Otevřený dopis Vědecké radě LF MZLU Brno
(3.9.2006 15.44, Jaroslav Veškrna)
Vážená Vědecká rado!
Dovolte mi, abych jako řadový lesník v
důchodu, odchovanec fakulty, v jejímž čele
stojíte, vyslovil několik námitek vůči
Vašemu „Vyjádření ke
Stanovisku vědců…“.
Čekal bych, že se Vy, lesničtí vědci,
přidáte na stranu lidí, jimž není
lhostejný současný a budoucí stav
našich lesů, proto se rozhodli ukončit dlouhé
mlčení a vyvolat veřejnou diskusi o svých
starostech a obavách. A ještě
spíš bych očekával, že jako
učitelé nové generace lesníků budete
první. Místo toho čtu hned v prvním
odstavci uražená slova o
„osvícených“ versus
„technokratech“. Nejvíc mě překvapuje,
že se opravdu stavíte na obranu právě toho
technokratického, málo koncepčního
lesnictví. Musí přece
zvlášť Vám být
zřejmé, že v době, kdy les z mnoha příčin
není zdravý, v době, jíž
vévodí zničující
spirála honičky za hospodářským růstem
až do vyčerpání všeho, nemůže už
lesnictví dál zůstávat beze změny. A
ta změna musí zasáhnout
myšlení. Vy však ve své pro
mě nepochopitelné obhajobě starého
přehlížíte všechny varovné
skutečnosti. I naší nedávné
historie. Zatímco signatáři Stanoviska
nám je připomínají, včetně citace
zdrojů.
Co se Vám zdá
zavádějící na tvrzení
Stanoviska, že české lesnictví konzervativně
trvá na hospodářském modelu
stejnověkého lesa a paseky? Sami to potvrzujete, když vahou
své instituce posvěcujete systém
založený i do budoucna na stejnověkosti. Uspokojuje
Vás dvaceti až čtyřicetiletá obnovní
doba, již nazýváte zárukou
budoucích věkově diferencovaných porostů. V tom
se však mýlíte. Ani čtyřicet let nic
neznamená, pokud se nezmění vnitřní
struktura lesa. Řazení obnovních prvků
plošně vedle sebe, jak se to samozřejmě děje, vede jen ke
stejnověkosti. I odvážná obnova s dlouhou
odnovní dobou dílčí nad podrostem
skončí vždycky v osidlech pasečného lesa
věkových tříd, a tím stejnověkosti,
pokud musí být horní etáž v
určený čas podle plánu zlikvidována.
Dnes jen snad proti době před dvaceti až třiceti lety s tím
rozdílem, že bude zpestřena příměsí.
Avšak vzniklé věkové
rozdíly se brzy setřou, zvlášť rychle
pak působením obvyklé
„výchovy“. Ale i tak se takto
odvážná obnova málokde vyskytne. V
praxi jsou ustálena pravidla, v jakém
stáří nebo výšce
podrostu se horní etáž definitivně odstraňuje. I
čtyřicetiletá obnovní doba je tedy
omezená, a to právě tím požadavkem,
aby se les nevymkl ze soustavy věkových tříd,
jinak řečeno z pasečného hospodářství.
Pokud se někde přece jen poněkud vymkne, tak to jsou ty
příklady, na něž se exkurze lesníků
chodí dívat - a přiznejte, že mnozí
obdivovat -, a je jich jako šafránu. Pro
celý komplex důkazů pravdivosti Stanoviska včetně
nezastupitelné úlohy
pionýrských dřevin může také posloužit
les, jemuž bylo umožněno vyvíjet se po dlouhé
období bez lesnických zásahů a zvěře,
takzvaně „za plotem“ okupačních vojsk.
Jinak to není ani se zárukou
smíšených porostů, za niž
vydáváte „legislativou
zajištěný minimální
podíl melioračních a
zpevňujících dřevin 20 až 30%“. Na
záruku by to možná stačilo, kdyby se
místo lživých mysliveckých
výpočtů lovila zvěř podle škod. A
také, kdyby v lesnících nebyl
zakořeněný odpor proti podsadbám a
nesázeli všechno, i jedli na holoseče. A když už
kousek podsadby náhodou po někom zdědí,
nespěchali ji zrušit. Ještě z jiného
důvodu není radno takové záruce věřit.
Byl jsem účastník semináře, kde se
revírníkům vysvětlovalo, že druhým
rokem po sadbě můžou MZD nahradit smrkem. Důvod - zákon
mluví v § 24, odst. 2 o
závazném minimálním
podílu MZD při obnově porostu a ne už po ní.
Navíc přidáno krédo, které
maže všecko: „Smrk nás živí
a živit bude“. Taková je u některých
vlivných lesníků vůle po změně. Je
možné věřit na záruky? Mají
všichni právo cítit se dotčeni, když
někdo prohlásí, že systém
českého lesnictví k přírodě nesměřuje?
Anebo se mám také přidat na stranu
silnějších, protože bohatých, a
prohlásit, že směřování k
přírodě blízkému lesu nemá
opodstatnění, že je to jenom
politováníhodný výkřik
jakýchsi
„osvícených“?
Když se, vážená Rado,
zabýváte velikostí holých
sečí 1 ha, svůj postoj překvapivě vyjadřujete
slovíčkem „pouze“. Jejich
šířku pak obhajujete slovy „aby
nové pokolení lesa odrůstalo pod ochranou
obnovovaných porostů“. Škodlivost
holosečí nepřipouštíte vůbec, v
úvahu neberete žádný z
protikladných argumentů. Jste Vědecká rada
lesnické fakulty. Čekal bych dodatek, něco ve smyslu
„výjimečně“,
„občas“, či stanovit podíl
holosečí z roční těžby nebo podobně. Ale Vy
holoseče pouze hájíte a
dodáváte, že jejich vyloučení je v
současné době nesystémové, pokud budou
existovat nepůvodní porosty s dominantním
zastoupením smrku, resp. neproduktivní, zdravotně
nevyhovující porosty. Takové porosty
je tedy nutno obnovovat holosečně? Jaký je k tomu důvod?
Vždyť kromě vyšších poloh hor se
jedná o všechny smrkové porosty u
nás a slova „pokud budou existovat“
můžou znamenat buď jen to, že tam po nich už smrk nebude, což lze
vyloučit (dokud se o to nepostará podnebí samo),
anebo tam bude smrk znovu nepůvodní, člověkem
zavlečený. Tak opět účelově posvěcujete holoseče
a stejnověký les pro další generaci.
Je to logické, protože vše, co se
blíží přírodě, je pro Vás
„nesystémové“:
přirozená druhová skladba,
přípravné a pionýrské
dřeviny, ponechávání
mrtvého dřeva atd.
Nespravedlnost k nám všem,
kteří platíme, je vžitý předsudek o
nutnosti náhrad a kompenzací
vlastníkům a správcům lesa za
poskytování celospolečenských
funkcí „na úkor jejich
dřevní produkce“. Ty vzácné
případy, kde se hospodaření přece jen vymklo z
pasečných skrupulí, svědčí o tom, že
jinak obhospodařované lesy jsou
přinejmenším stejně produktivní jako
pasečné a že pro vlastníka k
žádné újmě
nedochází. Je jen třeba začít, a to je
mimo jiné věc výchovy nových
lesníků. Legislativu už by si sami prosadili.
Komu záleží na budoucnosti lesů, měl by
o argumentech a návrzích signatářů
Stanoviska přemýšlet. Znám
lesníky, kterým už dlouho nedělá
potíže pracovat na bázi
přírodě blízkého
obhospodařování lesa, ale to není
zásluha českého lesnictví, je to v
nich samých a konají tak jemu navzdory. Vždycky
takoví byli a utěšuju se, že jich bude
přibývat.
Těší mě také, že ve
Vědecké radě nejste jen Vy, naprostá
většina,hublot replica ale také menšina, i kdyby to
byl jeden člověk. Ale je tam, a to je také
nadějné.
Jaroslav Veškrna,
Petrovice
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com