Připomínka dávného zalesňování hnízdovou sadbou
(8.1.2005 17.00, M. Košulič st.)
Obdiv všeho sovětského a propagace toho u nás po 2. světové válce zasáhla i české lesní hospodářství. A zavála k nám i tzv. hnízdovou síji a sadbu. Za mých studijních let byla hlavním obsahem nauky o zakládání lesa. A předpokládám, že o této historické sadbě se dovídají i nejmladší studenti. Po několika letech však skoro upadla v zapomnění, když před tím zaplavovala české holiny miliony jednoletek nejrůznějších dřevin, smrk nevyjímaje, a tunami osiva, zejména žaludů, a to mnohdy s problematickými výsledky. Dnes jde skutečně již jen o historickou věc dávno odloženou jen do lesnických vzpomínek. Musím však říci, že k naší škodě. Proto ta dnešní reminiscence v souvislosti s neustále se vyskytujícími kalamitními holinami, mj. i na extrémních lokalitách. Neboť pro ně je především, snad jedině určena.
Hnízdovou sadbu nebudu popisovat. Pokud si na ni lesníci nevzpomínají "ze školy", odkazuji na její popis třeba v Naučném slovníku lesnickém III. z r. 1960. V tomto článku mně jde o něco jiného. Sdělit poznatky z Jeseníků, přesněji z míst nedaleko od Pradědu (kolem 1300 m n.m.). Tam jsme s kolegou, někdejším lesním správcem na LS Karlovice J. Metzlem před několika roky zcela náhodně objevili zbytky něčeho, co lze přirovnat jednak k hnízdové, jednak k zdvojené sadbě. A to v cca 100letých smrkových porostech, vždy jen v několikaarových skupinách, možná na někdejších lavinových polích. Tento nález je nejen unikátní svou starobylostí, ale i poznatky o tom, jak se přirozeně vyvine nepatrný, ale hustý hlouček jedinců smrku (1-2 m2) ve vysokohorském, tedy bezpochyby extrémně exponovaném prostředí. Poznatky, které by mohly mnohé napovědět pro novodobé způsoby obnovy v takovém a podobném prostředí po dlouhých rocích málo úspěšných, často až vysloveně neúspěšných pokusech zalesňování kalamitních holin v horách jinak standardními postupy, tedy jednotlivou sadbou.
K prvnímu případu: jde o ploškovou síji nebo chomáčkovou sadbu (dnes již nelze rozlišit) ve sponu středů těchto míst, připomínajících někdejší "hnízda" (rostliny jsou nebo byly těsně vedle sebe), cca 2,5 × 2,5 m. Vzhled dnešních stromů v těchto hnízdech naznačuje jejich vysloveně nevhodný původ. V každém hnízdě je dnes vždy jen jeden dominantní živý strom. Ostatní jedinci v počtu 4-8 (i více) ks a výšce 5-10 m kolem něj jsou již odumřelí. Z toho lze soudit, že uhynuli přirozenou selekcí až pod vlivem zapojení porostu po více letech společného růstu. Nenašli jsme žádné hnízdo, v němž by všechny stromy byly odumřelé. (Tomuto poznatku odpovídá i další skutečnost, že "rodiny" vegetativně vzniklých smrků v pradědském řídkolesí rostou v živé pospolitosti po mnoho desetiletí, aniž v nich dochází k výraznější autoredukci. Rostou totiž izolovaně bez spoluredukčního vlivu clony okolního vysokého lesa.) Tím se nám dostalo skoro jasné odpovědi na dvě naše někdejší otázky: o dobrém, žádoucím vývoji jednak hnízdové sadby, pokud bychom ji na horských kalamitních holinách použili, jednak o shlucích smrkového nárostu kolem pat vzrostlých smrků (kde dochází ke zmlazení nejčastěji), v nichž by pravděpodobně také došlo ke spontánnímu samoproředění bez výchovného zásahu. Zdá se, že v našem případě (a v podobných jiných) probíhá autoredukce perfektně a nakonec většinou (skoro vždy) přežije jen jeden (dva) nejvitálnější jedinec, takže vznikne "normální" les bez umělých zásahů do původních hnízd.
K druhému případu: rovněž před cca 100 roky tam vznikla část smrkového porostu zjevně ze zdvojené sadby. Do dnešní doby často přežili oba jedinci, kteří tvoří dvojici "blíženců" (termín použitý prof. Čížkem v roce 1979) v rozestupech kolem 50 cm. Protože v prostoru, v němž se vyskytovali, nebyly žádné zřetelné porostní mezery, usoudili jsme, že šlo o úspěšnou dvojsadbu, při které přežil z dvojice většinou aspoň jeden z nich. O autoredukci jednoho z nich za více let společného života vedle sebe (jeden suchý jedinec z někdejší dvojice živých) jsme nenašli žádné známky. V dlouho řídkém porostu (vlastně dodnes) k tomu slabý "vnitřní stín" asi nedal dostatek možností. Pro oba tyto příklady a mnoho dalších, svědčících o podivuhodném vývoji různých růstových případů ve vysokých horských polohách, z nichž se lze poučit pro péči o les, disponuji fotografiemi.
Závěry si z uvedených poznatků snadno učiní laskavý čtenář sám. Ten nejdůležitější spočívá v tom, že hnízdová sadba ve vysokých polohách s extrémním prostředím, podobně jako v nižších oblastech, ale rovněž s extrémními podmínkami kalamitních holin, je pro jejich zalesnění perspektivním postupem.
Listopad 2004.
Publikováno v LP 11/2005 v rubrice Listárna
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com