K soudobé ekonomizaci lesního hospodářství
(11.9.2005 17.44, Milan Košulič st.)
Dřevo a vlivy na životní prostředí jsou jedinečné a nesmírně důležité "produkty" lesa. Proto by mělo být neodvolatelně a všeobecně uznáváno jako součást národní kultury, že vše, co se týká lesa, bude vůči němu navždy přátelské, všemožně vstřícné. Dosud tomu tak není. Proklamace často ještě převažují nad skutky. Navzdory všem velkým nehmotným užitkům z lesa lesní hospodářství skoro jedině "stojí a padá" s obchodem s dřevem.
Hodnota a prodej dřeva však zdaleka nejsou jedinou velkou součástí lesnické ekonomiky. Protipólem tržeb za dřevo jsou celkové náklady na jeho výrobu a "údržbu" lesa pěstební činností. Věci se komplikují společenskými požadavky na péči o ekologii, která se lesnictví výsostně dotýká. Ekologie a ekonomie jsou tudíž dva fenomény hýbající lesnictvím dnešní doby, a zřejmě tomu tak bude i nadále. A hned připojuji možná dnes už známou, ale skoro banální frázi, že "co je ekologické bude přinejmenším dlouhodobě i ekonomické". Mnohem méně známý, ale o to důležitější je výrok H. REININGERA (1992): "Perfektní ekonomie je předpokladem pro ekologii". Nabízí se úvaha, jak dalece může lesnictví profitovat z existence a spontánního fungování přírodních procesů, resp. jak dalece se tyto síly mohou uplatňovat ve prospěch lepší lesnické ekonomiky. Jsem přesvědčen, že samotní lesníci nutně musí manifestovat svůj přátelský postoj k lesům právě využíváním přírodních procesů, a to jak ve prospěch vlastní ekonomiky tak lesa samotného a ovšemže i jako projev vysoké odbornosti.
Úspory všeho možného druhu a zvyšování co nejlevnější produkce dřeva, to jsou dvě základní součásti ekonomizace lesního hospodářství. Podívejme se, jak se mohou využívat.
Zvyšování "levné" produkce dřeva
Obchodování s dřevem je vedle jeho přímé spotřeby vlastníkem lesa odnepaměti součástí jeho využívání, ale ne vždy ve spojení s adjektivem "levným". Jedním z principů obchodní prosperity prodávajícího je zvyšování zisku prodejem velkého množství výrobku za nízké ceny. Klasickým příkladem je úspěch Tomáše Bati. Namítnete, že takový obchodní trend je sotva možný v lesním hospodářství. Ale je! Pokusím se vysvětlit.
Jak známo, cena se odvíjí nejen od poptávky na trhu, ale také od výrobních nákladů. Cenová křivka v podstatě kopíruje křivku nákladovou. Ne tak v lesním hospodářství. Porovnáme-li výrobní náklady na kmenové sortimenty podle hmotnatosti s cenami sortimentů podle téhož kriteria, zjišťujeme, že výrobní náklady klesají od nejnižší hmotnatosti k nejvyšší, ale jejich cena má přibližně opačný trend - s vyšší hmotnatostí vzrůstá, tlusté standardní sortimenty jsou dražší. Nenapadá mne žádný podstatný důvod, proč by tomu tak mělo by být i nadále. Přitom dochází k téměř paradoxní situaci: efektivní pěstění lesa, směřující k přírodě blízké variantě, nutně potřebuje pěstovat z biologických, ekologických i pěstebních důvodů tlusté kmenové dříví, a přesto je prodává relativně draze, natož aby se odběratelům "podbízelo" jeho nižší cenou. Není pak divu, že zájem dřevozpracujícího odvětví o silné dřevo klesá (ovšem nejen kvůli jeho ceně, a také ne všude). Z uvedených důvodů se mně jeví řešení: spočívá mj. v poklesu ceny tlustého dříví, a to s využitím první možnosti snížení ceny, tj. v souladu s jeho nižšími výrobními náklady, a v nabídce vyšších objemů (přitom zdůrazňuji, že výrazem "tlusté" rozhodně nemám na mysli přesílené dříví nad 50 cm výčetní tloušťky, ale běžné výčetní dimenze 40-50 cm). Druhou možnost snížení ceny pak nabídnou úspory z biologické racionalizace (viz dále).
Je vůbec možné produkovat více levného tlustého dřeva bez změn obmýtí? Odpověď zní: ano, ale nikoliv hned, nýbrž až za delší dobu postupných změn hospodářského způsobu. A říkám rovnou: dle možností co nejširším využíváním výběrného principu, výběrové seče s nízkou těžební intenzitou přibližně ve výši periodního běžného přírůstu jako jedinečného základu nejen výnosové trvalosti, ale i hospodářského využívání přírodních procesů, biologické racionalizace. Tento způsob hospodaření je i v dnešních pasečných lesích věkových tříd nejen možný, ale dokonce přímo nutný, chceme-li využít dvou hlavních možností biologické racionalizace: zvyšovat levnou produkci dříví a současně výrazněji zlevňovat pěstební péči o les.
Na jednoduchém modelovém příkladu dále naznačuji potenciální možnost vyšší produkce levného, přiměřeně tlustého dříví: spočívá v převedení co největšího počtu porostů (nejlépe všech, které za to stojí) do stavu "trvalé mýtnosti" s produkčně (přírůstově) zralými stromy, a to využitím výběrného principu.
Příklad: LHC 1000 ha, plocha mýtních porostů 210 ha, decenální etát mýtní těžby 55000 m3; trvalé uplatňování výběrové seče ve stále více porostech LHC povede k vzestupu plochy různověkých porostů s dlouhodobou zásobou zralého dřeva mýtních dimenzí, mírně těžených ve výši cca 80-100 m3/ha za decennium. Uvedené decenální těžby 55000 m3 by bylo možno dosahovat bez holosečí při zvýšení plochy "mýtních" porostů na 550-687 ha. Za stavu, kdy by bylo 80 % všech porostů trvale v "mýtním" stavu (tj. 800 ha), mohl by být decenální etát 64000 až 80000 m3, mohl by tedy značně převyšovat původní etát, a to o 16-45 %. Ačkoliv jde jen o teoretický předpoklad, potencialita možnosti stupňovat produkci levného tlustého dříví je zřejmá. Stojí tudíž za to o ni velmi trpělivě usilovat. ?e to není nedostižná představa, dokázal H. RERININGER cílevědomým, systematickým využíváním "těžby cílových tlouštěk". Touto metodou se mu podařilo uskutečnit nemalou část převodů svěřených lesů v uvedeném smyslu již za svého života. Není pochyb o tom, že si jakostní, skvělé české dříví cílových výčetních dimenzí 40-50 cm (výjimečně více), které může být ještě skvělejší zmíněným způsobem svého pěstování, své kupce doma i na evropském trhu vždy najde. A že prosperita LH s jeho nízkou cenou může být, díky kvalitě a zvýšenému množství, zajištěna.
Prvním, ihned viditelným ekonomickým efektem obnovní těžby nízké intenzity je úspora v důsledku možného vyloučení pasečného úklidu po těžbě jako samostatného a nijak levného výkonu, až na ojediněle potřebné pomístné odstranění klestu z náletů, a to hned při těžbě. Přitom jde navíc o velmi důležité obohacení půdy humusotvorným materiálem, který je, mimochodem, po asimilačních orgánech nejbohatší na minerální živiny (MAŘAN, 1948).
Přesuňme pozornost k dalším možným výrobním úsporám.
Ekonomické vlivy hospodářského způsobu
O ekonomice při konkrétním hospodářském způsobu rozhoduje hlavně kvantita a kvalita dřevní produkce. V tom směru dříve převládal názor, že hospodářské způsoby se pravděpodobně jen málo navzájem liší množstvím produkce, v některých případech však mnohem výrazněji její kvalitou (např. J. ČÍ?EK 1971). O první části výroku lze podle výše uvedené modelové úvahy pochybovat a naopak je možné připustit vyšší produktivnost výběrného principu a jím dosažitelného typu lesa. Navíc lze očekávat zvýšení stability porostů a bezpečnosti jejich obhospodařování, což podle odhadu WECKa (1955) vede i ke zvýšení výnosu o cca 25 %. Současně se zvyšuje stupeň účinnosti mimoprodukčních funkcí, a to se "musí" vyplatit někdy v budoucnosti, až budou finančně také oceněny.
Kvalita dřeva z různověkého strukturního lesa byla dlouho zpochybňována. To však řada stoupenců výběrného lesa časem na základě četných příkladů vyvrátila. Např. AMMON (1937) poukazoval na hojný výnos vysoce hodnotných oddenkových výřezů dýhárenské jakosti s dalším výskytem "dobré" pilařské kulatiny z korunové části stromů s pevně zarostlými zdravými suky. Při porovnání hospodářského výsledku obecního lesa v Kreuzbergu (Bavorský les) při těžbě z výběrného lesa ve výši 19754m3 (= 3,96 m3/ha) a z pasečného lesa 35586 m3 (= 4,35 m3/ha) se dospělo k tomuto výsledku (ceny r. 1998): celkem tržby po odečtení nákladů činily (v DM/m3) z pasečného lesa 101,98 (100 %), z výběrného lesa 133,85 (131 %). KNOCKE (1998) dochází na základě svého šetření k závěru, že pasečný les může produkovat 40-50 % tlustého dřeva, výběrný les ale 70 %, a to v lepší jakosti. Přitom je totiž rozhodující to, že proces čištění stromů od větví ve výběrném lese probíhá za velmi účinného vlivu jednak dlouhého bočního vzájemného stínění kmínků hned v nárostech (kdy vznikají jen tenké větve), jednak shora stromy starého porostu. Mimoto rovnoměrný růst letokruhů ve výběrném lese poskytuje prvotřídní řezivo. A dále: nepotvrdil se negativní vliv na celkovou ekonomiku obhospodařování výběrných lesů o něco vyššími náklady na těžební proces. Ale co je absolutně nejdůležitější: výběrné lesy jsou zvláště odolné proti škodám snad všeho druhu. Škody větrem jako hlavní druh škod nepřesahují ve výběrných lesích švýcarského Emmentalu dlouhodobě 5 %. (Čistou hodnotovou produkci různých hospodářských způsobů uvádí STANĚK a kol. v knížce "Lesní zákon v teorii a praxi, 1997 na str. 294.)
Biologická racionalizace
Možnosti úspor racionalizací lesnického provozu mechanizací jsou v podstatě vyčerpány. Novou nadějí na další, poměrně větší úspěchy zlepšování ekonomické situace lesního hospodářství se nabízejí v racionalizaci biologické, tj. využíváním samočinně fungujících přírodních procesů. Zmíním se dále o těch hlavních možnostech.
Přirozená obnova
Na biologické racionalizaci se přirozená obnova podílí nejvíce, řádově desítkami tisíc Kč na hektar. Netřeba rozvádět. Vysoký význam mají také její bioekologické přínosy. Z velkého počtu jedinců zmlazení se přírodním výběrem vyselektují z obrovského genového bohatství a velké genetické proměnlivosti ti skutečně nejlépe svému prostředí přizpůsobení. Aby skutečně docházelo k rozšíření samoobnovy na co největší ploše lesů a aby to bylo na vysoké biologické (genetické) úrovni, mělo by se:
a) Všude, kde se samoobnově hůře daří pro aktuální i potenciální zabuřenění, více využívat přípravy půdy (často v kombinaci chemické s mechanickou), zdaleka nejlépe v době semenného roku, a nasemenění zahajovat nízkou těžební intenzitou. Postačí jen velmi mírné snížení zakmenění na úroveň kritické výčetní základny, při které přírůst porostu nepoklesne pod 95 % stanovištně podmíněného přírůstového maxima (v průměru pro smrk a jedli na 0,9-0,8).
b) Od základu změnit zacházení s podrostem. A to nejen aby se zachoval přirozený růstový rytmus dané populace dřevin jako předpoklad zdraví do vysokého věku stromů, ale aby bylo možné vůbec využít další, na samoobnovu navazující samočinné přírodní procesy, především týkající se podrostu. Proto podrost vyžaduje ochranu a "výchovu" mateřským porostem. To obojí vyústí v autoredukci, přirozené vyvětvování, diferenciaci stromových dimenzí podrostu aj. (stručně, ačkoliv ne zcela přesně shrnuto, jde o procesy autoregulace). Také tyto procesy se přímo podporují individuální těžbou mýtně zralých stromů velmi nízké intenzity. Ta je zásadně nižší než standardní clonosečné zásahy. Proto dlouho zachovává pro podrost potřebnou clonu mateřského porostu. A co je nejdůležitější - obojím se napodobuje režim přírodě co nejbližšího a nejúčinnějšího vývoje lesa. H. REININGER (1992) oceňuje jednotlivé složky cílevědomě využívaných přírodních pochodů souvisejících se samoobnovou těmito stupni účinnosti (pokles nákladů v %): zalesňování 80, péče o kultury 80, možná potenciální úspora činí 24000 ÖS/ha.
V kapitole o efektech samoobnovy nemohu vynechat zmínku o přínosech využívaných sukcesních procesů, k nimž dochází na holinách. Spočívají v "prvním", spontánním nástupu pionýrských dřevin. Uznáme-li bioekologickou prospěšnost kultivace všech hlavních cílových dřevin, zejména jedle, buku a dubu až do přípravných porostů právě pionýrských dřevin, a to bychom měli, pak k jejich založení dochází sukcesí zdarma. Promítneme-li takový postup do procesu přeměny zemědělských půd na les, dospějeme v celostátním měřítku řádově ke stamilionovým úsporám. Podobný výsledek se dostaví, když aspoň na části holin (hlavně kalamitních) počkáme několik let (s povoleným odkladem zalesnění), až pionýři sami nalétnou.
Porostní výchova
Z přírodních procesů zasahuje do porostního vývoje především samoprořeďování. V populacích dřevin je přírodní zákonitostí velkého významu. Je součástí přírodního výběru. Na něm závisí, kteří jedinci přežijí. Je rovněž zákonité, že to jsou ti nejlépe adaptovaní k danému prostředí. A "adaptace rozhoduje o všem". Proto je důležité, aby samozřeďování bylo úmyslnou porostní výchovou jen doplňováno, nikoliv zcela nahrazováno, a to především z jakostního hlediska. Autoredukce je výrazně podporována dlouhou a dostatečně intenzivní clonou mateřského porostu. Dobu jejího trvání lze prodlužovat přežíváním životaschopných slabých stromů (budoucích C2-stromů), které mají přídatnou funkci "dárců stínu". Tím lze tak výrazně redukovat hustotu podrostu, že se v podstatě může dosáhnout jakákoliv četnost jeho jedinců, když se dost dlouho čeká. Význam clony mateřského porostu pro podrost vyjádřil REININGER větou: "Přírodě blízké pěstování lesa vrcholí uměním prodlužovat dobu clonění". Aby se to stalo, musí se nárosty často udržovat jenom při životě. Obavy z nedostatku světla pro podrost (většině lesníků snad "vrozené") z absence rychlého uvolnění jsou mylné. Přitom se může získat na redukované zásobě starého porostu rostoucího při překryvu dvou generací značně vysoký světlostní přírůst a současně zajistit vznik a dostatečné zastoupení prvního věkového stupně bez nároků na samostatnou plochu a bez dlouhodobého přerušení produkce zralého dřeva, jak tomu je v pasečném lese věkových tříd a holosečném hospodářství. To znamená, že mezi starým porostem a zmlazením existuje úzký vztah soužití. Ten je třeba šetrnou těžbou podporovat a co nejdéle udržovat, nikoliv předčasně rušit dotěžováním starých stromů nad nárostem sotva dosáhne výšky "po kolena", jak se dosud většinou děje. Do průběhu autoredukce se úmyslně vstupuje jen korigujícími zásahy (odstraňují se jen předrostlíci, jedinci nevratně poškození těžbou a přibližováním apod.). Hustota se však v podstatě neřeší. Dokud působí clona starého porostu, přenechává se podrost spontánnímu vývoji. Pokud autoredukce nebyla nakonec dost účinná, je možné (ba vhodné) využít schématický (např. pruhový) zásah. Pokud se použije v dosud výrazně nediferencované houštině, je výhodný jeho geneticky indiferentní účinek. Tím se ponechá podrostu prostor pro další přírodní výběr na genetickém základě, ale za nové situace vyvolané pomístným zředěním. Další výchova mlaziny za 2-4 roky po schématickém zásahu pak má jednoznačně směřovat k vystupňování vitality a stromové diferenciace, zpočátku zejména výšek. Obojí je pro budoucnost porostu důležitou vlastností: pro ekologickou stabilitu, trvalost porostu na daném místě a postupnou, dlouhodobě možnou obnovní těžbu cílových dimenzí, a tedy i porostní obnovu. Využití autoredukce se projevuje na ekonomických efektech podle H. REININGERa těmito stupni účinnosti: možné úspory v prořezávkách 60 %,v probírkách 50 %, celkem cca 8000 ÖS/ha.
Zakládání podružného porostu
Pejorativní nádech adjektiva "podružný" je chybný. "Podružným" je jen svým postavením v porostní podúrovni, ale nikoliv svým významem, jak jej někdy degradují i výklady pěstebních pojmů. Má v porostech některých hlavních dřevin tolik funkcí, že je nepostradatelnou součástí efektivního pěstění hlavně porostů dubu, cenných listnáčů vůbec, borovice a modřínu. Zakládá se stinnými a polostinnými dřevinami - bukem, lípou, habrem a jedlí, někdy i smrkem, vítané jsou i vysoké keře z náletu. A to, pokud možno, jako trvale podúrovňová porostní složka. Jeho hlavním posláním je čistit kmeny stromů hlavního porostu od větví jejich zastíněním a vůbec bránit jejich vzniku (výstřelků - "vlků"). A současně přispívat k příznivému vlivu na půdu a vnitřní porostní prostředí (meliorací, cloněním mezer v horním patře porostu ap.) včetně omezování rozvoje buřeně. Tím přispívá i k podpoře porostní obnovy, zejména přirozené. Je ovšemže ideální, vzniká-li podružný porost samoobnovou.
Závěr
Přírodní procesy mohou v lesích fungovat výrazně nejen v podobě přirozené obnovy, která je jako pěstebně a ekonomicky přínosná dávno chápána. Jejich ostatní součásti jsou však využívány nedostatečně a v podstatě utápěny v návycích pasečného hospodářského způsobu. Ten vlastně přímo vyvolává nezbytnost do běhu života pasečného lesa neustále zasahovat. Pro vysokou ekonomickou i pěstebně-biologickou efektivnost přírodních procesů stojí za to, aby se opatření pro jejich samočinné fungování prováděla: především obnovní těžbou výběrem jednotlivých stromů s velmi nízkou zásahovou intenzitou, tzn. výběrovou sečí, většinou dosud známou jen z výběrných lesů. Těžba nízké intenzity sama o sobě zajišťuje to nejpotřebnější: dlouhou obnovní a zmlazovací dobu s vysokým vlivem na utváření členité porostní struktury, pro fungování přírodních procesů velmi potřebné. To nebude pouze v zájmu zlepšování ekonomiky LH, ale i jako součást preventivní obrany proti chřadnutí dřevin, primárního problému soudobého lesnictví. Celkový přínos biologickou racionalizací REININGER (1992) ocenil 60 410 ÖS na 1 ha. A pak jsou potřebné i určité osobní kvality lesního hospodáře: schopnost pozorování, všímavosti a dobré dedukce, objektivního myšlení; ochota akceptovat "nové" názory, velký zájem a láska ke své práci, obrovská míra trpělivosti a zdrženlivosti v zasahování do běhu života lesa a vůbec, co bych povídal, když si laskavý čtenář vše dokáže domyslet. Nevěřícím "Tomášům" doporučuji: hledej ve svém lese těžebně dlouho opomíjená místa, a uvidíš! Co nakonec řeknu, říkám nerad, protože to bude tak trochu něco kompromitovat: standardní podrostní hospodářství má malou schopnost využívat zmiňované přírodní procesy. Mnohem větší sílu má výběrný princip. Ekonomika LH nebude perfektní, dokud sama nebude lesníky přímo nutit, aby biologickou racionalizaci využívali v plné možné míře.
| Ing. Milan Košulič st., Město Albrechtice | | | | Květen, 2005 | | |
Nabídnuto do LP
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com