Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Zakládání jedlobukových kultur

(11.12.2005 17.42, Milan Košulič st.)

V článku se věnuji tomuto problému v optimu výskytu jedle a buku, kde k oběma dřevinám přistupuje v přirozené skladbě i smrk, tj. na rozhraní 4. a 5. LVS až v 5. LVS. Tam měla jedle zastoupení 20 až 50 % a výhledově to má být 10 až 15 (20) %. Tudíž dost na to, aby při její tamní, dnes většinou jen vtroušené účasti (nebo úplné absenci) a při setrvávajících odporech prostředí, zejména škodách zvěří, bylo její umělé zavádění pěstebním problémem prvního řádu. Vzorem by měl být vznik a vývoj jedle v přírodních lesích v 5. LVS a dalším podnětem pak využívání všeho, co prospívá jejímu zdravému vývoji a současně zvyšuje i ekologickou stabilitu lesa.

Stručně o vývoji jedlo-buko-smrkového přírodního lesa

Pro tento les je typická časově odlišná výměna generací dřevin v rámci vývojového cyklu. Za jednu generaci jedle se vystřídají dvě generace buku. Přitom se zastoupení dřevin výrazně mění. Je-li buku méně než 20 %, jeho druhá generace nevzniká. Vzniká až ve stadiu rozpadu při výměně generace jehličnanů z okolních částí lesa. V částech se zvýšeným podílem smrku často vzniká dvojvrstevná výstavba. Smrk s jedlí tvoří horní vrstvu, buk vrstvu pod nimi. V porostech s převahou buku převládá stupňovitý a vertikální zápoj. Přitom dochází ke kratšímu útlaku jedle než v porostech s převahou jehličnanů, kde naopak je hojnější zápoj horizontální. Jedle se obnovuje převážně v mezerách velikosti hloučků (do 1-2 arů), ale i v řídce odrůstajících, biologicky zajištěných nárostech smrku, buk ve skupinkách nad 5 arů, smrk na vyvýšeninách po vývratech, příp. na tlejícím dřevě (pařezech, padlých kmenech). Pro svou největší snášenlivost stínu z přítomných dřevin má jedle prakticky trvale zajištěnou účast ve společenství se smrkem a bukem, a to i při převaze buku. Třeba jen několik semenných jedlí dokáže ji v porostu zachovat trvale. Vždy se tam totiž nachází dost natolik zastíněných míst, kde jedli bukový nálet nemůže konkurovat a zabránit jí v odrůstání. Maximální překryv dvou generací jedle ve směsi se smrkem je cca 150 roků na 33 až 83 % plochy (MACKŮ et MÍCHAL 1992).

K přirozené obnově smíšených porostů s jedlí

Přirozenou obnovu smíšených porostů s jedlí je nutné diferencovat podle velikosti podílu především buku a jeho lokální vitality. Buk je totiž pro jedli během obnovy největším konkurentem, ba přímo ohrožením, když jeho podíl ve směsi je větší než cca 20 %. Přesto obě dřeviny spolu se smrkem vytvářejí vysoce produktivní směs, dokonce proslulou jako "směs hercynská". To je umožněno tím, že jedle jednak snáší po dlouhou dobu značně hluboký zástin bez újmy na dalším růstu po uvolnění (a proto se zmlazuje zpravidla ještě před silnějším poklesem zakmenění před bukem a smrkem), jednak tím, že v přírodním lese obvykle dochází i k prostorovému oddělení obnovy buku a jedle. Pro obnovu jedle ve smíšených porostech a vůbec její pěstování jsou důležité tyto podmínky:

• zahajovat obnovu jedle brzy, jako první dřevinu směsi, ve věku okolo 60 (70) let, a zachovat zmlazovací dobu alespoň 40 let (vím, že ve světle soudobých zvyklostí jde o přímo extrémně dlouhou, ale biologicky zdůvodněnou dobu); přitom clonění jedlového podrostu mateřským porostem má být zpočátku hlubší (15 - 20 r.), později plošně diferencované - tu hlubší, tu lehčí, polostinné (aspoň do doby dorůstání střední vrstvy stromů do cca 2/3 výšky úrovňových stromů, nejlépe ještě déle) s mírně gradujícím světelným požitkem, aby došlo k dostatečně účinné, ale diferencované autoredukci podrostu, k diferenciaci především stromových výšek a k zachování přirozeného růstového rytmu jedle,
• časový sled zahájení obnovy jednotlivých dřevin závisí zejména na výši zastoupení buku a smrku ve směsi a jejich vitalitě:
  1. při vyšším zastoupení buku (20-30+ %), resp. s jeho vysokou konkurenční schopností, je pořadí zahájení obnovy dle dřevin a ve věku porostu: jedle v 60-70r., smrk v 70-80 r., buk v 80-90r.; to současně vyjadřuje obnovní předstih jedné dřeviny před druhou; buk se obnovuje nakonec za 20-30 let po zahájení obnovy jedle (s výškovým předstihem jedle před bukem 2-3 m),
  2. při menším výskytu buku, resp. s jeho menší konkurenční silou: jedle v 60-70 r., buk v 70-80 r., smrk v 80-90 r., buk po jedli za 10-20 let (s výškovým předstihem jedle před bukem 1-2 m), smrk nakonec po jedli za 20-30 let),

Z návštěvy polských lesů v nadlesnictví Losie ředitelství Krakov informoval mj. kolegy někdejší lesní správce Jan Metzl o obnově jedle v tamní "senzační" bukojedlové oblasti takto: "Je zde vidět vše, co jedle vyžaduje ke svému správnému vývoji a růstu. Dílčí obnovní doba vyžaduje 60 let (ne méně než 40 let) pod porostem a také se tam jako taková dodržuje. S její obnovou se začíná v jd-bk porostech ve věku kolem 60 let. Zmlazuje se celoplošně ve 'stožkách' (v podstatě v hloučcích) ve spojení se zdravotním výběrem. Ve věku porostu okolo 100 let se pokračuje zralostním výběrem ve výši cca 50 m³/ha/5 let a podporuje se zmlazení buku. Během růstu jedle pod porostem dochází k její autoredukci, lesník odstraňuje případně předčasně se zmlazující buk. Využíváním fialového světla ze slunečního spektra se podporuje růst jedle, červená část, potřebná pro zmlazování buku, se dostavuje později prosvětlováním horní vrstvy porostu. Jedlové porosty tam kypí zdravím, elitní jedinci mají 3/4, nejméně však 1/2 kmene obrostlou korunou."

• usilovat o vznik pokud možno co největší porostní různověkosti, a to maloplošnou mozaikou věkem a stadiálně se lišících hloučků a skupinek hlavních dřevin;
• hlavní podíl buku a jedle by měl být v příštím porostu situován maloplošně (v hloučcích až skupinkách), prostorově vzájemně odděleně; nejen proto, aby se omezila konkurence obou dřevin, ale aby se zvláště u jedle podpořily kořenové srůsty blízko sebe stojících stromů;
• dosáhnout však aspoň jednotlivě vtroušené zastoupení nejlépe buku či jiného listnáče (klenu, jasanu, lípy, jilmu) v jedlových hloučcích a skupinkách (ale i ve smrkových částech porostu) je bioekologicky vysoce účinné (pro zlepšení vláhových poměrů pro jedli v důsledku nižší intercepce buku a vydatnějším stékáním vody po jeho kmenech) a potřebné,
• ideálním růstovým prostředím pro jedli jsou malé porostní mezery (o průměru na cca 1/2 až 2/3 výšky porostu), resp. prořídlá místa v porostním zápoji s řídkými krycími houštinami různých dřevin (jeřábu, osiky, břízy, jívy, ale i smrku, javoru, jasanu aj.),
• předčasné, urychlené dotěžování mateřského porostu nad jedlovým podrostem je genekologicky a strukturně naprosto nežádoucí, slabší cílové stromy hlavních dřevin je třeba ponechávat nad podrostem, dokud nedozrají do cílové tloušťky, a to nejen z výnosových důvodů, ale i pro pokračující mírnou clonu pro jedli,
• základním realizačním opatřením dobové a prostorové diferenciace obnovy jednotlivých dřevin ve smíšených porostech je neustále nízká těžební intenzita (přibližně ve výši běžného přírůstu porostu) jako jeden z výrazných znaků výběrové seče; ta je pro pěstování zvláště jedle potřebná mj. i pro dlouhou obnovní dobu, logicky neslučitelnou s vyšší těžební intenzitou;
• ze shora řečeného je zřejmé, že základním obnovním postupem v porostech s jedlí je přednostně seč výběrová maloplošné formy, resp. skupinovitě clonná (se 40 letou obnovní dobou); v obou případech s úvodním zakmeněním pro jedli 0,9-0,8, postupně, pomalu, dlouhodobě snižovaným až k posledním zbytkům mateřského porostu jako zcela dozrávajících C2-stromů nad podrostem jedle již ve fázi tyčoviny až slabé kmenoviny (při výběrové seči).

Umělé zakládání jedlo-bukových skupin ve smrkovém smíšeném lese

Při využívání uvedených poznatků z přírodních lesů s jedlí a o její přirozené obnově v hospodářských lesích lze uměle zakládat porosty s jedlí mj. takto:

• místa pro vnášení jedle do porostů se mají záměrně vyhledávat; jsou to především všechny možné, přirozeně (i uměle) vzniklé mezery a řídká místa počínaje porosty nastávajících kmenovin, ale i mnohem dříve, pokud se je podaří chránit před zvěří; a to taková, kde se již vyskytuje "nějaká" vegetace, keře, pionýrské dřeviny a zpravidla i méně jakostní předrosty mnohých cílových dřevin; umělé kotlíky o průměru nanejvýš na výšku stromů hlavního porostu bez zmíněné vegetace jsou pro jedli málo vhodné (ty budiž kultivovány bukem, resp. zmlazeny smrkem s příměsí buku);
• tam, kde se taková místa v porostech vůbec nevyskytují, je třeba předem je připravit: ne příliš silným těžebním zásahem, s ponecháním clony slabších, dosud nezralých stromů (zakmenění 0,5-0,7 - podle následně použitých dřevin k podsadbě - podsíji) a dále pak výsevem jeřábu a břízy, řídkou sadbou osiky, modřínu, ale i smrku či borovice ve směsi s pionýry (stačí sazečem, neboť jde o umělou přípravu dočasně funkční "krycí houštiny") a jedli kultivovat až po jejich zajištění;
• jsou-li taková vyhlédnutá místa porostlá příliš hustým pokryvem pomocných dřevin, nepravidelně se pomístně proředí, přitom se ponechají všechny aspoň přibližně tvární jedinci cílových dřevin; zdůrazňuji, že to nesmí být proředění příliš silné (nejméně u jeřábu, více u olše a při výskytu smrku, nejlépe v době olistění stromů, kdy lze stupeň clonění zbylých stromů lépe odhadnout) a nemělo by být ani pravidelné; je vhodné pokácet přebytečné jedince na pahýl do cca 1 m; pokácené, případně pokrácené stromky se ponechávají na místě;
• takto vyhlédnutá a připravená místa se "naplno" zalesní jedlí v přibližném sponu 1,5 m (4-5 tis./ha), nepravidelně; především ke každému pahýlu či jiné místní záštitě, k ponechaným, méně jakostním předrostům různých dřevin a k pařezům nevyjímaje; nemohu nepřipomenout, že sazenice jedle musí být pro tento účel předpěstované ve školce v polostinném prostředí, nejlépe v tzv. podokapových školkách či semeništích s přiměřenou pěstební clonou stávajícího porostu, nejlépe v prostoru její budoucí výsadby;
• následující péče o takto založenou jedlovou kulturu spočívá především v ochraně proti zvěři; nejlépe oplocením celého porostu určeného pro přeměnu a převod, ale možné je i oplocení jen jedlových skupin (což je nákladnější);
• takto založené skupiny jedle se dále nerozšiřují, ale v jejich okolí se jen mírně prosvětluje postupnou těžbou zralých stromů, aby nadále, co nejdéle setrvávala boční clona okrajových stromů po obvodu skupiny (stín, stabilita);
• během doby relativního "obnovního klidu ve skupině" se na ostatní ploše pokračuje těžbou nejlépe výběrovou sečí nízké intenzity a pomístně se podporuje již obnova smrku, třeba maloplošnou přípravou půdy v jeho semenném roce;
• v odrostlé kultuře (mlazině) dříve nebo později dochází již k vzájemnému tísnění jedlí a je třeba zásahu, např. takto: v rozestupech 4-5 m se zřetelně označí (např. plastovou páskou na některé vyšší větvi) zdravé, středně vysoké až nejvyšší jedle a odstraní se 2-3 nejvíce je tísnící sousední jedinci (nejlépe rovněž na pahýl s 1-2 ponechanými přesleny; na ostatní ploše se mlazina ponechá zatím bez zásahu; po několika letech se pak provede jejich další uvolnění, resp. podobný postup se opakuje mezi první sérií vybraných a uvolněných stromků;
• za cca 10-20 let po výsadbě jedle, jakmile v původních zalesněných skupinách dorůstá do výšky 1-2(3) m, se skupina doplní bukem (klenem či jiným cílovým listnáčem); jde o celkově citlivé dodatkové opatření, které vyžaduje provedení dobře směřující k požadovanému účelu: totiž k zajištění jednotlivé příměsi buku, příp. o několika málo stromech vedle sebe (2-3) jako vtroušené příměsi (do 10-20 % v dané jedlové skupině), tj. k dosažení cca 8-12 buků (v rozestupech cca 8×8 m až 6×6 m) v 5arové skupině jedle v cílovém stavu; místa pro cílové jedince buku se osázejí cca 8-12 sazenicemi ve sponu cca 1×1 m v "minihloučku" o ploše 10-15 m².
• Pro ten účel se v jedlové kultuře vyhledávají mezery nebo, není-li jich dostatek, založí se uměle jednoduše tím, že se přebytečné jedličky vytěží na vánoční stromky, nejlépe na pahýl s jedním ponechaným přeslenem a k němu a kolem něj se pak vysází uvedený počet buků; lze předpokládat, že za přiměřené clony jak sousedního starého porostu tak přežívajících pomocných dřevin ještě přímo v jedlové skupině budou jedle i buk také přiměřeně jen pomalu přirůstat (do cca 10 cm/r. na terminálním prýtu) a že buk již neohrozí jedli natolik, aby jeho konkurenci podlehla nebo naopak konkurenci jedle podlehl buk; ostatně nač by v lese byla trvalá přítomnost kontrolního oka lesníka, kdyby eventuální náznak selhávání takové směsi vzájemnou konkurencí připustil a hned v zárodku neupravil opravným zásahem ve prospěch té či oné momentálně útlakem trpící dřeviny;
• je velmi pravděpodobné, že do jedlových, proti zvěři chráněných skupin brzy zmlazením pronikne tolik různých cílových listnáčů, přinejmenším javor, jasan a v dubové oblasti i dub, a že vnášet do nich buk uměle nebude nakonec ani třeba;
• je jasné, že podobným postupem lze vnášet jedli a buk i podsadbami odrůstajících přípravných porostů na někdejších holinách, ať vzniklých přirozeně (jeřáb, bříza aj.) či uměle (olše, bříza aj.); příliš husté mlaziny přípravných dřevin je vhodné předem mírně proředit; znovu však zdůrazňuji, že nikoliv rovnoměrně, a zejména ne silně, jak jsem již několikráte viděl; příliš silnou redukcí přípravné mlaziny některého z pionýrů by se nakonec nedosáhlo jejích požadovaných účinků na podrost cílových dřevin; podle mých poznatků v tom většina lesníků podléhá falešné představě potřeby obvykle příliš silného zásahu - proředění, aby jedle "dobře", tj. rychle rostla a byla co nejdříve "zajištěna";
• řeknete-li, že celý zmíněný postup vnášení jedle do nových porostů je pracný a zbytečný, máte v prvním pravdu, v druhém se mýlíte; zbytečný není, ba naopak je nanejvýš potřebný ve prospěch zdravé a trvalé účasti jedle v novém porostu.

Závěr

Kdo chce mít ve svém lese jedli, přestože se v něm dnes přirozeně nevyskytuje, musí ji vysazovat (ačkoliv nejlépe by bylo vysévat ji). Její hloučkovitá až skupinkovitá příměs (o velikosti snad nejvýše do 5 arů) je nejvhodnější, mj. protože je příhodná pro větší výskyt velmi užitečných kořenových srůstů blízko sebe rostoucích jedlí. Jedli ve skupině však velmi prospívá příměs buku. Smíšené jedlo-bukové skupiny doporučuje mnoho německých autorů starší i novější doby. K tomu jeden názor za všechny podobné: "S opětovným návratem jedle musí jít ruku v ruce návrat buku. Jeho novému pěstování přirozenou a umělou obnovou, podsadbami a předsadbami je nutné věnovat zvláštní pozornost, neboť je vhodnou dřevinou k jedli jako žádná jiná a poskytuje jedli při zmlazování cennou přípřež..." OFFNER (1952). Požaduje se, aby buk byl do jednotlivých jedlových skupin plošně rozptýlen, tj. vtroušen jako vrůstavý či přímo úrovňový prvek. Svou nižší intercepcí a vysokým stékáním srážkové vody po svých kmenech jedli "přímo zavlažuje". Je-li nutné vnášet buk do jedlových skupin uměle - sadbou, kde jinak chybí, provede se to nejlépe až dodatečně za 10-20 let, když jedle dosahuje výšky cca 1-2 m, a to v podobě malých hloučků o několika sazenicích, aby v nich do mýtního věku setrval jeden (2-3) buk. Větší počet jedinců v minihloučku imituje dávno známé dobré vlastnosti někdejšího "hnízda" s důvěrou mj. v to, že se z něj nakonec vyvine aspoň jeden jakostní bukový strom.

Ing. Milan Košulič st.,

Červenec, 2005

K. Čapka 30,

Město Albrechtice,

79395

(Do Lesnické práce)

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com