Věnujme více pozornosti pěstování borovice
(23.5.2004 17.28, Milan Košulič st.)
K napsání úvahy na dané téma jsem si vypůjčil jednak nadpis článku prof. KORPEĄA, uveřejněného ve slovenském LESe v r. 1995, jednak některé informace o problému, které v něm autor uvádí. Hned v úvodu se s prof. KORPEĄEM ztotožňuji v tom, co bylo i pro něj zřejmě důvodem k napsání zmíněného článku: lesní hospodářství by se mělo v předstihu přizpůsobit očekávaným klimatickým změnám oteplováním a vláhovým deficitem, zejména v nižších a středních výškových stupních (lvs). A to úpravami fytotechniky, ale zejména změnami druhových skladeb, zvýšenými podíly slunných, k suchu tolerantnějších dřevin, dubu, borovice a modřínu, jak to autor ve svém článku zdůrazňoval.
K dnešnímu stavu
Když se holosečné hospodářství a s ním spojené zakládání smrkových monokultur začalo před cca 200 roky rozvíjet naplno, nahrazovaly se čistým smrkem především zdevastované listnaté porosty, a to s minimálním ohledem na stanovištní podmínky. Tak se smrk ocitl i tam, kde mu stanoviště naprosto nevyhovovalo. Není proto divu, že se dnes mnohde vyskytují smrčiny katastrofálně špatného zdravotního stavu, přírůstu a plnění dalších funkcí. Snad vůbec nejhorší je stav na mělkých půdách sušších oblastí nižších až středních poloh na jižních expozicích. Tam většinou skutečný porostní věk 100-120 let odpovídá hospodářskému věku o několik věkových tříd nižšímu. Pokud se na takových stanovištích vyskytují skoro čisté borové porosty, sotva se jich může týkat úplná přeměna, protože hlavní dřevinou zde může být, a zřejmě i bude, opět borovice. K úplné přeměně tam však budou určeny smrčiny. V další části se pokusím sdělit názor, jak by k tomu mělo docházet, aby tam v budoucích porostech byla borovice hlavní, lépe než dosud prosperující a jakostnější dřevinou.
Předpoklady pro úplné přeměny smrčin na extrémních stanovištích
Každého hned napadne, a to správně, že hlavním nedostatkovým bioklimatickým faktorem pro obnovu a tedy i přeměnu smrčin na vysychavých, snad především z tohoto hlediska nehostinných stanovištích, je vláhový deficit, zesílený slunnou jižní expozicí. Význam vody tam tudíž dominuje. Je proto nutné využívat takový postup obnovy, který s vodou relativně nejlépe hospodaří. Jsou nejméně dvě okolnosti, které rozhodnutí pro ten který postup obnovy s ohledem na stanovištní podmínky ovlivní:
a) skutečnost, že následnou hlavní dřevinou by měla být borovice,
b) jak ovlivňuje vláhovou bilanci za daných podmínek holá seč a podrostní způsob obnovy jako hlavní součásti přeměn.
K oběma podmiňujícím faktorům několik poznámek:
ad a) Kořenový systém borovice se výrazně přizpůsobuje půdním podmínkám. Na hlubokých, kyprých, dobře vlhkých půdách má typický kůlový kořen, na minerálně chudém, suchém podloží srdčitý nebo dlanitý buď s několika panohami nebo s dlouhými řídkými šlahouny (MAŘAN, 1952). Právě tyto šlahouny jí umožňují čerpat vodu z hlubších vrstev. Má mimořádnou schopnost přizpůsobit se i delšímu nedostatku vláhy. Je schopna přijímat vodu z půdy za podstatně horších poměrů než dub. Udržuje se ještě za stavu pod bodem vadnutí. To obojí jí umožňuje přežívat i na velmi nepříznivých stanovištích, zejména písčitých, vysýchavých půdách (KORPEĄ, 1995). Tuto svou mimořádnou přizpůsobivost prokázala i tím, že při migraci v poledové době se jednak udržela na svých původních, mimořádně extrémních stanovištích, jednak i taková nově okupovala mimo konkurenční vliv jiných dřevin, které tam nenacházely podmínky pro svou existenci. Podíl borovice tudíž může vzrůstat s klesající úrodností stanoviště. Pro tyto vlastnosti má lesní hospodářství v borovici pro úplné přeměny smrčin na velmi nepříznivých stanovištích důvěryhodnou dřevinu. V daných souvislostech je důležitý ještě jeden poznatek, praxí dost málo respektovaný: existence dvou taxonomických jednotek borovice lesní: náhorního a pahorkatinného typu. Náhorní borovice má povahu spíše klimaxové dřeviny, pahorkatinný typ povahu pionýrské dřeviny s tomu odpovídajícími vztahy (snášenlivostí) ke stínu a světlu. Tzn., že náhorní borovice se vyznačuje podstatně větší adaptabilitou k zastínění než borovice pahorkatinná, která však na lepších půdách rovněž snáší delší zastínění.
ad b) V tomto bodu se nemohu vyhnout připomínce základních bioklimatických rozdílů prostředí holé plochy - paseky a porostního mikroklimatu, a tedy holosečného a podrostního hospodářského způsobu, které se v praxi ještě často zcela přezírají:
Holosečné hospodářství již po 2 staletí přehlíží zhoubný vliv holiny na ekologický stav prostředí. To se týká i tzv. maloplošné holiny, zákonem povolené do výměry 1 ha, rovněž pokrytecky přezírající její faktické vlivy na prostředí, zejména půdu. Svým téměř o 100 % větším tepelným rozpětím mezi nejnižší a nejvyšší denní teplotou (např.podle ZAKOPALA (1958): 47°C na holině proti 22°C v porostu) představuje krajně nebezpečné prostředí pro mladé rostliny dřevin, především dlouhotrvajícími teplotními špičkami, při nichž sazenice ztrácejí výparem více vody, než stačí kořeny nahradit. Rovněž rozdíly ve výparu mezi porostem a holinou jsou značné: na pasece je výpar až o 85 % větší než v kotlíku. Na holinu sice dopadne téměř 2× více srážek než na půdu pod porostem (to ovšemže závisí na mnoha okolnostech, mj. zejména na druhové skladbě, hustotě porostu atd.), ale tato výhoda tam rychle mizí pro dlouhé vysoké teploty, vysoký výpar a proudění výsušných větrů. A co se děje s půdou? Během několika málo let ji zcela zdevastuje - zmineralizuje veškerý humus v půdě, střídavým přemokřením a vyschnutím změní její fyzikální vlastnosti a více či méně i její minerální složení.
Porost naopak chrání půdu a rostliny pod sebou před účinky slunce, mrazu, větru a prudkých dešťů. Porostní mikroklima zmírňuje až vylučuje výskyt jarních a podzimních mrazíků, tlumí letní vedra, zimní chlad i výsušné větry. Podstatně tudíž vyrovnává extrémy holé plochy, a proto vytváří i příznivější růstové podmínky pro semenáčky dřevin než holina. Chrání půdu před zničením humusu a erozí. Nemalý vliv na vláhový režim má i diferencovaná vnitřní porostní výstavba: pro zlepšení vláhového režimu na vysychavých stanovištích podstatně lépe vyhovuje stupňovitě diferencovaná výstavba než jednovrstevná s horizontálním zápojem, jak konstatuje KORPEĄ (1995). Také DANNECKER (1995) zdůrazňuje, že ve stupňovitě uspořádané smrčině se všemi vrstvami stromů proředěnými se dostane k půdě mnohem více srážek a tepla. Porosty s podrostem pak lépe hospodaří s vláhou než porosty jednovrstevné. Kromě toho stupňovitá výstavba dává větší naději na zachování toho mála listnáčů, s nimž lze v příštích, převážně borových porostech vůbec počítat.
K vlastní obnově - přeměně smrčin na chudých stanovištích
Dávat tudíž při obnově a tedy i při přeměnách smrčin na extrémních stanovištích přednost holosečné obnově je chybné, protože právě tam se holina při obnově uplatňuje nejškodlivěji. Přinejmenším teoreticky je výhodnější postupovat na uvedených stanovištích podrostními až skupinovitě výběrnými postupy. Ani násečný postup, spojený s holosečným násekem ekologickému hledisku nevyhovuje, ačkoliv se pěstebně považuje za výhodný. Tradiční standardní obnova těchto porostů - holou sečí, byť maloplošnou, by se měla omezovat, resp. by neměla být jediným postupem. Myšlenka přírodě bližší obnovy, tj. bez holoseče, by se totiž měla uplatnit i v těchto porostech na zmíněných stanovištích, a to přednostně pro ekologicky šetřivý vliv na prostředí i samotný postup obnovy.
Obnova kombinovanou, tj. skupinovitě clonnou + výběrovou sečí
Zvláštnost tohoto postupu spočívá v tom, že starý porost - smrčinu, má nahradit porost s hlavní dřevinou odlišného typu - borovicí, pro předpokládaná stanoviště nezvyklým způsobem, tj. pod ochranou clonou starého porostu, jeho podsadbami, tj. umělou či nepravou clonnou sečí (KONŠEL, 1931, POLANSKÝ, 1966), protože jde o změnu druhové skladby s využitím dřevin, které nelze obnovit pro jejich absenci přirozeným způsobem. Pro zakládání borových porostů byla obnova vždy tradičně spjata s holou sečí, dokud se pozorováním nedospělo k názoru, že "...borovice vysoké jakosti a tlustších dimenzí se většinou získává ve výrazně výškově diferencovaných, různověkých porostech. V rozptýleném světle (polostínu) a mikroprostředí malé mezery se borovice lépe formuje než ve stejnověkých porostech s plným osvětlením. Přímost (rovnost) kmene, jehlancovitá koruna, jemné větve, příznivá struktura dřeva jsou častější v různověkých než stejnověkých porostech. Příčina vysoké kvality borovice se spatřuje v příznivém efektu dlouhodobého bočního stínu přes stupňovitý zápoj. Heterogenější (diferencovanější) porostní struktura také znamená i mozaikové střídání skupin tlustších (vyšších) stromů s tenčími a nižšími plošnými prvky..." (KORPEĄ,1995). ?e tomu tak skutečně je, může se přesvědčit každý, kdo pečlivě sleduje kvalitativní vývoj borovice odrůstající na holé seči a pod mírnou clonou jakéhokoliv porostu.
Přestože zpravidla převládala obnova borových porostů holosečným či násečným postupem, ani clonná obnova v nich nebyla tak zcela neznámá. Má svou historickou zkušenost nejen v KALITSCHOVĚ a MÖLLEROVĚ "lese trvale tvořivém" (Dauerwald), ale i v někdejších borových výběrných lesích, např. v Prusku a přírodních borech na Sibiři, připomínajících výběrné lesy, o nichž se zmiňuje REININGER (1992), a mimochodem i kolega J. METZL, který osobně Sibiř u Bajkalu několikrát navštívil. Podle Altmeistera PFEILA (REININGER, 1992) bývala borovice dokonce "jedli podobná". "Kdo chce vidět ´borovici pod borovicí´, nabízí k tomu příležitost revír Golnitz (v sousedství Bärenthoren). Plocha po požáru z doby okupace vytvořila pro mladé borovice vhodné klíčiště. Borové zmlazení pod řídkou clonou dosahuje výšky 3 m. Tím již zřetelně vzrůstají světelné nároky mlaziny. Pokud se má mladý porost zpevnit proti sněhu, musí být již v odpovídající míře uvolňován. Klasický způsob hospodaření podle Bärenthorenu předpokládá 170 ks/ha stromů hlavního porostu od 90 let věku. Tím se i podrostu nabízí dostatek světla" (RADKE, 1996, ex REININGER, 1992).
K vlivu porostní clony na jakostní vývoj borovice ještě jedno KORPEĄOVO (1995) konstatování: "Kvalitativně se vyvíjí borový podrost podle stupně zaclonění. Mladé borovice v místech se silnějším prosvětlením zaujmou předrůstavou pozici, což vede ke zvýšenému zavětvení (HOLTHAUSEN, 1979). Náhlé odclonění 4-12 letého podrostu vedlo ke značnému vytváření rozrostků a silnějšího zavětvení než u jedinců vyvíjejících se déle pod přiměřenou clonou (HENKEL-RUPP, 1985). ... Kvalitativní znaky jedinců obnovy déle cloněných mateřským porostem jsou celkové podstatně příznivější než na rychle odcloněné ploše nebo na holé seči."
Přitom je důležité to z předchozích citátů vyplývající, že při "pokusech" o podrostní obnovu borovice se potvrdila její určitá přizpůsobivost (tolerance) k zastínění. Ostatně u borovice náhorní, jako dřeviny klimaxového typu, to lze právem plně předpokládat, stejně jako výskyt klimaxově (tedy stinně) orientovaných jedinců u jinak slunné borovice pahorkatinné.
V přírodě blízkém pojetí přeměn smrčin na nepříznivých stanovištích bez holé seče by měl mít starý porost spíše povahu porostu ochranného než normálního výnosového lesa. Ochranného ve smyslu jeho využití pro místně, ekologicky (snad) relativně nejvhodnější postup umělé obnovy s ohledem na šetření půdní a vzdušné vlhkosti, půdního humusu, ale i pro geneticky správný vývoj nové generace porostu (genetickou repatriaci) vytvořením mírné clony mateřským porostem.
Při shora zmíněné možnosti růstu borovice v plošně proměnlivé cloně starého porostu při jeho clonosečné přirozené obnově, nevidím důvod, proč by totéž se stejnými výhodami nebylo lze provádět i podsadbami modifikovanými pro přeměny smrčin, tzn. s tzv. umělou clonnou sečí. To však má pochopitelný háček: totiž velmi pravděpodobnou skutečnost, že většina existujících populací pahorkatinné borové varianty má převahu pionýrských, tedy slunných genotypů. Ty mohou, a zřejmě i budou pod porostní clonnou reagovat většími ztrátami selekcí silněji neadaptibilní částí populace k danému zastínění. Budeme-li znát a také respektovat jisté zákonitosti evoluční genetiky, pak zmíněný selekční proces pochopíme a preventivně se mu přizpůsobíme: jednak sazenicemi (semenáčky) předpěstovanými ve školce na mírně cloněných záhonech a tím částečným vyselektováním méně adaptabilních jedinců již před zalesněním, jednak plnými, neredukovanými ha-počty sazenic při vlastní výsadbě, aby pro předpokládané selekční ztráty byla přiměřená rezerva. Ovšemže lepší výchozí pozicí obnovy borovice podsadbami bude mít ten, kdo bude disponovat borovicí náhorního typu, tzn. stinnější klimaxovou borovou variantou. Mít o tom přehled např. na základě terpénových analýz, resp. i pomocí historického průzkumu by samozřejmě bylo ideálním stavem.
Je nesporné, že mozaikovitě diferencované výškové výstavby budoucího porostu s borovicí jako hlavní dřevinou nelze dosáhnout celoplošnou "umělou" clonnou sečí, nýbrž její skupinovitou variantou, neboť: "Různě pomístně diferencované zaclonění v různé míře zpomaluje nebo urychluje výškové odrůstání a tím vede k výhodné stupňovité porostní výstavbě (vhodné, jak shora uvedeno, ke kvalitativně vytříbené produkci borových kmenů a pro zachování stinnějších forem klimaxově orientovaných jedinců dané populace - moje poznámka). (...) Za výhodné se považuje zaclonění, které snižuje výškový přírůst asi o 25 %. V takových podmínkách se může dobře uplatnit příměs listnatých dřevin bez intenzivní výchovy a zmenšuje se riziko výskytu rozrostků" (KORPEĄ, 1995).
Konkrétní přeměnu smrčiny na převážně borový porost s příměsí MZD skupinovitě clonnou sečí v kombinaci s podsadbou borovice mezi skupinami si lze představit těmito postupnými kroky:
- začátek přeměn spadá obvykle do věku porostu, kdy se standardně zahajuje jeho obnova, tj. 70-80 let (na nejchudších stanovištích o cca 10 i více let dříve nemůže škodit); s ohledem na obvykle nízkou objemovou produktivnost předmětných smrčin a následující druhovou skladbu s převahou v podstatě slunné borovice není vhodné využívat příliš dlouhé obnovní ani zmlazovací doby, ale ani do krajnosti obě doby zkracovat; pro porost se vystačí s celkovou cca 30letou obnovní dobou a 15-20letou dobou clonění borových kultur na dílčích obnovovaných plochách,
- cílem přeměn předmětných smrčin je převážně borový les s přimíšenými MZD a modřínem, a to v druhové skladbě zhruba zahrnující v úvahu přicházející edafické kategorie SLT nižších a středních poloh tímto zastoupením dřevin: bo 5-6, bk(lp) 2-3, md,br 2,
- každý porost, uvažovaný k maloplošné umělé clonné obnově, musí být předem rozčleněn přibližovacími liniemi v rozestupech ne větších než cca 50 m; ačkoliv jde o notoricky známý požadavek pro neholosečnou obnovu, často se ještě ignoruje; průběh obnovy, co do orientace obnovní linie vzhledem k situování přibližovacích linií by měl na jižních svazích doznat jisté méně standardní změny; přibližovací linie budou zpravidla probíhat v traktorových terénech po svahu, zatímco obnovní linie by měla být situována ve směru vrstevnic, tj. V-Z, tj. cca kolmo na přibližovací linie,
- v dalším kroku je vhodné preventivně zajistit ochranu proti škodám zvěří, protože borové rostlinky jsou pro zvěř ve smrčinách skoro stejně lákavou dřevinou jako jedle; pro daný účel, tj. celoplošné rozpracování obnovy porostu na teplých, zvěří s oblibou v zimě vyhledávaných lokalitách, doporučuji oplocení celého porostu; je nejen v přepočtu na chráněnou plochu nejlevnějším druhem kolektivní ochrany, ale také dobře účinnou (rozvedu příležitostně v jiném článku); bez ochrany zamýšlených podsadeb borovicí nemá žádný smysl takový postup uplatňovat, neboť spárkatá zvěř by ji řadu let po sobě silně poškozovala (aspoň takové jsou moje zkušenosti s kultivací borovice ve "smrkovém hospodářství"),
- v prvním obnovním sledu je nutné co nejdříve vnést požadovaný podíl MZD; dobře tomu poslouží clonné skupiny (kotlíky); nejlépe je zahajovat to využíváním všech přirozeně vznikajících porostních mezer, ať se v porostu vyskytují kdekoliv; jinak uvažuji o standardních, přibližně kruhových plochách o průměru cca 25 m (= cca 5 arů) nebo eliptického tvaru (s delší osou nejlépe ve směru V-Z), a to s mezerami mezi nimi rovněž 25 m; to odpovídá zastoupení 20 % MZD (na 1 ha čtyři 5-arové skupiny); netrpí-li oblast vysloveným nedostatkem srážek, je vhodné ponechat v nich několik přežívajících slabých stromů k vytvoření aspoň mírné clony pro blahodárný stín-polostín; zalesňují se plným ha-počtem přimíšených dřevin (bez jakékoliv přípustné redukce),
- za 5-10 let od založení skupin MZD se začíná s podsadbou borovice na východiscích situovaných mezi skupinami MZD a poté na rozšiřovaných východiscích; v místech určených k podsadbám se zakmenění porostu sníží asi dvěma zásahy na stupeň cca 0,5-0,4, na ostatní ploše o 2-3 stupně méně (asi na 0,7), aby podsazované části byly "co nejdéle" (aspoň 15-20 let) těmi dosud hustšími, jakoby kulisami, mírně bočně cloněny, a přitom podsazovaným rostlinám šetřena vláha; postupné rozvíjení obnovy a vyklizování dřeva z porostu vyplývá z nákresu; o přípravě sadebního materiálu a hustotě sadby viz nahoře,
- k závěrečnému dotěžování "kulis" nedochází jednorázově, ale rovněž více zásahy.
Závěr
Je jasné, že zmíněný postup přeměny smrčin na exponovaných stanovištích zdaleka není lákavou nabídkou ústupu od dosud převládající a nadevše oblíbené metody přeměny holou sečí, kterou by většina lesníků bez váhání k danému účelu použila. Ale je cestou logickou a správnou: když na jedné straně jsme ochotni pečovat o půdu vysoce nákladným, přesto však problematickým vápněním, o to ochotněji bychom měli pečovat o její neporušenost postupem, jehož kladný vliv na půdu a lesní ekosystém jako takový je mnohem pestřeji kladný a zejména levnější. To dávno věděl i prof. KONŠEL (1931): "... ale nesmíme zapomínati, že zanedbáváním přirozených způsobů vzdáváme se i posledního měřítka pro půdní produktivnost." Neméně důležité je to, co je určeno především pro ne příliš vzdálenou budoucnost: uznáme-li, že požadavku na lepší vláhový režim budou lépe vyhovovat clonné (až výběrné) postupy obnovy, v předstihu pro ně budeme swiss replica rolex připravovat genetickou strukturu borových populací jejich postupnou selekcí směrem k vyššímu zastoupení klimaxových genotypů.
Duben, 2004
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com