotlivých SLT, ale o tom, co
dělat k dosažení nižších stavů zvěře. To je problém dnešního lesnictví, nikoliv
kůrovci.
Košulič
-----------------------další příspěvek------------------------
2.3.2004, Martiník
S vasim nazorem nemuzu uplne souhlasit.
Jiste mi date za pravdu ze nelze pausalizovat - prikladem budiz např. Bile karpaty.
Shrnu to:
- Zveř je jiste problem ne vsak vsude, spise je to v lidech.. a bohuzel taky v organizaci
(najemci a vlastnici honitby)
- Je zrejme ze se zlepsenim stavu nasich lesu (vetsi podil listnacu, pouzivani priroz
obnovy atd.) se zvysi i "uzivnost lesa" pro zver.
Zdravi
Antonin Martinik
-----------------------další příspěvek------------------------
2.3.2004, Košulič
Já mám samozřejmě pokřivený pohled extrémními Jeseníky, ale po republice jsem najezdil
dost (bohužel s výjimkou Bílých Karpat), a všude jsem viděl v oplocenkách výrazný rozdíl
vegetace oproti volné ploše. Nevzpomínám si na výjimku, ale netvrdím, že nejsou. Pokud
ten rozdíl je vidět pouhým okem i v běžných provozních oplocenkách, pak jde jednoznačně
o snížení biodiverzity. Skoro všude taky vidím ty trapné tubusy, nemluvě o tunách
repelentů které se po celé republice plácají na stromky - vždyť je to absurdní.
U nás už 10 let skoro nevysekáváme "nežádoucí dřeviny". Výsledkem je sice asi větší
úživnost, ale taky obtížnější lov, protože při absenci holosečí srnčí v lese skoro
neuvidíte. A stejně si zase berou z vysázených sazenic tak, že i natřené smrky jsou
leckde omleté ze stran až na kmínek. Samozřejmě že je to v lidech.
Zdraví
Košulič
-----------------------další příspěvek------------------------
3.3.2004, Višňák
S názory pana Košuliče v zásadě souhlasím, jen s dílčími výhradami. Zavádění
většího podílu ESD je bez únosných stavů zvěře proveditelné jen za cenu vysokých
a v podstatě zbytečných nákladů. Nejde však jen o zvěř. V mnohých oblastech je
přirozená obnova vhodných ESD i bez "přispění" zvěře minimální a jejich účast v
obnovovaných porostech je tak plně závislá na umělé obnově. Vlastníci lesů v
těchto územích jsou tak přírodně historickými podmínkami znevýhodněni oproti
těm, kteří hospodaří v oblastech s dosud hojnými a bohatě zmlazujícími ESD.
Otázka jednotlivého vs. skupinového smíšení zde již byla diskutována. Jde o
komplexní problém, v němž jsou zvažována hlediska ekologická, provozní a
ekonomická. Z ekologického hlediska je žádoucí rovoměrnější promíšení
odpovídající potenciálu stanoviště, tj. příklon k jednotlivému smíšení v mýtně
zralém porostu. Z provozního hlediska je výhodnější pěstování stejnodruhových
skupin na ploše několika (desítek) arů, které lze obhospodařovat jednoduchým
způsobem a bez větších rizik. Ekologicky se ovšem takové skupiny - úměrně své
velikosti - chovají jako monokultury, s nepříznivými dopady na biodiverzitu a
ekologickou stabilitu. Jednotlivé smíšení obnovovaných porostů přináší úsporu
nákladů, nedostatkových sazenic, ale také nejistoty ohledně další existence
porostu, v němž se menší příměs ESD může souhrou nešťastných okolností postupně
zcela "rozpustit". Ke zmírnění tohoto rizika by mohlo přispět hloučkovité či
řadové míšení a důsledná (byť nutně jen namátková) kontrola podílu ESD v
odrůstajících porostech ze strany certifikačního orgánu. V případě skupinového
smíšení bych pak prosazoval, aby skupiny ESD nebyly jednodruhové (např.
nesmíšená skupina javoru či lípy).
Také téma přípravných dřevin zde již bylo probíráno. Nedomnívám se, že jde o
natolik zásadní problém. Přípravné dřeviny mají význam hlavně v extrémních
případech, jako jsou velké kalamitní holiny či vyhraněné ekotopy, které nelze
snadno zalesnit cílovými dřevinami. Ve většině případů však budou tvořit jen
vítaný, někde spíše trpěný doplněk cílových dřevin. Nesmíme zapomínat, že v
lesích FSC nepřipouštíme větší holiny, takže by zde až na výjimky nemělo
docházet k většímu stresování mladých stromků na holinách.
Ve věci % podílů ESD jsem připraven k diskusi, byť tuším, že nebude vůbec lehká.
Zdravím všechny
Richard Višňák
-----------------------další příspěvek------------------------
3.3.2004, Košulič
Chci ještě podotknout několik poznámek, na které mě navedl pan Višňák níže uvedeným
příspěvkem. Stalo se mi mnohokrát, že v čisté třtině na holinách v rozlehlých smrčinách
po přidřepnutí jsem viděl u země nalétnuté semenáčky, pravda většinou břízy nebo něco
podobného. V takových podmínkách i to je cenné a chce to kromě redukce zvěře i vyloučit
nebo aspoň omezit ožínání. Nevěřím, že by někde u nás byly lokality, kde do holin
nenalétne aspoň přípravná dřevina. A jakmile ta tam bude, je to otázka několika let
a začnou pod ni sojky zanášet DB a BK atd. a už to pojede. Neznám republiku tak
jako pan Višňák, ale s tím, co jsem viděl já, nevěřím, že v republice je někde podíl
listnáčů závislý jen na umělé obnově. Pravda, není to jen vliv zvěře, ale zčásti taky
důsledek ožínání, které regeneruje drn a ten pak zabraňuje vyklíčení semen dřevin, a
hlavně nesmyslné netrpělivosti při obnově, nařízené nám zákonem (zalesnit do dvou let).
Zapomíná se taky na přípravu půdy, i šetrná chemická příprava půdy je podle mě
ekologicky výhodnější než umělá sadba.
Ke skupinám – z hlediska druhové pestrosti je důležitá i pestrost stanovišť. Ta je
určitě větší při smíšení ve formě malých skupin až hloučků nebo pruhů. Jednotlivě
smíšený les (včetně výběrného) pokud je na větších plochách, má podle mě strukturou
a možnostmi pro uplatnění nejrůznějších organizmů blíže k monokultuře (byť složené z
více druhů) než maloplošně skupinovitý les, zvlášť když bude mezi skupinami věkový
rozdíl. Nejde o ekologickou stabilitu, ta je u jednotlivě smíšených vysoká, ale právě
o pestrost stanovišť, která např. v jednotlivě výběrném lese chybí. Takový les je sice
stabilní, ale monotónní. Možnost snížit podíl ESD při jednotlivém smíšení bude vlastníky
motivovat k zakládání právě takových „smíšených monokultur“ na velkých plochách. Výběrný
les je považován za ideál středoevropského hospodářského lesa, ale promíchaný se
skupinkami, pruhy, hloučky bude ještě pestřejší. I sem tam paseka na výšku stromu
pestrost druhů zvýší. Jde o to, aby nepřevládl jeden druh, jeden tvar, stejný věk
(výjimky na určitých stanovištích budou). Vím z čeho vyplývá kladný vztah ekologů k
jednotlivému smíšení – tak vypadá středoevropský klimax na většině stanovišť. Ale i
v něm vznikají často hloučky „monokultur“ (pro laiky zjednodušeně – do průměru o výšce
stromu). Ty skupiny musí mít rozmanitou velikost, od velikosti průmětu koruny dospělého
stromu až dejme tomu do výšky stromu, výjimečně i víc, tak do půl hektaru. V případě
hloučkovitého či řadového míšení, bude to ještě umožňovat snížení podílu ESD jako u
jednotlivého? Dle bodu 6.3.B.IX standardů nikoliv. Požadavek preference hloučkovitého
a skupinovitého v bodu XIV a možnost snížení podílu ESD při jednotlivém smíšení jdou
prostě výrazně proti sobě. S určitým smíšením i v rámci skupin souhlasím.
Promiňte mi, že jsem se tak rozepsal. Ptám se pana Višňáka, zda mi dá souhlas zveřejnit
tuto diskusi na http://pbl.fri13.net/, což je pokus o internetový časopis pro přírodě
blízké lesnictví.
Zdraví
Košulič
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com