Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Přeměny a převody smrčin na strukturní lesy

(12.3.2005 19.55, Milan Košulič st.)

Dlouho známá skutečnost, že soudobé smrčiny jsou pro budoucnost ekologicky a výnosově neúnosné typy lesa, nutí lesníky k jejich změně. Vím, jak mnoho již o tom bylo řečeno. Dokud však jednoznačně nepřevládnou trendy ke změnám, bude stále o čem mluvit. Podle mne takový stav u nás dosud nenastal, proto si dovoluji k věci se ještě vyjádřit.

Cíl a ohledy

Přeměny mají smrčiny změnit ve smíšené lesy, převody současně změnit jejich vnitřní porostní výstavbu a nastartovat jiný způsob hospodaření. Oba typy porostních změn se obvykle provádějí současně. I proto používám v článku zkratkovitě výraz "převody" pro oba pojmy. Na co je nutné přitom brát ohled:

• na přiměřenou bezpečnost starého porostu,
• na dobrý předpoklad dosažení cílové skladby dřevin,
• že převody budou pro cílové dřeviny genekologicky "přátelské",
• že se využije "automatická biologická racionalizace",
• že se dosáhne vyšší, alespoň tloušťková diferenciace a mozaikovitě pestrá maloplošná textura lesa,
• že se vystupňuje i dřevní produkce stávajícího porostu,
• že se co nejvíce využijí poznatky z lesnické ekologie a genetiky

Výběr způsobu převodu

Pro dosažení cíle za zmíněných ohledů se každý z možných postupů vyznačuje různou účinností. Audemars Piguet Replica Watches Proto je nutné využívat "zlaté pravidlo" pěstění lesa: diferencovat výběr postupu podle podmiňujících okolností; je jich řada - netřeba jmenovat. Ze základních fytotechnických prostředků a jejich forem, holé, clonné a výběrové seče (rozlišuj "výběrová seč" = jednotlivý výběr v pasečném lese věkových tříd od "výběrná seč" = seč ve výběrném lese) půjde většinou o kombinaci dvou postupů. V naprosté většině případů v maloplošném provedení, a říkám rovnou, že by to mělo být na ploše ne větší než "na výšku porostu" (do cca 10 arů), vyhovující většině podmínek.

Určitému rámci základních podmínek můžeme přiřadit např. tyto konkrétní postupy převodů:

A: "normální" smrčiny zpravidla IV. až V. věk. třídy, někdy i starší do cca 900 (1000) m n. m., průměrného zdravotního stavu, se zakmeněním aspoň 0,7, průměrně ohrožené větrem, s patrnou tloušťkovou diferenciací stromů, tj. takové, o nichž se obvykle říká "ještě dobré":

a) na živných stanovištích: skupinovitě výběrová seč se specifickým těžebním výběrem - kromě stromů cílové tloušťky se k těžbě vybírá dle potřeby i část stromů dosud nezralých (SVSa),

b) na kyselých a svěžích stanovištích: také skupinovitě výběrová seč, ale "jen" s těžbou cílových tlouštěk (SVSb)

c) postupy ad a) b) lze nahradit skupinovou clonnou obnovou (SaCS).

B: v "podprůměrných" smrčinách, se všemi parametry horšími než ad A), různého věku, na různých stanovištích mimo extrémní podmínky:

a) skupinovitě clonná (až kotlíková) seč (SCS), resp. Bavorská kombinovaná seč (BKS)

b) pruhová clonná seč (PCS)

C: ve "špatných" smrčinách zpravidla starších, +100, 120 let, ale i mladších, horšího zdravotního stavu, řidších - se zakmeněním kolem 0,5, více ohrožených větrem:

a) maloplošná okrajová, výjimečně pruhová seč holá (MHS).

Dále se zmíním hlavně o dvou nejdůležitějších požadavcích uspořádání budoucího porostu, tj. o zajištění druhové skladby a členitější struktury.

K zajištění melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) při převodech

V článku na internetu (http:/pbl.fri13.net/index.php?mod=clanky&id=27) jsem uvedl důvody, proč bychom měli dávat přednost hloučkovitému (do 3 arů) až skupinkovitému (do 10 arů) zastoupení MZD. Maloplošně situované MZD však nemohou zajistit celoplošnou meliorační pokryvnost. Proto je třeba doplnit jejich skupinky (pruhy) ještě jednotlivou, lépe shlukovitou sadbou o několika jedincích mezi skupinkami. Mimoto ještě pro jeden důvod: zvyšování stability slouží také mozaikové členění lesa malými narušeními a maloplošným rozpadem mírné frekvence; čím je tato mozaika jemnější, o to méně mohou vznikat velká narušení celého ekosystému na velkých plochách (OTTO, 1994). Obecně by se měla uznat bioekeologická potřebnost kultivovat všechny MZD (zejména jedli a buk) pod mírnou clonou starého porostu při sníženém zakmenění v místě jejich výsadby; na nejchudších (sušších) půdách až v holosečných kotlících přibližně stejné velikosti, jak uvedeno shora. Jedli nejlépe vyhovuje vtroušené přimíšení buku, klenu či osiky; ostatní MZD mohou, ale také nemusí (tj.lépe) tvořit stejnorodé skupiny. Pro situování MZD a jeho těžební přípravu je vhodná plošná kalkulace - viz příklad (vypočítané údaje jsou čistě orientační):

Pro 1 ha: 25%=25arů=2500ks sazenic hustota 10000 ks/ha; z toho ve skupinkách 20% (= 20 arů), mezi skupinkami 5% (= 5 arů); skupinky: 4 × 5 arů (průměr 25 m nebo 23 × 22 m), rozestupy středů 50 × 50 m, vzdálenost mezi okraji 25 m, resp. 27 (28) m, ve skupince 500 ks buku ve sponu např. 1,5 × 0,7 m, tj. celkem 2000 ks; jednotlivou sadbou mezi skupinkami: 500 ks sazenic na 167 sadebních místech v rozestupech 7 × 7 m po 3 ks ve sponu cca 0,7 m, nejlépe k pařezům či jiným náhodným záštitám.

Jak se těžebně připravují místa pro MZD

Ad Aa): skupinovitě výběrovou sečí (SVSa) na stanovištích ohrožených buření. Podstatou seče je: trvalá selekce podle vitality, jakosti a přírůstu stromů, nejnižší možná těžební intenzita přibližně ve výši běžného přírůstu porostu za návratnou dobu, cca 40-50 m³/ha za 5-6 let, starý porost se pokud možno předčasně nedotěžuje celý, tzn. dokud slabší, aspoň průměrné stromy nedospějí do mýtní či jí blízké zralosti. Těžební příprava pro kultivaci MZD se zahajuje brzy, pokud to odolnost porostu dovoluje s výskytem prvních zralých stromů: mimo shora uvedená kriteria se těží i menší počet stromů dosud nezralých, je-li to potřebné pro snížení zakmenění na odpovídající stupeň cca 0,5-0,6 v místě podsadby; částečnou těžbou dosud ne plně zralých stromů se tato varianta výběrové seče liší od varianty Ab); skupiny se těžebně a pak výsadbou MZD zakládají v rozestupech přibližně odpovídajících plošným výpočtům. Zatímco se při typické SVS těží pro zmlazování 2-5 stromů na slunných, resp. 6-8 na stinných expozicích a vznikají tak jen nevelké hloučky, při SVS určené pro vnášení MZD to bude asi 2× více stromů na malých plochách do 5-10 arů. Na místech pro výsadbu MZD případně se vyskytující dřevinný podrost se dle potřeby uvážlivě buď odstraní celý nebo jen proředí. Později se starý porost nad odrůstajícími skupinkami MZD postupně prořeďuje těžbou stromů dorůstajících do mýtní zralosti - cílové tloušťky. Tím se stále preferuje jen přírůst starého porostu, ale podsadbě se přitom současně poskytuje přiměřený světelný požitek k biologicky odpovídajícímu růstu. Skupinky MZD se další obnovní těžbou nerozšiřují. Šlo by totiž o nežádoucí přechod k "plošnější" obnově a větší nivelizaci rozměrů stromů (hlavně výšky) z podsadby i smrkového náletu; ale zejména by se narušila stabilizace smrkových okrajů skupinek návykovým efektem. Tím by se vlastně "prohospodařil" stabilizační efekt pro celý porost plynoucí z nízké těžební intenzity, která k tomu přispívá. A dále: nevadí, že uvedeným postupem dochází ke zpomalení růstu MZD. Naopak se tím navozují podmínky růstu v přírodním lese, přispívá k vnitřní kvalitě dřeva a odolnosti stromů, ke stabilizaci, resp. návratu k přirozenému genetickému zaměření populace MZD, pokud byla před tím narušena. O urychlení růstu MZD snižováním clony starého porostu se proto rozhodně neusiluje. Na ploše mezi skupinkami MZD pokračuje obnovní těžba jednotlivě výběrovou sečí pro přirozenou obnovu smrku stále stejně nízkou těžební intenzitou. Nejdříve kolem skupinek MZD a náhodně v porostu vznikajících mezer. Přitom je vhodné využívat postup s cílovými stromy. Zbývající podíl MZD mezi jejich skupinkami je nejlépe vnášet přísadbou několika sazenic k méně tvárným předrostům různých dřevin, k pařezům a podobným záštitám či do náhodně se již vyskytujícího podrostu smrku (přibližně ve shora naznačených rozestupech). Chybí-li, je vhodné počkat, až vznikne.

Převody vyžadují velmi detailní rozčlenění porostu přibližovacími drahami a poté těžebně-dopravní kázeň.

Ad Ab): skupinovitě výběrovou sečí (SVSb) na stanovištích víceméně neohrožených silnějším zabuřeněním. Postupuje se jako v předchozím případě, ale s tím, že skupiny pro MZD se připravují o něco později, až to umožní těžba plně zralých stromů cílové tloušťky, třeba prováděná více zásahy. Jakostně nadějné, ale dosud mýtně nezralé stromy se až na výjimky zásadně netěží (odchylka od Aa).

V obou případech převodů není trvání obnovní doby vymezeno jinak, než jednoznačně dorůstáním cílových stromů do mýtní zralosti, cílové dimenze, tj. výnosově nikoliv časově.

Ad Ac): skupinovou clonnou sečí (SaCS): Postupuje se zpočátku jako v předchozích dvou případech; skupiny MZD se následně také nerozšiřují; s obnovou smrku se pokračuje na podobných nebo ještě menších obnovních prvcích než pro výsadbu MZD jejich dalším vkládáním mezi skupinky MZD; obnovní doba je však stanovena, a to na 30-40 r.; jí je také podřízena těžební intenzita jednotlivých zásahů a také to, že porost se nakonec dotěžuje 1-2 zásahy po zajištění obnovy MZD a aspoň částečného zmlazení smrku. Pěstebně-ekologické a výnosové účinky jsou u tohoto postupu možná "o třídu" nižší než u skupinovitě výběrové seče (kratší dobou pro světlostní přírůst, genekologicky a jinak diferencujícími účinky na podrost apod.).

Ad Ba): skupinovitě clonnou sečí (SCS) nebo variantou kombinované Bavorské seče (BKS): (rozlišuj "skupinovou" /ad Ac/ a "skupinovitě" clonnou seč /ad Ba/ - viz KORPEĄ, 1991); v obou případech jde o známé, v učebnicích pěstění lesa popisované "Bavorské" obnovní seče, jejichž autorem je K. GAYER. Mají "všechny" znaky clonné seče, ale maloplošného uspořádání. Druhý způsob (BKS), je kombinací skupinovitě clonné seče s okrajovým násekem nebo s okrajovou clonnou sečí (pro obnovu MZD ve skupinách, pro obnovu základní dřeviny - smrku na okrajové seči). V daném případě jí přisuzuji použitelnost ve více či méně podprůměrných porostech, v nichž je přece jen vhodnější rychlejší obnovní postup i s relativně vyšší intenzitou jednotlivých zásahů (než reprezentuje výběrová seč), s obnovní dobou do 30 let. K výběru míst pro těžební založení skupin MZD lze použít podobný postup jak u SVS včetně jejich počáteční velikosti (do cca 10 arů); tzn., že se zakládají také zpravidla clonně, ale na sušších stanovištích jako holosečné kotlíky; další kroky jsou však odlišné; skupinky se buď koncentricky nebo častěji excentricky rozšiřují obkacováním, takže se postupně propojují; obnovní doba a tudíž i doba převodu je zřetelně vymezena konečným domýcením porostu po dosažení základního cíle - zajištění MZD a aspoň částečného zmlazení smrku. V závěrečné fázi obnovy bývají takto obnovované porosty značně ohrožené větrem. Často je proto nutné porost předčasně dotěžit a nezmlazené části dolesnit.

Ad Bb): pruhovou (pásovou) clonnou sečí (PCS): podsadba MZD se provádí na pruzích různé šířky. Umísťují se buď jen na ekologicky, resp. v ochraně proti větru nejvhodnějším porostním okraji a dále postupně, obvykle spíše jednosměrně rozšiřují (proti větru a slunci) s pokračující obnovou základní dřeviny (sm, bo), tj. z jediného východiska obnovy, nebo se postupně do porostu vkládají v různých rozestupech a pak rovněž clonně rozšiřují, tj. z více obnovních východisek. MZD se vnášejí obvykle do prvního (prvních) pruhu. Tento postup má však háček. Při nejčastější šířce pruhu 25-30 m (odpovídající v % přibližně stejným hodnotám zastoupení MZD pro celý porost) se prakticky celé cílové zastoupení MZD "vyčerpá" na založení jediného pruhu. Na příměs MZD mezi pruhy pak "nic nezbývá" a také se s ní obvykle vlastně ani nepočítá. Tím dochází k nežádoucí velikosti monokulturní smrkové části budoucího porostu; to sice není výslovně v rozporu s legislativně přípustným postupem, ale bioekologicky samozřejmě ano. Aby k tomu nedošlo, je vhodné šířku pruhu(ů) předem početně odvodit, např. takto:

Smrkový porost 7 ha, cílové zastoupení MZD 25% (= 1,75 ha, tj. 17500 ks bk při hustotě 10000 ks/ha), z toho 20 procentních bodů v clonných pruzích = 1,4 ha se 14000 ks bk a 5 procentních bodů ve smrkovém mezipruhu = 0,35 ha s 3500 ks bk; hloubka porostu ve směru obnovního postupu (h) = 400 m, průměrná šířka porostu ve směru kolmém na (h) = (š) = 175 m (70000:400); tomu odpovídá následující šířka pruhu(ů) pro MZD a mezipruhu(ů) pro smrkovou část porostu:

• clonnosečný pruh (p) pro podsadbu bukem: ploše pruhu (p) = 1,4 ha při prům. délce (d) = 175 m odpovídá šířka (š1) = 80 m (14000:175) s navazující hloubkou sm. části porostu (h1) = 320 m (= 400 - 80); pruh bk o (š1) = 80 m je vhodné rozdělit buď a) do 2 pruhů o šířce po 40 m a ploše 0,7 ha nebo b) 3 pruhů šířek 26 (0,46 ha), 27 (0,47 ha), 27 (0,47 ha) m;
• hloubka smrkových mezipruhů ad b), tj. tří sm. mezipruhů (h1-3´) =106 - 107 - 107 m (400 - 80 = 320 : 3); ad a) při 2 bk. pruzích: (h1 - 2´´) = 160 - 160 m (400 - 80 = 320 : 2);
• podsadba dvou smrkových mezipruhů bukem (případ ad a) každý o délce 160 m; 7 - 1,4 ha = 5,6 ha : 2 = 2,8 ha (resp. 160 × 175 m) po 1750 ks buku (3500 : 2); sadební místa po 4 ks (3-5) = 437 (1750 : 4) s rozestupy 8 × 8 m (28000 : 437 = 64 m²); tytéž rozestupy sazenic bk platí i pro případ ad b), tj. při třech sm. mezipruzích: 7 - 1,4 = 5,6 : 3 = 1,87 ha po 1170 ks bk (3500 : 3); 1170 : 4 = 293 sadebních míst bk, 18700 : 293 = 64, tj. 8 × 8 m.

Ad C): maloplošnou sečí holou (MHS): je-li třeba převádět výjimečně celý porost jen holou sečí, pak je lépe konat to jen jedinou, a to postupnou okrajovou sečí o šířce až na dvojnásobek výšky těženého porostu, tj.z jednoho obnovního východiska a tudíž i širší holou sečí, než užšími pruhovými sečemi - ze závětrného okraje a zevnitř porostu, tzn. z více obnovních východisek (s ponecháváním porostních kulis). Důvod: postupem z jedné strany proti převládajícímu větru širšími sečemi není celistvost zbývající části porostu těžbou narušována, její původní stabilita je v podstatě zachována; tím dochází k jejímu menšímu ohrožení větrem z převládajícího směru. Dlouhodobými zkušenostmi z podhorských a horských smrčin je totiž známo, jak tam kulisové seče dokáží rozvrátit původně v podstatě ještě zachovalé smrčiny ve velmi krátké době. MZD se na holinu vnášejí na její zacloněnou část; s využitím přípravného porostu pionýrských dřevin tam, kde k okrajové cloně starým porostem nedochází. Mimoto je vhodné, aby MZD byly smíšené s vhodnou zápojnou dřevinou (md, bř, os), která by vytvořila náhradní clonu v době, kdy boční clonění starým porostem pomine jejím těžebním odsunem (jak znám z mnoha případů, může k tomu dojít náhodně, třeba větrem, hned za málo let po zalesnění okrajové seče).

K zajištění členitější vnitřní porostní výstavby v rámci převodu

Základ členité vnitřní porostní výstavby se tvoří úrovňovou výchovou; nejlépe tzv. strukturní probírkou. Ta dokáže nejlépe dále vystupňovat přirozenou tloušťkovou diferenciaci stromů i ve stejnověkých umělých smrčinách, ke které tam skutečně dochází, pokud není zdecimována prořezávkami a prvními zpravidla podúroňovými probírkami. Na větší diferenciaci stromových rozměrů a členitosti vnitřní porostní výstavby v podobě maloplošné mozaiky stadiálně a věkem proměnlivých porostních částí se pak nejlépe uplatňují obnovní postupy s delší obnovní a zmlazovací dobou a malé obnovní prvky; tzn. i výběrem jednotlivých stromů k obnovní těžbě podle cílové tloušťky s ponecháváním slabších, dosud nezralých stromů. Tzn., že zdaleka nejlépe se dosahuje členité vnitřní porostní výstavby výběrovou sečí a hned poté maloplošnými clonnými postupy, tj. hloučkovou až skupinkovou obnovou všech dřevin, skupinovou clonnou sečí (bez rozšiřování skupinek) s 30-40letou obnovní dobou, dále pak skupinovitě či pruhově clonnou sečí. Bylo by mylné domnívat se, že holá seč dosažení členitější porostní výstavby vylučuje. Na holosečích lze k ní dospět jistou oklikou - přes přípravné porosty pionýrů, modřínu a borovice s rozložením jejich podsadeb cílovými dřevinami do delšího až dlouhého časového úseku. Netřeba rozvádět.

K ochraně proti zvěři

Mám sto a jeden důvod domnívat se, že v mnoha oblastech se sotva dosáhne plného úspěchu převodů smrčin a vůbec pěstění lesa s trvale zachovalou pestrou skladbou za soudobých stavů velké spárkaté zvěře (a jejich potenciálního trvání) a stavu myslivosti v českých zemích. Také netřeba podrobně rozvádět, co všichni víme. Možná, že dojde ve věci k lepšímu až v další "geologické době". Jen aby nebylo pozdě. Přesto mám jeden návrh: nemůžeme-li spárkatou zvěř všeobecně uzavřít do záchovných obor a tedy přejít na moderní oborní chovy s dočasným zrušením volných chovů ve všech kritických oblastech (což by bylo ze všeho to nejlepší), pak budiž do "obor" zavírán les, tj. dílčí plochy velikosti 20-50 (100) ha s "trvalým" oborním plotem, režimem kontroly a údržby jako u mysliveckých obor: 1) bude to v přepočtu na ha chráněné plochy absolutně nejlevnější (kdo má zájem, ať počítá), 2) to málo zvěře, které tam náhodně pronikne, bude víceméně neškodně imitovat přírodní stavy zvěře za dob velkých predátorů (z několikaletých dílčích poznatků vím, co říkám), 3) bude věcí úvahy, kalkulací a dohody, jak se přitom česká myslivost "zařídí".

Závěr

Pestrá druhová skladba a členitá porostní výstavba je to, co naše lesy pro své ozdravění potřebují jako soli. Zdaleka nikoliv ve všech současných smrčinách však bude možné zajistit ji na nejvyšší úrovni, pokud budeme uvažovat jen v tradičních mezích. V "normálních" smrčinách se při jejich převodech nejlépe vychází vstříc shora uvedeným ohledům výběrovou sečí a hned poté skupinovou sečí clonnou. Nebude-li odborně možné (vhodné) dosáhnout pěstebního cíle na dobré úrovni s využitím stávajících smrčin v rámci "malého" vývojového cyklu, lze k tomu účelu uplatnit, i když s jistými výhradami (a mělo by to být jen výjimečně), také maloplošné holé seče a na ní k požadovanému cíli dospět swiss replica watch sale uk obnovní oklikou přes přípravné porosty pionýrů (také md a bo). Bez zásadního vyřešení vztahů mezi lesem a zvěří setrvá však lesnictví v daném záměru na poloviční, ne-li kratší cestě.

Únor, 2005.

Nabídnuto do LP 12.3.2005.

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com