Přírodě blízké lesnictví

http://pbl.fri13.net/ – Alternativnč˝ lesnickč˝ ďasopis

Diskuse o ESD

(11.4.2004 17.45, )

Následuje autentický záznam e-mailové diskuse, která začala výzvou pracovní skupiny pro české standardy FSC k diskusi o minimálním podílu ekostabilizačních dřevin (ESD - obdoba MZD) při obnově lesa.

-----------------------první příspěvek------------------------

Dne po 3. listopadu 2003 19:14 Jaromir Blaha napsal(a):

Zachovani podrobne instrukce o druhove skladbe tak, jak ji urcuje "Risova tabulka" (ktera uz tak je hodne zmekcena oproti puvodnim draftum) povazuji za zcela zasadni. Osobne jsem se v FSC angazoval prave proto abychom nastroj k ovlivneni druhove skladby nasich lesu dokazali zavest aspon v certifikaci, kdyz uz se to nepodarilo v legislative.To bychom za chvili mohli napodobit PEFC.

Jaromir Blaha

-----------------------další příspěvek------------------------

4.11.2003, Hrubý

Vážení jsem rád ze se knecne rozproudila trochu debata o standardech na mailinglistu.

Názor na tabulku ze strany FSC ze prilis predpisuje lesnim hospodaruma vlastnikum co ma presne v lese delat a dost ho svazuje je minena spise tak ze FSC by melo nechavat na vlastnikovi spise cil jak v lese hospodarit nez podrobne rozepisovat jeho jednotlive kroky k tomuto cili. Muj nazor je ze bychom tabulku meli ve standardech nechat protoze navazuje a rozviji nasi platnou legislativu, ale pochopitelneji vysvetlit o co v ni jde aby to byl schoprn pochopit i cizinec bez podrobne znalosti nasi lefislativy i laik, ktery se nikdy nezabyval lesnim zakonem a lesnickou typologii.

Na tabulku a na nekolik dalsich bodu naseho navrhu standardu (napr. 0,3 ha maximalni holina) se ale snesla velmi padna kritika ze stany dulezitych vlastniku (pan Moravek -LCR i Martinek ze SLP i hlasy na Seminari pro vlastniky poradanem v Chebu). Lesni hospodari na vetsich majetcich argumentuji tim ze nas lesni zakon jiz nyni klade velmi vysoke naroky na vlastnika a tak pronikave stupnovani naroku ze strany certifikace FSC by vedlo k ekonomicke nepruchodnosti. Zda se jim ze naklady na audit spolu s vicenaklady na pronikave zlepsovani hospodareni (nakladne zavadeni vysokych procent listnacu do porostu, kde v soucasne dobe nelze pocitat ani s nalety pionyrskych drevin) nevrati trznimi vyhodami prodeje certifikovaneho dreva.

Zatim se nediskutovaly podily ESD v jednotlivych SLT. Rad bych pozadal zejmena cleny ekonomicke sekce dokazali vyjadrit k akceptovatelnosti podilu ESD zejmena na na 15 nejrozširenejsich SLT : 5K, 5S, 3S, 3K, 4S, 6K, 4B, 4K, 5B, 3H, 6S, 3B, 0K, 7K, 2K (kazdy z techto SLTse v CR vyskytuje na více nez 2% ploch lesu).

Nema smysl vytvaret standardy, ktere budou akceptovatelne jen pro nevyznamne procento lesu, kde hospodari vylozeni nadsenci. Rad bych proto apeloval na cleny ekologicke sekce k nutnosti kompromisu.

S pranim intenzivnejsi diskuse

Zdeněk Hruby

-----------------------další příspěvek------------------------

4.11.2003, Košulič

Něco do diskuse z pohledu (snad) přírodě blízkého lesáka:

nemám nic proti zvyšování druhové pestrosti (i když se mi zdá, že na aplikaci požadavků dle našich standardů FSC lesnictví nebude mít prostředky, pokud nesníží stavy zvěře). Ale v lesnictví se dějí další nepravosti, které jsou možná ještě horší a kterým se věnuje i ze strany ekologických organizací pramalá pozornost, například:

A něco k Šumavě: i na kůrovcových holinách by se dal vypěstovat zdravý les - jen by se musely akceptovat přípravné dřeviny, ale o tom ze strany ekologů skoro neslyším!

Košulič

-----------------------další příspěvek------------------------

4.11.2003, Višňák

Když už ta moje nešťastná tabulka způsobila takové pozdvižení, asi bych se k tomu měl taky vyjádřit. Samozřejmě jsem věděl, že předpis minimálního podílu ESD značně jdoucí nad rámec vyhl. 83/96 vyvolá nesouhlasné reakce ze všech stran. Protože je mi známa obecná "nálada" mezi lesníky stran podobných "ekologizujících" opatření a protože připouštím, že za určitých podmínek mohou být vyšší limity ESD naplnitelné jen s vynaložením značných sil a finančních prostředků, snažil jsem se o kompromisní přístup. Netvrdím, že výsledná podoba tabulky optimálně vyvažuje ekologické potřeby lesa a možnosti/zájmy vlastníků. Proto jsem již vícekrát vyzýval k diskusi nad navrženými podíly ESD a byl jsem přístupný k dílčím ústupkům (ne však na úroveň legislativně stanovených limitů). Bohužel, tabulku mi nikdo konstruktivně nezkritizoval a tak jsem ani necítil potřebu jí jakkoliv měnit.

Můj názor je, že určité, alespoň rámcově kvantifikované omezení v používání dřevin naše standardy obsahovat musí. Pokud na tento princip rezignujeme, asi vůbec nemá smysl hovořit o přírodě blízkém či alespoň udržitelném hospodaření (je-li o něm ještě řeč). Nemyslím si, že bychom vlastníky nadmíru svazovali - máme-li na mysli hospodaření, které je v souladu s přírodními procesy, pak je vlastník z podstaty věci již dostatečně "svázán" přírodními dannostmi stanoviště a porostu a jeho "tvůrčí svoboda" je značně limitovaná. Pokud si to odmítá připustit, pak se již nejspíše jedná o plantážové hospodaření či budování arboreta, což by snad nemělo být předmětem certifikace.

Totéž se týká omezení holé seče na 0,3 ha. Sám toto číslo přijímám s rozpaky (není "kulaté" a tak působí podezřele), ale asi každý z nás tuší, že stávající 1 ha nelze akceptovat jako hospodářský standard v šetrně obhospodařovaných lesích. Jako krajní prostředek v nevyhnutelných případech snad ano, ale zkušenost praví, že povolené maximum se v praxi stává standardem.

Pan Košulič zde nastínil i další témata ("nepravosti"), jimž přikládá přinejmenším stejnou závažnost, jako otázce druhové skladby. Také vyslovil názor, že se těmto otázkám věnuje ze strany ekologických organizací pramalá pozornost. Netroufám si hovořit za celou komunitu, ale v okruhu mých známých jsou tyto problémy reflektovány a v žádném případě nejsou podceňovány. Přesto bych utrousil několik letmých poznámek:

Ad využívání přípravných dřevin při obnově. Na toto mám již déle poměrně vyhraněný názor, a to v podstatě odmítavý. Přípravné dřeviny jsou v našich podmínkách většinou (jistě ne vždy) jen z nouze ctnost, náplastí na holosečný způsob obnovy, která je v rozporu s vývojovým cyklem středoevropského přírodního lesa. Jistěže vysazovat buk, potažmo jedli, případně další dřeviny na velké holiny je zhůvěřilost, ale řešením tohoto nešvaru není vkládání fáze přípravného lesa, nýbrž vyloučení stádia holiny, které je v našich podmínkách vesměs ekologicky škodlivé. Vznikne-li již holina větších rozměrů, je lépe ji zalesnit nejprve břízou, osikou aj., ale nesmí se z toho stát hospodářský standard. Nejde totiž o nic menšího, než o ekologickou legitimizaci holosečného hospodaření: vznikne-li pětihektarová holina - nevadí, zalesníme ji břízou a tu pak podsadíme bukem a všechno bude zase dobré. Jenže tak tomu není. Středoevropský les prostě s holinou nepočítá a holina podlamuje jeho podstatu. Nemyslím tím samozřejmě podstatu "stromovou", ale ekosystémovou, která má svůj původ ve stálosti lesního prostředí, které nezná takových extrémů, jako prostředí holin. Zde se jedná o jeden z kardinálních střetů mezi myšlením lesníků a poučených ochránců přírody (nechci napsat ekologů, protože pod tím si dnes lze představit cokoliv), což nakonec ve vší nahotě odhalila šumavská kauza. Jsem přesvědčen o tom, že v našich lesích (ba i v borech) lze hospodařit bez holosečných prvků, ale z ohleduplnosti k lesnické tradici netrvám na tom, aby se tak dělo všude a za každých okolností. Ve větším prosazování přípravných dřevin vidím již zmíněné nebezpečí - touto cestou se vydali i v Krkonoších a v rámci možností v dalších imisně postižených oblastech.

Bylo to pohodlné: buldozerem se shrnuly trosky původního (zdánlivě více či méně mrtvého, ale ještě ne odepsaného) lesa a na pečlivě vyčištěné holině se zapíchaly do obnažené skály (či do předem připraveného oraniště) školkované sazenice, často velmi exotického původu. Kde to šlo, použili i břízu a jeřáb (v Jizerských horách to nešlo, mimo jiné proto, že každý vyrašivší pupen okamžitě sežrala tlupa jelenů) anebo modřín. Nezdary byly značné a les jako ekosystém přestal po několik desetiletí existovat. V případě úspěchu pionýrských dřevin sice jakýsi les vznikl, ale k cílovému složení se propracoval až cca po 30 letech. Přitom bylo možné tuto etapu vynechat, pokud by cílové dřeviny byly zaváděny ještě do starého poškozeného porostu. Jenže o tom se tak dlouho diskutovalo, jak je to obtížné a rizikové (tyto a další obavy se později vůbec nepotvrdily) až již "výchozí" porost přestal více méně existovat.

K dalším bodům ing. Košuliče již výhrady nemám, jenom si teď nevybavuji, jak jsme se s nimi vyrovnali v našich standardech. Krátká obnovní doba v podrostním hospodaření je obecným nešvarem. Mám pocit, že se hospodáři bojí vícefázové seče v porostu s dobře vyvinutou podúrovní. Takhle nedotaženě se bohužel hospodaří i v národních přírodních rezervacích. S větší podporou výběrného hospodaření nevím - na určitých stanovištích je to zcela na místě (u druhově pestrých směsí, zvl. na ochranných stanovištích), u většiny porostů bych ale viděl jako ekologicky optimální "zjemnělý způsob" podrostního hospodaření, který je nejbližší přirozenému vývojovému cyklu většiny našich lesů. Z hlediska stability lesa, estetiky a stálosti prostředí je sice jednotlivě výběrný způsob nejdokonalejší formou obnovy, ve skutečnosti ale většinou představuje artefakt, který nemá v přírodě analogii.

Ad skupinové versus jednotlivé smíšení - to je složitá otázka. Jednotlivé smíšení je ekologicky optimální, ale uznávám, že ne vždy musí vést k požadovanému výsledku. Apriorně bych ho ale neodsuzoval. U skupinového smíšení je důležitým kritériem velikost skupin, kdy proti sobě do jisté míry stojí zájmy pěstební a zájmy ekologické. Jako přijatelnou jednotku smíšení proto vidím hlouček, který umožňuje mladé porosty standardně vychovávat, zatímco zralé porosty se již blíží jednotlivému smíšení.

- a hřích největší - stále trpěné vysoké stavy spárkaté K tomu není co dodat. Jen se obávám, že nový zákon o myslivosti současný neutěšený stav ještě zhorší.

Zdravím, Richard Višňák

-----------------------další příspěvek------------------------

5.11.2003, Košulič

Předem se omlouvám za tento nevyžádaný e-mail :-)

K tabulce ESD:

je tvrdá, ale jen do té chvíle, než si uvědomíte, kolik nám toho sežere zvěř. Takže podle mě, pro vlastníka, který si poradí se zvěří, bude splnění i těchto zvýšených (oproti souč. předpisům) podílů ESD téměř hračkou - často bude mít spíš problém, jak v obnovovaných porostech prosadit aspoň nějaký podíl smrku. Snad by se nemusel vyžadovat striktně příslušný podíl v každé porostní skupině, jak to chce dnešní vyhláška, možná by stačil rámec za SLT u vlastníka a ještě s akceptováním + - tolerance, pro výpověď o trendu hospodaření myslím toto postačuje.

K omezení holoseče na 0,3 ha:

Považuji to za kompromis - 1 ha na dvě výšky stromu je např. 60 × 166 m - to je holina jako hrom a nemá v běžném lese co dělat, to ať mi nikdo nevykládá. Naopak kotlík na výšku stromu je zhruba 0,10 ha a to je plocha, kterou mohu ještě považovat za trvale zastíněnou celý den. A jestli to bude 0,25 nebo 0,40, obojí bude lepší než 1,00. A k ekonomice - všichni vlastníci na západě, kam se jezdíme učit, upustili od holosečí pro jejich negativní vliv na ekonomiku majetku - byť nepřímý. Na co tam pořád jezdíme, když to základní poučení pořád nevidíme? Holosečení je prostě dražší! Kdo nezkusí s tím skončit, ten to samozřejmě nepozná. Výjimky připouštím, ale tvrdím, že by se na běžném majetku daly omezit na několik málo desítek procent z celkové mýtní úmyslné těžby. Nejkrásnější lesy s nejlevnějším provozem (protože téměř bez umělé obnovy) jsem viděl tam, kde byly porosty trvale od mládí rozpojené, bez souvislého zápoje, s poměrně nízkou zásobou, ale zato s nízkým podílem nahodilek (to se přece projevilo i u samotných LČR za posledních 10 let omezení holin), skoro bez umělé obnovy, a s možností pravidelně odebírat příslušný přírůst, sice ne 500 m3 po hektaru, ale zato na těch stromech, které si vybral lesník a ne vítr. V kulturních smrčinách střední Evropy holoseče znamenají kalamity a ať mi to někdo vyvrátí. Kdo připouští i dnes na svém majetku 1 ha holoseče na dvě výšky stromu, tak ten ať si zůstane u PEFC.

Ukažte mi, kde nelze počítat ani s nálety pionýrských dřevin. Bříza, osika, olše za pár let plodí jak divá a letí na kilometry. Stačí omezit ožínání na pruhové nebo ošlapávat, občas pomoct herbicidem, přestat se zbytečnými výseky, omezit vliv zvěře a máte skoro všude břízy na....o. Ve střední Evropě v průměrných podmínkách je konečným ekosystémem les! Když budou přírodě blízké stavy zvěře a omezíme tzv. péči o kultury a zapomeneme na nesmyslnou dvouletou lhůtu k zalesnění, tak se za dvacet let změní lesy k nepoznání, a to i ty staré, pokud trochu prořídnou. Já vím, že zjednodušuji, ale kdo má trochu zkušeností s oplocenkami, tak to musí vidět.

Prostor ke kompromisu v tabulce ESD určitě je, uvítal bych ho, ale jako důležitější než konkrétní procenta vidím změnu postoje k ekologizaci - ta naopak přinese ekonomizaci (a naopak) a není to paradox. Zprofesionalizovat myslivost - dnešní masa dobrovolných myslivců jen zdecimuje genofond, to už dnes vidíme a sami myslivci to připouštějí, jen nechtějí věc zásadně řešit, resp. jejich vedení.

Zdraví

Košulič

-----------------------další příspěvek------------------------

6.11.2003, Višňák

Děkuji za obsáhlou reakci ing. Košuliče a návdavkem připojuji ještě několik nenechavých komentářů (svůj původní text jsem pro lepší čitelnost odstranil)

Košulič:

> K tabulce ESD: je tvrdá, ale jen do té chvíle, než si uvědomíte, kolik nám toho sežere zvěř. Takže podle mě, pro vlastníka, který si poradí se zvěří, bude splnění i těchto zvýšených (oproti souč. předpisům) podílů ESD téměř hračkou - často bude mít spíš problém, jak v obnovovaných porostech prosadit aspoň nějaký podíl smrku. Snad by se nemusel vyžadovat striktně příslušný podíl v každé porostní skupině, jak to chce dnešní vyhláška, možná by stačil rámec za SLT u vlastníka a ještě s akceptováním +- tolerance, pro výpověď o trendu hospodaření myslím toto postačuje.

Višňák:

Jistě by to bylo z hlediska kontrolního orgánu jednodušší, ale to je právě to, oč se nejvíc bojím: na jedné straně se něco ubere, na druhé se něco přidá. Akceptoval bych tento přístup pouze v případě, že nedojde ke "zhoršení" druhové skladby žádného z obnovovaných porostů. Na toto téma jsme měli poměrně živou diskusi na AOPK, kde se připravovaly hospodářské rámce pro management budoucích lokalit Natura 2000. Zde se vynořil názor (dle mého názoru velmi laický a vzhledem k jeho autorství i potenciálně nebezpečný), že lesní biotopy (v terminologii Natury se tím rozumí něco jako typ ekosystému, který slouží jako mapovací jednotka) běžně podléhají vývojovým změnám, aniž by to ohrožovalo jejich podstatu. Tedy např. převážně bukový porost se přispěním člověka stává kulturní smrčinou a za čas se může stát opět bučinou, aniž by došlo k nějaké škodě. Dotyčný to označil jako "přelévání biotopů". Bylo to právě v kontextu "průměrné druhové skladby", která nesmí být zhoršena - změny u jednotlivých porostů, jakkoliv výrazné, nejsou na závadu, neboť v rámci celé lokality (ta může mít i tisíce hektarů) se vše "zprůměruje", resp. přelijí se biotopy z místa na místo a vše bude OK. Jestliže podobný názor sliším na půdě centrálního orgánu ochrany přírody, tak mne zamrazí (polehčující okolností je, že hlasatel této myšlenky je zoolog, takže bezděčně přiřadil biotopům schopnosti, které jsou vlastní např. ptákům). Jde o to, že biologicky kvalitnější lesy si udržují svůj charakter po staletí a i když často nejsou ušetřeny různých nešetrných zákroků, jejich hodnota je dána právě tím, že u nich nikdy nedošlo k radikální změně druhové skladby (některé dokonce ani nepoznaly holoseč). Nelze tedy bez následků takový porost přeměnit a "náhradou" založit na místě ryze kulturního lesa založit porost nový, podobného složení. U lesů alespoň částečně přirozeného složení jde o zachování kontinuity, případně o další zlepšování k přirozenému stavu. Možná Vám toto přijde samozřejmé, protože se pohybujete v oblasti, kde (možná se mýlím) nejsou zásadní problémy s přirozenou obnovou. Ale zde, v severních Čechách to vypadá tak, že z různých důvodů (většinou kvůli zvěři) přirozená obnova kolabuje a pak přichází ke slovu obnova umělá, která často "nemá na to", aby zavedla na holinu tak vysoký podíl buku a dalších "ESD", jaké tam byly před vytěžením předchozího porostu.

Košulič:

K omezení holoseče na 0,3 ha:

Považuji to za kompromis - 1 ha na dvě výšky stromu je např. 60 × 166 m - to je holina jako hrom a nemá v běžném lese co dělat, to ať mi nikdo nevykládá. Naopak kotlík na výšku stromu je zhruba 0,10 ha a to je plocha, kterou mohu ještě považovat za trvale zastíněnou celý den. A jestli to bude 0,25 nebo 0,40, obojí bude lepší než 1,00.

Višňák:

Já to číslo chápu tak, že je to 100 x 30 m, což už jsem schopen strávit. Samozřejmě, když si to představím tady u nás na skalách ve svahu, tak je to holina "větší než malá", ale místním lesníkům zřejmě nelze vysvětlit, že v takových terénech jsou holoseče nevhodné (již kvůli erozi) stejně jako je nevhodné po těch skalách jezdit s pluhem. V každém případě by to byl veliký pokrok, kdyby se těch 0,3 ha ve větší míře ujalo. Proto si myslím, že bychom na tom měli důsledně trvat a nenechat se umluvit nějakými sugestivními argumenty.

Košulič:

Ukažte mi, kde nelze počítat ani s nálety pionýrských dřevin. Bříza, osika, olše za pár let plodí jak divá a letí na kilometry. Stačí omezit ...

Višňák:

No, to je právě záležitost Jizerských hor, ale do jisté míry asi i jiných horských oblastí. V 8. lvs zde pionýrské dřeviny (alespoň v současnosti) již nefungují. Na břízu je moc chladno (proto se zde neustále experimentuje s břízou karpatskou, kterou stejně zvěř beze zbytku sežere) a jeřáb nemá dostatečnou vitalitu (taky ho žere zvěř a často je prolámaný větrem a mimo chráněné polohy z něj nic není). Funguje pouze přirozená obnova smrku na rašelinných půdách a na balvanových rozpadech, kde se místy ještě udržel původní genofond. Tady je také zbytečné (a nesmírně škodlivé) jakkoliv do vývoje lesa (byť na první pohled zhrouceného) lesnicky zasahovat. Bohužel, na průměrných stanovištích, jimž vévodí třtina chloupkatá, by bez lidského vstupu nevznikl stromový porost dříve jak za mnoho desítek let (a to by byl ještě porost nezapojený, parkového vzhledu). Nepatrně lépe to vypadá v 7. lvs, ale ani tam se nedá hovořit o nějaké vitalitě pionýrských dřevin (ani v oplocenkách). Je pravda, že zvěř je prokletím nejen Jizerských hor. Kvůli enormním stavům vysoké (s nimiž nikdo není ochoten a zřejmě ani schopen cokoliv zásadního udělat) je většina vysazených jeřábu, buků, klenů, bříz, jilmů a vrb odsouzena k zániku. Poslední kapkou bylo totální selhání plastových ochran (tubusů), do nichž se investovalo mnoho peněz i nadějí. Zvěř cíleně ničí tyto ochrany a likviduje i oplocenky. V jedné z nejcennějších lesních lokalit v Lužických horách, na Studenci, kde vedle početného jeleního stáda mají i velikou tlupu zkázonosných kamzíků, již přirozená obnova skončila (přitom většinu porostů zde tvoří buk s příměsí klenu, jilmu, jasanu, mléče). Vysazené (!) stromky jsou chráněny individuálně a ještě skupinově v oplocence, ale nestačí to: zvěř oplocenku rozdupe a tubusy sroluje jako obal od čokolády. Je zde také PP Líska - pěkná suťová bučina s nejbohatší lokalitou měsíčnice vytrvalé v Luž. horách. Přestože jde o skutečně rozsáhlé porosty této statné byliny, v posledních letech zde nevykvetla jediná, protože vše spásli kamzíci. Po vybudování masivní oplocenky již měsíčnice kvete v plné síle a snad zarostou i letité světliny. Běda však, až se oplocenka zhroutí!

Košulič

Napadá mě ale, že český člověk možná přistoupí i k "nahnutí" SLT při popisu porostů směrem k těm s nižším podílem ESD, takže by se tato tabulka mohla v dlouhodobém důsledku stát částečně kontraproduktivní.

Višňák:

To by předpokládalo (rozumím-li tomu dobře) zfalšování typologických map, což mi přijde jako zajímavá úvaha. Práce typologa by se tak mohla stál velmi zajímavou z hlediska vydatných vedlejších příjmů :-)

Košulič:

Vlastník ta kritéria musí vzít za svá. Přimlouval bych se za určitou toleranci směrem dolů, a to až po zákonná procenta, pokud vlastník funkčním systémem kontrolních oplocenek prokáže dosažení a udržování únosných stavů zvěře a provádění přípravy půdy. Teprve potom...

Višňák:

To samozřejmě nevyřešíme teď na dálku, ale pokud píšete o "toleranci", pak by to znamenalo, že tabulka zůstane víceméně v současné podobě, ale pro vlastníka nebude za určitých podmínek závazná. Přiznám se, že bych byl rád, kdyby do tabulky nebylo zasahováno v tom smyslu, že se vše zredukuje řekněme na polovinu, resp. mírně nad rámec vyhlášky. Možnost korekcí bych viděl u jednotlivých SLT (resp. HS), ale asi ne nijak zásadní, protože při tvorbě té tabulky jsem se snažil oprosti přílišného radikalismu a teď se necítím být až tak konsensuální. Ale samozřejmě to nezáleží jenom na mě.

Košulič:

... můžeme mluvit o objektivní nutnosti zvýšených nákladů na dosažení podílu ESD. Jako ESD bych však všude akceptoval také stanovišti odpovídající přípravné dřeviny.

Višňák:

Otázkou je, co jsou přípravné dřeviny. V ekologickém smyslu nejsou přípravné dřeviny totéž co dřeviny pionýrské. S přípravnými dřevinami v užším pojetí již náš návrh počítá. Zda zahrnout do těchto dřevin i břízu, osiku či jeřáb na stanovištích, kde mohou růst skutečné přípravné dřeviny s většími nároky na půdu, to opravdu nevím. Jde o to, co po vyřezání či spontánním ústupu těchto dřevin z porostů zůstane. Může se stát, že to bude smrk a modřín, přestože jde o stanoviště dubové bučiny - prostě proto, že buk a dub do porostu nikdo nezavedl. Za příhodných podmínek by se tyto dřeviny sice dostaly do porostu s náletem, ale leckde se ten nálet nemá odkud vzít a pak je nutná pěstební intervence. Čili pionýrské dřeviny na úkor "klimaxových" bych viděl velmi nerad. Jinou otázkou je např. jasan či javor místo buku nebo lípa místo dubu či olše místo jasanu. To jsou klasické přípravné dřeviny, které leckde vykazují vyšší vitalitu než dřeviny "klimaxové". Ale s těmi už víceméně počítáme a ESD jsou (alespoň si to myslím) koncipovány tak, aby poskytly hospodáři určitou volnost v tom, v jakém poměru stanovištně odpovídající dřeviny použije. Samozřejmě doporučujeme např. v SLT 3S pěstovat jako hlavní dřevinu buk, ale pokud místo něj bude v porostu převládat dub s lípou, není to zásadní problém. Větší rozmanitost zastoupených dřevin (jde-li o dřeviny stanovištně vhodné) bych chápal z hlediska ekologické stability lesa spíše jako přednost.

Košulič

V takovém případě je lepším řešením část mýtních úmyslných těžeb realizovat také holosečemi - jinak řečeno ze dvou zel vybrat to v daných podmínkách menší. Ani pak nemusí jít v drtivé většině o holoseče hektarové, ale podstatně menší. Tak v tom případě chci uplatnit napodobení sukcese typické pro maloplošné "katastrofy" ve středoevropském lese - obnovu přes přípravný porost. A tehdy považuji za chybu, kdyby mě standardy certifikace bránily použít tento navýsost přírodě blízký postup.

Višňák:

Je to celkem hnidopišská poznámka, ale ony maloplošné katastrofy nebyly v přírodním lese až tak běžné (pokud za ně nebudeme pokládat jednotlivé vývraty či bourání lesa na lavinových drahách). Různé polomy a podobné záležitosti vznikají až za přispění člověka. S těmi pionýrskými dřevinami nevím. Chápu, že Vám jde o to, aby cílové dřeviny nevyrůstaly v prostředí holin, které jim není vlastní. Také uznávám, že vzniku holin se někdy nelze vyhnout. Neumím si ale moc dobře představit, jak vlastník lesa strpí cca třicetiletou (?) etapu přípravného lesa, z kterého mu zřejmě nepoplyne velký přímý užitek. Možná je to jen moje nevědomost, ale předpokládám, že dřevo břízy, osiky, jívy aj. skončí nanejvýš ve štěpce nebo v polenech někde v kotli, což valný zisk nepřinese. Možná se ale mýlím.

S večerním pozdravem a s díky za trpělivé pročtení mých výlevů

Richard Višňák

-----------------------další příspěvek------------------------

15.11.2003, Košulič

Diskuse s panem Višňákem mě velmi obohacuje. Dovolím si mít několik dalších nesouvislých poznámek, nikoliv abych měl poslední slovo, ale aby to snad pokračovalo. Úplně dole je celý původní text R.Višňáka zde vynecháno (pozn. Košulič), nahoru jsem zkopíroval části jeho textu (V), ke kterým diskutuji (K).

Višňák (V):

U lesů alespoň částečně přirozeného složení jde o zachování kontinuity, případně o další zlepšování k přirozenému stavu. Možná Vám toto přijde samozřejmé, protože se pohybujete v oblasti, kde (možná se mýlím) nejsou zásadní problémy s přirozenou obnovou. Ale zde, v severních Čechách to vypadá tak, že z různých důvodů (většinou kvůli zvěři) přirozená obnova kolabuje a pak přichází ke slovu obnova umělá, která často "nemá na to", aby zavedla na holinu tak vysoký podíl buku a dalších "ESD", jaké tam byly před vytěžením předchozího porostu.

Košulič (K)

S tím "nemá na to" jste to trefil: pokud se velcí vlastníci (o malých nemluvím, protože ti nic nezmůžou) konečně nerozhodnou rázně zakročit proti zvěři a myslivecké lobby, tak na umělé zavádění ESD a brzo ani MZD opravdu nebudou mít. Chtít jen kvůli tomu snižovat podíly ESD v požadavcích FSC považuji od nich nejméně za nesolidní. Ozdravění lesů u nás stojí a padá s nastolením pořádku ve "správě" zvěře, tedy v tom, co musíme dělat za predátory. Jestli to budou dělat myslivci nebo státní správa prostřednictvím profesionálních lovců nebo vlastníci sami v rámci právních předpisů na ochranu přírody, to považuji za podružné. Stále víc se ale ukazuje, že myslivost jako zájmová činnost není schopna odpovídající správu zvěře zajistit. Vyhubit možná, ale udržovat nízké stavy a přitom kvalitní zvěře, to tedy určitě ne.

V:

V 8. lvs zde pionýrské dřeviny (alespoň v současnosti) již nefungují

K:

Když mluvím o "automatickém" vzniku náletu pionýrských dřevin na holiny, myslím průměrné podmínky, LVS 8 v tom neuvažuji. U nás máme LVS 8 na vrcholu Medvěďáku a Orlíku, v nadm. výšce nad cca 1200 m. (Pokud vím, v Čechách začíná lvs8 podstatně níž, podle našich typologů proto, že se tam nedodržují kritéria). V této výšce už je s náletem problém i po vyloučení zvěře. Máme vrchol Orlíku oplocený, a přesto nad 1200 m, kde začíná vls8, máme tak úporný drn biky, že tam ani za tím plotem nic nenalítá, nebo jen zcela výjimečně. Zkoušíme tam nějakou mechanickou přípravu půdy, ale lámou se na tom motyky. Ale ve výškách, kde asi v Jizerkách a jinde v Čechách začíná LVS 8 (pokud se mýlím v lokalizaci vls8 v Čechách, tak mě opravte), u nás asi vls7, za plotem odrůstá JR, BR, JV, i když plot není zdaleka neprostupný (na 25 ha se v průměru vyskytují 1-2 ks vysoké, zřejmě nikoliv trvale). Nemluvě o vysazeném smrku, který je často předrůstán dodatečně vzniklými nálety SM. Podobně Sokol v Hrubém Jeseníku - plot začíná někde na 1100 m, má desítky ha, vlastní vrchol je LVS 8 a dnes je už zdálky vidět zřetelný rozdíl v zastoupení listnáčů v kulturách mimo a uvnitř plotu. Jen to o pár let déle trvá než v nižších polohách. Takže s výjimkou vls 8 je to zvěř, zvěř, zvěř. Sem tam to chce jen trochu přípravy půdy za zlomek nákladů na obnovu umělou (např. 5tis Kč/ha oproti 50-100tis). I Velpar, natož Roundup nebo Gallant pro podporu zmlazení považuji za lepší alternativu než umělou obnovu, proto biologicky odbouratelné herbicidy za tímto účelem považuji za součást přírodě blízkého hospodaření, alespoň v dnešní etapě.

V:

Bohužel, na průměrných stanovištích, jimž vévodí třtina chloupkatá, by bez lidského vstupu nevznikl stromový porost dříve jak za mnoho desítek let (a to by byl ještě porost nezapojený, parkového vzhledu).

K:

V 8.lvs nezapojený parkovitý smrkový les považuji za přirozený ekosystém, mýlím se? Porosty považované za přirozené pod dnešní horní hranicí lesa v Jeseníkách takto vypadají. Konec konců kdyby všechny smrčiny i v nižších polohách, kde smrk byl jen přimíšený nebo nebyl vůbec, byly trvale nepravidelně rozpojené, bez souvislého zápoje, tak budou i odolnější, hlavně proti větru. Způsob pěstování smrku, tedy stejnověké a plně zapojené porosty, to je hlavní příčina větrných kalamit, nejen holosečné hospodaření samo o sobě, to jen dává impuls k pěstování takových homogenních porostů. Vlastníci, kteří přešli na pěstování SM s dlouhou obnovní a zmlazovací dobou, výběrnými principy, kteří nepovažují vysoké hektarové zásoby za modlu, tak s větrnými polomy zdaleka takové problémy nemají. Samozřejmě holosečení s tím bezprostředně souvisí, ale struktura, vertikální zápoj místo horizontálního, různověkost v malých skupinkách až hloučcích, to je základ odolnosti smrčin. Z hlediska mechanické odolnosti je to důležitější než přimíšení vyhláškou požadovaného podílu MZD (které se stejně při jednotlivém vnášení nejspíš dostanou do podúrovně s nepatrným stabilizačním efektem). Přitom zákon v podstatě strukturu porostů zcela pomíjí, když stanovuje pro hlavní hospodářské soubory příliš krátké obnovní doby. Když musíte obnovit 10 ha porost za 30 let, tak z toho různověký les většinou vzniknout nemůže. Rozdíl 30 let je nevýznamný.

V:

Poslední kapkou bylo totální selhání plastových ochran (tubusů), do nichž se investovalo mnoho peněz i nadějí.

K:

Plastové ochrany byly omylem od samého počátku. Naletěli jsme na reklamní kampaň jako poslední hospodyňka. Naletěli jsme i na to, že se tubusy měly za 5 let rozpadnout. Dnes jsou kolem ochráněných sazenic pláty rozpadlé fólie, které tam budou strašit léta, dokud nezarostou do travin, které je ochrání před dalším rozpadem na další léta :-((( Jestli to ještě dnes někdo masově používá, tak je nepoučitelný. Ani jako projev zoufalství ze škod zvěří to neberu.

K:

Vlastník ta kritéria musí vzít za svá. Přimlouval bych se za určitou toleranci směrem dolů, a to až po zákonná procenta, pokud vlastník funkčním systémem kontrolních oplocenek prokáže dosažení a udržování únosných stavů zvěře a provádění přípravy půdy

Upřesňuji:

Určitou toleranci v jednotlivých porostech směrem dolů i nahoru, za podmínky dodržení celkového podílu na LHC, který by se vypočítal podle zastoupení SLT. Je to sice administrativní komplikace, ale představte si např.situace, kdy jste obnovil určitý porost skoro celý díky oplocení s velkým podílem ESD, ale zbytek porostu musíte nakonec kvůli dosažení MZD oplotit taky (nebo uměle ESD s následnou ochranou), přestože kdyby např. na 1/2 ha z celkové plochy porostu 10 ha byl smrk nebo borovice, tak se snad nic nestane. To mohou být leckde obvyklé situace při dokončování obnovy porostů (na konci doby obnovní), kdy striktním trváním na podílu ESD na každé dílčí obnovované ploše se může zhoršovat ekonomická situace vlastníka a často i ekologické podmínky pro výsadbu ESD - budeme zbytečně nuceni vysazovat je na holiny (to by standardy měly vyloučit, zapomněl jsem, jak je to tam ošetřeno). Ve standardech máme formulaci "v každé porostní skupině" (musí být dodržen podíl ESD). Porostní skupina může mít i pár arů.

V:

Otázkou je, co jsou přípravné dřeviny. V ekologickém smyslu nejsou přípravné dřeviny totéž co dřeviny pionýrské. S přípravnými dřevinami v užším pojetí již náš návrh počítá. Zda zahrnout do těchto dřevin i břízu, osiku či jeřáb na stanovištích, kde mohou růst skutečné přípravné dřeviny s většími nároky na půdu, to opravdu nevím. Jde o to, co po vyřezání či spontánním ústupu těchto dřevin z porostů zůstane. Může se stát, že to bude smrk a modřín, přestože jde o stanoviště dubové bučiny - prostě proto, že buk a dub do porostu nikdo nezavedl. Za příhodných podmínek by se tyto dřeviny sice dostaly do porostu s náletem, ale leckde se ten nálet nemá odkud vzít a pak je nutná pěstební intervence. Čili pionýrské dřeviny na úkor "klimaxových" bych viděl velmi nerad. Jinou otázkou je např. jasan či javor místo buku nebo lípa místo dubu či olše místo jasanu. To jsou klasické přípravné dřeviny, které leckde vykazují vyšší vitalitu než dřeviny "klimaxové

K:

Dřeviny přípravné jsou pro nás synonymem pro pionýrské (Lesnický naučný slovník I, 1994). Nevím, zda je to dobře, ale je to tak v lesnictví vžité. Tedy zejména BR, OL, OLS, jíva, OS, ale i MD. I tyto listnáče, nemluvě o MD, mohou mít v budoucnu i ekonomický význam, vždyť ve Skandinávii se z břízy dělá nábytek běžně, technologie jsou známé, odbyt je záležitostí obchodních zvyklostí, reklamy, změny technologií v rámci obnovy strojového parku apod. Všechny tyto dřeviny mají významný meliorační účinek (myslím že většinou lepší než BK - vždyť porovnejte opad pod bučinami a pod olšinami), bříza například z domácích dřevin dokáže nejlépe prokořeňovat slehlé půdní horizonty, lépe než dub, buk či borovice. Rozhodně je lepší zavádět ESD pod rozpadající se BR či OS než na holinu. Najít pojistku proti zneužití nezodpovědnými vlastníky - to je věc k řešení, nikoliv to, zda pionýrské (přípravné) dřeviny ano či ne. Z hlediska ekosystému tyto dřeviny nemohou vadit - ten si s nimi jistě poradí, a jestli přípravný les pionýrských dřevin bude pokračovat smíšeným stanovištně odpovídajícím druhovým složením nebo smrčinou (to podle mne zcela výjimečně a zase je to o zvěři), nepovažuji za důležité. I takto vzniklá smrčina bude něco jiného než dnešní "kukuřičná pole". U nás vidím spoustu příkladů, kdy už v březové mlazině se spontánně objevují nejrůznější nálety klimaxových dřevin, včetně jedle a samozřejmě i klimaxu snad bližších zárodků smrkových skupin. Omezme zvěř a budeme mít opačný "problém" - udržet na vls 4,5,6 podíl smrku. JV, JS podle mne na holiny nepatří, natož LP, jsou to náročné listnáče, avšak pokud se někde spontánně masově zmladí, vítáme je jako dřevinu, do jejíž ochrany (s úměrným a postupným prořeďováním) lze s výhodou vnášet např. JD. V tomto smyslu může jít o přípravné dřeviny, ale pokud naletí na holiny, tak snad až v druhém sledu, tam jde skoro vždy napřed Jíva,BR,OS,OL (MD).

Prosím šlo by zde stručně vysvětlit rozdíl mezi přípravnými a pionýrskými dřevinami v ekologickém smyslu? Co jsou to "skutečné přípravné" dřeviny? Mohl byste mi také sdělit Váš názor na rozdíly při vylišování LVS v Čechách a na Moravě?

Srdečně zdraví

Košulič

-----------------------další příspěvek------------------------

1.3.2004, Košulič

K zvýšenému zastoupení listnáčů a jedle oproti současné vyhlášce obecně výhrady nemám. Na druhé straně jsem přesvědčen, že

  1. pokud nedojde k radikálnímu snížení stavů zvěře, pak dodržení požadavků na zastoupení ESD bude pro většinu vlastníků ekonomicky neúnosné a povede k tomu, že budou paušálně používat jednotlivé smíšení, čímž se v podstatě vrátí na úroveň požadavků vyhlášky a navíc se budou muset zbavit možností, které dává skupinové smíšení. Pokud tedy ve standardech zůstane možnost snížení zastoupení ESD v případě použití jednotlivého smíšení, bude to celé k ničemu.
  2. pokud současně nebudou využívány přípravné dřeviny a naopak ESD budou aplikovány na holiny, pak je to taky k ničemu.

Jsem po letech zkušeností naprosto přesvědčen o tom, že zastoupení listnáčů a jedle a vůbec biodiverzita našich lesů včetně bylinného a křovinného patra je zcela a výhradně věcí stavů zvěře. Jakákoliv úroveň požadavků na zastoupení ESD nebo MZD při umělé obnově na zdraví budoucích lesů nic zásadního neovlivní. Zkoušeli jste si někdo vykopat kořeny ručně zasázených listnáčů, borovice, modřínu? Pokud ano, tak víte o čem mluvím a myslíte si, že dnes někoho donutíte sázet tak, jak to popisují v učebnicích?

Konkrétní SLT – to chce podrobný rozbor, na který nemám. To není otázka pro praktické lesníky. Informace o přirozené dřevinné skladbě existují a předpokládám, že je pan Višňák seriózně využil. Požadavky na skladbu při obnově hospodářských lesů je pak jen otázka názoru na míru přiblížení k přirozené druhové skladbě. A zde souhlasím, že dnešní požadavky vyhlášky jsou nízké. Odpovídají stavu rezignace na účinnější regulaci zvěře.

Diskuse by se měla nést ne o jednotlivých % v jednotlivých SLT, ale o tom, co dělat k dosažení nižších stavů zvěře. To je problém dnešního lesnictví, nikoliv kůrovci.

Košulič

-----------------------další příspěvek------------------------

2.3.2004, Martiník

S vasim nazorem nemuzu uplne souhlasit. Jiste mi date za pravdu ze nelze pausalizovat - prikladem budiz např. Bile karpaty. Shrnu to:

  1. Zveř je jiste problem ne vsak vsude, spise je to v lidech.. a bohuzel taky v organizaci (najemci a vlastnici honitby)
  2. Je zrejme ze se zlepsenim stavu nasich lesu (vetsi podil listnacu, pouzivani priroz obnovy atd.) se zvysi i "uzivnost lesa" pro zver.

Zdravi

Antonin Martinik

-----------------------další příspěvek------------------------

2.3.2004, Košulič

Já mám samozřejmě pokřivený pohled extrémními Jeseníky, ale po republice jsem najezdil dost (bohužel s výjimkou Bílých Karpat), a všude jsem viděl v oplocenkách výrazný rozdíl vegetace oproti volné ploše. Nevzpomínám si na výjimku, ale netvrdím, že nejsou. Pokud ten rozdíl je vidět pouhým okem i v běžných provozních oplocenkách, pak jde jednoznačně o snížení biodiverzity. Skoro všude taky vidím ty trapné tubusy, nemluvě o tunách repelentů které se po celé republice plácají na stromky - vždyť je to absurdní. U nás už 10 let skoro nevysekáváme "nežádoucí dřeviny". Výsledkem je sice asi větší úživnost, ale taky obtížnější lov, protože při absenci holosečí srnčí v lese skoro neuvidíte. A stejně si zase berou z vysázených sazenic tak, že i natřené smrky jsou leckde omleté ze stran až na kmínek. Samozřejmě že je to v lidech.

Zdraví

Košulič

-----------------------další příspěvek------------------------

3.3.2004, Višňák

S názory pana Košuliče v zásadě souhlasím, jen s dílčími výhradami. Zavádění většího podílu ESD je bez únosných stavů zvěře proveditelné jen za cenu vysokých a v podstatě zbytečných nákladů. Nejde však jen o zvěř. V mnohých oblastech je přirozená obnova vhodných ESD i bez "přispění" zvěře minimální a jejich účast v obnovovaných porostech je tak plně závislá na umělé obnově. Vlastníci lesů v těchto územích jsou tak přírodně historickými podmínkami znevýhodněni oproti těm, kteří hospodaří v oblastech s dosud hojnými a bohatě zmlazujícími ESD.

Otázka jednotlivého vs. skupinového smíšení zde již byla diskutována. Jde o komplexní problém, v němž jsou zvažována hlediska ekologická, provozní a ekonomická. Z ekologického hlediska je žádoucí rovoměrnější promíšení odpovídající potenciálu stanoviště, tj. příklon k jednotlivému smíšení v mýtně zralém porostu. Z provozního hlediska je výhodnější pěstování stejnodruhových skupin na ploše několika (desítek) arů, které lze obhospodařovat jednoduchým způsobem a bez větších rizik. Ekologicky se ovšem takové skupiny - úměrně své velikosti - chovají jako monokultury, s nepříznivými dopady na biodiverzitu a ekologickou stabilitu. Jednotlivé smíšení obnovovaných porostů přináší úsporu nákladů, nedostatkových sazenic, ale také nejistoty ohledně další existence porostu, v němž se menší příměs ESD může souhrou nešťastných okolností postupně zcela "rozpustit". Ke zmírnění tohoto rizika by mohlo přispět hloučkovité či řadové míšení a důsledná (byť nutně jen namátková) kontrola podílu ESD v odrůstajících porostech ze strany certifikačního orgánu. V případě skupinového smíšení bych pak prosazoval, aby skupiny ESD nebyly jednodruhové (např. nesmíšená skupina javoru či lípy).

Také téma přípravných dřevin zde již bylo probíráno. Nedomnívám se, že jde o natolik zásadní problém. Přípravné dřeviny mají význam hlavně v extrémních případech, jako jsou velké kalamitní holiny či vyhraněné ekotopy, které nelze snadno zalesnit cílovými dřevinami. Ve většině případů však budou tvořit jen vítaný, někde spíše trpěný doplněk cílových dřevin. Nesmíme zapomínat, že v lesích FSC nepřipouštíme větší holiny, takže by zde až na výjimky nemělo docházet k většímu stresování mladých stromků na holinách.

Ve věci % podílů ESD jsem připraven k diskusi, byť tuším, že nebude vůbec lehká.

Zdravím všechny

Richard Višňák

-----------------------další příspěvek------------------------

3.3.2004, Košulič

Chci ještě podotknout několik poznámek, na které mě navedl pan Višňák níže uvedeným příspěvkem. Stalo se mi mnohokrát, že v čisté třtině na holinách v rozlehlých smrčinách po přidřepnutí jsem viděl u země nalétnuté semenáčky, pravda většinou břízy nebo něco podobného. V takových podmínkách i to je cenné a chce to kromě redukce zvěře i vyloučit nebo aspoň omezit ožínání. Nevěřím, že by někde u nás byly lokality, kde do holin nenalétne aspoň přípravná dřevina. A jakmile ta tam bude, je to otázka několika let a začnou pod ni sojky zanášet DB a BK atd. a už to pojede. Neznám republiku tak jako pan Višňák, ale s tím, co jsem viděl já, nevěřím, že v republice je někde podíl listnáčů závislý jen na umělé obnově. Pravda, není to jen vliv zvěře, ale zčásti taky důsledek ožínání, které regeneruje drn a ten pak zabraňuje vyklíčení semen dřevin, a hlavně nesmyslné netrpělivosti při obnově, nařízené nám zákonem (zalesnit do dvou let). Zapomíná se taky na přípravu půdy, i šetrná chemická příprava půdy je podle mě ekologicky výhodnější než umělá sadba.

Ke skupinám – z hlediska druhové pestrosti je důležitá i pestrost stanovišť. Ta je určitě větší při smíšení ve formě malých skupin až hloučků nebo pruhů. Jednotlivě smíšený les (včetně výběrného) pokud je na větších plochách, má podle mě strukturou a možnostmi pro uplatnění nejrůznějších organizmů blíže k monokultuře (byť složené z více druhů) než maloplošně skupinovitý les, zvlášť když bude mezi skupinami věkový rozdíl. Nejde o ekologickou stabilitu, ta je u jednotlivě smíšených vysoká, ale právě o pestrost stanovišť, která např. v jednotlivě výběrném lese chybí. Takový les je sice stabilní, ale monotónní. Možnost snížit podíl ESD při jednotlivém smíšení bude vlastníky motivovat k zakládání právě takových „smíšených monokultur“ na velkých plochách. Výběrný les je považován za ideál středoevropského hospodářského lesa, ale promíchaný se skupinkami, pruhy, hloučky bude ještě pestřejší. I sem tam paseka na výšku stromu pestrost druhů zvýší. Jde o to, aby nepřevládl jeden druh, jeden tvar, stejný věk (výjimky na určitých stanovištích budou). Vím z čeho vyplývá kladný vztah ekologů k jednotlivému smíšení – tak vypadá středoevropský klimax na většině stanovišť. Ale i v něm vznikají často hloučky „monokultur“ (pro laiky zjednodušeně – do průměru o výšce stromu). Ty skupiny musí mít rozmanitou velikost, od velikosti průmětu koruny dospělého stromu až dejme tomu do výšky stromu, výjimečně i víc, tak do půl hektaru. V případě hloučkovitého či řadového míšení, bude to ještě umožňovat snížení podílu ESD jako u jednotlivého? Dle bodu 6.3.B.IX standardů nikoliv. Požadavek preference hloučkovitého a skupinovitého v bodu XIV a možnost snížení podílu ESD při jednotlivém smíšení jdou prostě výrazně proti sobě. S určitým smíšením i v rámci skupin souhlasím.

Promiňte mi, že jsem se tak rozepsal. Ptám se pana Višňáka, zda mi dá souhlas zveřejnit tuto diskusi na http://pbl.fri13.net/, což je pokus o internetový časopis pro přírodě blízké lesnictví.

Zdraví

Košulič

Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com

Hlavní menu

Aktuality

PBL na nové adrese

(19.10.2008 21.15, milan)

Dne 20.10.2008 jsme na adrese Hermes Replica Handbags spustili internetový časopis Přírodě blízké lesnictví v novém vzhledu a s vylepšenými komentáři. Autorem grafiky a technickým redaktorem je Jaroslav Košulič.

Pro Silva Bohemica na LS Město Albrechtice

(14.10.2008 22.07, milan)

Fotky z poslední exkurze Pro Silva Bohemica na revíru Cvilín LS Město Albrechtice

Úprava početních stavů zvěře a možnosti řešení

(14.10.2008 17.45, milan)

Termíny seminářů pořádaných MZe v rámci kampaně za snížení stavů zvěře najdete na

Vliv holosečného způsobu obnovy na mimoprodukční funkce lesa

(16.6.2008 17.04, milan)

AWS D1.1Velmi rozsáhlá rešerše doplněná dotazníkovým šetřením na téma

Národní lesnický program II

(1.3.2008 21.32, milan)

V sekci "odkazy" najdete expertní verzi NLP II předanou vloni v létě do mezirezortního projednávání.

Archiv

Počet přístupů:

NAVRCHOLU.cz