Péče o les a pionýrské dřeviny
(19.12.2004 15.43, Milan Košulič st.)
Když náhodně cestuji po naší zemi, vídávám v lesích mnohé. Často jde o pěstební chyby. Pak kritizuji, aniž vím koho, protože vlastníky těch lesů pochopitelně neznám. Zvláště se mně obvykle nelíbí zejména dvě věci: jednak škody na kulturách a nárostech zvěří, jednak to, co se děje s různými vtroušenými pionýrskými dřevinami z náletu v odrůstajících kulturách, nárostech a mlazinách.
Musíte zajít aspoň 100 m od silničního tahu, abyste stav kultur resp. jejich poškozování zvěří viděli. Okus bočních i terminálních prýtů nenatřených a často i repelentem chráněných rostlin nebývá výjimkou. Lesník tam v dobré víře, že z náletu jich aspoň několik zachrání, dá přednost individuální ochraně před oplocenkou; je-li však více lesníkem než myslivcem, měl by vůbec ze všeho nejvíce dát přednost zintenzivnění lovu v dané oblasti. ?e taková "víra" v repelenty bývá často marnou, je podle viděného poškozování často i natřených prýtů nabíledni. Hned mne však přitom napadá, kdeže je zde dosažen již několik let proklamovaný cíl "mít v lese takové stavy zvěře, aby kultury a nárosty odrůstaly beze škod zvěří, aniž by byly proti jejímu okusu chráněny". Zkrátka, stále se toho našim milým lesům nedostává; zvěř často okusuje nátěr nenátěr, mladým lesům se v daném smyslu víceméně stále nedaří, české myslivosti, jak lze tušit, mnohem více. Bůhví, jak tomu ještě bude dlouho.
Zajisté si vzpomínáte na tzv. nežádoucí dřeviny a jejich metodické odstraňování, kdysi dokonce jako samostatným podvýkonem. Vlastně ani nevím, proč jsem měl od nedávna dojem, že tento výraz již z lesnického slovníku vymizel. Možná, že ze slovníku ano, ale z lesnické praxe nikoliv, jak občas vídávám, když z českých silnic náhodou vniknu do přilehlých lesů: bříza, jíva, jeřáb a jiné měkké dřeviny jsou stále, jak se zdá, houfně považovány za nežádoucí, protože takto je s nimi v odrůstajících kulturách a mlazinách většinou nakládáno, soudě z toho, že bývají šmahem likvidovány. Podle mého názoru prapodivná to péče o les. To, že pionýrské dřeviny v lesích, zvyšují biodiverzitu, zřejmě mnoha českým lesníkům mnoho neříká. Ale nejen to: nic jim neříká ani jejich pěstební a pro budoucnost i ochranářská prospěšnost, když jejich část v lese zachováme co nejdéle, na dožití. Když jsem nedávno viděl velkou odrůstající smrkovou kulturu se všemi hojnými břízkami a jívami totálně odstraněnými, řekl jsem svému mladšímu lesnickému kolegovi, s nímž jsem cestoval, asi toto: při vší úctě, kterou chovám k lesnickému vzdělání, dávám někdy zapravdu baronu von Rotenhanovi, který zakázal svému synovi studovat lesnictví, jinak že jej vydědí (aby mu "nepokazil" rodové dědictví jeho lesa); můžeš být zlatoústý, mluvit a psát o užitečnosti těchto dřevin, nikdo tě neposlouchá, ani nečte, nikdo se nechce poučit, pochopit nutnou ekologickou podstatu pěstění a ochrany lesa. Kdo se chce podrobně seznámit, k čemu takové předrosty průkopnických dřevin na pasekách a v odrůstajících jehličnatých kulturách slouží, nechť sáhne po stále vysoce aktuální knížce autorů Jana Pěnčíka a kolektivu z r. 1958 "Zalesňování kalamitních holin".
Jen velmi stručně shrnuji přinejmenším pěstebně to podstatné:
- Průkopnické dřeviny, a to i jednotlivci, ve svém bezprostředním okolí meliorují půdní i vzdušné prostředí (prokořeněním, opadem, mírným stínem apod.), a proto vytvářejí vhodná místa k jednotlivé až hloučkovité přísadbě cílových listnáčů (příp. i jedle) hned nebo dodatečně. Pro ně také vytvářejí "signalizační" body a záštitnou, aspoň částečnou (biologickou) ochranu proti zvěři.
- Pomáhají vychovávat, zejména tvarovat nejen přisazované listnáče, ale v borových kulturách i samotnou borovici (skvěle); těch několik smrků ve smrčinách dotčených ošleháváním několika desítkami ponechaných břízek je v "moři" smrku nepodstatné. Svým melioračním a ostatním přínosem to bohatě vynahradí.
- Jednodušší lesní společenstva, složená z tolerantnějších druhů, jsou schopna lepší adaptace ke změněným růstovým podmínkám. K takovým druhům patří zejména bříza, osika, olše, modřín, borovice. Právě tyto dřeviny by měly sehrát v adaptačním procesu a při zvyšování resilientní odolnosti nových porostů důležitou roli, a to jejich společným zastoupením aspoň 30 %, s co nejdelším setrváním v porostech. Nejlépe v mírně smíšených skupinách (z původní kultivované dřeviny a některého pionýra), pokud se je podaří další výchovou z přimíšených pionýrů propěstovat. Skupiny pionýrů se pak později budou postupně doplňovat cílovými listnáči a jedlí a předchozí pionýry tak funkčně nahradí. ?e tento postup přispěje i k vyšší různověkosti porostu, bude užitečným přínosem navíc. K věci uvádím výrok K. KAŇÁKA (1988): "Pionýrské druhy lesních dřevin s rozšířenou genetickou flexibilitou preadaptované pro stále intenzivnější změny životního prostředí v čase i prostoru jsou dřevinami budoucnosti, kdy přírodní druhy a jejich genofond ztratí svou původní povahu vlivem ztraceného přírodního prostředí, v němž se po věky vyvíjely." Částečně převzato z Slevové kódy The Book Depository
Milan Košulič st.
Město Albrechtice
Říjen, 2004
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com