Dotační pravidla pro zalesňování zemědělských pozemků vyžadují změnu
(27.3.2005 18.04, Milan Košulič st.)
V článku o zalesňování zemědělských půd (dále jen ZP) v LP 3/05 jsem uvedl své výhrady k postupům využívajícím "přímou kultivaci cílových dřevin". Pro vymezený prostor článku jsem se nemohl vyjádřit k jedné z nejdůležitějších součástí ekonomických a technických podmínek tohoto projektu, a to k dotačním pravidlům. Rád bych to doplnil v této poznámce.
Je pochopitelné, že vlastníci zemědělských pozemků určených k zalesnění budou tuto práci provádět v rozsahu a postupy v rámci finančních a technologických pravidel stanovených regulačním orgánem. Prostě budou konat to, co jim pravidla dovolí a co bude pro ně nejvýhodnější. V zájmu stručnosti si budu z věci se dotýkajících právních norem všímat jen toho zvláště podstatného.
1. Základní biotechnologickou podmínkou jednorázové dotace na založení lesního porostu na ZP je dodržení volby dřevin v souladu s vyhláškou MZe č. 83/1996 Sb. a 139/2004 Sb. (dříve 82/1996 Sb.). Ve shora zmíněném článku jsem uvedl důvody, proč považuji zalesňování přímo cílovými dřevinami genekologicky za chybné. Zde dodávám: lesnická legislativa uvedenými vyhláškami právě takový postup nejen připouští, ale přímo vyžaduje - jednak připuštěním jen 15 % podílu pomocných dřevin na zalesněné ploše, jednak taxativním vyjmenováním tří typů dřevin (základních, MZD a přimíšených či vtroušených) v příloze č. 4 k vyhlášce Mze č. 83/96 Sb., na kterou se odvolává i nová vyhláška č. 139/2004 Sb. Závaznost minimálních podílů MZD v druhové skladbě podle uvedené vyhlášky hned při prvním zalesnění vyplývá z logiky navazujících ustanovení (není citována přímo). Takže jsou také chybná, bioekologicky kontraproduktivní, s potenciálně možnými "katastrofálními" důsledky v nedaleké budoucnosti, protože se opírají o falešnou představu, že základem lesa musí být kultura cílových dřevin, založená na holině. To je dodnes předmětem (většinou tiché) kritiky, bohužel spíše jen mlčící menšiny lesníků s větším biologickým cítěním. To se, jak známo, při parlamentním schvalování lesnické legislativy před cca 10 roky, resp. na úrovni ministerstva zemědělství, neprosadilo (důvody ponechám stranou). Proto k věci sděluji tento varovný názor: podporovat v podstatě protipřírodní a tedy principiálně chybné postupy zalesňování ZP velkými finančními prostředky je špatné, perspektivně přímo zhoubné, ať je to jakkoliv v souladu s právními předpisy. S tím by se však mělo něco dělat. Navrhuji, aby se pro zalesňování ZP ustoupilo od legislativních pravidel platných pro zalesňování lesních půd a pro daný účel se zpracovala nezávislá samostatná pravidla respektující přírodní zákonitosti, podle potřeby třeba i na základě "rychlé novely" předmětných vyhlášek (proč ne, když to šlo i v případě vyhlášky č.139/04 Sb.). Shrnuto: základní podmínky dotací za lesnicko-ekologická opatření doplnit podmínkou výsadby MZD pod clonu přípravného porostu nejdříve za 10 let po jeho vzniku s tím, že přípravný porost bude již genekologicky funkční; přednostně podporovat doplňování cílovými dřevinami již existující, funkční přípravné porosty, vzniklé do dnešní doby většinou spontánně.
2. Ve stávajících dotačních pravidlech se vůbec neuvažuje s možností přirozené obnovy na ZP, tudíž ani se spontánním vznikem přípravných porostů pionýrských dřevin. Nepodporovat dotacemi přirozenou obnovu (zatím snad jen pro "administrativní potíže") je vůči ní silně demotivační, neboť její využívání je nesporně i na ZP vysoce žádoucí. ?iji v pohraniční oblasti severní Moravy, ve Slezsku, kde přirozený vznik lesa na bývalých ZP (po vysídlení Němců) sleduji již 50 let. U nás i v polském příhraničí jsou doslova tisíce hektarů takových pozemků dnes již se vzrostlým lesem, u nás převážně modřínovým, původem výhradně z přirozené obnovy. Z tohoto, ale i z nových poznatků posledních desetiletí je každému zdejšímu lesníkovi dávno jasné, že snad na každém opuštěném pozemku (lesní holiny nevyjímaje), nejpozději do 10 - 15 let spontánně vznikne zárodek nového lesa přinejmenším některým z pionýrů (většinou i s příměsí některých cílových dřevin), když má plocha "pokoj od zvěře". Jak může státní orgán přehlédnout ty potenciální možnosti úspor mnoha milionů korun a promarněné naděje na přírodě blízký, perfektní základ budoucího lesa s možným dosažením všech přívlastků, které takový postup slibuje, a to i kdyby se přirozená obnova na ZP využila jen částečně! Zatím přesně nevím, jak přirozenou obnovu na ZP do dotačních pravidel zařadit. Snad tak, že se bude dotovat jen akutní, potřebná podpora její přípravy, např. příprava půdy, oplocení plochy apod.
3. V celé věci však vidím ještě jeden kardinální problém - co se škodami zvěří na zalesněných ZP, které zatím všude jasně existují a zřejmě se budou vyskytovat i nadále. Podrobně nebudu rozebírat známé. Ale jen navrhuji: zahrnutím i přirozené obnovy do dotačních pravidel vzniknou úspory. Ty by se mohly využít k podpoře zakládání záchovných obor pro spárkatou zvěř v široké oblasti výskytu celé akce a k dosažení a udržení únosných stavů zvěře mimo obory v celé této krajině. Záchovné obory by umožnily jednak provozovat efektivně a na vysoké odborné úrovni myslivost, jednak zachovat kvalitní genofond zvěře na pozadí její větší populační hustoty v oborách a lepší možnosti jejího řádného chovu pro dobu po opětovném návratu k myslivecky plně hodnotnému volnému chovu. Výše podpory by měla odpovídat úplným nákladům na založení obory (vymyslet pravidla pro to snad nebude dělat potíže) a paušální roční platbě na 1 ha plochy za dosažní a udržení únosných stavů zvěře prostřednictvím profesionálních lovců, resp. i placených "krmičů" zvěře v zimním období (v režii majetku vratislavského biskupství to bylo v minulosti běžné; zvěři se zakládalo denně, a za to se také platilo).
Milan Košulič st., březen, 2005.
Nabídnuto do Listárny LP 27.3.2005
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com