Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Diskuse o jedli pokračuje

(24.6.2005 18.40, Milan Košulič st.)

(Nabídnuto do listárny Lesnické práce)

Těší mne a jistě každého, koho jedle "baví". Zasloužil se o to pan Ing. Petr Hnitka (dále jen autor) v Listárně LP 6/05. V jeho článku je několik zajímavých názorů. Proto si dovoluji ještě něco k nim říci.

1) K délce clonění jedle : v přírodních lesích bývá jedle cloněna velmi dlouho, 150 - 200 let. V roce 1955 DANNECKER (superznalec jedle) napsal: " Dříve byla zmlazovací doba jedle 60-70 roků, dnes se udržuje málo vhodně na 35-40 letech ", tj. v obou případech méně než polovina doby clonění v přírodním lese. Kdeže "loňské sněhy jsou", pokud jde o soudobé clonění jedle v podrostech. Když koneckonců v samotných učebnicích nalézáme z podrostních obnovních postupů jen málo takových, které sice počítají s délkou obnovní doby (OD) 40 let, ale všechny požadují úplné odclonění jedlových nárostů již při jeho výšce do 0,5-1,5 m (i J. KONŠEL uvádí při dosažení výšky 1 m), tj. přibližně do 10 - 20 let po nasemenění. V porovnání s přírodní skutečností to je pro jedli pramálo.

Souhlasím s autorem,chopard replica že prodlužování clonění jedle by nic nemělo bránit. Přitom se však nemusí hned usilovat o delší obmýtí, to vyplývá z funkce obmýtí v pasečném lese s podrostní obnovou. Začneme-li tedy jedlí podsazovat nahodile vznikající mezery po kůrovci apod. již třeba v 50-60 letých smrčinách, pak při 100 letém obmýtí může obnovní doba celého porostu trvat, aspoň teoreticky, 90-100 let, tj. do porostního věku 150 let. A to je dostatečně dlouho, aby to umožnilo směřovat k dobře strukturnímu "nepasečnému" lesu, o clonění jedle nemluvě.

2) Autor se obává ekonomických ztrát z poklesu produkce dříví a ze zvýšených nákladů plynoucích z výběrného (resp. podrostního) způsobu hospodaření, ke kterému by asi dlouhá obnova lesa s jedlí směřovala. Přitom uvádí potenciální finanční ztráty, " pokud o jedli nechceme jen diskutovat, ale její účast v lesích také skutečně zajišťovat". Tak v tom se autor mýlí. Nebudu k věci fantazírovat a raději hned uvedu příklad: při porovnání hospodářského výsledku obecního lesa v Kreuzbergu (Bavorský les) na základě těžby z výběrného lesa ve výši 19754 m ³ (= 3,96 m ³ /ha) a 35586 m ³ (= 4,35 m ³ /ha) z lesa pasečného se dospělo k tomuto výsledku (rok 1998): celkem tržby po odečtení nákladů činily v DM/m ³ : z pasečného lesa 101,98 (100%), z výběrného lesa 133,85 (131%). Další informaci o čisté hodnotové produkci různých hospodářských způsobů čtenář nalezne v knížce "Lesní zákon v teorii a praxi, 1997, str. 294 od autorů STANĚK a kol. Taková ekonomika ve prospěch cesty k výběrnému lesu a pak v něm samotném je logicky umožněna plným využíváním samočinných přírodních procesů jako tvůrčího agens biologické racionalizace, a produkcí prvotřídního kmenového dříví. To vše dokáže zhospodárnit celý proces obhospodařování výběrného lesa v takovém finančním řádu, o jakém se pasečnému lesníkovi ani nezdá (dle REININGERA cca 60 410 ÖS na 1 ha[MK1]). Takže, kdo chce v lesích prosperovat, nechť honem pospíchá do takového lesa.

Podobně mylné je tvrzení o poklesu produkce dříví ve výběrném či podrostním lese. O tom mne, kromě literatury, doplňkově přesvědčily mé vlastní modelové kalkulace. Jimi jsem porovnal sedm vybraných obnovních postupů: v celkovém přírůstu věkovém je výběrová seč na bázi těžby cílových tlouštěk ("jen") o 11 % výnosnější než holá seč, a to pokud jde o rámec dvou porovnávaných porostů; ale při opuštění věkových tříd a postupném přechodu k různověkému lesu s OD delší než polovina obmýtí, tedy s narůstající výměrou "mýtních" porostů, např. na 80% plochy LHC, jde o vyšší produkci v rámci takto strukturovaného LHC v řádu do 45% (závisle na celkové ploše "převedených" porostů).

3) Ke kompromisu mezi hospodářskými způsoby : pěstovat jedli, aby z ní vůbec něco bylo a zbylo do konce života porostu, je běh na dlouhou, přímo maratonskou trať. Přitom z toho, co jedle miluje, se nesmí nic slevit a její životní úspěch je skutečně věcí hospodářského způsobu. Ten podrostní, natož holosečný v jakékoliv podobě, není a nemůže být blízký optimu, za jaké jej mnozí považují a jak by se z jeho ekologických efektů zdálo. Totiž: většina obnovních postupů v jeho rámci sice může využívat i dlouhou OD okolo 40% let, ale všechny mají jeden společný metodický rys, v podstatě odporující biologii jedle, a to krátkou zmlazovací dobu (ZD), tj. brzké odclonění podrostu, jedlového nevyjímaje (viz ad 1). Podle mnoha německých "jedlových" lesníků (in HORNDASCH, 1994) neplatí pro budoucnost lesa s jedlí žádný kompromis, a dokonce jsou pochybné i ty kombinace, v nichž figuruje holá seč jakéhokoliv tvaru a velikosti. Nemohu zde podrobněji vysvětlovat. Jen stručně uvedu něco z významu stresu pro chřadnutí dřevin, jedle zejména, v dané souvislosti. Stres totiž může mít i tuto příčinu: v rámci areálu každé dřeviny a pěstebního postupu existují podmínky, které jí optimálně vyhovují, jiné pak, které jí sice ještě umožňují existovat, ale častěji je při nich vystavena nedostatkům vyvolávajícím stres. Ten způsobuje pokles vitality a snižuje konkurenční schopnost populace druhu vůči jiným druhům s rizikem vytlačení z biotopu (H. J. OTTO, 1994). To se může dotýkat především senzitivní jedle. Nedojde-li takovým stresem hned k jejímu úhynu, může však následovat trojí: genetický drift, reprodukční izolace jednotlivých stromů a zvýšení výskytu samoopylení. To nakonec vede k vyššímu zastoupení homozygotních, méně adaptabilních jedinců, k zúžení genetické proměnlivosti populace, a tedy i ke snížení ekologické stability ekosystému. Výsledek - chronické chřadnutí stromu nebo i celé populace a teprve po letech - zánik.

4) K bočnímu zastínění ploch s jedlí : v dubovém či borovém, vůbec dostatečně stabilním lese by zastínění trvající aspoň oněch 40 let, tj. bez rozšiřování, skutečně jedli "stačilo". Násek však nepřichází v úvahu pro rychlý pohyb vpřed a tím i brzké odclonění každé dřeviny, která na něm roste. Na holosečný kotlík s event. jedlí se vztahuje totéž, co platí pro všechny podrostní obnovní postupy, tj. krátká ZD, a to spojená buď s časným rozšiřováním kotlíků nebo rychlejším dotěžováním porostních částí mezi nimi, běžným pro podrostní obnovu a nápadným např. druhou polovinou obnovního čísla, častého i pro poměrně dlouhou OD 40 let (2233). Tedy: existence porostu vytvářejícího nějakým obnovním prvkem boční clonu sotvakdy může být tak dlouhá, aby jedli zajistila potřebnou intenzitu a trvání polostinné pohody. Takže zmínka autora o nekonečném množství variant na základě kompromisu mezi HZ holosečným a výběrným a z toho vyplývající kombinace HZ podrostního s násečným, využitelná pro obnovu jedle v jakýchkoliv porostních podmínkách, pokulhává na obě nohy.

Něco "trochu jiného" by mohla být skupinovitě clonná seč (GAYERův Femelschlag). Doznala v celé střední Evropě značného rozšíření. Mohla by být i pro jedli "dobrá", ale bohužel, má tytéž rysy "uspěchanosti" v uvolňování podrostu jako každá clonná seč obecně. Standardní postup péče o clonné skupiny jen malým počtem jednotlivých zásahů, odpovídajícím klasické clonné seči, tj. se 3 fázemi a ZD 10-20 let, jedli nevyhovuje (příliš přísné hledisko, že? Ano, to je, pro jedli však jiné být nemůže). Pokud tento nedostatek odstraníme zpomalením obnovní těžby, máme vyhráno: oběma nohama jsme totiž právě vstoupili do výběrného provozu, a to skupinovitě výběrnou sečí. A tu jsem již dříve popsal, mj. jako relativní jedlové optimum. Touto sečí by měl být obhospodařován každý porost s budoucí účastí jedle 10-15%, aby se vyvíjela v dobrém zdraví a měla v porostu trvalou účast. Mj. i proto, že využití individuálních přírůstových sil lesa a přírodních procesů pro ekonomizaci LH je možné jen výnosově vyrovnanou těžbou (těžba = přírůst), která je charakteristická právě pro výběrovou (výběrnou) seč. Není-li pro pěstování jedle existenčně nutný přímo typický výběrný les, pak je to les tomu skutečně blízký, tj. různověký, smíšený, s jistým zastoupením malých holých ploch zásadně nerozšiřovaných (nebo jen velmi málo) jako "dráždivých" podnětů k zachování větší genetické proměnlivosti jedle než v typickém výběrném lese. V pasečném lese pak přechod k němu výběrovou sečí. Z toho ani nyní nemohu nic slevit.

Podle mne však existuje jedno pěstební opatření umožňující použít přinejmenším jeden podrostní, resp. násečný obnovní postup, a to nejlépe kotlíkovou seč, i pro jedli: včasným zajištěním náhradní clony po skončení jakékoliv clony mateřským porostem; např. současně s kultivací jedle v kotlíku, nebo lépe časově předsunutě o 5-10 let, se v řídkém sponu (cca 3×3 až 4×4 m) vysází zpočátku rychleji rostoucí a polostín dočasně snášející dřevina, klen, jasan, osika, modřín, příp. olše. Ta by měla po skočení clony starého porostu jedli už předrůstat a převzít náhradní clonění možná dalších 30-50 let a jedlový problém v podrostním lese v podstatě vyřešit. Ale z daleka nejlépe také tím, že se porost mezi kotlíky od počátku obhospodařuje výběrovou sečí nízkou intenzitou těžby, mj. snižující i ohrožení větrem.

5) K ochraně jedle před zvěří : dnes ještě není průchodná myšlenka zrušení volných chovů spárkaté zvěře a jejího dočasného uzavření do záchovných obor v "kritických oblastech". Proto má smysl uvažovat takto: pro trvalé zastoupení jedle v lese s velkou spárkatou zvěří by měl být takový les také trvale oplocen. Po raném okusu totiž jedli hrozí ohryz a loupání, dokud kůra jedlí nezborkovatí, což trvá desetiletí. Nejlépe oplocením celých porostů (či jejich skupin) o ploše 20-50 ha (to je vyzkoušené). A to "oborními" ploty a s oborním režimem jejich kontroly a údržby. Každý jiný způsob dočasné ochrany, domyšlený až "dokonce" je v podstatě "nicotný", protože velmi drahý a nezaručující konečný efekt. A tak budiž jedle pěstována jen tam, kde to je možné a na co bude mít vlastník lesa peníze. Dotace z EU mj. i pro tento účel, jak uvádí autor, by se hodily.

Ing. Milan Košulič st., M. Albrechtice.

Červen, 2005

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com