K jedné vycházce skoro jedlovým lesem
(5.7.2005 21.06, Milan Košulič st.)
Koncem dubna 2005 se konečně opět měla konat výroční členská schůze pobočky ČLS na bývalém krnovském inspektorátu LČR. Každoročně se na toto setkání těším. Jednak se setkám s bývalými kolegy, jednak si zase popovídám s některým kouskem lesa oblasti, kterou před schůzí navštívíme, jako ostatně každoročně. Z pozvánky bylo jasné, že to tentokráte bude do jednoho, vlastně zcela ojedinělého regionálního jedlového, takřka ráje v nedalekém podhůří jesenického Praděda. Ačkoliv v poslední době bylo o jedli namluveno a napsáno mnoho, takže tato dáma žasla, co vše se o ní ví, bylo mně jasné, že zdaleka nebylo a snad nikdy nebude řečeno vše. A tak jsem očekával a těšil se, že zase o jedli prokouknu kousek dál... A opravdu se stalo. Něco z toho sděluji v tomto článku i dalším, hlavně mladším kolegům, naději to jedle pro její další osudy.
Hned první zastávka naší procházky potěšila mou duši jako "svatební dort ženicha". Jehličnatý les předstařeckého věku (okolo 130 let) s mateřskými stromy výšek přes 40 m a s podivem ještě ne zcela zralým dřevem středních tlouštěk vesměs pod 40 cm (to zralé bylo vytěženo předchozími zásahy) o nepravidelném zakmenění od cca 0,5 do 0,7, ale hlavně plný odrůstajícího nárostu jedle a smrku nepravidelné hustoty a výšek od nuly do cca 2-3 m. S jedličkami krčícími se v chladném pozdním ránu jakoby pod skoro závistivým pohledem nejednoho z houfu přítomných lesníků, jimž se většinou v jejich domácím lese takového pohledu nedostává. No, krása. Stejně jako tento les samotný mne zaujala (a překvapila) doprovodná slova pana lesního správce, okamžitě zbystřující můj zchátralý sluch, v podstatě v dále uvedeném duchu: "Tento podrost máme v úmyslu nadále - zatím - vychovávat jen pomocí horní etáže mateřského porostu, autoregulací, autoredukcí a tím usilovat mj. i o jeho další, především výškovou diferenciaci. Zatím zde budeme těžit jen nahodilku. Později, až zde slabé stromy opět dorostou ve zralé, zase je začneme postupně těžit, ale mírnou intenzitou (jen přibližně běžný přírůst). A pak se uvidí." (U "zralého šípku", vždyť on to nechce dokácet, jak by to asi udělalo devadesát ze sta lesníků, dosud pevně spojených tlustou pupeční šňůrou s milým holosečným hospodářstvím, které dosud vídám až po horizont, když náhodně putuji českými zeměmi - říkám si v duchu;) a hned mne také napadá, co mám již zadřeno pod kůži: totiž Reiningerův výrok: přírodě blízké pěstování lesů vrcholí uměním prodlužovat dobu clonění, přičemž máme na zřeteli i stupňování hodnotové produkce - tlustého dřeva nejvyšší jakosti, hladkých kmenů bez jediného součku, natož černého, vypadavého. Ale pak mně to nedá a říkám tyto úvahy nahlas. "Tak to tedy né, pane inženýre! To by nás už dávno nenapadlo takhle brzy kácet starý les nad mladým!", ohradí se jeden revírník, "To jsme už před roky poznali, že by to byla blbost". Když se připojilo ve stejném duchu i několik dalších, bylo mně přitom, panebože, tak dobře na duši, že jsem to pohlazení přímo cítil, když to slyším i od někoho jiného, než z vlastních úst a mně nejbližších přátel... Šli jsme dál.
Následovalo zastavení v odrůstající jedlosmrkové mlazině, už před několika roky zbavené clony mateřského porostu. Ačkoliv jsem usoudil, že i tento porost v podstatě vznikl přirozenou obnovou jako ten předešlý, ale s tím, že starý porost byl předčasně domýcen, bylo na první pohled cosi patrné: nivelizace výšek smrku s jedlí i mezi jedinci každé této dřeviny - zjevná to škoda a chyba, jak jsme měli poznat hned při další zastávce. Jinak zde byla prořezávka provedena, jak provedena být měla, aspoň podle mne: výběrem nejdříve všeho špatného a pak hned kladně, úplné uvolnění nejlepších jedlí v úrovni v rozestupech co 5-6 metrů, aby si jedle zachovala co nejdelší korunu. Moje poněkud tichá připomínka zněla: pro značnou citlivost jedle na náhlé silné uvolnění bych je provedl nadvakrát.
Přejezdem o několik km dále jsme dospěli k poslední zastávce. Cca padesátiletý smrkojedlový jednovrstevný porost s horizontálním, jedli vysloveně nepřátelským zápojem, po probírce. A to silné, značně nepravidelné, s náznakem probírky skupinové, jak moji domněnku pan správce potvrdil. Nedávnému zásahu nebylo ani co vytknout! Snad jediné, které jsem v diskusi také zmínil: silné uvolnění jedle v tomto věku hrozí vznikem kmenových "vlků"; jednak z většího osvětlení jedlových kmenů, jednak pro zkrácené koruny, vyvolávající tendenci jejího náhradního větvení v podobě "vlků". Vlky pochopitelně rovněž znehodnocují vnitřní jakost kmenového dříví (nemluvím jen o teoretické možnosti, znám několik případů přesně takového uvolnění jedlí ve věku kolem 60 let, dnes obalených "vlky" - asi bude nutné po jejich vzniku C-stromy jedle vyvětvovat - možné to je i za zelena). Samozřejmě bylo lze vytknout dnešní tristní stav jakosti většiny stromů včetně jedle, ale provinění to předchozího špatného způsobu zacházení s porostem od samotného počátku. Naprosto školský příklad, jak se nepochopená péče o porost s vyšším podílem jedle brzy vymstí, mj. i zoufale špatnou kvalitou dřeva. A to jedlemi s kmeny od zdola po samotnou, nicotně krátkou korunu (sotva 1/5 výšky stromu) se zachovalými suchými větvemi silnými 1-2 cm, které nejevily žádnou známku, že by brzy odpadly (ani po úderu holí). Lze očekávat, že ještě dlouho budou zarůstat do kmenového válce a vytvářet černé, vypadavé suky, tak milované pilaři a zpracovateli řeziva. Prostě hromady vysloveně nekvalitní produkce, finanční pohroma pro každého vlastníka takového lesa. Vůbec, ale vůbec nemluvě o těch krátkých korunách, jako zdroji potenciálně vysoce pravděpodobného zhoršení zdravotního stavu takových jedlí, jejich snížené vitality, zvýšené náchylnosti ke stresům a tedy zřejmě i krátkého věku. Jak zde k obojímu asi došlo? Asi stejným postupem jako v předchozí jedlosmrkové mlazině: předčasným domýcením starého porostu nad smrkojedlovými podrostem s následně vyvolanou nivelizací dimenzí stromů a tím i celého porostního prostoru, uzavřením horní etáže v hustou clonu se ztrátou výškové diferenciace a nezbytného krytí kmenů jedle při absenci detailního promíšení různě vysokých stromů - zkrátka pozbytím vertikálního zápoje. Tomu je třeba bránit dlouhým, ba velmi dlouhým cloněním jedlového podrostu, naprosto nejlépe výběrovou sečí, dlouho udržující, ba stupňující vertikální členitost podrostu a porostu jako celku. Prostě totálně zfušované (pardon) předchozí pěstění lesa jinak na perfektním jedlovém stanovišti s dobrým zásobováním obou hlavních dřevin vodou a se zastoupením jedle, o jehož dosažení dnes většině lesníků může jenom snít. To jsem věděl již v okamžiku, když jsem se opíral o jednu z mnoha až k patě suchými větvemi pokrytých jedlí, ale je nutno dodat, že za daný stav nenesl náš hostitel naprosto žádnou odpovědnost.
Není pochyb, že se na tomto stavu porostu vlastně už nedá žádnou probírkou něco podstatného změnit. Lze ale dosáhnout aspoň toho, že se porost začne po silné probírce brzy zmlazovat, přinejmenším jedlí, pokud k tomu neřekne hlavní slovo zvěř. Podpora podmínek pro co nejčasnější přirozenou obnovu jedle je to nejlepší, co pan lesní správce vůbec zde mohl vykonat, protože se pokusil o prodloužení té vysoce žádoucí možnosti dlouhodobého clonění podrostu mateřským porostem jako elementární potřeby přinejmenším toho, aby v další generaci porostu už nedošlo k tak nekvalitní produkci jedlového dřeva; aby "trvale udržitelné" nebylo trapnou, ostudnou frází kompromitující v očích Evropy české lesnictví jako lupiče potenciálních užitků z podílnictví na jakostní produkci budoucnosti své příští generace. A to se stane, když se české lesnictví skutečně rychle neodpoutá od stále přežívajícího velkého rozsahu holosečného hospodářství.
Závěr
Přírodě blízká správa hospodářského lesa není jen o biologických a ekologických jevech péče o les. Měla by vystupňovat i jakostní produkci kmenového dříví. V porostech dřevin zejména náchylných k nějakým tvarovým či jiným defektům zhoršujícím jejich dobrou prodejnost (z listnáčů u buku a dubu, z jehličnanů u borovice a jedle) je účinnou cestou k zabránění toho specifický pěstební postup: středně dlouhé až dlouhé (podle dřeviny) pěstování nástupní generace v různě intenzivní cloně mateřského porostu ve stupňovitém až vertikálním zápoji; zavětvení slabými větvemi a jejich snadnější odpadávání je toho pak jedním z důsledků. V zájmu trvalosti příznivých hospodářských efektů i pro příští generace a dobrého jména dnešních lesníků to neradno ignorovat.
Skončilo debatování v lese a šlo se schůzovat a pochopitelně i občerstvit. Za sebe i za jiné, kterým se ta vycházka líbila, panu správci děkuji.
Milan Košulič st.,
Město Albrechtice. Duben, 2005
(Nabídnuto do Lesu zdar)
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com