K dnešnímu hitu - samovýrobě dříví
(14.12.2004 18.45, Milan Košulič st.)
Je-li zima, musí se topit. Notoricky známá potřeba. Tisíce let k tomu účelu sloužilo dřevo. V pravěku nikomu nechybělo. S přibývajícím zalidněním Země však jeho spotřeba pro otop tak kolosálně vzrůstala, že jeho obstarávání lokálně hraničilo s devastací okolních lesů. V tropech je tomu tak dosud. Přeskočme dobu, kdy v domácnostech převládlo uhlí, velký topný pokrok. Ale spojený s kouřem, prachem a zápachem. Takže se dnes nikomu po něm nestýská. Ochránci přírody dokázali vlády přesvědčit o nutnosti propagace a podpory topení plynem a elektřinou. To nesporně prospívá životnímu prostředí, ale vysokou cenou začíná decimovat finanční rozpočty rodin. Takže zpět k uhlí, ale hlavně dřevu. Cena dřeva jakoby zaspala dobu. Nezdražuje se - zatím. A navíc je vůči prostředí šetrné. Prodejci motorových pil jásají, protože vlastnit ji otevírá cestu k levnému pořízení paliva samovýrobou. A tu dospívám k jádru věci - svému varování.
Nával zájmu venkovanů i měšťanů o palivové dříví ze samovýroby se lesníkům samozřejmě zamlouvá. Na druhé straně však může hrozit novým "drancováním" lesů. Kdyby jenom těch - viz dále. Nic se pro lesy neděje, budou-li soukromé pily likvidovat všemožné souše a vyznačené vadné, nemocné či jinak nefunkční stromy všech dřevin. Jenže samovýrobcům se mnohdy u některých vlastníků lesů nic nevyznačuje a kácejí podle ústních "instrukcí". A ty mohou být značně benevolentní. V ochotě vyhovět zájemcům o dřevo se přitom uplatňuje i jiný prvek. Zbavit se všeho, tak říkajíc "nepotřebného", neřku-li "nežádoucího": kdejaké břízy, osiky, jívy, jeřábu, ale i kolem cest a na nejrůznějších místech v lese náhodného odrostu i cenných listnáčů - javorů, jasanů, ptáčnic a pod. "plevele". A to pod doznívajícím působením někdejšího označování hospodářsky méně významných dřevin jako "nežádoucích". Zejména podél starých, dlouho nepoužívaných lesních cest, na kamenicích v podhorských oblastech, na víceméně širokých mezích mezi polnostmi a pastvinami tamtéž (hlavně v pohraničí), na ladem ležících pozemcích a vím já kde všude jinde se těmito dřevinami často jen hemží. Jaká to příležitost pro samovýrobu.
Zejména liniové segmenty krajiny, pruhy podél polních cest, zmíněné kamenice apod. plné odrůstajících náletů mnoha dřevin, ale současně biotopy nejrůznějších drobných živočichů včetně hmyzu svou často nejlepší přístupností pro samovýrobce přímo lákají ke snadnému zisku paliva. Velmi často jde o tzv. biokoridory, jedinečné spojnice mezi různými biocentry, nebo jen o "oku a duši lahodící" zpestření krajinného obrazu. Na vlastní oči jsem ve svém nedalekém okolí viděl doslova vydrancovaná, téměř všeho dřevinného krytu zbavená taková místa, až na šípkové a trnkové keře. Rozhodně bych raději viděl k samovýrobě zadávat třeba tlusté dřevo kterékoliv hospodářské dřeviny z vývratů, zlomů či souší, ač v hodnotě kulatinového sortimentu, než likvidaci hospodářsky méně významných, ale ekologicky cenných dřevin na místech zmíněných, vysoce potřebných biotopů. Chápu potřeby lidí, pokud jde o palivo, ale čeho je moc, toho je příliš. Zlepšení stavu v této věci bych spatřoval i v přesných směrnicích, vydaných vlastníky lesů pro svůj lesní personál, ale hlavně v ekologické a vůbec stavovské sebekázni samotných lesníků. A pochopitelně i v kontrole. Již před lety jsem v Německu viděl v probírkových smrčinách přesně uskládané hráně dvoumetrového paliva, zakryté folií, s jedním kusem vysunutým s označením čísla, resp. jména samovýrobce, připravené k příjmu nebo již "přijaté" s cejchem, opravňujícím k odvozu. Radost pohledět; kdeže tam vykácené všechny vtroušené břízy nebo i netvárné buky či jiné listnáče; to vše samozřejmě zůstávalo zachováno. Tentýž postup při zpracování těžebních zbytků po holosečné těžbě. A to vůbec nemluvím o písemných povolenkách k samovýrobě. I taková samovýroba, resp. právě ta musí mít svůj "úřední" postup. Prostě, pořádek milující Němci. Nevím, zda se tak postupuje všude v Německu nebo zda jsem měl "štěstí" na lesníka par excellence! Asi máme co napodobovat. A tak, milí kolegové, omluvte mou promluvu do vašeho svědomí a lesnických duší. Konám to v zájmu naší milé přírody a lesa v ní.
Milan Košulič st.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com